Jak to bylo na ME vytrvalostního ježdění v Compiegne s Triciou

2. 9. 2005 Tricia Hirst

Vytrvalostní svět se zájmem sledoval britskou dvojici Tricia Hirst- Vlacq Khamul, kteří měli před ostatními obrovský náskok už po prvním kole. Zde je její osobní vysvětlení, jak Mistrovství Evropy probíhalo pro ni, a co se vlastně stalo...

Odstartovala jsem ve vedoucí skupině s belgickým týmem. V dobrém tempu jsme přijeli k malým krátkým kopečkům a Belgičané u nich zpomalili. S Khamem jsme pokračovali ve stejném tempu dál, jak jsme oba zvyklí, protože žijeme ve Walesu a tyhle francouzské kopečky pro něj vůbec nic neznamenaly. Na prvním servisním bodě jsme před ostatními měli už osmiminutový náskok. Než jsme dojeli na další servisní bod, náš náskok se ještě zvýšil. Po projetí cílem prvního kola byl mezi námi a zbytkem pole už rozdíl 23 minut.

Později jsem se dozvěděla, že kvůli tomuto náskoku podal vedoucí belgického družstva stížnost Ground Jury, že jsem sešla z tratě. Odpověděli mu, že na to musí získat písemný důkaz, takže se vydal zpět na trať a od jednoho z pořadatelů (stewardů) dostal písemné potvrzení, že jsem přijela ze špatného směru. Byl to ten steward, kterého jsem se při příjezdu k jeho místu ptala, zda jedu dobře a kterou cestou se mám vydat, a který mi ukázal směr, jímž se mám vydat, abych se dostala do cíle kola. Později jsem slyšela, že ostatní jezdce vracel zpět.

Místo, kde jsem musela sjet z tratě, byla velká mýtina s křižovatkou šesti cest. Přes všechny cesty vedla bílá čára, kromě té, ze které jsem přijela já, té která vedla přímo rovně a té, která zatáčela doleva. Pokračovala jsem tou přímou cestou a potkávala další žluté značky, takže jsem s neuvědomila, že bych mohla jet špatně. Měla jsem však jet vlevo. Zdá se, že jeden z Belgičanů později rovněž pokračoval přímo, ale jeho týmoví kolegové jej zavolali zpět, protože trať již letos jeli a věděli, kudy správně vede. Z rozhovorů s ostatními jezdci jsem pochopila, že přímo se nás vydalo více. Ten kousek tratě, který jsem takto vynechala, naměřili jako 1,2 km dlouhý.

Až teprve po druhém kole, když jsme s koněm odpočívali po veterinární kontrole, jsem se dozvěděla, že byla vznesena stížnost, a že se můj vedoucí týmu okamžitě odvolal. Musím Nikki a celému podpůrnému týmu poděkovat za jejich skvělé úsilí, se kterým se během celého dne snažili pomoci mi s protestem, za zajištění fotografických důkazů a následně s podáním žádosti o zmírnění, i když vše bylo nakonec bohužel marné.

Pokračovala jsem do 3. kola jako kdybych se měla umístit, protože navzdory všemu jsem stále nebyla ze závodu vyřazena. Nepolevila jsem v tempu, protože tím bych svému týmu nijak nepomohla.

Konečné výsledky ukazují, že mne vyřadili po třetím kole. Přesto mi to nikdo neoznámil. Místo toho mne během čtvrtého kola, kdy jsem stále byla ve vedení a s Khanem celou cestu jela osamoceně, Ground Jury požádali, abych odjela dodatečnou vzdálenost. Povzbudilo mne to a souhlasila jsem. Vydala jsem se na malé kolo o 4 km, díky čemuž mne mnoho jezdců předjelo. Později jsem se dozvěděla, že pravděpodobný důvod tohoto rozhodnutí byl ten, že Ground Jury by bylo trapné, kdybych i v posledním kole stále vedla a přitom by chtěli, aby mne ostatní jezdci předjeli.

A tak teprve během poslední veterinární přestávky, po pátém kole, jsem se dozvěděla, že mne vyřadili z další soutěže, a že mi neudělí žádné umístění, že mi ani nezapočtou body, ale že dokončím-li, dostanu certifikát o dokončení závodu a bude mi započítána kvalifikace. Pokračovala jsem tedy do posledního kola, ale až nyní jsem zpomalila, protože mi bylo jasné, že se už žádné změny nedovolám.

Cílem jsem proběhla s jedním belgickým jezdcem v pořadí někde okolo 20. místa. To, co se událo ve veterinární kontrole mne znovu přivedlo na myšlenku, že má situace je Ground Jury stále velice trapná. Požádali mne totiž, abych koně proklusala před třemi veterináři, který svůj názor napsali každý zvlášť na svůj papírek. Ale předtím, než mohli jejich názory být sebrány a vyhodnoceny, mne náš vyšetřující veterinář - k údivu všech ostatních veterinářů - požádal, abych koně v klusu předvedla ještě jednou. Učinila jsem tak a Kham byl v pořádku. Tento ošetřující veterinář pak požádal jiného, aby koně vyšetřil metabolicky, a stále bylo vše v pořádku, takže nás museli uznat a schválit.

Jakmile jsme skončili, přišlo za mnou mnoho jezdců všech možných národností, aby mi vyjádřili svou účast a nespokojenost s rozhodnutím. Také Senior Officials za mnou přišli s tím, že cítili, že Ground Jury do toho prostě skočili po hlavě a odsoudili mne příliš tvrdě, že mi měli dát jen nějaké trestné minuty, a že co se stalo se nestalo v zájmu našeho sportu.

Nicméně já přiznávám, že jsem udělala chybu. Poučila jsem se z této chyby, jdeme dál. Ráda bych však využila této příležitosti a poděkovala Nikki a všem z týmu, kteří se zapojili. Byli skvělí. Po celou dobu trvání Mistrovství mne podporovali a ráda bych všechny ostatní poprosila, aby i jim dali příležitost pokračovat dále. Změny se nestanou přes noc, ale myslím si, že jdeme správným směrem, a nikdy nemůže říct, že v britském týmu bylo na konci dne smutno.

Tricia.

Se souhlasem Tricii Hirst přeložila a zveřejnila Lenx.

Příbuzné články: