Stereotypní chování se různí podle způsobu využití koní

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
10. března 2010, článek č. 15919

Někteří koně klkají, jiní tkalcují, další zase okusují dřevo. Někteří koně mají více stájových zlozvyků, zatímco jiní netrpí žádným. Toto tzv. „stereotypní chování" koní však není tak náhodné, jak by se mohlo zdát. Podle současných etologických výzkumů prováděných v severozápadní Francii souvisí s druhem práce, kterou koně vykonávají mimo stáj.

Protože koně v různých disciplinách podléhají různým druhům stresu, jejich zlozvyky se taky různí, jak uvádí Martine Hausberger, PhD, ředitelka pokusného ústavu pro etologii zvířat a lidí patřícího pod Francouzské národní výzkumné centrum (CNRS) a Univerzitu v Rennes 1. její skupina studovala 77 francouzských jezdeckých koní v Ecole Nationale d'Equitation v Saumuru po dobu jednoho měsíce a sledovala jejich chování ve stáji. Všichni koně zařazení do výzkumu pracovali jednu hodinu denně a ve stáji strávili zbylých 23 hodin.

Nejzávažnější zlozvyky - klkání s i bez opory a házení hlavou - vědci sledovali u drezurních koní a koní pro vysokou školu.

Nejzávažnější zlozvyky - klkání s i bez opory a házení hlavou - vědci sledovali u drezurních koní a koní pro vysokou školu (klasická drezura, včetně cviků nad zemí). U některých z těchto koní zjistili kombinaci více zlozvyků a tito koně je prováděli častěji, než jiní. „Tito koně jsou pod nesmírným tlakem, aby byly jejich pohyby kontrolované a emoce omezené," říká Heusberger.

Parkuroví a všestrannostní koně měli větší tendenci olizovat nebo okusovat okolní předměty, což jsou podle autorky studie méně důležité stereotypy. „Jsou pod tlakem, když pracují," říká Hausberger, „ale mají více volnosti pohybu a sebevyjádření během tréninku." Možná také hledají ve svém okolí více živin, protože na práci vynaloží velké množství energie.

Parkuroví a všestrannostní koně měli větší tendenci olizovat nebo okusovat okolní předměty, voltižní koně, obecně pouze vykazovali hraní si s jazykem.

Voltižní koně, kteří pracují na lonži a na jejich hřbetech cvičí lidí, obecně pouze vykazovali hraní si s jazykem. Tento zlozvyk je podle Hausberger považován za nejméně závažný ze všech a pravděpodobně je to reakce na těsné vyvázání během lonžování.

„Tyto výsledky významně nasvědčují tomu, že pracovní stresory jsou jedním ze zdrojů stereotypního chování ," říká Hausberger. „Nepříznivé podmínky ustájení - těsné prostory stájí, separace od ostatních koní - problémy pravděpodobně ještě zhoršují."

Studie „Could work be a source of behavioural disorders? A study in horses" byla publikovaná v Public Library of Science journal, PLoS ONE.

Držení těla a chování indikují pohodu koní

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
13. března 2010, článek č. 15968

Pokud kůň tráví ve své stáji většinu času v jedné pozici, řekli byste, že se právě nudí? A co klisna, která vám vyhrožuje kousnutím, když vejdete do její stáje - je zlá?

Poslední etologický výzkum pocházející z Univerzity v Rennes říká, že ne, že to nejsou jediná vysvětlení. Ve skutečnosti je možné, že toto chování je indikátorem toho, že koni není tak dobře, jak by mělo být.

Při výzkumu na 59 koních ve třech jezdeckých centrech se etoložka koní Carole Fureix, PhD a její tým pokoušela definovat specifická kritéria pro hodnocení pohody domácích koní. Zjistili, že určitá držení těla a chování přímo zrcadlí zdravotní problémy, především bolest hřbetu nebo abnormální krevní parametry.

„Například se ukázalo, že koně, kteří se fyzicky nebo psychicky necítí dobře, častěji tráví většinu svého času ve stáji v určité pozici," říká Fureix a dodává, že přesnější popisy těchto pozic budou brzy zveřejněné. „Vědci už definovali specifické pozice, které indikují akutní stres, ale nyní se zdá, že mohou indikovat i stres chronický nebo bolest."

Určité držení těla pravděpodobně také poukazuje na pohodu koně, jak ukazuje probíhající výzkum. Pracuje se také na výběru laboratorních testů hladiny stresových hormonů a jiných parametrů.

„Indikátory v podobě chování a držení těla, které jsme doposud objevili, nabízejí spolehlivou metodu pro posouzení pohody koně," říká Fureix. „Pokud vysoké procento koní v jednom zařízení je pozitivní na tyto indikátory, mělo by se to považovat za výstražný signál svědčící o úrovni životních podmínek, v nichž tato zvířata žijí."

Fureix a její tým mají v plánu rozšířit svůj výzkum na větší počet koní a jezdeckých středisek. Tyto výsledky by pak měly v blízké budoucnosti vést k praktické definici a pokynům pro vyhodnocování pohody koní.