Vědci studují únikové a vyhýbavé chování ve výcviku koně

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
28. října 2012, článek č. 29934

Poznámka TheHorse.com: Tento a následující články jsou části probíhajícího zpravodajství představujícího témata probíraná na konferenci International Society of Equitation Science (ISES), která se konala 18. - 20. července ve skotském Edinburghu.

Stále více slýcháváme o „negativní motivaci", „pozitivní motivaci" a jiných moderních termínech z výcviku koní, ale podle australských vědců zabývajících se koňmi bychom mohli také používat mnohem častěji zkoumané pojmy z psychologie - a to „únikové a vyhýbavé chování" - protože výcvik koní je mnohem více právě o tom.

„Existují tisíce studií o únikovém a vyhýbavém chování zkoumající cokoli, od ryb až po lidi, včetně koní," řekla Cathrynne Henshall, MSc, profesionální trenérka, která pracuje se svým nadřízeným Paulem McGreevym, PhD, jako výzkumník na univerzitě v Sydney.

Obvykle studie na toto téma využívají elektrické šoky působící na laboratorní zvířata, která nejdříve uniknou před šokem tím, že utečou pryč, a pak se naučí, jak se jim úplně vyhnout. Jak vysvětlovala Henshall během přednášky: „Zvířata se učí rozpoznat signály, které určují počátek averzivního jevu (pozn. překl.: nepříjemného, bolestivého apod.), kterému se snaží uniknout."

Výcvik koní je téměř stejný, protože koně se v něm nejdříve setkají s „averzivní" (nepříjemnou) situací, které uniknou - například tím, že se pohnou od tlaku, nebo odejdou od osoby v kruhové ohradě. Koně se rychle naučí rozpoznat signály, které jim pomohou úplně předejít tomu, že k averzivní situaci dojde (vyhýbavé chování).

„Pokud mají koně na výběr, raději se vyhnou averzivnímu zážitku, než aby před ním utíkali," řekla Henshall. „ Pokud je averzivní situace taková, že u nich vyvolává strach, pak tím, že se jí vyhnou, předejdou i strachu, který se spojuje s konkrétním signálem."

„V případě výcviku v kruhové ohradě je podmiňování (pozn. překl.: učení) vyhýbavého chování velmi jasné. Můžeme to vidět u koní jako takzvané následování," řekla Henshall. „Kůň v podstatě následuje něco, co ho pořádně vylekalo."

Trenéři, vyzbrojeni tím, co je psychologický výzkum může naučit o únikovém a vyhýbavém chování, mohou zlepšit své výcvikové metody ku prospěchu welfare koně, jak uvedla Henshall. Mohou přejít od úniku k vyhýbání, což by jim umožnilo „snížit skutečnou frekvenci, trvání a intenzitu averzního tlaku a zkušeností, kterými na koně působí, aby změnili jeho chování."

Dobrým příkladem jsou zde „signály sedem" u ježděného koně, jak uvedla Henshall. „Pokud dáme koni signál sedem těsně před tím, než použijeme otěže pro zpomalení nebo zastavení, stane se jakýmsi druhem varování, že bude následovat tlak na hubu koně prostřednictvím otěží a udidla. Kůň se obvykle velmi rychle naučí, že když zastaví nebo zpomalí na signál sedem, může se vyhnout nepříjemnému tlaku na jeho hubu."

Výzkum výcviku koní v kruhové ohradě pomocí autíčka na dálkové ovládání

Autor původního článku: Christa Lesté-Lesserre
1. října 2012, článek č. 29810

Výcvik koní v kruhové ohradě není účinný pouze tehdy, když ho provádějí lidé. Podle australských vědců může dokonce i autíčko na dálkové ovládání u koní vyvolat stejné reakce.

„Říká se, že výcvik koní v kruhové ohradě stojí na schopnosti lidí napodobit jiného koně svojí řečí těla, ale naši vědci předpokládají, že to nemusí být pravda," řekla Cathrynne Henshall, MSc. „Byli jsme schopni získat podobné výsledky při použití neživého předmětu - dětského autíčka - což ukazuje, že tento výcvik spočívá v použití averzního (pozn. překl.: vzbuzujícího odpor, nepříjemného) podnětu, který vyvolává strach, a poté v odměnění koně tím, že se tento strach vyvolávající podnět vypne."

Jinými slovy, jde o vylekání koně a poté o odstranění onoho hrozivého podnětu, když se kůň chová tak, jak chceme, jde tedy o jednoduché negativní posilování (zpevnění - motivace), jak řekla vědkyně.

Henshall a její italská kolegyně a spolupracovnice ve výzkumu Barbara Padalino, PhD, z veterinární školy na univerzitě Bari učila 11 koní a poníků následovat autíčko na dálkové ovládání. („Většina koní trénovaných metodou „join-up" - což je obvyklá metoda používaná v kruhové ohradě - už ví, jak následovat člověka, když je vede," vysvětlila Henshall.) Koně byli trénováni pozitivním posilováním (pozn. překl.: pozitivní motivace), což znamená, že dostali potravu jako odměnu za to, že následovali autíčko.

Když se koně takto naučili následovat autíčko, Henshall přešla k obvyklé metodě následování autíčka místo člověka. Koně slyšeli varující signál (elektronický tón) po dobu 10 sekund a pak je autíčko začalo honit po kruhové ohradě, což u nich vyvolalo útěkovou reakci.

Když se kůň zastavil a otočil čelem k autíčku („vyhnutí se" místo „útěku"), zastavilo se i autíčko a stejně tak i varující signál. Slyšeli pak místo něho jiný signál - vědci ho nazvali signál „bezpečí". Ale když se kůň pohnul opět pryč, autíčko i varovný signál znovu začaly. Tyto výcvikové hodiny trvaly maximálně 90 minut, jak uvedla Henshall.

9 z 11 koní se naučilo reagovat „vyhýbavým chováním" během čtyř výcvikových hodin a tři z nich dokonce chodili k autíčku i tehdy, když zněl signál „bezpečí". Ale výcvik byl často spojen se „siláckým" či dokonce „agresivním" chováním, jak uvedla Henshall. „Koně, kteří se autíčka nebáli, často po něm kopali a někteří na něho dokonce dupli," uvedla a dodala, že museli během pokusu použít 4 autíčka, protože je koně zničili.

„Věříme, že výsledky tohoto výzkumu říkají, že výcvik v kruhové ohradě spoléhá na vyrovnání stavů jako je strach nebo únava, aby došlo k upevnění cílového chování a následování trenéra," napsala Henshall do komentářů k jejímu videu na YouTube.

Henshall popsala i své pocity, které měla během svých častých sledování amerických internetových diskusí o výcviku koní, kde velmi často viděla, že je výcvik v kruhové ohradě pokládán za způsob, jak vyřešit problém s koňmi.

„Lidé jen řekli ´Jdi s ním do kruhovky a pohoň ho´ a já jsem zápasila s etikou toho všeho," řekla. Dokonce i svůj výzkum obhajovala tím, že to je krok ke zlepšení péče o koně.

„Určitě jsem cítila etické dilema kvůli úmyslnému strašení těch koní, ale to je realita toho, jak to probíhá v kruhových ohradách na světě," řekla. „Pokud lidé budou své koně méně honit, nebo budou jasněji přemýšlet o tom, co dělat, aby minimalizovali útěkovou reakci koní, pak jim tento pokus určitě zlepší pohodu."

Prezident ISES Andrew McLean, PhD, BSc, vědec zabývající se koňmi a manažer Australian Equine Behavior Centre v Broadfordu, upozornil, že studie Henshall není útok na „join-up" nebo jakékoli jiné metody výcviku v kruhové ohradě. „Pouze ukazuje, jak věda ve skutečnosti osvětluje opravdové příčiny chování, než jak bychom si mohli nalhávat."

Povzbuzujte koně, aby procházeli okolo předmětů, které jim nahánějí strach

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
20. září 2012, článek č. 29753

Představte si tento scénář: Jste na vyjížďce a najednou se váš kůň poleká řekněme hrozivě vypadajícího pařezu u cesty. Máte tři možnosti:
1. Povzbudíte koně (holeněmi, hlasem, otěžemi, bičíkem atd.), aby se pohnul dopředu směrem k pařezu, aby zjistil, že to vůbec není nic strašného;
2. Budete trpěliví, dopřejete koni čas, aby zjistil, že tento pařez není nic strašného;
3. Otočíte se a jdete domů (nebo jinou cestou) a utečete tomu strašnému pařezu.

Co si vyberete vy a co je nejlepší pro koně?

Dánští vědci tuto otázku nedávno zkoumali. Zjistili, že pokud chcete projít okolo pařezu, volba 1 bude nejlepší pro vás i koně, přestože může být více stresující než volba č. 2. Na toto téma přednášela na 8. mezinárodní konferenci ISES Janne Winther Christensen, PhD.

„Ježdění na koni je poměrně nebezpečný sport a ví se, že habituace (pozn. překl.: navykání) na nové předměty snižuje riziko nehody," řekla Winther Christensen, vědkyně z fakulty zemědělských věd dánské univerzity Aarhus. „Pokud se zvíře vyhne nebo unikne předmětu a může se od něho dostat pryč, toto vyhýbavé chování se posílí a zvíře ho pravděpodobně zopakuje. Ale studie na jiných živočišných druzích ukázaly, že prevence vrozeného chování (útěk) může vést ke zvýšení stresu zvířete. Takže jsme chtěli zjistit, co je pro koně nejlepší."

Christensen a její kolegové studovali 22 dánských teplokrevných valachů (ve věku mezi 2 a 3 lety) rozdělených do dvou skupin, kteří si zvykali na otevřené deštníky na zemi. Ošetřovatelé povzbuzovali každého koně ze skupiny, aby se přiblížil k deštníkům za pomoci negativního posilování (v tomto případě to bylo tahání za ohlávku a vodítko). Koně ve druhé skupině byli volně, vždy po jednom, puštěni v prostoru s deštníky a bylo jim umožněno samotným si zvolit, jak dlouho je budou prozkoumávat. Následující den byl každý kůň z obou skupin přiveden do prostoru, kde mohl najít kyblík s krmením vedle deštníků. Po oba dny vědci vyhodnocovali tepovou frekvenci koní a jejich chování a měřili dobu, za kterou se přiblížili k deštníkům a krmivu.

Skupina koní navykaných na deštníky negativním posilováním vykazovala první den mnohem výraznější známky stresu (tepová frekvence a chování), než druhá skupina, jak řekla Christensen. Ale druhý den strávili méně času zkoumáním svého okolí a přiblížili se ke kyblíku s krmením rychleji než koně z druhé skupiny.

„Přístup negativního posilování pro navykání si na nové předměty zvyšuje stresovou reakci během prvního vystavení, ale zdá se také, že podporuje uvyknutí si na daný předmět," řekla Christensen. „Protože ale tento postup vede k dočasnému zvýšení stresové reakce, měl by se provádět opatrně."

Také upozornila, že výsledky byly specifické pro její pokus a nelze je aplikovat i na jiné scénáře. „Může se stát, že podněty jiné intenzity mohou dát rozdílné výsledky," řekla. „Obecně ještě není dostatek poznatků, jak jsou účinné i jiné metody navykání a jak působí na koně." Ale připravují se další studie.