Říká se, že pánbůh se hrozně směje, když lidé plánují. Veškeré plány vzaly za své dvěma neúspěšnými starty na mezinárodních závodech v Šamoríně, oba valaši závod na jaře nedokončili. A nastalo přemýšlení, zda původní plán změnit, nebo startovat s Habibem bez předchozího ověření aktuální kondice na nižších závodech.

Jelikož všechny testy a zdravotní prověrky dopadly dobře, rozhodli jsme se původní plán dodržet a do Zábřehu s Habibem vyrazit. Klasický shon před závody byl náročný, nicméně vše šlapalo dobře, dokud jsme nevyjeli. Hned na Barrandovském kopci v Praze (bydlíme kousek za ní), jsme strávili skoro hodinu pomalým popojížděním v koloně. Obavy nepanovaly z pozdního příjezdu, ale starost jsme měli o koně, který přepravu velmi špatně snáší. Naštěstí se nám další kolony vyhnuly, a tak jsme skoro po 5 hodinách dojeli na místo konání - do Zábřehu.

Areál stáje Kyselý známe z předchozích návštěv, takže jsme se velmi rychle zorientovali a našli správné místo. Dorazili jsme jako jedni z prvních účastníků a postupně najížděla další auta a přepravníky. Přivítali jsme se s kolegy/kamarády/známými a připravovali koně do vstupní veterinární prohlídky. Tam přišel šok, který jsem již zažila, ale doufala jsem, že se už nikdy nezopakuje... Habib měl všechny kontrolované parametry v pořádku, až na klusovou zkoušku. Veterinářka nám oznámila, že má chody B a že se máme přijít ukázat ráno, 15 minut před startem. Samozřejmě to velmi otřáslo naší psychikou a stále jsme přemýšleli, co a jak, a doufali, že situaci vyřeší příjezd MVDr. Žežulkové, naší fyzioterapeutky. Jenže po chvíli nám veterinární komisí bylo sděleno, že na opětovnou kontrolu máme přijít ještě v pátek odpoledne, před startem ukázkových dětských soutěží.

Dívali jsme se, jak naši kolegové a soupeři jeden po druhém procházejí vstupní veterinární prohlídkou a čekali, jak vše dopadne - jestli do třetice všeho zlého v letošním roce, nebo do třetice všeho dobrého - předchozí 2 starty na MČR dopadly „na bedně".

Příprava na opakovanou klusovou zkoušku byla důkladná, přesto jsme ji museli zopakovat 3x, než jsme byli do závodu vpuštěni. Po příjezdu MVDr. Žežulkové mi spadl kámen ze srdce, Habib byl namasírován a protažen - původní problém nastal při přepravě, zřejmě pomalým popojížděním z Barrandovského kopce.

Večer jsme se dívali a fandili při ukázkách soutěží dětí - malí jezdci jeli na koních všeho druhu, od shetlandů až po velké shagye. Největší zastoupení měli fjordi díky chovatelce Veronice Myslivečkové. Loňská vicemistryně ČR ve vytrvalosti je ukázkou člověka, který je zapáleným chovatelem fjordů a navíc je dokáže skvěle připravit pro vytrvalost. Nejen pro sebe, ale i pro svoje svěřence - děti.

Vytrvalci jsou ranní ptáčata - starty nejdelších soutěží se pohybují od 5:00 cca do 6:30 hod. Budíček v 4:15 byl nemilosrdný, ale očekávaný, bylo potřeba připravit koně. V podstatě až na startu v 6:00 bylo jasné, kdo je vlastně naším soupeřem - startky v MČR se velmi často měnily. Jelikož je nás, vytrvalců, pouze pár a většinou se osobně známe, bylo jasné, že jména jako Razzia du Barthas, Tuzemec, Naomi Dakota, Ermidor, Albert, jsou koně s vysokou výkonností a mezinárodními zkušenostmi - na druhé straně Darius, Morgana, Mogan, Dakota, Mauricius - spolehliví vytrvalci na národních soutěžích. Naším cílem bylo především soutěž dokončit, přesvědčit se, že opakované problémy s jarní trávou nemají vliv na další Habibovu výkonnost.

Start proběhl v pohodě, zkušené jezdkyně stáje Regutec Kateřina Hemzalová a Tereza Kopecká vedly startovní pole a my s Habibem se drželi za nimi. Začátek trasy byl celkem jednoduchý, problémy mohly vzniknout pouze kvůli ostrým zatáčkám, ale zde se ukázaly zkušenosti soutěžících. Prvním překvapením na trati byla louka s velkým převýšením, kde Razzia i Tuzemec zpomalili, takže jsme šli s Mauriciem a Ermidorem dopředu. Louka naštěstí byla poměrně krátká, další část trati se táhla po hraně kopce a byla zpestřena odtokovými kanálky na vodu a prudkým krátkým sestupem, kde všichni přešli do kroku.

Po uvolněném cvalu na loukách přišla opravdová „lahůdka" - několik kilometrů stoupání a za ním prudký dlouhý kopec dolů. Ve stoupání jsme se maličko oddělili s Mauriciem, který také trénuje v kopcích, ale v sestupu se znovu celé pole „scuklo" dohromady. První kolo měřilo 40 km a skládalo se ze dvou 20km kol. Při průjezdu kolem cílového prostoru jsem si užila první trysk a hrby, naštěstí trénink v Chuchli přinesl své ovoce a já zůstala v sedle. Do cíle prvního kola dorazili všichni koně v podstatě s minimálním časovým rozdílem, pole se opravdu mírně roztrhalo až ve veterinární kontrole. Ta, přes moji nervozitu, proběhla velmi dobře a Habibovy hodnoty byly výborné.

To mi dodalo sebedůvěry do dalšího kola - minimální časový rozdíl na koně stáje Regutec jsme velmi rychle dohnali a vytvořili čelní skupinu. Ta se roztrhala až na louce s převýšením, kde Habib dohonil koně z nižší soutěže a Tuzemec a Razzia zůstali za námi. Drželi jsme stabilní tempo i v dalším stoupání, takže jsme ztratili i koně z nižší soutěže. Pro mne, jako klasickou ženu se špatnou orientací a navigací, nastalo velké dilema - mám čekat na Terezu a Katku, nebo jet dál sama a snažit se nesejít z cesty? Nakonec rozhodl Habib, pravidelným klusem a cvalem po loukách šel stále kupředu - Tuzemec a Razzia nás dohnali zhruba před půlkou 30km kola. Do cíle jsme dorazili v jedné skupině a s minimálním rozdílem startovali i do dalšího kola.

Druhé 30km kolo přineslo mírnou změnu - na konci kola jsme vstupovali do veterinární kontroly již s větší časovou ztrátou na Razziu a Tuzemce. Důvod delšího chlazení a opakované horší známky za chody objevila MVDr. Žežulková velmi rychle. Valach si nakopl přední pravou, která byla mírně bolestivá. Nicméně po namasírování, protažení a zachlazení mastičkou jsme prošli i tzv. re-checkem a připravovali se na start do posledního kola. V té chvíli jsme měli cca 4minutovou ztrátu na koně ze stáje Regutec a cca 45 minut náskok před dalšími jezdkyněmi. Nebylo co řešit - poslední kolo jsme jeli na jistotu - prudké dlouhé klesání jsem šla s Habibem na ruce (stejně jako ve 3. kole) a asfaltové úseky převážně krokovala. Vše bylo podřízeno jen jedinému - projít závěrečnou veterinární kontrolou a soutěž úspěšně dokončit!

Celé kolo jsme šli s valachem sami, což pro koně není psychicky úplně jednoduché. Jen pár kilometrů před cílem jsme dojeli Veroniku Myslivečkovou s fjordským hřebcem Felskin HVB. I pro něj byla trať 90 km náročná, ale hřebec statečně klusal k cíli. Myslela jsem, že s nimi dorazíme do cíle společně, ale Habib měl jiný názor, na poli nacválal a cíl se blížil rychle. Normální člověk by asi při protnutí cílové pásky jásal, jenže já měla stále strach, zda zvládneme klusovou zkoušku (ostatní měřené parametry byly dobré). Radost po oznámení, že jsme MČR úspěšně prošli, byla veliká a pocit štěstí snad zasloužený.

Ihned jsem obdržela informaci, že mistryní ČR ve vytrvalosti se stala v poklidném tempu Kateřina Hemzalová s Razziou du Barthas a druhý dokončil Tuzemec s Terezou Kopeckou. Diváci byli ochuzeni o strhující finiš až do chvíle, než se v cílové rovince objevili Mauricius (Eliška Kubíčková) a Albert (Pavlína Pflugová). Jezdkyně bojovaly o 4. a 5. místo v MČR a o 1. a 2. místo v soutěži ST. „ Maurik" všechny přesvědčil, že ve vytrvalosti je důležité srdce a nejen plemenná příslušnost, a v těsném souboji zvítězil.

Samotná a velmi šťastná jako 6. dorazila do cíle Kamila Abelová na nejmladším účastníkovi MČR - Dariovi (8letý shagya arab), a s odstupem pak MVDr. Vendula Molcarová s valachem Dakota a Jitka Schovánková s huculoarabem Moganem. Všechny pak se svými valachy úspěšně absolvovaly závěrečnou veterinární prohlídku. Cenu kondice v MČR a CEI** zcela zaslouženě vyhrál Tuzemec, který vypadal v průběhu celé soutěže naprosto fantasticky.

Vyhlášení MČR bylo dlouhé, protože se vyhlašovaly i výsledky nižších soutěží. Přes nepříznivé počasí a náročnou trať byla úspěšnost dokončení poměrně vysoká. Poděkovali jsme potleskem jak pořadateli a sponzorům, tak veterinářům, rozhodčím a celému realizačnímu teamu.

Pokud MČR zhodnotíme statisticky (člověk je postižený svým povoláním :-)), tak MČR s přehledem „vyhráli" arabi s ruskou krví (Razzia, Tuzemec, Habib). Naprostou převahu mezi dokončivšími koňmi měli valaši (9:1), příslušnost k „čistým" plemenům nehrála až tak velkou roli (4:4). Pouze 3 koně MČR nedokončili, Morgana a Naomi byli svými majiteli ze soutěže staženi a Ermidor vyloučen v klusové zkoušce.

Moje poděkování patří mým chlapům, bez kterých bych nezvládla přípravu ani závody, veterinářkám - MVDr. Zuzaně Žežulkové (fyzioterapeut), MVDr. Jolaně Bezděkové (výživa) a MVDr. Petře Březinové (celoroční servis) a samozřejmě kovářskému teamu rodiny Benešů.

Album fotografií Michaely Litovové najdete pod tímto odkazem, fotografie MVDR. Jolany Bezděkové si prohlédněte ZDE.

Výsledkové listiny všech soutěží najdete na oficiálním webu vytrvalosti na ČJF.