Vše je opředeno za srdce trhajícími fotkami vykulených očí s výrazným bělmem, naběhlých a zpocených svalů pokrytých pěnou, vystouplých žil, rozšířených nozder a nechybí kriticky laděné „doplňující" popisy tzv. typických vlastností plnokrevníků: poklusávání (caplování), zkratovité reakce, nutkání stres řešit útěkem.

Ve zkratce si proto připomeňme, k jakému účelu byl dostihový kůň vyšlechtěn. Chovatelským záměrem plnokrevníka bylo, je a bude, aby uměl především rychle utíkat a tudíž na podněty okamžitě zareagovat. Jsou to koně extrémně citliví, velmi pozorní, snadno vzrušiví a občas až nepřiměřeně temperamentní, což úzce souvisí s jejich využitím: blesková vznětlivost a výbušnost je pro vyvinutí požadované rychlosti ideálním faktorem.

A dostihový trénink je těmto charakterovým vlastnostem přizpůsobený, aby práce s eruptivními povahami plnokrevníků byla pro obě strany co nejméně stresující a zároveň bezpečná.

Dostihový trénink od A do Z

Nejdůležitějším elementem dostihového tréninku je trenér, což je osoba plně zodpovědná za vše, co s tréninkem souvisí. Plnokrevníka si doma na louce můžete natrénovat sami, ale bez záštity licencovaného trenéra (absolventa trenérského kurzu zakončeného zkouškou) váš kůň běhat dostihy nemůže. Tyto přísné podmínky mají koním zajistit profesionální přípravu, aby nedocházelo k fatálním nehodám způsobeným neodbornou přípravou. Dostihový trénink není jen o práci pod sedlem, trenér své svěřence monitoruje i po stránce zdravotní (stav končetin, jestli kůň dobře žere, jak dlouho koni trvá uklidnění či rekonvalescence po dostihu atd.), a od toho se odvíjejí i jednotlivé tréninkové dávky.

Většina tréninku dostihových koní probíhá v tzv. lotu, kdy se pracuje kolektivně dle jednoho schématu. Plnokrevník je plemeno stereotypní a tato vlastnost umožňuje i povahově komplikovanějším koním fungovat ve skupinách, aniž by se navzájem hecovali. Záměrně jsou naučeni chodit v řadě za sebou, aby v koních nebyl zbytečně spouštěn faktor „kdo bude první vepředu, vyhraje", a takto jsou schopni fungovat i pod méně zkušenými jezdci. Koně si konkrétní trasu i druh práce zafixují, vědí, že v daných místech se závodit nebude a nemají ke spuštění stresového faktoru důvod.

Tímto způsobem probíhá většina objemových, kondičních a dechových prací, kdy je hojně využíváno nejen tréninkové dráhy, ale i terénních rozmanitostí matky přírody. V lotu lze provádět i lehčí práce cvalové (kentr = tzv. „na pohodu" cval), stejně jako šplhat kopečky, vyklusávat delší štreky, brodit řeky či skákat přes přírodní skoky, v případě překážkových koní.

Nácvik „dostihového tempa" (galop = rychlá práce) naopak do rukou nezkušených jezdců nepatří. Tento druh práce se provádí buď na dráze, nebo konkrétních předem ověřených místech, aby byla eliminována rizika s tím spojená. Největším kamenem úrazu v rámci převýchovy dostihového koně jsou právě nekoordinované rychlé práce, kdy noví majitelé plnokrevníka nechají na každé louce „rozběhat" a nevědomky v něm vypěstují naprosto nový podnět: utíkat vždy a všude. Proto i rychlé práce mají v dostihovém tréninku vlastní pevně danou režii, kdy se koně učí na podnět vybíhat, na podnět zrychlit, na podnět soupeřit s ostatními (nejčastěji ve dvojicích) a posléze, když je doběhnuto, na podnět „přepnout" do režimu směrujícímu k uklidnění.

Stereotyp může navenek působit roboticky, ale koně si jednotlivé body tréninku vryjí do paměti a jsou pak schopni fungovat i ve vypjatějších situacích. Na podobné bázi probíhají i schémata dostihů, kdy jsou koně nejdříve v paddocku (krokují), posléze jdou v lotu na zkušební cval (v překážkových dostizích i na zkušební skok) a v lotu odcházejí i na místo startu. Tato léty osvědčená rutina funguje po celém světě.

Někteří trenéři do přípravy vkládají i činnost jízdárenskou (nadneseně vyjádřeno), kdy koně pracují samostatně a provádějí základní jízdárenské povely (změny směru, kruhy, přechody apod.) Cílem je zlepšení ovladatelnosti koní mimo lot, což v dostizích přináší nezanedbatelnou výhodu žokejům.

Nedílnou součástí dostihového tréninku se staly kolotoče, sloužící k opracování či vykrokování, nebo jako náhražka pohybu na pastvinách, pokud daný kůň zrovna do výběhu nemůže nebo jej nemá k dispozici. Movitější dostihové centrály k tréninku využívají i bazén, kdy plaváním udržují fyzickou kondici koní a zároveň jim šetří pohybový aparát.

Poslední odstavec bych ráda věnovala pastvinám, které jsou v případě dostihového tréninku stále ještě kontroverzním tématem. Záleží na trenérovi, jestli je ochoten rizika spojená s pobytem ve stádě podstoupit, ale naštěstí i mezi uznávanými kapacitami figurují jména, pro jejichž svěřence je část dne strávená ve výběhu nepostradatelnou složkou přípravy.

Stres, stres, stres...

Stres je nejčastěji zmiňovaným slovem ve spojitosti s dostihovými koňmi. Jak jsem již zmínila, jeho zvýšenou koncentraci umějí plnokrevníci dávat najevo vizuálně nepřitažlivými způsoby, což dostihům pošramocuje pověst.

Zkusme se na stres podívat z jiné stránky, viz Wikipedie:

Zvýšená činnost sympatiku a stresové hormony ovlivní činnost většiny orgánů v těle. V případě reakce typu „útěk nebo boj" je tedy potřeba dodat živiny a energii do svalů a dalších orgánů, které mají podat zvýšený výkon. Proto se zvyšuje jejich prokrvení, a naopak se odvádí krev např. z trávicího ústrojí a omezuje se jeho činnost. Stres stimuluje i srdeční činnost a zvyšuje krevní tlak, a to právě kvůli zabezpečení dostatečné distribuce živin krevním oběhem. Dochází k uvolnění energetických zásob organismu, v prvé řadě odbouráváním zásobního polysacharidu glykogenu („rychlý zdroj" energie), z něhož se do krve uvolňuje glukóza (hlavní zdroj energie).

S trochou nadsázky by se dalo konstatovat, že bez přídělu stresu to koním nebude tak utíkat :-)

Stres je tudíž nedílnou součástí organismu a nelze jeho působení potlačovat, pokud potřebujete koně schopného vyvinout abnormální rychlost, aniž by jej to fyzicky poškodilo. Na obranu nepěkných dostihových fotografií bych ráda dodala, že podobně „strašidelně" vypadají rozdovádění koně při vzájemných hrátkách na pastvině :-)

I v dostihovém světě platí, že co kůň, to individuální povaha, někteří snášejí stresové situace bez mrknutí oka, jiní se nechají unášet i naprostými banalitami. Aby plnokrevník mohl odvádět plnohodnotný výkon v dostihu, je potřeba jej to postupně naučit, a to platí i o stresových situacích. Laická veřejnost ráda poukazuje na nehody ve startovacích boxech, projevy neovladatelnosti v paddocku či v rámci zkušebního cvalu, ale zde je nutné zdůraznit, že na vině rozhodně není nekvalitní příprava z domova či „týrání tréninkem". Dostihovou atmosféru doma nasimulovat nelze, koně se tudíž jinde než na dostizích snášet tento druh stresu nenaučí a pouze postupným opakováním získají potřebné zkušenosti. Pokud ani cílené „otrkávání" v dostizích nepřináší efekt a kůň není schopen stresové situace zvládat, je z dostihového tréninku vyřazen.

(Ne)ovladatelnost a udělátka

Jedním z ožehavých témat týkajících se praktik dostihového tréninku jsou pomocné otěže, které napomáhají plnokrevníkům přisuzovat přívlastky „neovladatelný", „vypatlaný" apod. Nejsem zastáncem pomocných otěží, ale v případě dostihového tréninku akceptuji jejich využití, a to především z hlediska bezpečnosti pracovních jezdců.

Pokud bychom srovnali dostihový trénink s odvětvími klasických jezdeckých sportů, největší rozdíl najdeme v rovnováze koní. Dostihy jsou disciplínou, ve které je nutné mít koně „položeného na předku", tedy s těžištěm za kohoutkem, a pomocné otěže jezdům ulehčují vodění a držení koní, neboť manipulace s koněm „na předku" je fyzicky náročnější. Neodmyslitelnou součástí přípravy na dostih je i zvyšování dávek energetických krmiv, což koně ještě víc nabudí, a v takovém případě je každá ulehčovací pomůcka na udržení čtyř až pěti „nadupaných" metráků důležitá, u takto vzrušivého plemene se nevyplatí cokoliv riskovat. Většina pracovních jezdců jsou dívky, a pokud je nutné absolvovat těžkou práci s několika koňmi denně, je bezpečnost jezdců prvořadou záležitostí.

Nejideálnějším řešením jsou průvlečky, které lze během práce povolit, nebo je vůbec nepoužít, pokud nejsou potřeba. K vidění jsou i podomácku upravené chambony zabraňující dopřednějším koním převrátit krk, ale bohužel i vyvazovátka pevná, která koním krky fixují do jedné polohy. O těchto náležitostech rozhoduje trenér a nelze tudíž dostihy z hlediska pomůcek paušalizovat, vždy záleží na konkrétních metodách daného trenéra.

Nadoraz

Považovat dostihový trénink automaticky za týrání kvůli vizuální nepřitažlivosti vyčerpaných plnokrevníků je mýlka. Je potřeba si uvědomit, že v dostihu se koně na pár minut vydají ze všech sil, a nebudou tudíž působit dojmem zvířete, které si bujaře přeběhlo palouček a možná by si to dalo ještě jednou. V tréninku se nikdy „nadoraz" nepracuje, aby koně nebyli zbytečně poškozováni, a tvrdá příprava má zároveň za úkol vytřídit koně, kteří se pro dostihy nehodí, ať už fyzicky, či psychicky. Stejně tak dostihy nejsou bezhlavou štvanicí, jak by se napohled zdálo. V žádném jiném jezdeckém odvětví se nebazíruje na titěrnostech tolik jako v dostizích. Koně musí být na tuto zátěž patřičně nachystáni, což je velmi přísně sledováno jak přítomnými veterináři, tak i dostihovou komisí, a ta v případě viditelně nedostatečné přípravy neváhá udělit trenérovi sankce (nebo mu trénovat bez servítek zakáže).

Na závěr

V závěru kapitoly bych ráda apelovala na budoucí majitele plnokrevníků stažených z dostihového tréninku. Tito koně rozhodně nejsou zkažení, jak by se napohled zdálo, jsou pouze zvyklí pracovat a reagovat jinak. Většina problémů s bývalými dostihovými koňmi pramení ze vzájemného nepochopení, takže pokud nejste připraveni na fakt, že převýchova bude dlouhodobá, a nemáte dostatek trpělivosti na povahové výkyvy způsobené stresem, ex-dostihového koně si nepořizujte. Tito koně byli dlouhodobě vedeni k modelu „zahřát a posléze co nejrychleji utíkat" a jsou tak podvědomě naprogramováni, a neuvědomělým spouštěním tohoto procesu můžete napáchat spoustu chyb, zpravidla špatně odstranitelných. Nemějte jim za zlé, že vše automaticky směrují k utíkání, že se nechají rychle vyhecovat, že u toho vypadají jak před infarktem: všechno je pouze otázkou času, trpělivosti a vzájemného pochopení :-)