Podle výzkumu švýcarských vědců omezují pohyb jednotlivců pravidla skupiny na pouhý zlomek toho, kde všude by se mohli pohybovat. „Naše studie ukazuje, že se koně nepohybují volně, když jsou ve skupině,“ říká Christoph Dahl, Ph.D., z Institutu biologie při univerzitě ve švýcarském Neuchâtelu. „Mají interní normy a pravidla chování, která jsou součástí socializace a umožňují jim ve skupině koexistovat. Ačkoliv skupina jim jednoznačně přináší výhody z hlediska evoluce, znamená to také dopad na jejich svobodný pohyb ve skupině,“ vysvětluje Dahl.

Ve své studii použili vědci technologii GPS ke sledování pohybu sedmi hřebců švýcarského plemene freiberger, kteří spolu sdíleli jednu prostornou pastvinu. Tito plemeníci obvykle tráví společně na pastvě letní období.

Vědci rozdělili pastvinu na pomyslných pětadvacet stejně velkých částí. Vypočítali, kolik času každý kůň strávil v každé z těchto sekcí, přičemž přihlíželi i k jasným preferencím a zjevným omezením, způsobeným skupinou.

Zjistili, že každý kůň měl oblíbenou část pastviny, kde trávil více času, a že se tyto oblasti u jednotlivých koní lišily. Navíc pohyb skupiny – ať už směrem k jedinci nebo od něj – bránil jednotlivým koním používat pastvu natolik neomezeně, jak by chtěli. K určení konfigurace pohybu, který by každý jednotlivý kůň mohl vykonat, použili vědci složité analytické výpočty. Pak je porovnali s tím, jak se každý kůň na pastvě reálně pohyboval.

„Existuje 10 000 možností, ale reálně využitých možností ve skutečném pohybu jsme zaznamenali pouze 1000,“ přibližuje Dahl. „U některých jedinců byla omezení pohybu způsobená skupinou mnohem výraznější, u jednoho jsme zaznamenali volnost pohybu pouze čtyřprocentní.“ Hierarchie má s omezením pohybu pravděpodobně hodně společného, i když porovnávání hodnotících dat nebylo podle Dahla součástí této konkrétní studie. Ta však zdůrazňuje, že je důležité zvážit, kolik pohybu a svobody každý jednotlivec ve skupině skutečně má.

„Téměř vždy dokážeme lokalizovat pozici jednotlivce podle toho, kde se nacházejí ostatní koně. To významně ovlivňuje to, jakým způsobem koně chováme, a dokonce i to, jak je používáme ve sportu a zemědělství,“ dodává Dahl.

Kůň může pociťovat stres, pokud je například ježděn nebo veden jinak, než určují pravidla pohybu na pastvině. Samozřejmě to nutně neznamená, že není dobře vyžadovat, aby koně pracovali v rozporu s pravidly jejich pohybu, studie pouze naznačuje, že bychom si měli být tohoto vnitřního konfliktu vědomi.