Terezka Dubcová - Stáj Rozárka, Bykáň u Kutné Hory

Start do života této 8leté dívčiny nebyl úplně perfektní, narodila se s Apertovým syndromem. Pro ty, kteří nevědí co to je - jedná se o syndaktílii (srůsty prstů) horních a dolních končetin a také špatné srůsty lebečních švů. To znamená, že když se Terezka narodila, neměla žádné prstíky, pouze srostlý chumel kostí a svalové hmoty. Během 7 let absolvovala okolo 35 operací rukou a nohou, v půl roce svého života prodělala náročnou operaci hlavy.

Terezka už od malička miluje koně. Poprvé seděla na koni ve 4 letech ve Stáji Rozárka, kde začala navštěvovat hodiny hipoterapie. Jízda na koni je pro ni splněným snem. Je moc pyšná na to, že postupně mohla začít trénovat samostatné ježdění a paradrezuru. Takováto práce s koňmi ji evidentně moc baví a její nadšení dodává motivaci celému týmu Stáje Rozárka.

Jako paradrezurní jezdec je Terezka zařazena do IV. skupiny (obtížnost: úlohy jsou na úrovni klasické „L" až „S" drezury, ve volné sestavě mohou být obtížné prvky mimo piafy, pasáže a celé piruety ve cvalu) a má schváleny tyto kompenzační pomůcky - otěže s úchopnými kličkami, jízda bez třmenů nebo třmeny s bezpečnostními košíky, tušírka, pozdrav kývnutím hlavy.

Na letošní mistrovství se Terezka chystá se svým koňským parťákem Raráškem. Vzhledem k věku a k tomu, že ještě není tak zdatný jezdec, aby mohla jezdit úlohy IV. skupiny, pojede tentokrát „doplňkovou" soutěž, tedy soutěž pro jezdce s neklasifikovatelným handicapem, pro jezdce začínající a ty, kteří nejezdí ve své klasifikační skupině; a úlohu pro skupinu I.a - obtížnost: krok, ve volné sestavě je povolena práce na dvou stopách a klus.

Petra Nálepková - Stáj Rozárka, Bykáň u Kutné Hory

Petře je 22 let a už od malička si přála jezdit na koni. Její sen je mít svého vlastního koně a s ním jezdit na závody i po světě a jednou se zúčastnit paralympiády.

Bohužel kvůli vrozené těžké zrakové vadě (praktická slepota) a dalším zdravotním problémům neměla šanci dostat se ke koním a ježdění v běžné stáji. Naštěstí se Petra dozvěděla o Stáji Rozárka a díky spolupráci se Zuzkou Fialovou, která má také zrakovou vadu, se její sny o ježdění postupně naplňují. Ve Stáji Rozárka se Petra potkala se spoustou zajímavých lidí a nyní zde působí jako dobrovolník, v průběhu týdne pomáhá jako asistentka při hiporehabilitacích. Veškerá práce okolo koní ji velmi baví, snaží se získávat zkušenosti a stále se učí. Velmi ji zajímá také práce s koňmi ze země.

Jako paradrezurní jezdec je Petra zařazena do IV. skupiny a má schváleny tyto kompenzační pomůcky - otěže s úchopnými kličkami, tušírka, pozdrav kývnutím hlavy. Vzhledem k tomu, že ještě není tak zdatný jezdec, aby mohla jezdit úlohy IV. skupiny, pojede Petra v "doplňkové" soutěži.

Na oficiálních závodech si musí Petra koně opracovávat sama (pozn. parajezdci v I. a II. skupině mají povoleno opracování koně zdravým jezdcem pouze 30 minut před parajezdcem), což vzhledem k postižení zraku a navíc v cizím prostředí není nejjednodušší. Dalším oříškem je změna osvětlení (např. přítmí v hale), orientace v cizím prostředí, neustále musí myslet na to, že není sama na opracovišti, ježdění ovlivňují také její zpomalené reakce. Při větší fyzické námaze (a také při změnách počasí) mívá bolesti a křeče. Přesto Petra zůstává nesmírně cílevědomá a ctižádostivá, ze svého slovníku postupně úspěšně odbourala slovní spojení: „to nejde", „to nepůjde" a „to nezvládnu".

V průběhu roku 2013 Petra utrpěla v terénu velmi vážný úraz a musela být vrtulníkem transportována do nemocnice v Praze. Nikdo z nás neočekával, že by se Petra vrátila do sedla a ke koním zcela přirozeně a bez strachu. Opak byl však pravdou a všechny nás těší, že Petra plynule navázala přesně tam, kde před pádem skončila a jednoznačně nás přesvědčila o svém odhodlání a vášni pro koně.

Na letošní mistrovství trénuje s koněm Laver a chtěla by předvést co nejlepší výkon.

Petr Novák - Klub Kvítek, Ondřejov u Prahy

Petrovi je 25 let a koně má rád odmalička. Proto vystudoval střední zemědělskou školu v Benešově, kde úspěšně zvládl maturitu a absolvoval semestr zemědělské univerzity. Tam se dostal ke koním, ale vzhledem ke svému handicapu se svezl jen výjimečně na lonži. Jeho zájem o jezdecký sport je však dlouhodobý a hluboký. Díky své ohromné zvídavosti, jazykovým znalostem a internetu se může pochlubit kontakty s drezurními jezdci nejen v ČR, ale i těmi zahraničními. Stejně aktivně se zajímá o velké a mezinárodní závody. Jako dobrovolník pracující pro organizační tým se účastnil MS v Aachenu.

Petra provází životem dětská mozková obrna, má výrazně postiženou pravou stranu těla. Přesto má všechny předpoklady ke splnění svého snu - naučit se opravdu dobře jezdit na koni a tím dosáhnout i velmi dobrých výsledků na závodech - má talent, cit pro koně, píli i vytrvalost. Díky možnosti spolupráce s Janou Zenklovou z Klubu Kvítek začal v březnu letošního roku trénovat samostatné ježdění. V tréninku dělá velké pokroky - jezdí v kroku, klusu a občas si může za odměnu nacválat.

V Klubu Kvítek má možnost jezdit na velmi šikovném koni, který je pro něho výborný učitel na pochopení a zvládnutí jízdy, ale vzhledem k věku koně není pro Petra do budoucna perspektivní především na větší závodní aktivity. Samozřejmě cesta k dosažení požadované úrovně výkonnosti bude ještě dlouhá, ale díky spolupráci s výbornými trenéry a obrovskému zápalu pro věc věříme, že úspěchy se brzy dostaví.

Petr je svým handicapem zařazen do skupiny II - jeho handicap patří k těm těžším, úlohy se jezdí v kroku a klusu. Petr jezdí bez třmenů, má poutkové otěže, může používat hlasové pomůcky. Na letošním MČR v paradrezuře pojede na koni Buráček v „doplňkové" soutěži svůj úplně první závod v jezdeckém životě a on sám je nejvíce zvědavý, zda při svém prvním veřejném vystoupení zvládne hlavně trému.

Pozvánka na MČR v paradrezuře: Mistrovství České republiky v paradrezuře 2014 již příští víkend