Podložky...

...a další způsoby, jak se vzdálit od svého koně

Ach, všechny ty moderní technické vymoženosti! Mnohem více uškodí, než pomohou!

Většina jezdců, které znám, vypodkládá sedla na svých koních proto, že o ně chtějí pečovat. Nechtějí, aby sedlo koně dřelo, chtějí změkčit své nárazy, chtějí změkčit nárazy koně, aby je mohli vysedět atd. Z dlouhodobého hlediska to nefunguje.

Dostatečně kvalitní sedlo bude na hřbetě koně měkké. Pokud je tvrdé, měli byste zainvestovat do jeho přecpání nebo do nového sedla.

Pokud sedlář pasuje sedlo na koně, pravděpodobně tak činí bez jakéhokoli extra vypodložení, protože právě tak má sedlo na koni sedět. Vložit pod sedlo další podložky, to je jako nechat si napasovat obuvníkem boty a pak do nich nosit další dvoje ponožky, aby byly „měkčí". Boty budou příliš malé. Stejné je to se sedlem, i když se jedná jen o oblast přední rozsochy, kde je rozhodující šíře komory. Pokud přidáte pod celé sedlo dvoucentimetrovou dečku, předek sedla se zvedne více, než zadek, protože komora bude příliš úzká vůči kohoutku koně.

Silnější dečka sedlo nadzvedne, protože je k tělu koně v určitém úhlu. Pokud se sedlo více nadzvedne vepředu, znamená to, že se překlopí dozadu. A to je obvykle opakem toho, co člověk zamýšlel, protože většina jezdců sedí příliš vzadu tak jako tak, tlačí zadní okraj sedla dolů. S tlustou podložkou je to ještě výraznější.

U starších a levných sedel budete obvykle bojovat s tím, že vzadu trochu „sesednou". Zadní části polštářů se stlačí k sobě a do jisté míry se oploští a rozšíří do stran, tím se zúží prostor mezi nimi. V tomto případě nepomůže obyčejné přecpání, protože tvar roztažené kůže je neměnný. Kůže prostě změní svůj tvar natrvalo. U takových sedel je nutné vyměnit celé polštáře (pokud se vám na něm tak dobře sedí) nebo si koupíte sedlo nové. Dokonce se může stát, že se vám už na sedle s vyměněnými polštáři nebude sedět dobře - především v případě, že jste to byli vy, kdo to sedlo vzadu tak sesednul. To znamená, že CHCETE sedět vzadu v sedle a tlačit dolů. Nové polštáře nadzvednou zadní část sedla a vy sklouznete dopředu. Možná se vám to vůbec nebude líbit. Kupte si nové sedlo.

Některé podložky jsou vyrobené z gelu, vloženého do plastikového obalu. Ty jsou jako stvořené pro vznik problémů. Neprodyšný plast způsobuje, že kůň se potí, následkem toho se může nadměrně namáhat kůže na jeho těle i na sedle. Gel může způsobovat, že se sedlo bude odírat dopředu a dozadu, protože se na něho přilepí a přitom mu umožní, aby se pohybovalo do stran i dopředu a dozadu. Může také způsobit, že i jezdec se začne více pohybovat, než normálně, a především - zvyšuje vzdálenost jeho trupu od hřbetu koně a znemožňuje mu cítit hřbet koně a uvolnění prostřednictvím jeho pohybů.

To je zvláště vidět na nových řadách sedel s polštáři plněnými vzduchem (pozn. překl.: např. tzv. „cair system"). Říká se o nich, že jsou zvláště příjemné pro hřbet koně. Některé firmy dokonce používají rohože s otisky nohou naplněnými vzduchem, na které si má zákazník stoupnout bosýma nohama, aby cítil, jak je to příjemné. A pro bosé nohy to jistě příjemné je. Ale pro každodenní použití by bylo paralelou spíš vložit do bot vložky naplněné vzduchem a chodit s nimi. To je snadné, ne? Pokud sedlo vyrovná všechen tlak způsobený jezdcem, jak by potom bylo možné dávat přesné pomůcky sedem. Budou samozřejmě zmateční.

Všechna sedla s polštáři plněnými vzduchem, na kterých jsem jezdila, byla vzduchem přeplněná. Jejich „airbag" působil jako velký gumový míč, který způsobí, že poskakujete. Tyto polštáře jsou také velmi objemné a oddělí vás od koně.

Skutečným důvodem, proč dávat pod sedlo dečku, je to, aby se koňský pot nedostal k sedlu a aby ho tato slaná voda nezničila. Podsedlová dečka má za úkol odvádět vlhko od koně a zabránit jejímu průniku až k sedlu. Sedlo by mělo být velmi dobře použitelné na koně i bez jakékoli podložky. Například jsou koně, které podsedlová dečka odírá, a pro ně by bylo řešením jezdit jen se sedlem, bez dečky. Tkaná látka dečky zachytí chlupy, když se při ježdění pohybuje zepředu dozadu. Holá kůže sedla je velmi kluzká, takže tak snadno koně neodře.

Pokud se kůň hodně zpotí, pot může poškodit jeho sedlo. V takovém případě je ideální dečka z ovčí kůže, ale zkuste najít takovou, která je skutečně tenká a má „beránka" jen pod sedlovými polštáři! Beránek totiž představuje další vrstvu mezi hřbetem a sedlem. Kudrnaté chlupy dečky zůstávají na srsti koně a kůže dečky se může pohybovat společně se sedlem, dečka je dostatečně provzdušněná, aby se pot mohl vypařovat. Ale tohle nepotřebujete mít po stranách. Pokud přidáte dva či jeden centimetr mezi své nohy a tělo koně, zbytečně to bude komplikovat vaši komunikaci a vnímání.

Tři prsty mezi sedlovými polštáři

Posledním, ale velmi častým problémem sedel, o kterém slýchám, je vzdálenost obou sedlových polštářů. Tunel, který je takto vytvořen, má za úkol poskytnout dostatek prostoru trnovým výběžkům hřbetních obratlů. To je velmi důležité. Tyto výběžky nesmí zatěžovat žádná hmotnost - to by způsobovalo bolest, která by přešla do chronicity. Sedlo má spočívat pouze na žebrech, které se kloubí s hrudními obratli. Takže není pravda, že sedlo zatěžuje páteř. Kůže a vazy na vrcholcích trnových výběžků nesmí být stlačené. Proto poskytuje zmíněný tunel těmto strukturám prostor.

Ale aby tomu tak bylo, musí být tento tunel dostatečně široký, aby se výběžkům přizpůsobil, a musí jít s linií páteře. Široký kanál bude stále tlačit na výběžky, pokud je křivý, nebo je kůň neustále ohnutý na jednu stranu. Pamatujte si, že sedlo se ohne jen velmi málo, pokud vůbec.

Po desetiletí se považovala za dostatečně velkou vzdálenost obou polštářů na 3 prsty. Měli byste být schopni vsunout mezi polštáře 3 prsty a volně je protáhnout po celé délce polštářů od přední rozsochy až k zadní. Problematickým místem stlačeného sedla je obvykle zadní část polštářů. Zaměřte se pořádně na toto místo.

Později přišli sedláři s novinkou. 3 prsty nestačí. Nyní potřebujeme 4. A já se divím...

Nevím, jestli to je stejný případ jako u výrobců starého typu udidel - moderní výzkumy potvrdily, že v hubě koní je mnohem méně místa a že stihla by měla být tenká a dvakrát lomená s peckou uprostřed. To je prostě technologický pokrok. Nebo zda je to tím, že sedláři chtějí prodávat nová sedla, podobně jako výrobci aut se chtějí zbavit všech těch dobrých starých automobilů, protože fungují navěky, a prodejci pak nic neprodají. (Měla bych to vědět - vlastním klasické Volvo, které stále jezdí.) Drží se sedláři jistoty anebo se spíš drží blaha koní?

Nevím, zda si mám myslet, že to souvisí s tím, že mnoho koní trpí bolestí hřbetu, aniž by si toho někdo všiml. Nebo zda si mám myslet, že mě jen chtějí donutit, abych se vzdala mého třicetiletého Passiera a koupila nové hi-tech sedlo se vzduchem plněnými polštáři, které stojí více než kůň!

Je tu ještě jiná možnost. Možná jsou 3 prsty skutečně příliš úzký prostor. Pokud se jedná o 3 prsty křehké dívky sedlající mohutného teplokrevníka. 3 silné prsty profesionálního vojáka jsou něco jiného. Možná zaberou stejnou šíři, jako 4 prsty oné dívenky. Myslím, že to se ukáže až časem.

Umístění sedla

Mnoho jezdců se bojí, že nasedlají koně příliš dozadu. Rozšířený mýtus o citlivosti ledvin nebo něco podobného je straší až k slepé poslušnosti. A to je pro koně skutečně zlé.

Začala bych tím, že ledviny koně jsou asi 10 cm pod povrchem hřbetu. Pokud tam sedlo tlačí, potřebujete jiné sedlo. Bedra jsou citlivá, to ano. Tato oblast je poměrně měkká, protože koně tu nemají žebra. Takže si na to musíte dávat pozor, pokud máte krátkého koně.

Jde v podstatě o to, že pokud koně nasedláte příliš dopředu, začne mít problémy se hřbetem pod předním koncem sedla. Každé dobře padnoucí sedlo se naklopí dozadu, pokud ho položíte na vrcholek lopatek, příliš dopředu na kohoutek.

Toto naklopení způsobí, že sedlo vytvoří most mezi lopatkou a hřbetem ležícím pod zadním okrajem polštářů. Tlak na tato místa se zvýší a jezdec bude ještě více zatěžovat zadní část sedla, protože bude klouzat dozadu k zadní rozsoše. Pokud jsou ještě navíc sedlové polštáře vzadu klínovitě prodloužené, představují další zdroj bolesti koně.

5 centimetrů za lopatkou

Kostra sedla má vepředu dva výběžky směřující dolů, které pomáhají sedlu udržet tvar a brání tomu, aby tlačilo na kohoutek. Tento tlak je místo toho rozložen po stranách kohoutku, za lopatkami. Tyto výběžky, stejně jako zbytek dolní strany sedla, jsou dobře vypodložené sedlovými polštáři a neměly by představovat žádné tlakové body. Ale zůstává faktem, že sedlo je postaveno na nepohyblivé kostře, která má jasně daný tvar.

Pokud je kůň nasedlán tak, že tyto výběžky sedlové kostry leží na vrcholcích jeho lopatek nebo těsně za nimi, budou proti nim tlačit a dřít je s každým pohybem předních končetin. Lopatky se otáčejí dopředu a dozadu, protože svaly pod sedlem táhnou vrcholek lopatky dozadu, když přední končetina dělá krok dopředu. Přitom se lopatky a svaly pohnou pod těmito výběžky sedlové kostry a zvýší se tlak pod sedlem. Tato oblast bude bolestivá a kůň bude odmítat dělat předními končetinami prostorné kroky. Vzniklá blokáda se bude šířit po celém hřbetě a kůň může skončit s bolestí a zraněním kdekoli na těle. Nebo bude přecitlivělý na dotahování sedla a bude shazovat jezdce.

Vliv na koně prostřednictvím sedla

Mnoho jezdců a trenérů mluví o sedacích kostech a koňském hřbetu. Někteří spíš jen používají pojem „pobídni koně sedacími kostmi", jiní je berou skutečně více fyzicky. Někteří říkají „píchni toho koně sedacími kostmi" a podobně, o čemž já tvrdím, že je holý nesmysl. Sedlo má silnou konstrukci kostry vyrobené ze dřeva nebo plastu a není způsobu, jak by mohly být lidské sedací kosti skrze něho cítit na koňském hřbetě.

Pokud si, v dobré tradici zen, chcete toto vyzkoušet na sobě, přiveďte si (statného) kamaráda. Posaďte ho, položte mu sedlo na klín a sedněte si do něho. Uhánějte, zkracujte, kruťte se a hrbte se, dělejte, co chcete. Možná to bude pro vašeho kamaráda (že by už ex-kamarád?) nepohodlné, ale rozhodně nebude cítit vaše sedací kosti. Ne, pane!

Co však LZE cítit, je různé rozložení váhy na jednotlivých sedacích kostech, které se přenáší na levý nebo pravý polštář sedla. To je velmi důležité při řízení a ohýbání koně, takže je to životně potřebné i pro drezurní ježdění.

Dále lze cítit způsob, jakým jezdec sedací kosti používá, a to naklopení pánve. Když „pobídnete sedem", může se stát několik věcí, to záleží na tom, jak jste se to naučili. Většina jezdců zatlačí pánví dopředu, takže ji přesunou před svislici vedenou ze spojnice jejich uší.

To může mít na koně pobízející účinek, pokud dobře pracují břišní svaly. Napjaté břišní svaly způsobí, že zbytek trupu půjde „s koněm" v dopředné fázi každého kroku, a to způsobí, že jezdec půjde s pohybem přesně tehdy, kdy je to třeba. To koně podpoří prodloužit nebo přejít do vyššího chodu. Stejný manévr v sedle však může mít úplně opačný účinek, pokud se přitom trup jezdce zakloní. To posune dozadu i hmotnost jezdce, což, v lepším případě, má shromažďující efekt, ale obecně pouze zpomalí nebo prohne koně.

Pokud pánev rotuje okolo své vodorovné osy tím způsobem, že jsou sedací kosti vytlačené dopředu a horní hrana pánve se stočí dozadu, což dělá hodně jezdců, když mají pobídnout sedem, stane se hodně věcí. Za prvé pánev nemůže rotovat, protože je spojená s páteří a srostlými obratli zvanými křížová kost. Tady není žádný pohyblivý kloub. Takže bedra musí narovnat své zakřivení, aby pánev mohla rotovat. Dojde k tomu, že zakřivení páteře, sloužící jako pružina, se narovná.

Takže sed je pak ztuhlejší a jezdec poskakuje. Sedací kosti se pod jezdcem pohnou dovnitř a stydká kost se zvedne ze sedla a jezdec sedí na zadním okraji sedacích kostí. To lze přirovnat houpání na židli, kdy balancujete jen na jejich zadních nožkách - velmi malá stabilita. Tak vzniká nestabilní sed.

Mnoho jezdců má tento sed. Stabilizují se tím, že se opírají vzadu o zadní rozsochu a pak předvádějí s každým krokem koně břišní tance, jak se houpou dopředu a dozadu na zadním okraji sedacích kostí. Kůň si na to pomalu zvykne a naučí se to ignorovat. Kůň také ignoruje intenzívnější strkání, kterým ho jezdec nutí jít dopředu. Pobízení jezdce a zpomalování koně se tak stále stupňují.

Výběr sedla

Při výběru sedla je na prvním místě to, aby vyhovovalo koni. Žádný kůň nebude pracovat dobře s nepadnoucím sedlem. I když se při mírném diskomfortu bude sebevíc snažit, učí se přitom být necitlivým a ignorovat pomůcky sedem.

Dále je důležité, aby sedlo pasovalo i jezdci. Jezdit v sedle, které není pohodlné, je z vaší strany aktem dobrovolnosti, i když to není nic dobrého z dlouhodobého hlediska. Ztuhlý nebo špatně sedící jezdec není nejlepším partnerem ani pro koně, který je sám v naprostém pohodlí.

Sedla jsou to stejné jako boty. Teprve nedávno si ženy uvědomily, že možná potřebují větší velikost, než jakou by si přály. Muži, především jezdící na koních, mívají malé zadky a nacpou se do menších sedel, než ženy, které mají pozadí větší, než jejich mužští partneři, ale také silnou touhu být drobné. Nedělejte si to nepříjemné. Akceptuje svoji zadní část těla!

Když jezdíte v sedle, které je příliš malé, váš zadek bude vytlačovat rozkrok dopředu proti přední rozsoše. To může být přinejmenším méně pohodlné. Vy proti tomu budete bojovat tím, že se budete odtlačovat dozadu k zadní rozsoše, což bude zadní část sedlových polštářů tlačit dolů do hřbetu koně. Vaše nepohodlí se tak změní v jeho nepohodlí.

Ale to není jediná velikost, která je důležitá. Většina nedetekovatelných problémů, které mají jezdci s napasováním sedla na sebe, je šířka posedlí hned za přední komorou. Většina sedel je jakoby dělaná pro willendorfskou Venuši - šiiiiroké kyčle! Většina jezdců má kyčle úzké, nebo ztuhlé, nebo jsou drobní celkově, nebo jezdí veeelké koně, což jde automaticky ruku v ruce se širokým sedlem.

Většina novějších sedel má obrovské množství vycpávek v horní části sedla i v sedlových polštářích, takže na koni sedí jako letadlo. Vyhněte se jim! Sedlo nemusí mít široké posedlí hned za přední komorou jenom proto, že váš kůň je široký (nebo tlustý), a jen proto, že máte velký trup, neznamená to, že máte hodně místa mezi stehny. Některé starší typy sedel, například Passiery nebo Stübbny, některá sedla Lemetex, Kloster Schönthal a Courbette jsou tenčí a užší, což k vám bude šetrné. A koupě sedla z druhé ruky bude šetrná k vaší peněžence, i když to zabere trochu času.

Tloušťka vycpávek sedlových polštářů také ovlivní váš čas strávený v sedle. Je velmi populární mít nejen vycpaná sedla, ale také přidat tloušťku dalšími podložkami a dečkami, které nejsou ve skutečnosti potřebné. Podívejte se na dvě sedla na obrázku vpravo. Tlustější sedlo Jaguar je moderního, nadměrně vycpaného typu. Jeho posedlí je malé a zadní rozsocha vysoká. Není tu moc prostoru, jak zapadnout do sedla, blíže ke koňskému hřbetu. Tenčí sedlo je dobře známý starší typ Passiera, což je jedna z mála společností, která pokračuje v této tradici. Jejich posedlí jsou obvykle prostornější a těsně za přední komorou užší. Výborný způsob, jak se dostat blíže ke koni.

A na závěr ještě pár slov varujících před příliš velkými sedly. To také není příliš dobré. Nekupujte automaticky 18´´ jen proto, že ho seženete. Nebude se vám na něm z dlouhodobého hlediska dobře jezdit. Pokud je váš sed už normálně nestabilní, budete se v posedlí takového sedla mlít a začnete se kvůli tomu na koni různě přidržovat a budete dělat špatné věci. Tomu se také vyhněte. Jezdec s velmi dobrým, vybalancovaným sedem nebude mít problém s příliš velkým sedlem, protože takový jezdec není na sedle závislý v tom, aby zůstal na jednom místě. Ale, prosím, buďte k sobě upřímní ohledně svých jezdeckých schopností.

Povídání o sedlech od Theresy Sandin končí. Příště však zahájíme jednu z velmi zajímavých kapitol, kterým se na svých stránkách www.sustainabledressage.net věnuje: různým pomocným otěžím a jejich působení na koně.