Trail Handicap

Hlavním bodem dne byla soutěž Trail handicap v maskách - loni jen rámcové zpestření programu, ale pro velký úspěch jsme jí letos věnovali největší prostor. Na startu parkuru zručnosti se objevilo několik princezen, beruška, klauni i orientální tanečnice, také víla s kouzelnou hůlkou nebo kovbojka. Projet slalom, chytit míč, hodit ho do terče, naházet kroužky na tyče, přejít bariéry a slalomem opět do cíle.

Zdá se vám to příliš jednoduché? I ti nejzdatnější se museli snažit, aby vše zvládli precizně. Některým trochu pomohli pohotoví pomocníci i vlídné povzbuzení ostříleného hlasatele Jardy Röhricha, který děti komentovat prostě umí a dokáže navodit tu správnou atmosféru. Děti zdravé i s handicapem (není důležité) daly do soutěže tolik nasazení, že nezbylo, než vyhlásit jediný spravedlivý výsledek - všechny zvítězily. Dekorování bylo opět velkolepé - Vendy Jaitnerová vyrobila luxusní floty, Anička Pohanková dodala opravdické medaile, plakety koňských hlav od spolupracující Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí. K tomu taška s drobnými dárky.

Následovala chvíle pro kochání - ukázka barokního ježdění. Frízský kůň s dámou v sedle je prostě elegantní záležitost a jezdkyně Vrzáčková předvedla i pěkný skok. Pro diváky byl cenný i komentář, protože dámské sedlo je pro většinu lidí zatím spíše rarita. Za mě palec nahoru a obdiv. Důkazem, že se ukázka líbila, je i další plánované vystoupení na závodech ve Stránecké Zhoři.

Voltižní kroužek

Argi, malý bělouš, měl opravdu napilno. Jeho kolega Gambler z hiporehabilitačních jízd měl volno, Corinna se chystala na skoky a tak i krátká ukázka našeho voltižního kroužku zbyla na něj. S děvčaty jsme se dohodly, že budeme opatrnější, přece nejsme s výcvikem tak daleko. Dívky od 4 do 9 let mě překvapily precizními holubičkami i odvahou sesterských dvojic Adélky a Beatky Cinkových, Moničky a Káti Izdných, perfektní výkon předvedly i Matylda Mužátková, Jiřinka Izdná a Radka Holemářová. Možná se tato jména také jednou objeví na startovní listině v Aachenu, kdoví, kam od skromných začátků dojdeme.

Accordino T

Uvítala jsem ochotu Vlaďky Izdné z Meziříčka, která nám předvedla svého plemenného hřebce Accordina T (Accord II - Balalajka). Pro drobné chovatele na Vysočině je to šance jak nekřížit, ale chovat. Věřím, že se za pár let setkáme s jeho nadějnými potomky.
Připouštěcí poplatek je 4000,- Kč.

Soutěž na styl

K zařazení této soutěže mě inspiroval seminář s Ing. Janem Kutějem, když vyprávěl o stylových soutěžích v Americe. Styl se dá hodnotit už u malých dětí s vodiči a nemusí skákat - stačí překlusat na dlouhých stěnách bariéru, ukázat se, jak sedí v těžkém i lehkém klusu, nebo ve cvalu přes křížky. Na start se postavilo 7 soutěžících a suverénně zvítězila Káťa Holemářová s Argi před Gabrielou Pavlíčkovou na Nancy a Jiřinkou Izdnou na Citě. V této podobě stylové soutěže budeme pokračovat, je pro nejmenší adepty výraznou motivací.

Parkury do 80 cm a do 90 cm

Mohla bych to spojit, obě tyto soutěže s jistotou ovládla 21letá Corinna s Robinem Burdou z domácího Sdružení Ambra před Terezou Hlávkovou s Lolou (80 cm) a s Akimem (90 cm). Energie a zjevné potěšení ze skákání k této klisně nadále patří a pokud je jezdec na stejné vlně, výsledek se dostaví. Třetí příčku si v parkuru do 80 cm vybojoval Dan Burda na Sethi, v parkuru do 90 cm velmi pěknou jízdou Petra Králová s Jackem.

Nečekaná návštěva na závěr

Naše pracně budované kolbiště na jedné z mála rovných ploch na Vysočině po skončení závodů osiřelo, chvíli jsme poseděli s poněkud tupým výrazem unavených pořadatelů (vážně jsme to zase zvládli?). Svěží vítr a inspiraci mi přivezla druhý den naše dávná klientka hiporehabilitace. Dagmar s vrozenou lámavostí kostí a s tělesnou výškou 84 cm, která si udělala ve speciálně upraveném autě řidičský průkaz, má vlastní byt, psa, studuje vysokou školu. Vzpomínaly jsme na roky v Konětopech u Mělníka, kde se ve čtyřech až pěti letech vozila na starém Danovi i tehdy mladém Luskovi - jištěná tatínkem (který ji uměl podržet bezpečně, ale neublížit jí). Vyprávěla, jak ji jízda strašně bavila, že se vůbec nebála a jak díky koním povyrostla a dávali jí chuť do života. Zato já se ještě dnes orosím, když si vzpomenu na tak závažnou kontraindikaci - byť měla doporučení od špičkového ortopeda (ovšem s ústním dovětkem k otci - jestli vám spadne, tak už ji dohromady nedám). Nebudu komentovat, zda jsme měli nebo neměli právo riskovat. Podstatná je osobnost a ohromující síla vůle tak malého a křehkého člověka. A takových malých - velkých osobností bylo na Černické podkovičce letos na kolbišti víc a stojí za to pro ně podobné akce pořádat. A to nemluvím jen o dětech s handicapem - i když si myslím, že parajezdectví v jakékoliv podobě ještě není veřejností zcela doceněno.