Veterináři hledají spolehlivé metody vyšetření kulhajícího koně

Autor původního textu: Stacey Oke, DVM, Msc
20. prosince 2009, článek č. 15503

Skupina veterinářů zjistila, že spolehlivost a opakovatelnost posuzování kulhání koně zkušenými veterináři není dostatečná. Rozhodli se proto podpořit výzkum, který by hledal a vyvinul „objektivnější a spolehlivější metody posuzování kulhání použitelné v terénních podmínkách", a poznamenali, že takovou snahu „je třeba podnítit a podporovat".

Dosavadní publikované studie už dříve zjistily, že výroky veterinářů při subjektivním posuzování kulhání (videozáznamy koní na zátěžovém pásu) se navzájem jen málo shodovaly, žádná studie však nezkoumala případnou shodu veterinářů posuzujících v terénních podmínkách kulhání velkého počtu koní podle stupnice kulhání sestavené americkou asociací koňských praktiků (American Association of Equine Practitioners = AAEP).

Kevin Keegan, DVM, MS, Dipl. ACVS, profesor chirurgie koní z oddělení veterinární medicíny a chirurgie na Missouriské univerzitě, a jeho 15 kolegů se proto rozhodli vyhodnotit spolehlivost kompletního veterinárního vyšetření kulhání živých koní v terénních podmínkách. Analyzovali výsledky vyšetření kulhání, které provádělo několik veterinářů (se zkušenostmi průměrně 18,7 let praxe) na 131 dospělých koních.

„Veterináři hodnotili každou končetinu podle stupnice kulhání AAEP, a to tak, že nejdříve pouze sledovali koně v klusu na rovné linii a potom provedli kompletní diagnostiku kulhání," uvádějí vědci.

Hlavní nálezy v této studii byly:

• koňští praktičtí veterináři se shodovali v tom, zda kůň na končetinu kulhá nebo ne, v 76,6 % případů po prvotním posouzení koně v klusu na rovné linii;
• veterináři se shodovali v tom, zda kůň na končetinu kulhá nebo ne, v 72,9 % případů po kompletní diagnostice kulhání;
• veterináři se shodovali v tom, zda kůň na končetinu kulhá nebo ne, mnohem častěji tehdy, když kůň kulhal na přední končetinu;
• pokud byl stupeň kulhání vyšší než 1,5 (podle stupnice AAEP), shodovali se veterináři v tom, zda kůň na končetinu kulhá nebo ne, v 93,1 % případů;
• pokud byl stupeň kulhání roven nebo nižší než 1,5 (podle stupnice AAEP), veterináři se shodovali pouze v 61,9 % případů;
• když byli veterináři požádáni, aby rozhodli, zda kůň kulhá nebo ne, a aby zvedli končetinu, na kterou kulhá nejvíce, shodovali se pouze v 51,6 % případů.

Vědci poznamenávají: „Kulhání je z ekonomického a zdravotního hlediska nejdůležitější problém postihující koně." Je důležité být schopen přesně a konzistentně diagnostikovat kulhání, aby bylo možné stanovit vhodnou léčbu.

Studie „Repeatability of subjective evaluation of lameness in horses" bude publikovaná v časopis Equine Veterinary Journal. Celý text je již volně k dispozici online a najdete ho přiložený pod článkem.

(AAEP lameness scala -stupnice kulhání AAEP:
0: Kulhání není viditelné za žádných okolností.
1: Kulhání je obtížné postřehnout a není stále viditelné bez ohledu na okolnosti (např. pod sedlem, na kruzích, na svahu, na tvrdém povrchu atd.).
2: Kulhání je obtížné postřehnout v kroku nebo v klusu na rovné linii, ale je vždy viditelné za určitých okolností (např. Zatížení dodatečnou hmotností, na kruzích, ve svazích, na tvrdém povrchu atd.).
3: Kulhání je stále viditelné v klusu za všech okolností.
4: Kulhání je viditelné i v kroku.
5: Kulhání je provázeno sníženým zatěžováním končetiny při pohybu a/nebo v klidu nebo je kůň zcela neschopen se pohnout.)

Pozice jezdce a pohyby hřbetu koně

Autor původního textu: Christa Lesté-Lasserre
22. prosince 2009, článek č. 15517

Lehký klus zatěžuje hřbet koně méně, než klus v plném (těžkém, drezurním) sedu, působí na hřbet koně menšími vertikálními sílami. To zjistili svým měřením pomoci nových biomechanických technik holandští vědci ve své nové studii.

K kinematických údajů 13 jezdců na dvou koních byli schopni určit, že během každého klusového kroku vznikají dva vrcholy sil. Vypočítali akceleraci těžiště jezdce, protože se během klusového kroku měnila, a díky ní našli síly, které působí mezi jezdcem a hřbetem koně. Srovnáním obou vzniklých vrcholů sil pak zjistili, že síly byly výrazně menší v lehkém klusu, než když jezdec seděl v plném sedu.

Dřívější výzkum stejné skupiny vědců srovnával prohnutí hřbetu koně klusajícího pod jezdcem v lehkém klusu, plném sedu a lehkém (stehenním) sedu. Zjistili v něm, že během lehkého klusu, když je rozkrok jezdce nad sedlem, je hřbet koně méně prohnutý, než během klusu s jezdcem v plném sedu. Když však je rozkrok jezdce v lehkém klusu dle v sedle, prohnutí hřbetu koně podobné, jako během plného sedu.

„Biomechanické modely ukázaly, že hřbet koně se prohne více, pokud na něho působí dodatečná zátěž," říká Patricia de Cocq, MSc, DVM, vědkyně ze skupiny experimentální zoologie veterinárních věd v holandském Wageningen a hlavní autorka studie. „Nejnovější výzkum ukazuje, že dva vrcholy sil, které vidíme v lehkém klusum, odpovídají pozici jezdce nahoře a dole. Naše měření ukazují, že oba dva vrcholy sil jsou prokoně z mechanického hlediska méně namáhavé."

„Skutečnost, že hřbet je méně prohnutý v pozici jezdce nahoře, znamená, že právě zde se nachází skutečná praktická výhoda lehkého klusu," pokračuje.

To by podporovalo závěry rakouského týmu vedeného Christianem Pehamem, PhD, který provedl již zmíněnou první studii (pozn. red.: tento výázkum jsme vám již představili ve článku Koňské novinky: To nejlepší pro kopyta a hřbet). Tato studie ukázala, že lehký klus je pro hřbet koně méně namáhavý, než klusání v plném sedu, avšak pro koně nejméně namáhavější je pozice jezdce ve stehenním sedu.

Výzkum dr. Cocq využil pohyby jezdce k výpočtům sil, kterými jezdec působí na hřbet koně, místo využití elektronického měřícího zařízení na sedle, které může vést k rozdílům v údajích.

„Všechny uvedené závěry neznamenají, že by se jezdci měli vzdát plného sedu v klusu," říká Cocq. „Správný výcvik a trénink svalů umožní dospělému koni zvládnout i tyto dodatečné síly."

„Mladí koně nebo ti, kteří mají problémy se hřbetem, by však měli být raději ježděni ve stehenním sedu nebo aspoň v lehkém klusu, než si vyvinou dostatečnou sílu k nošení jezdce," dodává.

Tlak uvnitř kopytního kloubu a vyvážené kopyto

Autor původního textu: Fran Jurga
1. května 2003, článek č. 4352

Výzkum z Královské veterinární fakulty (Royal Veterinary College = RVC) ve Spojeném království posuzoval rovnováhu kopyt upravených podkováři měřením tlaku uvnitř kopytního kloubu. Možná se jednoho dne bude posuzovat rovnováha kopyt koně právě na základě takového zjištěného tlaku.

Nadměrný nitrokloubní tlak a/nebo objem kloubní tekutiny kopytního kloubu je častý, chronický problém u výkonnostních a starších koní, který může vést k artróze. Nadměrný nitrokloubní tlak může také narušit prokrvení kopytního pouzdra a destabilizovat kloub.

Vědci z RVC vytvořili metodiku měření tlaku v kopytním kloubu „vybalancovaného"kopyta, a zjišťovali, jak nerovnováha kopyta ovlivní tlak stejného kloubu. Použili kopyta z uhynulých koní a hydraulický svěrák.

Zjistili, že vybalancované, rovnoměrné kopyto má mírně negativní tlak a předpokládali, že nerovnováha způsobí nežádoucí zvýšení tohoto tlaku.

Zvednutí patek koně prostřednictvím klínů způsobilo přímé (a potenciálně škodlivé) zvýšení nitrokloubního tlaku. Patky se zvedají klíny proto, aby se snížil tah šlachy hlubokého ohýbače prstu, a je součástí léčby podotrochleární bolesti. Studie však ukázala, že klíny mohou obnovit nebo zhoršit již existující problémy s kopytním kloubem na tomto kopytě. Vědci byli překvapeni, když zjistili, že podkovy podložené klínem v přední části (čili snížení patek) snížily tlak v kopytním kloubu. Zvednutí vnitřní nebo vnější patky či stěny mělo minimální efekt na tlak v kopytním kloubu.

Během výzkumu vědci zjistili, že vybalancované, pravidelné kopyto je nejlepší garancí normálního (tj. mírně negativního) tlaku uvnitř kopytního kloubu.

Když pak vstříkli do kloubů ve svěráku silikon, zjistili, že na povrchu kloubu v kopytě podloženém klínem se zachytil silikon na té straně, kde se nacházel klín. To indikuje abnormální funkci kloubu a zvýšené opotřebování kloubního povrchu.

Vědci navrhují, že by měly - a budou - být testovány podkovy různého tvaru a materiálů, aby se zjistilo, pro jaké stavy jsou nejvhodnějším řešením a pro jaké zase mohou být kontraindikovány.

Lidem, kteří pracují s kulhajícími koňmi, může tento výzkum vysvětlit, proč mají rozličné typy podkov tak rozdílné výsledky u různých koní - je to proto, že podobné kulhání může vyvolat poškození různých struktur a specifické typy podkovy neovlivní všechny tyo struktury stejným způsobem.

Studie s názvem „Effect of Foot Balance on the Intra-Articular Pressure in the Distal Interphalangeal Joint in vitro" byla publikovaná v březnu 2003 v časopise Equine Veterinary Journal. Abstrakt lze najít na Pubmed. Text v plném znění pak najdete přiložený pod článkem.