Nejprve si proberme připouštění na pastvině a poté připouštění z ruky.

Příprava na připouštění na pastvině může začít na podzim nebo počátkem zimy, kdy si klisny během krmení ustavují hierarchickou pozici ve stádě. Pozdější vypuštění nových klisen do stáda (již během připouštěcí sezony) může tuto hierarchii vážně narušit. Např. když se hřebec začne zajímat o jednu z klisen, může je nezačleněná klisna hrubě napadnout nebo zastrašovat.

Někteří hřebci jsou, co se týče připouštění, velmi ostýchaví a stačí malý rozruch, aby si vše rozmysleli. Některým problémům se můžeme úspěšně vyhnout, pokud mají klisny ustavené hierarchické pořadí ještě předtím, než k nim v připouštěcí sezoně hřebce přidáme.

Jedinci, kteří vyrostli mezi ostatními koňmi ve stádovém prostředí, se umí podvolovat tlakům ostatních koní. Když se jeden kůň blíží k druhému, může to udělat výhružným i nevýhružným způsobem - ty se často liší tak delikátně, že to přihlížející člověk není schopen rozpoznat. Kůň, ke kterému se blíží vyhrožující jedinec, může zareagovat buďto tím, že se mu poddá, nebo ho naopak vyzve.

Pokud dojde k výzvě, velmi často se jedná pouze o zastrašování bez následného fyzického kontaktu, které vyústí spíše v ústup jednoho z koní než v jeho zranění. Jestliže opravdu dojde k fyzickému kontaktu, bude jen zřídka trvat delší dobu nebo zahrnovat víc než jedno kousnutí či kopnutí - poté je hierarchické pořadí určeno.

Koně, kteří nevyrostli ve stádě, ani v něm nestrávili delší čas, budou mít se zařazením do stáda mnohem víc starostí. Čím jsou starší, tím náročnější to pro ně může být. Pokud byli uvěznění ve světě lidí, možná nikdy nepoznali řeč těla, kterou se dorozumívá stádo. Třeba se nikdy nemuseli dělit s dalšími koňmi o potravu nebo pohodlné místo - to často utváří nejisté, psychicky labilní koně. Reakce těchto koní, v závislosti na tom, jak moc nejistí jsou, může být opravdovým problémem. Mohou být tak vystrašení a osamělí, že přestanou žrát. Mohou si způsobit zranění nebo opustit stádo. Může trvat několik měsíců, než se přizpůsobí. Tito koně se musí naučit být opět koňmi, stejně jako zbytek stáda.

Další možností, jak se mohou koně vyrovnat se svou vnitřní nejistotou, je vysoká agresivita a vztek namířený vůči ostatním. Takoví jedinci se snadno cítí ohroženi a intenzivně si brání svůj prostor. I těmto koním může trvat několik měsíců, než se adaptují. Přesto jsem viděl plnokrevné klisny z prostředí stísněných dostihových stájí, které se přizpůsobily, naučily se přežít přechod ze světa lidí do světa koní a odchovaly výborné potomky. Opět platí, čím víc času má kůň na to, aby se přizpůsobil a stal se „součástí party", aby byl přijat světem koní a naučil se akceptovat jeho způsoby chování, tím větší má šanci vypořádat se s vlivem hormonů v době připouštěcí sezony.

Co se týče hřebců, měla by jim být věnována zvláštní pozornost v období připouštění, ale není žádný důvod, proč by po zbytek roku nemohli přijmout fakt, že jsou jen „jedním z party kluků". Hřebec odchovaný ve stádě jako roček, případně dvouroček, v závislosti na vyspělosti jeho hormonů, se naučí hierarchickému pořadí stejně jako každý jiný kůň; věřím, že tohle je u hřebců opravdovou výhodou.

Když jsem žil na velkém ranči v severní Nevadě, měli jsme zde víc než stovku jezdeckých valachů. Na konci léta jsme stáhli hřebce ze stád klisen. Obvykle jsme měli pět nebo šest hřebců, které jsme v průběhu podzimu a zimy používali jako jezdecké koně. Všichni tito hřebci, plnokrevníci stažení z dráhy či quarter horse s dobytkářským původem, z nichž někteří nikdy nebyli v jiném stádě než ve stádě chovných klisen, byli vypuštěni na rozlehlé louky do stáda jezdeckých koní.

Zpočátku hřebci bojovně vyklenuli krky a zařičeli, když se potkali s prvními valachy. Ale když na scénu dorazili valaši, kteří byli na vrcholu hierarchického žebříčku, došlo na staré rčení, „domácí pes je vždy tím nejtvrdším psem". Tito valaši měli dostatek sebevědomí, aby hřebce vyzvali. Neboť hřebec neměl žádné klisny, které by musel bránit, nekladl příliš dlouho odpor. Za chvíli se všichni hřebci ocitli ve vlastní malé skupince, která se často propadla na dno hierarchického žebříčku, možná jen s těmi nejmladšími hříbaty. Za několik málo hodin se na louce vše uklidnilo a klid vydržel až do jara.

Na jaře jsme hřebce vytáhli ze stáda a na měsíc či dva jsme je umístili v samostatných ohradách. Potom jsme je pustili ke klisnám na horské pastviny a nechali přírodu, ať se stará. Tento systém opravdu fungoval. Jediná zranění se vyskytla tehdy, když se někteří valaši uprostřed připouštěcí sezony připletli do hřebcova stáda klisen. Valaši byli v pořádku - ale hřebce jsme poté museli několik týdnů ošetřovat.

To je vše, co potřebujeme pro naši bezpečnost a hřebcovu psychickou pohodu. Mnoho lidí zaplatí desítky tisíc dolarů za výborného hřebce. Následný strach o jeho bezpečí jim však nedovolí nechat jej připouštět volně ve stádě, kde navíc připustí jen menší počet domácích klisen. Takže jsou to ekonomické důvody, které nás nakonec donutí umístit hřebce do nepřirozeného prostředí.

Hřebci, zvláště ti starší, kteří vždy pouštěli jen z ruky, by v důsledku svého chování opravdu mohli být vážně ohroženi během přirozeného připouštění. To samé platí i u klisen. Pokud si nemůžete dovolit riziko zranění, nezbývá než připouštět z ruky. Jinou možnost nemáte ani tehdy, když připouštíte cizí klisny a máte na to pouze omezený čas.

Při zacházení s jakýmkoli koněm je důležité být si vědom toho, co by mohl udělat, ještě dříve, než to udělá. Tak se můžeme lépe připravit, nebo dokonce změnit jeho úmysly. Toto je extrémně důležité při zacházení s hřebcem nebo agresivním koněm. Pokud se vyskytne problém při manipulaci s hřebcem v průběhu připouštěcí sezony, je nasnadě, že vhodná příprava měla proběhnout mnohem dříve. Pokud se hřebec v sezoně projevuje dominantně a nemá žádný respekt k člověku, neznamená to, že s ním bude stejně těžké pořízení i na podzim či v zimě. Kvalitní práce s hřebcem v tomto období může položit základy nebo vztažný bod, ke kterému se budeme na jaře vracet.

Hřebci jsou často trestáni po činu. Někdy zařičí a pak hodí hlavou v očekávání škubnutí vodítkem. Projeví svou povahu, pokud se vám nepovede odvrátit jejich pozornost. Když se vám nedaří udržet je zaměstnané, dejte jim určitý čas a prostor bez riskování bezpečnosti a pak obratně získejte zpět jejich pozornost s nejmenším množstvím tlaku, který je ještě efektivní. Pokud vám pět kilo pomůže získat jejich pozornost, nepoužívejte padesát. Jestliže jste si vědomi toho, co se děje, zareagujte včas, nebo počkejte na vhodnou příležitost. Nebudete pak potřebovat tolik tlaku a také získáte respekt namísto strachu.

Vídám lidi, kteří nedůvěřují hřebci nebo hříběti, s nímž manipulují, a obávají se každého dalšího pohybu. Situaci řeší tak, že u koně vyvolají strach, aby zmírnili své vlastní obavy. To je pro koně velmi nešťastné řešení. Až se člověk naučí lépe porozumět koni, víc se uvolnit a proniknout do jeho myšlení, naučí se i jeho myšlenky směřovat. Nebude se již ničeho obávat a kůň ho bude o to víc respektovat.

Zlí hřebci jsou výsledkem nespravedlivých zkušeností nebo zlých lidí. Respekt je založen na spravedlivých, někdy velmi přísných, ale vždy spravedlivých zkušenostech. Takže se kriticky zamyslete nad svými problémy. Zhodnoťte způsob, jakým ke svému koni přistupujete, a poctivě přiznejte sami sobě, zda je to respekt, nebo strach, na čem je založen váš vzájemný vztah.

Článek vyšel ve 14. čísle časopisu Horseman, aktuální 15. číslo můžete objednávat.

Časopis HORSEMAN

Časopis o koních, lidech a pozemských radostech.

Web: www.horsemanonline.cz
Facebook: www.facebook.com/Horsemanonline
Vydává nakladatelství koněmilné literatury HARMONY
Předplatné zajišťuje společnost SEND