Studie, za níž stojí výzkumný tým z finských vysokých škol University of Turku a University of Helsinki a institutu INRAE z Nouzilly ve Francii nově doložila, že kůň může být v nových situacích neochotnější, pokud má víc jezdců, je se svým současným majitelem jen krátkou dobu nebo měl větší počet majitelů. Zdá se tedy, že vybudování funkčního interaktivního vztahu mezi člověkem a jeho koněm skutečně vyžaduje, kromě mnoha jiných atributů, i čas.

Kůň a člověk na společné cestě

Koně žijí s lidmi tisíce let. V důsledku této dlouhé společné evoluce dnes koně při interakci s lidmi vykazují působivé sociální dovednosti – jsou vnímaví k lidským emocím, intonaci hlasu i výrazu tváře a velmi dobře rozumějí našim požadavkům. Domestikace totiž ovlivňuje socio-kognitivní dovednosti zvířat i jejich chování vůči člověku.

Většina domestikovaných koní je s člověkem v těsném každodenním kontaktu, v rámci kterého se učí novým činnostem a dovednostem. Pokud ale máme být v plnění námi nastavených výcvikových cílů efektivní, potřebujeme pochopit, které faktory našich vzájemných interakcí ovlivňují emoce koní a co formuje kvalitu vzájemných vztahů.

Průběh studie

Do studie bylo zahrnuto 76 rekreačních koní v soukromém vlastnictví, kteří v průběhu výzkumu podstoupili dva specifické testy chování. V průběhu prvního z testů se výzkumný tým zaměřil na analýzu reakcí koní při konfrontaci s neznámým povrchem, a to ve dvou modelových situacích – ve společnosti majitele nebo cizí osoby. V rámci druhého testu výzkumný tým pozoroval a analyzoval reakci koní na jim neznámé předměty. Jak výzkum probíhal? Koně byli v prvním z testů vedeni vodiči přes dva jim do té doby zcela neznámé povrchy – bílou igelitovou plachtu a textilní pokrývku. Na jeden z povrchů je zavedl jejich majitel a na druhý neznámá osoba. V druhém testu byla koním ukázána velká plyšová hračka (duhový narval o rozměrech 50×30 cm), a to buď jejich majitelem nebo neznámou osobou. Každý kůň měl jednu minutu na to, aby se dobrovolně přiblížil a interagoval s hračkou, následně se osoba pokusila přiblížit ke koni a dotknout se hračkou krku koně.

Výsledky studie

Závěry studie pro zkušené koňáky asi nejsou velkým překvapením, pro začínající ale významnou informací být mohou.

Koně, kteří měli se svým majitelem výlučný, dlouhodobý vztah, trvající alespoň šest až osm let, byli výrazně klidnější, když se přibližovali k novým povrchům. Vykazovali také významně méně stresového chování, když se jich majitel chtěl dotknout hračkou, než koně, kteří během svého života vystřídali více majitelů a měli s nimi kratší vztahy. Pravděpodobnost, že kůň přijme konfrontaci s neznámým předmětem bez neochoty (úroveň neochoty = žádná), se zvyšovala s délkou vztahu mezi koněm a známou osobou, zatímco pravděpodobnost, že kůň projeví neochotné chování (úroveň neochoty = mírná) nebo odmítne dotyk předmětem (úroveň odporu = odmítnuto) se významně snižovala s délkou vztahu. Přehledné grafy a tabulky naleznete v původním znění studie.

Koně, kteří byli pravidelně ježděni a trénováni vícero osobami, vykazovali v testech podstatně více stresového chování a byli neochotnější, když byli požádáni o interakci s neznámými povrchy a předměty než koně, kteří byli v dlouhodobém kontaktu jen s jedním majitelem.

Koně starší sedmnácti let častěji odmítali vkročit na plachtu nebo deku, když je vedl cizí člověk, zatímco téměř všichni klidně následovali svého majitele. Starší koně mají často horší zrak a je proto možné, že mohou pociťovat větší úzkost v nových situací. Zřejmě také vnímají přítomnost známé osoby jako prvek vyšší míry bezpečí a cítí se proto komfortněji, když jsou po neznámém povrchu vedeni jim známou osobou.

Zdá se, že tedy platí:

• Kůň, který je v kontaktu s více ošetřovateli a jezdci vykazuje při konfrontaci vyšší míru nedůvěry, zvýšenou neochotu zahájit pohyb po neznámém povrchu a projevuje víc stresového chování při kontaktu s neznámým předmětem.
• Kůň, který měl víc majitelů, vykazuje při konfrontaci vyšší míru nedůvěry, zvýšenou neochotu zahájit pohyb po neznámém povrchu a projevuje víc stresového chování při kontaktu s neznámým předmětem.
• Kůň s kratším vztahem se svým majitelem vykazuje při konfrontaci vyšší míru nedůvěry, zvýšenou neochotu zahájit pohyb po neznámém povrchu a projevuje víc stresového chování při kontaktu s neznámým předmětem.
• Starší kůň může být úspěšnější při překonávání neznámého povrchu a při kontaktu s neznámým předmětem, pokud je veden/podporován jemu známou osobou.

Závěr

Funkční vztah mezi koněm a člověkem je formován mnoha faktory, přičemž významným faktorem je délka vztahu. Ta se totiž značnou měrou podílí jak na stabilitě vztahu, tak i na intenzitě pocitů důvěry a jistoty. Četné změny majitelů a jezdců tedy zřejmě mohou omezit schopnost koně navázat funkční vztah s konkrétními lidmi, což následně má negativní vliv na efektivitu interakcí mezi člověkem a koněm. Jak se zdá, kůň z dlouhodobého vztahu profituje. Nic nového pod sluncem, podobně jsme na tom i my, lidé. Jen ne vždy přikládáme délce vztahu mezi námi a našim koněm dostatečnou váhu.

Zvyk je železná košile – právě tohle pořekadlo očividně platí, jak u koní, tak i lidí. Važte tedy délku vztahu se svým koněm a tuto proměnnou zahrňte i do svých úvah při potenciálním prodeji. Opravdu potřebujete koně nového a mladšího? Není ten starý přece jen úplně ze všech nejlepší? :)

Použité zdroje:

Océane Liehrmann, Alisa Viitanen, Veera Riihonen, Emmi Alander, Sonja E. Koski, Virpi Lummaa, Léa Lansade. Multiple handlers, several owner changes and short relationship lengths affect horses’ responses to novel object tests. Applied Animal Behaviour Science, 2022; 254: 105709 DOI: 10.1016/j.applanim.2022.105709