Rizika předvídatelná a méně předvídatelná (2)
V tomto článku navážeme na předvídatelnost různých situací. Už na vás najížděl řidič v autě? Zapadli jste někdy do bláta či se vám rozpadla výstroj? I o tomto budeme dnes psát. Jestli patříte k těm šťastnějším a nikdy se pod vámi ten čtyřnohý kolos nesplašil nebo se vám na koni nikdy nezvýšil tep, otevřete si šampaňské a pobavte se nad další várkou zkušeností, které ti méně šťastní zažívají. :-)
V tomto dílu se opět budeme věnovat minimalizaci rizik, která mohou číhat na jezdce všech skupin. Ráda bych, abyste tyto články vnímali jen jako upozornění na možné nepříjemné situace. V žádném případě se nesnažím udělat z jezdectví ještě více rizikovou záležitost, než jakou už je. Jsem velmi ráda, že mnoho z vás tyto příklady neshledává relevantními. Každému jezdci přeji, aby nic z toho, co zde uvádím za příklady, nikdy nezažil. Máte-li koně, kteří se neleknou nikdy ničeho, věřte, že patříte k těm šťastnějším. Nicméně my, kteří se dlouhodoběji věnujeme výcviku různých koní a jezdců, se s těmito situacemi setkáváme poměrně často, třeba právě z toho důvodu, že kůň, kterého máme v práci či výcviku, ve svém předešlém životě neměl šanci se seznámit a naučit se reagovat nebo spíše nereagovat na různorodé podněty. Většinou z tohoto výcviku pramení mé historky, které zde dávám k dobru.
V předchozím článku jsme se věnovali situacím, které se do jisté míry předvídat dají, a dvěma skupinám těch hůře předvídatelných (ostatní zvířata a chování lidí). Budeme tedy pokračovat a navážeme na předchozí kategorie.
Bezohlední řidiči
(nezpomalí, zatroubí, vytočí motor, zastaví a vypne motor, hned za koněm nastartuje, míjí v bezprostřední blízkosti)
Často se setkávám spíš s ohleduplností, nebo alespoň s řidiči, kteří záměrně neprovokují. Někdy i z dobré vůle řidič vypne motor, potká-li nás na úzké cestě. Slušně poděkuji, avšak očekávám, že z neznalosti nastartuje přímo za koněm. To je spíš úsměvné, pokud tedy pak nejdete domů pěšky. Obvykle se s koňmi pohybuji v okolí silnic, byť dost vzdáleně, ale přeci. A pokud se na 200 metrů vzdálené silnici prožene motorka (nemám na mysli moped), tak zvuk motoru dokáže velmi dobře odstartovat závod koně o život.
Horší jsou bezohlední řidiči, kteří vás minou vysokou rychlostí nebo se nenamáhají vás objet obloukem. O soužití s řidiči plánuji celý článek ve spolupráci s dopravní policií. Bohužel je potřeba si uvědomit, že my, koňaři, jsme v menšině a maximálně přizpůsobovat se musíme my v zájmu bezpečnosti naší a našich koní. Stejně jako motorkář je „vždy na vedlejší", protože i když jede po hlavní a z vedlejší mu auto nedá přednost, odnese to víc vždy ten slabší. A to je přesně náš případ! V poslední kategorii - nepředvídatelné situace - zmíním i záměrné ohrožování ze strany řidičů. Tomuto tématu budu do budoucna věnovat celý článek.
Zvuky vnější, zpravidla nárazové, nečekané
(sekačky, pily, fukary na listí, klaksony, výrazné zvuky motorů, štěkání na koně)
Zahrádkáři jsou většinou milí, starší lidé, trávící svůj důchod či volné dny v příjemném prostředí zahrádky. Chataři a chalupáři též využívají volné chvíle k regeneraci svých sil v přírodě. Bohužel se často stává, že se tyto prostory (zahrádka a příroda) nachází na stejném místě, ve kterém se pohybujeme s koňmi. A tady nastává další moment zvýšené ostražitosti. Milý pán mě pozdraví, zeptá se, jak se mám a poté, co odvětím, že „Zatím dobře", pustí za mými zády sekačku... Tohle se ještě ustát dá, horší je, když se to odehraje bez předchozího varování a dotyčný je schovaný za chaloupkou. Stejnou hlučnou atmosféru udělá samozřejmě i fukar na listí či cirkulárka. Opět zde platí, že je třeba se mít na pozoru tam, kde jsou tito, většinou velmi milí, škodiči.
No a pes za plotem, přes který není vidět... Netušíte, zda tam ten velký jorkšír opravdu je či není. Chodila jsem kolem jednoho plotu, kde drsný minipes spustil neutichající štěkot, jakmile zaslechl vlastně cokoliv, což byl ale jen signál pro jeho kamaráda berňáka, který bez varování skočil na plot a dodal většinou naprosto spolehlivý zvukový impuls k útěku i velmi klidných koní. Na plotu byly totiž zavěšeny plechové hrníčky, které dovršily už tak hrůznou situaci. Podobný rachot ale dokáže vytvořit i malý pes, vůbec ho nemusíte vidět. Stačí, aby skočil na plechová vrata. Je proto lepší čekat psy za každým plotem, většinou nebudete zklamáni.
Povětrnostní podmínky, počasí
(vichr - hlučnost a létání předmětů, hrozba pádu větví a předmětů, bláto, led, namrzlá tráva)
Vítr je asi nejzrádnější přírodní úkaz. Nejen, že je sám o sobě hlučný, ale díky němu se v našem okolí pohybují předměty, které normálně nevykazují žádné známky hybnosti. Nejčastěji jsou to různé igelitové tašky a pytlíky. Při velkém vichru už snadno potkáte i těžší předměty včetně větví. V minulém článku jsem psala o tom, že jsem zaslechla při zvýšené větrnosti slabé zapraskání a po pár vteřinách nám spadla velká větev přímo na jízdárnu. Příroda je sice nevyzpytatelná, nicméně pokud fouká vítr, je jasné, že riziko je mnohem větší.
A mluvíme-li o větru, může přinést i jiná překvapení. Zde je další příklad jedné jezdkyně: Máme stáje nedaleko Karlštejna, kde se často létá balónem. Přistávají na loukách kdekoli, kam je vítr zrovna zavane, a když se před vámi nebo nedejbože za vámi začne z nebe snášet takovýto kolos za doprovodu občasného zahučení (kahanu), málokterý kůň to ustojí. Zažila jsem i, že přistáli přímo na pastvinu s koňmi. Pravděpodobně ne záměrně, zkrátka si stádečka, schovaného za ohybem, nevšimli. Další příklad z podobného soudku - rogalo těsně nad hlavou. To se mi opravdu stalo asi před dvaceti lety. S kamarádkou jsme si dávaly klusové závody hlava-hlava na pěkné stoupající loučce. Klisny, normálně staré vyklidněné provozačky, se úžasně rozjely, leč přiblížil se konec a ejhle, nešlo to zastavit. V tu chvíli na nás padl stín a nad námi člověk na rogalu. Koně o něm samozřejmě dávno věděli, proto se tak rozjeli, my ne.
V zimě na nás číhá zase náledí či namrzlá tráva a cesty. Každý z nás asi zažil uklouznutí na zledovatělém povrchu. Proto se nemůžeme divit, že to čtyřnohé zvíře je též náchylné k pádu. Ano, má 4 nohy, ale to dle mých matematických propočtů znamená 2x větší šanci k uklouznutí. Když koni ujedou zadní nohy a „kecne" si na zadek, my jsme většinou relativně v pohodě, máme čas vyndat nohy ze třmenů a čekat, zda se ten půltunový kolos zase zvedne, či přistane na boku. Horší je to u podklouznutí předních nohou. Často nás takový pád katapultuje na krk koně a tím mu situaci určitě nezjednodušíme. Sama jsem jednou takto uklouzla na zmrzlé trávě a klisna skončila na boku. Naštěstí jsem se nějak dostala zpod koně, ale problém nastal v momentě, kdy se klisna chtěla zvednout a ono to nešlo. Samozřejmě kovaná na všechny 4 nohy, ohromná kladrubská kráska prostě pořád podkluzovala. Nakonec se to podařilo a zpět jsem ji pokorně vedla.
Pokud je to jen trochu možné, vyhýbejte se vyježděným kolejím. Pokud je nasněženo a máte možnost jít ve sněhu, je to bezpečnější. Po zledovatělé cestě koně raději veďte, nemáte-li jinou možnost, jak se námrazám vyhnout. A nezapomeňte, že pod sněhem se může skrývat leccos. Když je nad nulou, tak bahno, když mrzne, tak taky ledová plocha.
Následující příklad je jen ukázka podcenění neznalosti terénu. Je to asi 15 let zpátky. S pětiletou klisnou jsem se chtěla projít v potůčku - odtok z rybníka. Bylo léto, tak proč ne? Přišly jsme ke břehu, šířka tohoto potůčku asi metr a hloubka asi 20 cm. Na druhé straně bylo na břehu husté křoví, takže jsem usoudila, že alespoň nedojde k přeskočení. Optická stěna byla moje jistota, že jen vkročíme do potoka, půjdeme asi deset metrů po proudu a pak zase vylezeme. Chyba.
Když jsem pobídla kobylku, nejdřív nechtěla, tak jsem ji chvilku nechala zkoumat tu nebezpečnou vodu. Pak jsem to zkusila ještě jednou a byla jsem připravená, že při dalším nezdaru seskočím a budeme se pomalu seznamovat. Načež se klisna odrazila a skokem dopadla přímo doprostřed toho potůčku a já začala tušit, že je něco špatně. Nohama jsem se dotýkala dna... Bylo mi jasné, že spadla a leží na břiše a nohy má pod sebou. První myšlenka - Hlavně nepanikař! Slezla jsem a všimla si, že nevidím nohy koně. Nechápavě jsem to chvíli zkoumala a mezitím jsem si uvědomila, že jsem se propadla do bahna po kotníky. Než mi to začalo docházet, sundala jsem sedlo a těch dvacet tisíc (bylo to nové sedlo) jsem prostě mrskla na břeh. Ale co s tím koněm? Byla vlastně hrozně klidná. Tak jsem si řekla, že ji otočím a vylezeme zase na břeh. Byl asi 10 cm za jejím zadkem.
Dopředu to nešlo, tam bylo to husté křoví. Když jsem na ni zamlaskala, aby se hnula, a otočila jsem jí hlavu doleva, snažila se vytáhnout své nohy z bahna - spíš bažiny. Nešlo to, tak si pomáhala hlavou a tím mě hodila tělem a hlavou do toho křoví. Pak se jí asi podařilo jednu nohu povytáhnout a v tom zmatku a blátě se opřela o jediný pevný bod, který cítila pod sebou. To byla moje noha. Takže jsem byla uvězněná i já. Z obličeje mi tekla krev, jak jsem se poškrábala o trny v křoví, voda to hezky rozpíjela. Na noze mi stál kůň, který se mezitím zaklínil hlavou do větví v křoví a já byla po kolena v blátě. V tuhle chvíli jsem si říkala, že je konec, že tam umřeme (toto byl asi počáteční stav paniky). Pořád jsem chlácholila kobylku, která visela za žuchvy na dvou zkřížených větvích, po břicho v blátě. Mobil na kredit, který nebyl. Takže nezbylo, než zkusit zavolat hasiče či jinou záchrannou složku. Ale mobil utopený ve vodě. V tu chvíli se stal zázrak.
Za námi se ozvalo: „Co to tady proboha děláte???" Já se otočila a tam stál anděl s pilou v ruce (další známka šoku). Byl to zahrádkář, který měl pozemek kousek od rybníka. Když jsem se na něj otočila a on spatřil mou krásnou krvavou tvář, vypadal hůř, než já :-). Jediné, na co jsem se zmohla, bylo: „Vy jste náš anděl!". Ptal se, jestli nemá zavolat záchranku. Ubezpečila jsem ho, že první musíme dostat ven koně. I kdyby ze mě lezla střeva, první je prostě kůň... Pán vlezl do vody a začal odřezávat větve, na kterých byla zaklíněná kobylka. Po chvíli - z mého pohledu nekonečně dlouhé - se to podařilo a před námi se otevřel prostor na louku. Klisna se odrazila od mé nohy, kterou už jsem dávno necítila, a vyšplhala se na břeh. Tam jsem zjistila „jen" poraněnou zadní spěnku, ve které měla zaražený kus dřeva.
Nevím jak, ale dovedla jsem ji domů (bylo to asi 5 minut chůze) a ošetřovala. Volala jsem majitelce, co se stalo a že asi bude potřeba ránu sešít. Bylo to na dva stehy. Mezitím jsem poprosila nějakou holčinu o sundání boty a když se to konečně podařilo, můj levý kotník se během pár vteřin nafoukl asi pětinásobně. Dobelhala jsem se do auta a dojela k rybníku pro sedlo. Ten pán tam stál pořád a koukal na místo, kde jsem před půl hodinou byla. Pořád jsem mu děkovala, on se stále ptal, zda nepotřebuji sanitku a já ho ujistila, že ne. Dovezla jsem sedlo, veterinář ošetřil koně a já jela domů. Druhý den jsem si došla konečně na pohotovost s černým kotníkem. Jen pohmožděnina, ale dva měsíce jsem nemohla jezdit a doteď (už je to 15 let) necítím asi 1 cm na nártu levé nohy. Další půl rok jsem nebyla schopna vstoupit na blátivou cestu. Zvedal se mi žaludek. Ale teď už si jen dávám pozor, kam šlapu a neexperimentuji!
Poškození výstroje
(opotřebované třmenové řemeny, zápinky pro podbřišník, zlomení udidla, překousnutí plastového udidla, zlomení třmenu, přetržení lícnice, otěží)
Všechny v závorce uvedené karamboly se dají předvídat v případě, že pravidelně kontrolujete výstroj. Nejsme všichni tak movití, abychom mohli každý rok obnovovat všechno řemení a často jsme vděčni za darované cajky. Ovšem všeho moc škodí. Není výjimkou sedlo, které je starší než vy. Kvalitní kusy jsou a naštěstí takových sedel znám hodně. Přes 20 let pravidelného provozu na hřbetu koně nemusí nutně ze sedla udělat „věc do šrotu". Avšak je potřeba těmto historickým kouskům věnovat náležitou pozornost. Kontrola třmenových zámků, zápinek pro podbřišník a hlavně třmenových řemenů. Ano, i ty vydrží dekády, nicméně jsou-li už jako z papíru a dírky v nich se podobají víc tlamě nosorožce než malému O, je čas na výměnu za nové.
Často koně necháme po ježdění někde popást. Pak ale musíme hlídat, aby si nešlápli do otěží. Splašený kůň s přetrženými otěžemi a jezdcem na zádech bez možnosti řízení je opravdu nežádoucí.
Osobně jsem zažila velmi nepříjemnou situaci, kdy jsem měla předvést jednoho divocha na veřejné akci. Měl gumový pelham, byl jako beránek, já měla pár gramů v rukách. Při opracování jsem ze cvalu chtěla přejít do klusu a poté jsem chtěla najet na kruh. Snažila jsem se vypadat dobře :-), takže jsem měla hlavu zvednutou a sledovala jsem okolí. Do klusu přešel nádherně, ale nešlo mi ho přistavit před vjezdem do kruhu. Tak jsem si pomohla trochu otěží, ještě víc otěží a ještě víc... V tu chvíli na mě trenér křičel: „Nemáš udidlo, nemáš udidlo!" Já se podívala dolů a v jedné ruce jsem držela koženou část otěže a na ní mi visela polovina pelhamu. S nechápavým výrazem jsem koně zastavila (jak je asi patrno, tak pouze sedem), seskočila jsem a za nánosník jsem ho odvedla do stáje pro jiné udidlo. Nutno podotknout, že mě tento mazlík už jednou poslal do nemocnice a to to udidlo měl. Zachoval se jako gentleman.
Kontrolujte svou výstroj pravidelně. Do některých věcí je potřeba investovat. Je to investice do vašeho bezpečí.
Nepředvídatelné situace
Kolapsy a náhlé zdravotní komplikace
Toto jsou situace, které opravdu předvídat nelze. Tedy pokud nemá jezdec „dvojku na žíle" (tzn. pokud není opilý do němoty). Bohudík se nestává často, že jezdec či kůň náhle zkolabuje, nicméně pravděpodobnost tu je. Rada? Nevím. Buďte zdraví. Žijte zdravě vy i vaši koně. A mějte u sebe telefon :-)
Zde je konkrétní příklad dlouholeté jezdkyně: Kamarádka spadla z koně. Velmi lehce, v podstatě sklouzla na nohy, vůbec nic jí nebylo. Když chtěla znovu nasednout, náhle zkolabovala - byla to zpožděná šoková reakce na pád. Naštěstí ještě nebyla na koni. Ovšem vyprostit otěže z jejích křečovitě sevřených prstů ve chvíli, kdy padala koni přímo pod přední nohy a on se začínal pomalu plašit, nebylo v tu chvíli vůbec lehké. Organismus může takto reagovat se zpožděním. Kdyby už seděla na koni, spadla by zřejmě znovu a následky by mohly být horší.
Záměrné ohrožení
(najíždějící řidič na koně, člověk, který agresivně útočí na koně předmětem, vypuštění psů záměrně na koně, vystřelení z pistole)
Pokud vás někdo záměrně ohrozí, jedná se o obecné ohrožení, které již spadá do kolonky trestného činu! Naprosto chápu, že je pro nás těžké toto dokázat či se bránit. Mnohdy jsme natolik v šoku a nevěříme, že se to děje, nebo se v první řadě staráme o to, abychom to přežili. Ale dle přiložené citace zákona je jasné, že nejen zdraví, ale i majetek (my i kůň) máme právo se bránit. Zákonnou formou samozřejmě.
Dva výňatky z Trestního zákoníku 2016 - (zákon č. 40/2009 Sb.)
§ 272 Obecné ohrožení
(1) Kdo úmyslně způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo
kdo takové obecné nebezpečí zvýší anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění,
bude potrestán odnětím svobody na tři léta až osm let.
...
§ 273 Obecné ohrožení z nedbalosti
(1) Kdo z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že zapříčiní požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání, nebo kdo z nedbalosti takové obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
Zažila jsem minimálně dva takové útoky. Pán byl schovaný za stromem a když jsme se přiblížili, vyběhl a nad hlavou točil „gumycuky" a sprostě řval a nadával a stále se přibližoval k vyděšeným koním. Sice jsme to ustáli, ale být tam nějaký méně zkušený jezdec, byl by velký problém. Ti zdatnější na tohoto pána křičeli, ať toho nechá, že plaší koně, že se může něco stát a on odvětil, že nám to patří, protože bla bla bla...
Druhý případ byl ten, kdy jsme přecházeli silnici (tři dvojice) a museli jsme jít asi padesát metrů po krajnici, než jsme se dostali na louku. Poslední dvojice zažila peklo. Agresivní řidič Avie začal najíždět na mou kamarádku a řval, ať z té silnice vypadneme. Měl spoustu prostoru nás objet. Túroval motor, troubil a to vše asi půl metru za klisnou. Řvali jsme na něj, ať toho nechá, ale bohužel to nepomohlo. Kamarádka měla klisny plné ruce, nakonec se opravdu splašila, otočila se a před Avií přecválala silnici, kde naštěstí nic nejelo a prchala směrem domů. Za ní se rozcválala i druhá dvojice a já nevěděla, zda mám brečet, seskakovat nebo tryskat za nimi. Naštěstí se po nějaké době zastavili u lesa, kamarád spadl, kamarádka seskočila, plakala vzteky, klepala se (v téhle situaci neměla sílu zvládnout koně), kamarád s druhým koněm byl bílý, ale naštěstí jen naražený. Já za nimi nějak doskákala a klepala se taky. Ta bezmoc byla neuvěřitelná. Nikoho v té situaci nenapadlo poznamenat SPZku. Měli jsme co dělat, abychom to nějak přežili ve zdraví. Přeji nám všem, abychom takovýchto situací zažívali co nejméně. A pokud už se budou dít, řešme to!
Z tohoto seznamu vyplývá, že velké množství situací se předvídat do jisté míry dá a tím pádem dokážeme riziko úrazu snížit. Ano snížit, nikoliv ho zcela vynulovat. To bohužel asi nedokážeme nikdo.
Zároveň připomínám, že některé výše popsané situace se opravdu dají předvídat jen na základě mnohaletých zkušeností - mluvíme zde o deseti a více letech, kdy už vás moc věcí nepřekvapí, pokud s koňmi opravdu trávíte čas. Nemluvím zde o docházce 2x týdně na dvě hodiny a už vůbec ne o milovnících, kteří jednou za měsíc či léto stráví víkend někde na statku. Takoví lidé většinou po deseti letech přijdou na to, že kůň nemá brzdu, nemá rád louže a když dá uši dozadu, tak to pak bolí.
Galerie
Adepti na Darwinovu cenu v jezdectví?
Minulý týden jsem narazila na tak skvělý nápad, jak s pomocí koně získat Darwinovu cenu, že jsem se rozhodla zapátrat po podobných. Našla jsem ve…
V dnešním článku se zaměříme na řešení situací, které se mohou stát na soukromém pozemku stáje. Blíží se období žní a zvýšený pohyb zemědělských…