Setkání léta komentuje František Svoboda z nedalekého Bezděkova, který na letošní setkání pozval hned několik významných hostů – samozřejmě musím začít ženou – dostihovou trenérku Martinu Růžičkovou, místního obětavého veterináře – velkého koňského odborníka Václava Šelmáta, samozřejmě také Miroslava Maršálka z katedry zootechnické Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a současné i bývalé vedení Zemského hřebčince v Písku – Josefa Šilhu, Blahoslava Políčka st. a Jiřího Ptáčka.

Celé sezení probíhalo – jak je dobrým zvykem – ve velmi přátelské atmosféře, v úvodu bylo předáno ocenění Janu Chytilovi ze Sušice a P. Miroslavu Kratochvílovi z Loučimi k životním jubileím.

Poté se ujali slova hosté, Jiří Ptáček informoval přítomné o stavu chovných hřebců v naší oblasti i v oblastech okolních, tak, aby každý z chovatelů, který uvažuje o plemenitbě, byl v obraze. Sdělil, že Zemský hřebčinec Písek řeší v této připouštěcí sezoně nastalou situaci, kdy České dráhy odmítly nadále přepravovat čerstvé sperma, a proto bude tedy zřízeno 25 distribučních míst, na kterých bude po noční přepravě možno ráno v 7 hodin sperma vyzvednout. Problémem bude nutnost inseminační dávku objednat den předem, v minulosti stačilo zavolat ráno a obvykle kolem poledního na nádraží vyzvednout. V loňském roce bylo inseminováno čerstvým spermatem ze ZH Písek celkem 576 klisen, se 72 % úspěšností.

Informoval chovatele také o tom, že do chovu byli – po úspěšném absolvování 60denního testu v ZH Tlumačov – zařazeni dva noví chladnokrevní hřebci, 2243 Venouš a 2444 Sany Sobětický. Promluvil samozřejmě i o hřebcích dalších plemen.

Ještě také upozornil chovatele na povinnost hlásit březost inseminovaných klisen, tato povinnost není ze strany chovatelů dlouhodobě plněna.

Václav Šelmát pohovořil, a jako vždy poutavě, o koňském těle a třech hlavních orgánech – oko, kopyta a plíce –, které nejvíce reagují na podněty zevnitř.

Obšírně pak mluvil o laminitidě – připomněl enzymatický proces rozvolnění lamelové tkáně uvnitř kopyta, příčinou je ve skutečnosti intoxikace organismu z konzumace nadměrného množství sladkého krmiva (pastva, obiloviny, ovoce, melasa, některé vitamíno-minerální doplňky), někdy závadná voda a rovněž některé léky.

V další části uvedl původní způsoby léčení, ať už sádrování nebo dlouhodobé chlazení. Ke starému postupu, celý den chladit ve vodním toku, uvedl, že to byl v tehdejší době nejúčinnější postup, podpůrnou léčbou bylo pochopitelně i pouštění žilou, pro snížení celkového tlaku krve. Přiblížil nám pak samozřejmě i postupy moderní, a připomněl, že právě zánět kopyt má na svědomí mnoho úhynů, ale i utracení koní. Jako prevenci uvedl nepást na mladé pastvě, nepřekrmit obilovinami, a jako nejdůležitější část moderní léčby doporučil předčasně nezatěžovat, protože to může nejvíc uškodit.  

Miroslav Maršálek v letošním roce jen krátce připomněl hlavní podmínky přepravy koní, při přepravě už musí mít oprávnění k přepravě řidič, nestačí jen spolujezdec, při přepravě hlavně do zahraničí je velká pravděpodobnost kontroly (zvlášť v Německu!) a pro přepravu těžšího spřežení (chladnokrevníci) je nutný řidičák skupiny spíše C + E!

Po přestávce na oběd přišla řada na nejzajímavějšího hosta – Martinu Růžičkovou, která přijela z Jílového u Prahy, kde v současné době trénuje 35 koní a 2 poníky. Ke své životní cestě ke koním nám potvrdila už známou skutečnost, že totiž kdo si včas jako dítě na koně sedne, už ho to většinou nepustí. Ona po ježdění na ponících na víkendové chatě nastoupila do učiliště v Kladrubech, pak do Velké Chuchle, a začala jezdit rovinné dostihy, hned na prvním závodě si natloukla, samozřejmě jezdila dál, v dalším vyhrála rovinný dostih v Netolicích, a od té doby měla ráda technické dráhy, jako např. Hlubokou a Benešov.

Přiblížila nám atmosféru závodů – ne tu, co vidí a cítí divák někde na tribuně, ale tu, která panuje mezi závodníky. Třeba i to, jaké výkřiky a slova se v zápalu boje používají, řekla, že většina této komunikace by se dala vysílat až po 22. hodině, a to ještě kdoví jestli.

Ke svému ježdění také uvedla, že jako správný dostihový jezdec měla zlomenou už kdejakou kost v těle a některé už drží jen díky skvělé práci lékařů. Nakonec ale přiznala, že všichni kolegové jezdci jsou na tom podobně, a že to chce velkou houževnatost a lásku ke koni, aby se člověk zase vrátil do sedla.

Setkání pak pokračovalo přátelskou diskuzí u stolů, v předsálí, a i venku, kam se chodilo kouřit, akce se velmi vydařila, a už se těšíme na další ročník.

Ještě bych rád všechny chovatele i příznivce koní upozornil na to, že akce není uzavřená, je možno se jí zúčastnit a pořadatelé rádi přivítají i nové posluchače. Akce už dávno není setkání jen chovatelů chladnokrevných koní z okolních vesnic, jak tomu bývalo před 20 lety, setkávají se na ní chovatelé všech plemen koní a vždycky najdou společnou řeč.
Přijeďte příště i vy!