Vše se konalo za účelem objasnit taje kolem této krásné a těžké jezdecké disciplíny. Říká se jí akademické nebo klasické ježdění, ale také se dá říci, že je to drezurní ježdění s uměleckými prvky navíc, které vychází z tradic starých mistrů a dalo základ moderní drezuře.

První dochované záznamy pocházejí z roku 380 př. n. l. od Xenofona, Platónova žáka. Tyto spisy jsou prakticky zaměřené na tematiku jezdectví (O jezdectví, O výcviku jezdců). Mají svou platnost dodnes. Na myšlenky Xenofona pak v období renesance navázal šlechtic z Neapole, Frederico Grisone, který vytvořil první moderní jezdecké centrum a dal světu „arte ecuestre“. Následující epocha byla spíše ve znamení válek a jezdecké umění se dostalo pod křídla vojáků. Jednotlivé figury se využívaly k vojenským účelům, překrok, pirueta jako úhybný manévr, pasáž slavnostní chod při přehlídkách, curbeta nebo kapriola, to byl únik v případě obklíčení.

Postupně se tato filozofie jízdy na koni šířila dál do Francie, Německa, Rakouska a na Iberský poloostrov. Vznikl tak základ moderní drezury. Bohužel byl potlačen pohled na koně jako partnera a stal se pouze gymnastickým prvkem sloužícím k vykonávání jednotlivých cviků. Čisté akademické jezdecké umění se dochovalo jen ve Vídeňské španělské škole, odkud pak následně expandovalo a byly založeny čtyři světové jezdecké školy: Vídeňská v Rakousku, Saumur ve Francii, Jerez de la Frontera ve Španělsku a Lisboa v Portugalsku.

Dále v minulém století působily velice slavné jezdecké osobnosti jako byl Nuno Oliviera, Alois Podhajsky nebo Reiner Klimke. V současnosti existuje Alta Escuela Espaňola jako jezdecká disciplína ve Španělsku, hlavně Andalusii a v Itálii, kde v obou zemích je přijata do jezdecké federace a je plnohodnotná s ostatními jezdeckými disciplínami.

Řídí se svými pravidly, jezdec i kůň má předepsanou výstroj. Existují tři druhy oblečení pro soutěže a vystoupení: GOYESCO, RONDENO a TRAJE CORTO. S volbou oblečení pak souvisí volba výstroje koně. Používá se speciální sedlo, které je buď celokožené, nebo semišové, může mít na sobě kryt z beránčí kůže. Povinný je poprsák a podocasník, který musí ladit. Můžou být i ozdobné druhy deček. Uždění je klasická španělská uzda z černými přezkami, od střední úrovně se používají páky, může být portugalská, doma vaquerovská, samotná nebo s udidlem, také klasické stihlo a páka, vše v černé barvě. Řetízek je kulatý, bez bočních proužků, černý.

Pravidla Alta Escuely Espaňoly charakterizují tuto disciplínu takto:

Je to jezdecké vzdělání, která rozvíjí tělo, psychologii a pohybové dovednosti koně. V důsledku toho se kůň stává klidný, pružný a hbitý, jde s důvěrou, je pozorný a vytváří harmonický celek se svým jezdcem.

Rozvoj pohybových vlastností se pak projevuje:

• a) otevřeností a pravidelností chodů,
• b) harmonií, lehkostí a snadností pohybu,
• c) lehkostí předku a angažovaností zádě, jež je zdrojem impulsu a musí být stále aktivní,
• d) přijetím udidel bez napětí nebo odporu.

Systém soutěží

Drezurní soutěže Vysoké školy španělské jsou otevřeny pro jezdce, muže i ženy, všech věkových kategorií, a pro všechny typy koní. Probíhají od těch nejzákladnějších, pro děti, začínající jezdce a koně a končí soutěžemi na úrovni Grand Prix a výše (figury navíc). Nejtěžší úlohy Grand Prix mají kromě náročných sekvencí pasáže a piafy také španělský krok, inverzní piruetu na třech nohách. Hodnocení je stejné jako u drezury. Často rozhodují drezurní rozhodčí (např. i SICAB).

Po zhlédnutí videoukázek ze soutěží jsme zjistili, že nás čeká další velké téma: Figury v Alta Escuela Espaňola, jak se na ně správně dívat, jak bychom měli teoreticky postupovat při výcviku.

Toto téma se rozvine na další přednášce už 11. 12., ve středu, opět v kryté jízdárně VŠVF v Brně, od 17 hodin.

Vzhledem k obtížnosti jednotlivých cviků máme na nejvyšších soutěžích pasáž, piafu, piruety, přeskoky, španělský krok, jambett a inversní piruetu na třech nohách. Další figury bývají spíše součástí jednotlivých exhibic, a také není tolik koní, kteří by je zvládli v plném rozsahu. Jednotliví koně bývají dobří v jednotlivých cvicích.

Úlohy do soutěží jsou vypisovány nebo jsou jen povinné cviky a kur na hudbu se může jezdit už u nižších úrovní nebo s mladými koňmi. Hodnocení je v podstatě stejné jako u drezury, často hodnotí klasičtí drezurní rozhodčí. Ti se účastní i tak významných akcí, jako je SICAB a podobně.

Následně se nám otevřelo další velké pole na téma cviky v Alta Escuele, jak mají správně vypadat a v jaké posloupnosti se koně na ně připravují.

Spolu se zhlédnutými ukázkami, které demonstrovaly krásu, obtížnost a také drezurní náročnost jednotlivých úloh, jsme se s posluchači dohodli na tématu další přednášky Alta Escuela Espaňola II.

Cviky Alta Escuely, jejich správné provedení, posloupnost přípravy podle obtížnosti se budou probírat na přednášce již 11. 12. od 17 hodin, opět v malé posluchárně v patře kryté jízdárny Vysoké školy veterinární v Brně.