Při dnešní lekci jsem se bavila s jednou slečnou o bezpečnosti jízdy v terénu. Cestou domů a teď se mi hlavou honí asi milion věcí, které člověk podceňuje a tím zvyšuje riziko úrazu. Ráda bych uvedla několik příkladů, úvah a snad i rad, které budou alespoň někomu pomocí. Pokud by i jeden jediný čtenář díky tomuto článku neudělal jednu z "kravin" a to mu zachránilo třeba jen zlomenou ruku, budu nesmírně šťastná.

Jakkoli je máme rádi, koně jsou zvířata řídící se z velké části instinkty a nemůžeme od nich očekávat sofistikované uvažování. Navíc jako útěková zvířata často nejprve jednají a potom přemýšlejí. V přírodě jim to mnohokrát zachránilo život. Musíme s tím počítat a pokud se spleteme, nemůžeme jim dávat za vinu vlastní chyby a když už je uděláme, nemůžeme doufat, že se náš kůň změní v růžového pohádkového poníka s empatií a řekne si: "Aaaa, moje milovaná jezdkyně padá ze sedla, tak já raději zastavím a pokusím se vsunout pod její zadek, aby si nenabila" nebo "ha, tamhle je to, čeho se k smrti bojím, ale mám na sobě začátečníka a dal mi před jízdou chlebíček, tak to já nikam nepoběžím, aby nespadl..." Bohužel. Instinkty vedou.

U koní se pohybuji přes 20 let. Prošla jsem mnoho stájí, viděla mnoho situací a sama si nesčetněkrát nabila. Deset let jsem se šest dní v týdnu živila tím, že jsem dávala na někoho pozor a snažila se předcházet všem rizikům. Přesto se úrazy stávaly. Teď už jsem částečně tuto extrémní psychickou zátěž eliminovala a spolupracuji už jen se zkušenějšími jezdci.

Nejčastější příčiny karambolů?

Člověk a jeho kraviny

Nezkušenost, nevědomost

Přecenění vlastních zkušeností

Nezodpovědnost zodpovědných

Nevhodná výstroj

"Blbá" náhoda (a to na náhody nevěřím)

Člověk a jeho kraviny

Je neuvěřitelné, co lidé, želbohu zhusta právě méně zkušené náctileté slečny, umějí vymyslet. Opravdu není dobrý nápad zezadu za koněm zvednout v ruce koště, protože je nad ním v boxe pavučina. Dokonce i velmi klidný kůň se může leknout, vykopne a může vás i zabít. Stejně tak se nemůžeme divit karambolu, když někomu, kdo právě nasedá na koně, za zadkem práskneme igelitový pytlík, protože by to mohla být legrace. Ano, můžeme ho i zabít. Když jdu s někým méně zkušeným ven, nebudu se předvádět a nevyrazím tryskem přes tu velkou louku, abych se předvedl/a, že jsem zručný jezdec. Ten druhý třeba není a opět ho můžu i zabít. Nebudu dávat druhému koni na zadek svého v náruči drženého psa (to jsem už taky viděla). Zatnuté drápy do koňských beder (ve snaze psa udržet se a nespadnout) většinou vzbudí nějakou reakci. Pokud kůň vykopne, může kopnout vás či vašeho psa a ohrozit druhého jezdce. Ano, může vás to všechny i zabít. Zkuste proto prosím domýšlet, jaké důsledky mohou mít vaše žertíky.

Nezkušenost/nevědomost

Asi nejhorší varianta "chyb", která je ta nejnebezpečnější. Proto se po každém pádu, který jezdec přežije, nosí flaška. Je to vlastně obětina - dar božstvu - že jste přežili. Protože pokud tu flašku můžete přinést, znamená to, že to bylo "jen" poučení a díky tomu snad budete příště moudřejší. A příklady? Nezkušený jezdec neusedí náhlé zabrzdění koně (třeba před stínem či louží) a přepadne přes hlavu. Pak je jen na tom božstvu, zda kůň pokračuje v pohybu a vy jste na zemi v jeho dráze... Zkušený jezdec to pravděpodobně usedí. Méně zkušený jezdec ještě neví, že se kůň pravděpodobně lekne/otočí/vystartuje, když z křoví vyskočí zajíc. A malér je tu. Zde bychom mohli pokračovat do nekonečna. Proto vždy platí, že nezkušený jezdec by měl vždy jezdit pod dohledem zkušeného a zodpovědného (nehledě na věk jezdce).

Přecenění vlastních zkušeností

Jezdkyně, která je u koní pět let, je zkušenější než ty, které jsou tam tři roky. O tom žádná. Ale u těch, kteří se v tomto odvětví pohybují přes 20 let, viděla, že jdou s koněm sami ven. Jdou cválat. Nebo skákat. Nebo jdou přes rušnou silnici na pole. Tak proč by nemohla ona? Protože na tohle i pět let je málo a opět zde chybí někdo, kdo by měl říct - toto je nebezpečné. A té jezdkyni klidně může být 50 let. Věk nemusí být zárukou zkušeností. Nebo jezdec, který ví, že jeho kůň je lekavý, bázlivý, vyhazuje, nereaguje na nic atd... A přesto jde sám na dvě hodiny ven, protože už prostě chce a nebude pořád čekat na někoho, kdo bude mít čas s ním jít. Také riskuje. Kdo mu pomůže, když ho náhodou kůň v lese odloží?

Zkušený jezdec na hodném koni. Po práci jde "jen" vykrokovat ven. A protože na jízdárně helmu neměl, tak si ji na těch 10 minut brát přeci nebude (a přesně tohle jsem udělala já minulý týden!)... Kůň může jen uklouznout a spadnout na vás. Může zakopnout, může mu po noze vystartovat pes a on se vyděsí. Anebo v tom bude úplně nevinně a vy si nevšimnete větve nad vámi. Já se vrátila naprosto v pořádku, ale bylo to víc než nezodpovědné. Už ji zase pokorně nosím. Bylo to jen jednou. Ale nechtěla bych mít tohle napsané na parte. Slečna, která - jako každou sezonu stokrát - nakládala koně do vozíku a zezadu ho chtěla podpořit, aby udělal ještě jeden krok, aby bylo možné zavřít rampu. Kůň vykopl a slečna nepřežila. Je těžké odhadnout, co si můžete dovolit, ale za chyby se draze platí. Někdy člověk musí udělat to, co je nezbytné, ale často riskujeme zbytečně.

Nezodpovědnost zodpovědných

NIKDY nedávejte své dítě nebo sebe tam, kde nevyžadují helmu. NIKDY si nenechte namluvit, že nosit helmu znamená, že nevěříte svému koni. Nemusí se vůbec jednat o jeho chybu. Takový člověk, ať skočí bungee jumping bez gumy a věří třeba tomu božstvu či náhodě, že ho ušetří. Jistá míra šance na přežití je přece vždycky. Jak jsem psala v úvodu, 10 let jsem tohle měla na starosti. Eliminaci rizik, které způsobí pád nezkušených jezdců. A mnohdy šlo o banality či události zapříčiněné třetí osobou. Foukal vítr, práci jsme uzpůsobili povětrnostním podmínkám, ale zaslechla jsem takové nenápadné praskání a za deset vteřin se ulomila větev stromu a spadla na jízdárnu. V tu chvíli už jsem držela oba koně nakrátko a chlácholila.

Kolem jízdárny procházejí matky s dětmi a jedno z nich uvidí koně, začne ječet a protože jeho výška to dovoluje, podběhne ohradu a je pod nohama koně. Lekli se všichni, ale protože už člověk očekává neočekávané, dítě jsem stihla doslova vykopnout zpátky a koně chytit. Nějaký strýc začne na hnoji u jízdárny vysypávat zapařenou trávu z igelitových pytlů, které následně vyklepává. Stihl jen jeden, než jsem ho vyřvala, chytla koně, který s očima navrch hlavy udělal obrat o 180 stupňů. Dítě na lonži, začátečník, je na lonži proto, že neumí ovládat sebe, natož koně. Nemůžu si dovolit ho nechat krokovat samotného a jít si vařit kafe nebo kecat s kamarády. A začátečníka prostě neberu ven cválat. Nedovolím tátovi s dítětem, aby si na vyjížďku dítě posadil před sebe. Je mi jedno, že majitel tvrdí, že kůň je hodný a z westernového sedla se nedá spadnout. Dá a ještě u toho zabiju vlastní dítě? Ne, děkuju. Obecně - svěřím-li svůj život nebo život mého dítěte do něčí péče, tak ji vyžaduji. 100%, bez výhrad a výmluv. Pokud vám přijde absurdní následné přirovnání, pak věřte, že mluvím o tom samém: Řidič si také nedá na pět minut šlofíka, učitel autoškoly vás pravděpodobně nenechá objet blok, protože si něco potřebuje vyřídit, učitel plavání pro děti a plavčík si nebudou vyřizovat SMS, volání a maily - i když voda přece nadnáší...

A je rodič vždy tím "zodpovědným" doprovodem svého dítěte na koni? Pokud nemá zkušenosti s koňmi, tak (jak asi víte) NE! Ne vždy stačí jen větší síla dospělého nebo vědomí, kam volat, až se něco stane. Pokud už má vaše dítě koně a vy - jako rodič - nemáte zkušenosti, pak je NEZBYTNÉ domluvit ZODPOVĚDNÝ dohled. Ať si remcá, že je to už majitel ve svých 12 letech. Ať se uráží a odvolává na své kamarádky, které si můžou dělat se svým koněm co chtějí. Je to zase jen vaše zodpovědnost, kdo bude dělat zodpovědný dohled. A pokud dovolíte, aby nebyl,...

Výstroj

Dovolte mi uvést jeden konkrétní příklad, který naštěstí skončil dobře. Ale byl to přesně ten případ, který obvykle tak nekončí. Zkušená jezdkyně měla skokový trénink (dohled trenéra, sama vybavená helmou, na jízdárně další 3 nebo 4 krokující koně, v okolí dalších asi 5 lidí). Klisna při jednom odskoku přidupla a jezdkyně šla před pohyb koně. Výskok koně ji vymrštil nad sedlo. V tuto chvíli jsem měla před sebou jasný obrázek a jistotu, že dopad bude tvrdý, protože po doskoku půjde jezdkyně na 99 % na zem. Viděla jsem to už tolikrát. Klisna doskočila, jezdkyně setrvačností dopadala těsně mimo sedlo a čekala jsem ránu na zem. Ale ona nepřišla. Klisna udělala dva cvalové skoky a bylo jasné, že je něco špatně. Slečně vlálo tělo směrem dolů a noha jí zůstala ve třmenu. Když byla skoro u mě (já stála za ohradou), viděla jsem, jak po ní klisna kope. Do hlavy a hrudníku. Každý cvalový skok. Já si po těch třech až pěti cvalových skocích říkala, že třmenový zámek už se musí otevřít a noha jí vypadne. Ale to už byla o další dva cvalové skoky dál a nabírala na tempu, přičemž neustále kopala po tom, co jí vlálo u zadních nohou. Klisna byla vyplašená, jezdkyně působila bezvládně. Trenér se zachoval natolik duchapřítomně, že se rozběhl klisně do cesty a v plném cvalu ji za otěže doslova serval na zem. V tu chvíli jí noha vypadla i se třmenem.

Následoval neskutečný šok, strach a panika. Volala jsem záchranku, ale jezdkyně byla nepochopitelně při vědomí. Neskutečně potlučená, ale žila. Klisna s ní takto ucválala cca 50 metrů (krátká stěna jízdárny a začátek dlouhé stěny, kde byla stržena) a celé to trvalo několik vteřin. Jezdkyně byla sice na JIPce, ale zde konstatovali jen vnější pohmožděniny. Byl to zázrak. To celé se odehrálo i kvůli plastovým třmenům. Zhovadilost. Jsou lehké, takže netáhnou třmenový řemen dolů vlastní vahou (protože skoro nic neváží). Ta situace vznikla takto: Nad skokem jezdkyně katapultována nad sedlo, nohy vypadly ze třmenů, takže se třmenové řemeny vesele otevřely a při dopadu se jí noha zahákla kolenem do stále otevřeného oka třmenového řemenu (váha třmenů to umožnila). Kvůli tomu nevytvořila takový úhel, když ji klisna vláčela za sebou, aby se otevřel třmenový zámek. Ten se nakonec zlomil, když byla klisna už na zemi (kobylce se také nic nestalo). Takže NE plastovým třmenům. Stejně tak NE nedotaženým sedlům (mám na mysli plandající podbřišníky), NE otěžím u nohou koně. A HLAVNĚ! NEDÁVAT NOHY DO TŘMENOVÝCH ŘEMENŮ (Např. když je malé dítě na velkém koni a třmeny nejdou zkrátit. Raději bez třmenů než takto.) Ano helmám, ano bezpečnostním vestám aspoň u dětí, ano všemu, co předchází zranění.

Blbá náhoda

I když ten předcházející odstavec by se dal zařadit i sem, mám na mysli ty situace, ve kterých je jak člověk, tak i kůň v podstatě nevinně. Dáma s koněm cválala po louce a kůň šlápl do díry. Přelítla přes hlavu a kůň přepadl přes záda přímo na ni (udělal přemet) a zůstal ležet na ní. Vrtulník a podezření na zlomenou pánev. Naštěstí opět jen pohmožděniny, kůň nakonec taky OK. Další jezdkyně šla v kroku na procházku, měla helmu. Její kůň zakopl o kořen v lese, spadli oba. Jak to přesně bylo, nikdo neví, jezdkyně měla otřes mozku doprovázený ztrátou krátkodobé paměti. Rada - nechoďte sami ven. Naprosto svatý kůň a ze střechy spadne taška. Kdo by se nelekl. Spadli oba - bez zranění. Zkušená parkurová jezdkyně (vysoké soutěže) pro legraci skočila se svým T skokanem křížek 50 cm. Kůň ale zakopl, jezdkyně přepadla přes něj a kůň jí šlápl na hlavu. Helma na vyhození je nádherný výsledek. Slečna díky ní žije.

Kůň vedený na vodítku šlápl do vosího hnízda a ostatní dva koně s jezdci to samozřejmě začali schytávat od vos ze všech stran. Následoval panický úprk domů. Jedna jezdkyně otřes mozku, druhá zlomené obě nohy....

Stačí tyhle příklady, aby si člověk dal na sebe pozor a zbytečně neriskoval? Ano, nejen my - koňaři - jsme jednou nohou v hrobě, ale to už tak prostě je, pokud jsme se narodili. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale nemá radost ze života a na stará kolena nebude mít co vyprávět. Rizika podstupujeme denně. Ale i u koní, kteří nás můžou jedním pohybem zabít, se dá rizikům předcházet.

Prosím, buďte na sebe opatrní, nemachrujte, buďte pokorní, buďte zodpovědní a jak jsem dnes řekla té slečně při tréninku - odpusťte mi to slovo - nekravte. Na světě je krásně :)