Studie, provedená na veterinární univerzitě v nizozemském Utrechtu, sledovala 43 hříbat holandského teplokrevníka, a to v období od jednoho týdne jejich věku až do odstavu. Hříbata byla rozdělena do tří skupin: jedna skupina byla nepřetržitě umístěna v boxovém ustájení bez přístupu do výběhu; druhá skupina byla umístěna v boxovém ustájení, ale byla řízeně pohybována, a to se zvyšující se intenzitou (opakovaná vynucená aktivita); a třetí skupina hříbat byla umístěna na rozsáhlé pastvině v režimu 24/7 a měla možnost volného pohybu podle svých potřeb a požadavků. Všechna hříbata byla po celou dobu se svými matkami.

Na konci pětiměsíčního testovacího období byly čtyřiadvaceti hříbatům (osmi z každé skupiny) odebrány vzorky tkání z kostí, chrupavek, svalů a šlach z různých míst na těle. Zbývajících devatenáct hříbat bylo umístěno v boxech s přístupem do výběhu a bylo jim umožněn pohyb podle libosti. O šest měsíců později byly i jim odebrány vzorky tkání.

Když byly vzorky porovnány, vědci zjistili významné rozdíly mezi pětiměsíčními hříbaty, která měla možnost pohybu – ať už řízeného nebo volného – a těmi, která ji neměla. Ve všech případech vedl nedostatek pohybové zátěže ke zpoždění ve zrání tkání. Konkrétně byly zjištěny rozdíly v tkáních šlach, svalů a chrupavek a také hustotě kostí.

Zajímavé je i další zjištění. Vzorky získané od pětiměsíčních a jedenáctiměsíčních hříbat, které byly porovnány, nabídly důkaz, že pokud je hříběti s omezením pohybové zátěže následně umožněn volný pohyb, je možné mnohé z vývojových deficitů vyrovnat – ovšem s jednou výjimkou. Tou je kvalita struktury kolagenových vláken, která zajišťují pevnost chrupavky. Kloubní chrupavka je tkáň bez inervace a krevního zásobení, takže má velmi malou schopnost obnovy a při poškození (ať už degenerativním nebo traumatickém) progreduje do osteoartritidy. Výsledek výzkumu tedy naznačil, že hříbata, která mají v období od narození do odstavu omezené možnosti pohybu mohou mít menší odolnost vůči zranění a mohou být náchylnější k rozvoji degenerativních kloubních onemocnění.

Údaje také naznačují, že pokud jde růst (vývoj kloubů), je zátěž podle vlastního uvážení vhodnější než nucená aktivita. Hříbata, která byla řízeně pohybována po dobu pěti měsíců (opakovaná vynucená aktivita s vysokou intenzitou), vytvořila chrupavku, která byla méně schopná regenerace než tomu bylo u hříbat v kterákoli jiné skupině, včetně hříbat, která neměla žádnou možnost pohybu.

Podobné  závěry přineslo i několik dalších studií. Jedna z nich dokonce naznačila, že hříbata v managementu 24/7 jsou vystavena menšímu riziku rozvoje osteochondrózy než hříbata, která jsou přes den na pastvě a v noci jsou ustájena. Proč? Studie tuto korelaci dává do souvislosti s náhlým a velmi výrazným zvýšením fyzické aktivity u hříbat ustájených přes noc, a tedy se zvýšením biomechanických omezení a tak rizikem zranění.

Závěr

Osteochondróza je onemocnění se silnou genetickou složkou , ale stejně silně závisí i na prostředí, ve kterém se hříbě nachází od okamžiku početí. Management a péče o březí klisnu a rostoucí hříbě až do věku osmnácti měsíců proto určuje osteoartikulární zdraví hříběte. Chovatelům by mělo být známo, že rané prostředí, ve kterém se hříbě vyvíjí, programuje také další aspekty jeho zdraví v dospělosti, jako je růst, adipozita (zmnožení tukové tkáně), metabolismus sacharidů, reprodukční schopnost nebo dokonce jeho chování.

Dobrý a pečlivý management březích klisen a rostoucích hříbat pomáhá dosáhnout genetického potenciálu hříběte. Pokud tedy chceme zdravá a nadějná hříbata, je nezbytné jim zajistit dostatek volného přirozeného pohybu a to ideálně na rozlehlých členitých pastvinách. Kvalita odchovu je totiž přímo úměrná fyzickému a psychickému zdraví dospělých koní.

Použité zdroje

Vander Heyden, L. et al. Association of breeding conditions with prevalence of osteochondrosis in foals. Vet. Rec. 172, 68 (2012).

Vos, N. et al. Incidence of osteochondrosis (dissecans) in Dutch warmblood horses presented for pre-purchase examination. Ir. Vet. J. 61, 33–37 (2008).

Van Grevenhof, E. et al. Prevalence of various radiographic manifestations of osteochondrosis and their correlations between and within joints in Dutch Warmblood horses. Equine Vet. J. 41, 11–16 (2009).

Coverdale, J., Hammer, C. & Walter, K. Nutritional programming and the impact on mare and foal performance. J. Anim. Sci. 93, 3261–3267 (2015).

Mendoza, L. et al. Impact of feeding and housing on the development of osteochondrosis in foals — A longitudinal study. Prev. Vet. Med. 127, 10–14 (2016).

Van Weeren, P. & Barneveld, A. The effect of exercise on the distribution and manifestation of osteochondrotic lesions in the Warmblood foal. Equine Vet. J. Suppl. 31, 16–25 (1999).

Lepeule, J. et al. Association of growth, feeding practices and exercise conditions with the severity of the osteoarticular status of limbs in French foals. Vet. J. 197, 65–71 (2013).

W Cherdchutham 1, L S Meershoek, P R van Weeren, A Barneveld, Effects of exercise on biomechanical properties of the superficial digital flexor tendon in foals, Am J Vet Res. (2001)