Pan Angel Cid Camás rozhodně není na české hipologické scéně zcela „neznámou tváří“. Díky dlouhodobé spolupráci s paní MVDr. Veronikou Živnovou se do České republiky pravidelně vrací a s některými svými žáky tu pracuje soustavně již několik let.

Ve dnech 25. a 26. listopadu proběhl další z kurzů klasické drezury a Alta Escuely, který tentokrát hostilo závodiště Vasury Kolesa. Klasická drezura, kterou právě pan Camás zosobňuje, je systém výuky, který je využívaný v Královské jezdecké škole. Mezi nejznámější osobnosti, jež zdejší výukový program formou vzájemné spolupráce a předávání zkušeností formovaly, patří zakladatel školy pan A. Domecq, doktor R. Klimke, Nuno Olivera či Alois Podhajský.

Jedná se o metodu, v které kůň a jezdec pracují ve vzájemné harmonii a rovnováze. Jezdec využívá jasné, srozumitelné a přesné pomůcky a pomocí klasických jízdárenských cviků, které jsou využívány variabilně, dle konkrétní situace a potřeby, se postupně, krok za krokem, dosahuje stále vyšší a vyšší proježděnosti koně. S využitím této metody dosáhne každý jezdec a kůň těch nejvyšších možných cílů, rozdíl bude pouze v délce výcviku a způsobu prezentace jednotlivých cviků. Tato práce je ale nejen fyzická, nýbrž i psychická a to jak pro jezdce, tak i pro jeho koně. Rozhodující je tedy i stav mysli. Ne všichni jezdci se mohou díky metodám klasického jezdectví stát šampiony drezurních obdélníků, ale každý by si měl se svým koněm zajezdit s radostí a lehkostí.

Pár osobních postřehů z kurzu

Soustředěně jsem sledovala každý cvik, každý okamžik, který se přede mnou odehrával. Nezbývá než konstatovat, že pan Camás je osobnost, kterých v jezdeckém světě nelze potkat mnoho. Je nejen fundovaný, velmi zkušený, ale i charismatický. Což jsou vlastnosti, kterými by dobrý učitel měl disponovat, ale ne vždy tomu tak opravdu bývá.

Velmi oceňuji jeho mimořádnou didaktičnost. Přestože neumím španělsky, jeho způsob „vedení lekce nejen slovem, ale i tělem“, doplněný výraznou, čitelnou a živou gestikulací často žádný překlad ani nepotřeboval :)

Ojedinělá je i jeho angažovanost. Svým žákům se po celou dobu jejich společné lekce opravdu věnoval, a to s maximálním nasazením, byl soustředěný, byl stále „po boku svého žáka“, připravený ihned reagovat. Vášeň, skvěle načasovaný tlak na jezdce i koně, mimořádné vcítění se do potřeb konkrétního koně, nadstandardní zaujetí pro věc ‒ tak lze shrnout způsob, kterým pan Angel Cid Camás vede své lekce.

S každým koněm se v průběhu kurzu pracovalo odlišným způsobem, s ohledem na jeho aktuální zdravotní stav a úroveň výcviku. Spojovacím článkem všech lekcí, které jsme měli možnost zhlédnout, byl důraz na uvolnění a pravidelnost chodů, s dostatkem kadence a kmihu. Koně nebyli nucení k sevření mezi otěž a holeň, nýbrž byli stále vybízeni k pohybu vpřed při zachování jejich uvolněnosti a prostupnosti a to ve všech chodech a cvicích.

Základním mottem byl pohyb vpřed a nikoliv práce s otěží. Častěji byl opravován jezdec, ne kůň. Způsob držení těla jezdce v sedle má zásadní význam. Neklidný a nekorektní sed má za následek neklidného, pospíchajícího či nesoustředěného koně. Dokonalý sed je základ úspěchu a k němu nám všem obvykle něco schází. Chyba je tedy podstatně častěji v nás než v našich koních a o tom pan Camás jednoznačně velmi dobře ví! :)

Lekce nebyly monotónní, bylo žádáno hodně přechodů, které udržují koně soustředěného a uvolněného. Pokud se jezdily vlnovky, ustupování na holeň či překroky, bylo jasně patrné, že pan Camás věnuje více pozornosti postavení trupu a zádi koně než pozici hlavy a krku. Zdálo se, že mnohem více ho zajímá, jakým způsobem kůň cviky předvádí, než co dvojice reálně předvedla.

Radost a lehkost opravdu byla v jeho centru zájmu. Významnou součástí lekcí byla práce na zlepšení cvalu, cvalové skoky byly žádány vyšší, vznosnější a vyváženější, záď měla být angažovaná a podsazená. Hodně se jezdilo v kontracvalu, jakožto prostředku k narovnání a získání rovnováhy. To vše za účelem zlepšení elasticity a flexibility koně.

Myslím si, že někteří frekventanti kurz byli překvapeni, co svými koňmi pod vedením pana Camáse dokázali, aniž to očekávali. 

Možnost zúčastnit se těchto kurzů je mimořádnou příležitostí pro každého, kdo se chce společně se svým koněm posunout o kus dál a docílit tak zhodnocení své každodenní práce. Jste-li ve slepé uličce, nejste si jistí, zda problém má váš kůň, či vy sami, využijte plánovaných jarních kurzů a nechte si poradit tam, kde to má skutečně smysl. Kurzy pana Angela Cida Camáse takové totiž rozhodně jsou!

 

V rámci návštěvy této kliniky jsem tedy využila příležitosti a požádala pana Camáse o rozhovor.

Českou republiku jste navštívil opakovaně. Vidíte nějaký kulturní rozdíl mezi Vaší a naší kulturou?

Ano, do ČR jezdím pravidelně na kliniky a přednášky už pět let. Úroveň ježdění se zde za tu dobu posunula velmi výrazně a mám dojem, že to už vím nejen já, ale i okolní svět. Jezdecká kultura je stejná po celém světě a to nás spojuje. U nás máme jiné jezdecké disciplíny, jako je Doma vaquera, Alta Escuela, které v ČR nemáte. Chováme a využíváme jiné typy a plemena koní, zejména naše úžasné PRE, kteří jsou vhodní pro drezuru i Alta Escuelu, koně pro Doma vaqueru, jako jsou angloarabi, hispanoarabi, také někteří PRE jsou pro tuto disciplínu vhodní. Ale i tady v ČR jsem měl možnost poznat velice kvalitní zástupce vašeho plemene český teplokrevník, a další teplokrevníky. Jsou to koně vhodní pro drezurní ježdění a zapůsobili na mě pozitivně.

Měl jste někdy možnost pracovat s kladrubskými koňmi? Pokud ano, jak na Vás zapůsobili, považujete je za vhodné pro klasickou drezuru, či preferujete spíše jiná plemena?

Měl jsem tu čest pracovat s kladrubskými koňmi pouze jednou. Spolupráce s nimi byla velmi dobrá, jsou to koně s potenciálem pro klasickou drezuru s nejtěžšími prvky a také zvládají prvky Alta Escuely. Nesmíme ale zapomenout na jejich hlavní využití, a tím je zápřež.

Také jsem měl tu možnost navštívit kladrubský hřebčín. Je to krásný areál, kam koně neoddělitelně patří, kde na nás dýchá kulturní historie českého národa. Myslím si ale, že by váš Národní hřebčín mohl nabídnout svým návštěvníkům o něco málo víc. Snad podobné jezdecké programy, jaké lze zhlédnout u nás, ve Španělské škole? Myslím, že kladrubský kůň a Česká republika by si takovou prezentaci zasloužili.

Je pro Vás nějaké plemeno „srdeční záležitostí“? A proč tomu tak je?

Každé plemeno má své výborné a podprůměrné jedince. Já nejsem zastáncem plemen, mně se líbí dobří koně jako takoví. Samozřejmě, že jako rodilý Andalusan jsem jezdil mnoho koní plemene PRE, ale jezdil jsem i na výborných koních jiných plemen.

Mnoho jezdců dnes cestuje za poznáním. Měl byste tip, co bychom měli ve Vaší rodné zemi určitě vidět, navštívit?

Nepochybně Královskou jezdeckou školu v Jerezu.

Co podle Vás odlišuje dobrého jezdce od špatného? A dobrého koně od průměrného?

Mám rád jezdce s dobrou rovnováhou sedu, citem pro koně, kteří používají své pobídky jasně a srozumitelně. Koně mají mít dobře vyvážený pohyb ve všech třech chodech a mají být vyvážení nejen fyzicky, ale i psychicky. Chci, aby kůň a jezdec vytvořili dvojici, která jde ve všech cvicích plynule, pravidelně, uvolněně a s důvěrou. Jezdci by také měli být pěkně upravení, měli by na koni vypadat dobře. Totéž se týká i koní. Já osobně respektuji všechny, kteří položí nohu do třmenu a vyhoupnou se do sedla. A to nezávisle na tom, jestli se mi jejich projev líbí více či méně.

Myslíte si, že v moderním drezurním sportu je místo pro klasické ježdění?

Klasické ježdění v pojetí, s jakým pracujeme s koňmi, je použitelné pro výcvik koní ve všech disciplínách. Moderní drezuru nevyjímaje. Tento způsob práce může pomoci ukázat to nejlepší, co v koni a jezdci je, při zachování si lehkosti a co je nejdůležitější, radosti z práce.

Moje děti jsou aktivní v moderní drezuře, syn je několikanásobný mistr Andalusie. Ve svých 14 letech se stal vicemistrem celého Španělska, účastníkem Evropského mistrovství dětí, mládeže a mladých jezdců. Moje dcera je v 10 letech šampionkou oblastního mistrovství Andalusie. To svědčí o použitelnosti této metody výcviku. Kromě toho se mohou při využití této metody práce výrazně zlepšit i koně startující v parkurových soutěžích, ale i v zápřeži.

Vyskytl se ve Vaší jezdecké kariéře kůň, který byl pro Vás výjimečný, nezapomenutelný?

V průběhu mé dlouhé jezdecké historie mě oslovilo mnoho koní. Jako profesionální jezdec jsem míval koně ve výcviku tři i čtyři roky a to pak nelze nemít takového koně rád, nemít k němu vztah. Každý kůň je jiný, má svůj charakter, má svůj potenciál. Jezdec, který nejezdí s láskou ke svému koni, přichází o velmi mnoho.

Mohl byste přiblížit, jakým způsobem pracujete  s mladými koňmi? Máte nějaký systém? Zásady či pravidla, která striktně dodržujete, nebo se vždy řídíte pocitem, který z koně máte?

Práce s mladými koňmi... podle mě neexistuje systém jako takový. Každý kůň je individualita a nemůžeme cvičit všechny koně stejně. Říkáme, že každý kůň je svět sám pro sebe.

Pro koně je velice důležité, aby se s nimi pracovalo po stránce fyzické i psychické. Je tedy důležité ctít jejich individualitu a brát ohled nejen na jejich fyzickou kondici, ale i stav jejich mysli.

Máte nějaký sen, který byste chtěl uskutečnit? A dosažitelný cíl?

....mám milión snů a přání. Člověk bez snů a cílů není člověkem.  A doufám, že se mi všechny splní :)

Je naděje, že se s Vámi budou moci čeští jezdci i nadále pravidelně setkávat?

Mám v České republice pravidelné kliniky, se kterými mi pomáhá Veronika Živnová. Bývají 3‒4krát za rok a rád bych v nich pokračoval. Takto mohu formovat a posouvat koně i jezdce progresivně kupředu a to má pro mne význam.

 

Má poslední otázka směřovala k paní MVDr. Veronice Živnové, která s panem Camásem dlouhodobě spolupracuje a která u nás kurzy organizuje.

Veroniko, jak ty vnímáš „filozofii“ těchto kurzů a jak bys po letech spolupráce definovala „pana profesora“?

Jedná se o výcvik koní od základu až po ty nejtěžší prvky drezury a ještě dál, to je pak už Alta Escuela. Ze sedla koně i ze země. Vše podle zásad klasického ježdění, které je trochu moderněji pojaté, než se traduje v našich zemích. Koně se vedou tak, aby pracovali uvolněně a s velkou chutí, zachovali si dobrou akci zádě a nesli se v případném shromáždění lehce a elasticky. Pokud má někdo problém se svým koněm, a to jakéhokoliv druhu, pan profesor mu ochotně a rád pomůže. Je to člověk s obrovskou zkušeností děděnou z generací skvělých jezdců a trenérů jeho rodiny. Umí najít správnou cestu a dát vám pozitivní pocit a naději. Je potřeba mít pokoru a umět naslouchat, neb ježdění není jen obyčejný tělocvik, ale i stav duše a mysli.

Pan profesor má velký cit pro načasování cviků, délky práce a frekvenci a intenzitu cviků. Dokáže poznat hranice koně i jezdce a posunout dvojici do netušených dimenzí jezdectví. Je také velmi vnímavý ke koním, které miluje nadevše.

 

Profesor jezdectví Angel Cid Camás

• Pan Angel Cid Camás se narodil v roce 1971 v Jerez de la Frontera ve Španělsku. V roce 1985 se stal studentem Královské jezdecké školy (Fundación Real Escuela Andaluza Del Arte Ecuestre), která je jednou z nejvýznamnějších jezdeckých škol světa, přestože byla založena až v druhé polovině 19. století. Studoval pod vedením významného španělského hipologa, jezdce a ředitele Real Escuely, D. Alvaro Domecq Romera.
• První roky své kariéry strávil výhradně v prostředí R. E. A. A., kde se z pozice jezdce propracoval k titulu „jinete“ ‒ jezdec profesionál a následně i titulu „jinete profesor“, tedy jezdecký profesor.
• Stal se jedním z nejdůležitějších jezdců Španělské školy v Jerezu a v roce 1987 získal prestižní ocenění Premio Caballo de Oro de Jerez de la Frontera (zlatý kůň), které je určeno pro významné jezdce Real Escuely.
• Kromě výcviku koní a jezdců se také účastnil mnoha vystoupení jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Vystupoval na různých galavečerech, soutěžích Alta Escuely, Doma Vaquery nebo nočních show nejvyšších úrovní. Prosadil se i jako závodní jezdec v Alta Escuele, Doma Vaquery, ale i v klasické drezuře úrovně Grand Prix. Nezůstal ale jen u zkušeností, které mu dala R.E.E.A, stal se, mimo jiné, žákem dalších známých a významných jezdců španělské školy, ale i trenérů klasické drezury ‒ Nuno Oliviery, Reynera Klimkeho, Rafaela Jurada či Luise Ramose Paula.