Je-li úkolem trenéra opakovat stále dokola staré známé jednoduché zásady, neexistuje žádný trenér ve vesmíru, který to dokáže lépe než George Morris. Nejúžasnější je, že i když jste pravidelným účastníkem Morrisových klinik, a já na nich jsem závislý od roku 1988, pokaždé, když slyším tyto nadčasové pravdy zabalené do nových slov, jsou stejně svěží jako ranní svítání...

Tak tomu bylo i na klinice v roce 2011. Ani ve věku 72 let George nevykazoval žádné známky, že by ztrácel ostří svého vtipu nebo otupovala jeho schopnost číst koně a jezdce.

Zdá se, že australští jezdci dokáží ocenit jedinečnou příležitost, kterou představuje klinika s Georgem. Organizátorka Vicki Roycroft byla potěšena záplavou přihlášek, přestože počasí celou akci málem zhatilo, když bylo letiště v Atlantě uzavřeno kvůli vánici. „Podařilo se mi dostat do Los Angeles, ale když jsem tam dorazil, zjistil jsem, že zrušili mé místo v letadle. Nejprve jsem mladé dámě za přepážkou věnoval svůj pohled vetchého starce, pak pohled Hitlera, a stejně jako když trénujete koně, tohle jsem opakoval dokola, dokud se mi nepodařilo uspět a dostat se sem."

V prvním lotu se sešla pěkná sestava koní: Hilary Scott a Pro Ratina (importovaná klisna, prochovaná z obou stran na Pilota), Jamie Kermond a BWP Lincoln (po velkém Indoctrovi), Jamie Grant a Vedette (další importovaná klisna, tentokrát po Cassini I z vnučky Lucky Boye), Vicki Roycroft a Kartoon (po dalším velikánovi Quidamovi de Revel), Danielle Butcher a úžasný angloarab Twins Quantum a Amanda Madigan a skvělá dcera Vivanta, Vigo.

V případě, že jste nečetli žádný z mých nesčetných článků o Georgovi a jeho učení, pak musím uvést, že je puntičkář a detailista a nesnáší lenost a flákání. „Je problém, že skokoví jezdci rádi používají zkratky, třeba se neobtěžují úpravou délky třmenových řemenů. Většina z nich skončí na koni ve stolicovém sedu, a co je příčinou? Krátké třmeny. U mě máme tři, čtyři, pět délek třmenů a po vás teď chci, abyste si třmeny alespoň o dvě dírky prodloužili. Máme jezdecký sed, skokový sed, drezurní sed a dostihový sed a vy si musíte osvojit všechny čtyři."

A samozřejmě ani v kroku nesmí chybět naprostá koncentrace: „Já vím, že jdete jen v kroku, ale neokopávejte koně. Pokud potřebujete, jednou ho naberte pořádně oběma ostruhami, ale nebušte do něj. A zvedněte ruce. Nechci nízké, pevné, mrtvé ruce - nepouštějte je dolů. Paže musí být pružná s uvolněným loktem, který se v kroku pohybuje podle pohybu koňské huby. Kontakt musí být na obou otěžích stejný, musí koně vyzývat k natažení do vašich rukou. Pokud kůň zvedá hlavu, vyneste si ruce a jemně dotlačte koně na přilnutí."

Po naklusání hned od prvního kroku požadoval George po jezdcích pravidelný rytmus. Klus osm až deset kroků, přechod do kroku, tři nebo čtyři kroky pak zpět do klusu a celou dobu pracovat na tom, aby byl kůň lehký na pomůckách. George se soustředil na přilnutí: „Zavřete pěsti a neste si ruce. Mezi rukou a hubou by měla vést přímka a žádné tahání vlevo / vpravo - to nesnáším!"

Máte-li pocit, že to jsou úplné základy, máte pravdu, ale zvažte - toto je elitní skupina australských jezdců a i oni potřebují pracovat na základech. Je to děsivé? Navíc je to velmi dobré podání základů, a pokud z toho půl tuctu našich špičkových jezdců může těžit, mám podezření, že to potřebujeme všichni. A já mám podezření, že to souvisí s tím, že „puntičkářsky precizní" je jeden z oblíbených Georgeových výrazů: „Jezděte hluboko do rohů, a buďte velmi precizní i v drezurním ježdění. Teď vyjeďte v dovnitř pleci a nezapomeňte si pohlídat záď a odstavit plec. Myslete nejprve na zadní nohy, příliš řešíte krk."

Čas nacválat: „Pro nacválání chceme mít koně na vnější otěži, jdeme vnější nohou mírně dozadu a pobídneme vnitřní nohou. Máme mírné ohnutí dovnitř a vnitřní noha dá pobídku."

Přechody cval / krok / cval - spousta přechodů. Osm až deset kroků cval, dva nebo tři kroky krok, cval, krok, cval, krok, pak půlkruh ve cvalu a pokračovat v kontracvalu. A jezdci stále musí pracovat na přilnutí: „Zádrž na dva/tři a nabídni. Nabídni, nedrž. Vzít a dát, to vám dodá sebenesení. To jsou cvičení na shromáždění, shromáždění dosažené ne taháním za otěže, ale správným ježděním." Ale nejde jen o přilnutí: „Všechno dělají nohy, nohy, nohy, všechno je o tom přivést tělo koně blíže k hlavě, ne přitáhnout hlavu k tělu. Jste všichni posedlí sedem, já jsem posedlý nohama."

Diváci spekulují - kterého z koní si George vybere k ježdění? Je to Lincoln od Jamieho Kermonda, kůň, který vykazuje tendenci jít nad otěž, a to je důvod, proč si ho George vybral. „Netahejte hlavu dolů, veďte ji tam. Nízké otevřené tuhé ruce ovlivňují vaši pozici, potřebujete stálý, ale pružný kontakt..."

Jako vždy George umí ocenit koně (jezdci i diváci někdy pocítí jeho drsnou mluvu, ale pro koně jsem to nikdy neslyšel) a tento valach po Indoctro se mu líbí: „To je krásný kůň. Krásný kůň."

George jen sedí, nechává koně najít svou vlastní rovnováhu a jezdí malé kruhy ve cvalu: „Netlačím koně, já nepracuju - kůň pracuje." První věcí je dostat koně před holeň. „Podívejte se na mé ruce, není to laciné protahování pravá - levá. Nesnáším tento současný způsob ježdění, tahání hlavy k prsům. Klasické ježdění je přivést tělo k hlavě. Jedná se o systém založený na holeních a práci s pohybem koně. Jedná se o systém, jak naučit, aby se kůň sám nesl."

Opravdu, kůň je delší, natahuje se do přilnutí, a když George končí, vypadá tak mnohem lépe. Jamie dostává rady, jak změnit způsob ježdění: „Neopírejte si ruce o kohoutek, ruce náleží k hubě, ne ke kohoutku. Nemějte je tak ztuhlé, napodobujte, co jsem dělal já. Sebenesení je svatým grálem ježdění, i když není dnes tak populární se všemi moderními udělátky."

George také není fanouškem známého amerického povolování otěží nad skokem po hřebeni krku: „Amando, nezvedejte ruce nad krkem, veďte je podél krku. A když zastavujete, zastavujte přesně na určitém místě v protilehlém rohu, i o tom je precizní ježdění." Ale i při precizním ježdění má kůň dost svobody, aby mohl udělat chybu... když kůň zkazí skok, Georgeovi to vyhovuje: „Nenechte koně se kroutit a flákat, ale nepomáhejte mu. Nechte ho, ať to zkazí a naučí se, jak to nekazit."

A nemějte dojem, že George tráví všechen svůj čas jen kritizováním svých studentů, stejně bleskově je i chválí, třeba když Hilary (obrázek vlevo) dokončí předepsanou linii s krásným projetím rohu a následným precizním zastavením z vlastní iniciativy: „Hilary, tohle je drezúra... krásné, jste skvělý student."

„Co děláme, je kombinací francouzské a německé drezurní školy a italského skákání. Někteří lidé si možná myslí, že lehký sed je už zastaralý a nemoderní, ale podívejte se na Erica Lamaze, podívejte se na Rodriga Pessou (obrázek vpravo). Jezdit jako oni vyžaduje velmi dobrou drezurní průpravu, používání nohou a ne jen sedu."

Jak George poukazuje při mnoha příležitostech, zastavení je i na začátku a na konci drezúrní úlohy Grand Prix a každé zastavení by mělo být vnímáno jako drezurní cvik. „Kůň by měl zastavit ‚před holení' a měli byste to cítit, jako když do zastavení vkráčí."

Pozice nohy jezdce je důležitá vždy - jezdec může projíždět ty nejnáročnější linie, které si George Morris vymyslí, a jemu je jedno, že to zvládl, ale řeší: „Upravte si třmen, spusťte patu, tahle pozice dává váhu na špatné místo nohy."

A pokud máte pocit, jak je to všechno velmi komplikované a těžko pochopitelné, mýlíte se, jak říká George Amandě Madigan: „Amando, nehledejte v tom složitosti. Děláte si ježdění zbytečně komplikované."

I když se mu líbí, co vidí, chce víc. Jamie Kermond provede super těsný obrat při překonávání liverpoolu, aby dodržel Georgem požadovanou vzdálenost sedmi cvalových skoků, a je sice pochválen, ale hned následuje: „Ale zopakujte to, ať vím, že to nebyla náhoda. Opravdu je nutné točit už tady, abyste se tam vešli - a to není tak snadné, jak to vypadá, musíte si být jistí. To není jen skákání - důležité je ježdění. Trik je v tom, neuspěchat liverpool."
Velmi kriticky hodnotí i každou část výstroje, a to opravdu kriticky: „Nemám rád tato bílá udidla 'happy mouth'. Když vidím udidlo 'šťastná huba', dám ruku do ohně za to, že má kůň nešťastnou hubu."

Každé skokové cvičení souvisí i s drezurním cvičením, takže George nachystal pro jezdce řadu tří skoků, ale za druhým mávl, aby jezdci zastavovali - přímo před posledním skokem. To bylo cvičení zaměřené na zkrácení koně - pro ilustraci, co všechno souvisí s poloviční zádrží: poloviční zádrž, zastavení, couvnutí.

Obr: CVIČENÍ 1

„Toto je cvičení, jak naučit koně se zkrátit na plnou zádrž. Když zastavujete, narovnejte páteř, ujistěte se, že máte váhu až v patách a s přilnutím na obou otěžích přizvedněte týl koně. Když zastavíte, nesvírejte koně nohama, vaše nohy by měly být pouze přiložené, pokud je mačkáte, pak používáte protichůdné pomůcky."

To se týkalo zastavení, ale jde také o rychlost: „Tento sport je na půl cestě k dostihům, zvláště dnes a při doskoku, což znamená, že nesmíte zatěžovat koni hřbet a musíte se inspirovat zásadami Caprilliho alespoň po většinu času."

Druhá skupina jezdců byla také zajímavá. Danni Butcher a Hilary Scott tak trochu naplnili přísloví „vyhodíš ho oknem a vrátíš se dveřmi", protože odešli s jedním koněm a hned zase přišli s jiným. Tentokrát Hilary na Oaks Miss Scarlett (další importované klisně po Papillon Rouge), zatímco Danielle na plnokrevném bývalém militaristovi Twins Zenith, pak Stuart Tinney na Kinnordy Rubino, Emma Smith na Ego Casablanca (po Camelot Ego Z z klisny Aachen), Ian Hamilton sedlal Corriegadora (valach zajímavého původu, tříčtvrteční bratr Conquistadora ze stejné klisny a hřebce Clinton/Darco) zatímco Emma Scott jezdila svého nadějného a velmi talentovaného mladého militaristu Jenbern Monyanu.

Jak lze očekávat, jezdci si napřed pořádně ‚mákli' v přiježďování, než byli vůbec připuštěni k nějakému skoku. Opět se řešilo hlavně přilnutí, Corriegador je nad otěží, ale George si nepřál, aby to Ian přehnaně korigoval. „Použijte jen přesně tak velký odpor, jako používá on."

Při přiježďování George očekává, že jezdci znají správnou terminologii a běda tomu, kdo zaměňuje oblouk s kontraobloukem - to není pedantství, protože budou používat kontra půloblouk v dalším cvičení. Dva skoky, kontraoblouk a skoky zpět. Je to cvičení uvolnění a plynulosti: „Jezděte uvolněně, ne stylem ‚brzda - plyn'. Udržujte tempo, koně ve stejném tvaru, nesedejte do něj."

Obr.: CVIČENÍ 2
Pak to začne být zajímavější, v dalším cvičení kurz vede přes triplebar (s horními dvěma břevny ve stejné výšce), za ním obrat, dvojskok, přes vodu a opět obrat a zeď.

„Začneme s vámi, Stuarte, když vidíte, že to vychází, zjemněte a snižte ruce." Je to ale jiná militaristka, Emma Scott, kdo vyhraje nejvřelejší pochvalu, „jste vynikající žákyně, ne ještě tak docela můj oblíbenec, ale blížíte se. Opakujte cvičení a postupně zrychlete, zkraťte trasu. Na té ostré zatáčce od vody ke zdi koně nežeňte, jen na to myslete. Koně se zlepšují těmito cvičeními, nikoliv skákáním celého kurzu."

A když Emma projíždí určenou trasu, George zakřičí: „STOP!" Pozice jejího třmenu není perfektní. „A teď rychleji, rychleji. Ano, do toho, neochraňovat toho koně až k smrti. Navzdory vám byl lepší."

Obr.: CVIČENÍ 3
Pokud pozice Emminých třmenů nevyhovuje, pak Danni se svými vyvolává ještě větší nevoli, protože má znovu červené třmeny, které již loni vyvolaly trenérovu nevoli. „Potřebujete těžší třmeny. Pořádné třmeny z nerezové oceli - pokud ty ztratíte, snadno si je nakopnete zpátky. Navíc vypadají dobře."

A už je tu další gymnastika - řada tří oxerů: „Koně se musí naučit být chytří. Po rychlém cvičení tu máme trojskok z oxerů pro podporu správného vyklenutí koní. Nepomáhejte koni svým tělem, pomáhejte hlasem a držte ho narovnaného, aby jeho hřbet udělal luk (baskuli). Toto cvičení pomáhá dobrému tvaru hřbetu."

Obr.: CVIČENÍ 4

Pravidelní návštěvníci klinik George Morrise vědí, že i když je v pořádku - a někdy skutečně žádoucí - záměrně zastavit před skokem, kroužení je ale zakázáno. „Nedělejte kruhy před překážkou, nekomplikujte mu to, nechte ho jít na skok."

George stále řešil kvalitu přilnutí: „Když se kůň brání, netahejte ruce dozadu ke kyčlím, zkraťte otěže a opravte nesení ruky. Nikdy neprotahujte ze strany na stranu, NIKDY. Prvním krokem k poslušnosti na otěž je správně krátká otěž. Dalším je správně nastavená ruka a třetí a nejtěžší je počkat si na koně. Může to být 30 sekund, nebo tři minuty, nebo osm minut. Kolik vám je, Emmo? Dvacet dva. Tak to jste příliš mladá, než abyste to pochopila, ve dvaadvaceti nejde čekat."

„Kdo je váš trenér?"
„Pracuji se Stuartem."

„Když velký doktor Neckermann přijel na olympiádu do Los Angeles, měli jsme skvělý tým skokanů a řekl mi, ‚Georgi, neber to jako nezdvořilost, ale myslím, že tví studenti jezdí lépe než ty.' Ty jsi dobrý, protože jsi agresivní a zároveň chytrý - a chytrost a agresivita může dobýt svět, zatímco agresivita a hloupost nedokáže nic dobrého. Stuarte, je skvělé, že i když jste skvělý jezdec, dorazil jste na tuhle kliniku, jste inspirací pro ostatní jezdce..."

Pohled účastníka: Jamie Kermond

Slyšel jsem o Georgeově trénování a metodách, věděl jsem, že ví všechno o koních i o tom, jak by měli být ježděni, ale netušil jsem, jak moc se dostane jezdci do hlavy a podle toho s ním pracuje. S různými jezdci zachází různě a opravdu se snaží dostat každého z jeho komfortní zóny, zatlačit, aby viděl, na co máte a kam vás může posunout.

Vy jste vypadal, že doma moc nejezdíte v pracovním klusu...
„Vážně? (Jamie se směje) To je věc, na které musím zapracovat... a přestat jíst tolik koláčů!" (George si příliš nebral servítky ohledně Jamieho váhy.)

Které nejdůležitější věci si vezmete pro svůj další trénink doma?

„Myslím, že předtím, než jsem začal jezdit koně, které teď mám, jsem měl dobrou, jemnou ruku, ale s některými koňmi v poslední době mám pocit, že jsem docela ztuhl v pažích. To je jedna z věcí, na které musím zapracovat. A pak ty základy, opracování bez skoků na začátku tréninkové lekce. George hodně mluvil o tom, jaký by měl být krk koně a to je něco, co si odnesu."

Viditelně změnil rámec vašeho koně za pár dnů...
„Ano, bylo fajn vidět ho, jak na mém koni jezdí a jak ho kůň přijímá. Moc mě potěšilo, když George řekl, že ho považuje za skvělého koně, to beru jako ocenění toho, co jsem s ním až dosud udělal, ale pořád máme hodně věcí ke zlepšení. Odjezdíte takovou hodinu, trvá to dvě hodiny, pak sesednete a jen čekáte, abyste mohli druhý den přijít a pokračovat..."

 

Kdo je kdo: George Morris (*1938)
George Morris je jedním z nejvyhlášenějších skokových trenérů v USA. Od svých čtrnácti let vyhrával parkúrové soutěže, mnohokrát reprezentoval USA na mezinárodní scéně, v roce 1960 získal týmové stříbro na olympiádě v Římě. Jeho svěřenci byli neméně úspěšní, získali medaile na olympiádě v letech 1984, 1992, 1996 a 2004. V roce 2008 koučoval tým, který získal zlato na olympiádě v Hongkongu. Je považován za zakladatele soutěží „hunt seat equitation", které jsou podobné skokovým soutěžím zaměřeným na styl, ale jezdci jsou hodnoceni i v ježdění v základních a pokročilých chodech bez překonávání překážek.