Jsou v zásadě dva důvody, proč jsou zimní soustředění tolik oblíbená. Tím prvním je možnost pořádně si zatrénovat pod dozorem na kvalitním povrchu v hale dostatečné velikosti. Navzdory rostoucímu počtu sportovních areálů je pořád většina z nás odkázána v lepším případě na malou stodolu, v tom horším na ježdění do terénu. A po takových třech měsících bez pořádného tréninku člověk (i kůň) buďto upadne do zimního spánku, nebo řádně zvlčí, o tom něco vím.:-) Druhým důvodem je snaha využít období mimo sezónu a posunout se dopředu. Jak říká Lucie Marešová, známá drezurní trenérka: „zima je čas na to, aby se jezdec i kůň naučili něco nového a posunuli se dopředu. Přes sezónu se závodí, to prodáváte, co jste se naučili, ale přes zimu je čas koni představit nové prvky a posunout se dál." Samozřejmě, po nezbytném odpočinku, který si dvojice po sezóně zaslouží.

Neudělám si ostudu?

Mnoho lidí by rádo vyjelo na soustředění, třeba právě proto, že nemají stálého trenéra ani podmínky k trénování, ale bojí se, že si mezi „sporťáky" utrhnou ostudu. Domnívám se, že na tom, že se chci učit a využívám příležitost, není nic, zač by se člověk musel stydět. Soustředění nejsou závody, na které by jezdec i kůň měli být připraveni, soustředění je trénink. Jediné, co je zapotřebí vzít v úvahu, je avizovaná úroveň soustředění. Člověk, který se teprve učí koně vodit a seznamuje se s jednotlivými cviky, se asi bude cítit nesvůj mezi jezdci, kteří se připravují do vyšších soutěží s renomovaným trenérem, navíc cena bude nepochybně v takovém případě poměrně vysoká. Není samozřejmě špatné trénovat již od začátku s dobrými trenéry, otázka je, zda spíše neušetřit tyto peníze a nevložit je raději do častějších tréninků s trenérem, který možná není tak slavný, ale je dostupnější.

Ale zdaleka ne všechna soustředění jsou určena pouze pro pokročilé jezdce a koně. Mladým koním velmi prospěje, když je vezmete na trénink do cizího prostředí a když budou mít při práci jisto pod nohama. Vypisují se i soustředění pro méně pokročilé jezdce, třeba jako příprava na ZZVJ. A pokud nenajdete nic vhodného, nebo chcete trénovat s vybraným trenérem, který zrovna na soustředěních nepůsobí, můžete si udělat sami malé soukromé „soustředění" u něj (nebo ve stáji kde působí), má-li čas, halu a volný box. Jen si pravděpodobně budete muset zajistit ubytování a stravu sami, což zpravidla nebývá velký problém. Výhodou je, že takto vám to nejspíše vyjde nejlevněji a budete přesně vědět, co můžete čekat.

Bude mi to vůbec k něčemu?

Je sice pravda, že co mě nezabije, to mě posílí a každá zkušenost je dobrá zkušenost, ale také je pravda, že soustředění není za hubičku a mnoho z nás se musí dobře rozmýšlet, do čeho své omezené finance investovat. Takže nás logicky napadají otázky po smyslu jednorázové „nalejvárny". Lucie Marešová k tomu říká: „pro toho, kdo nemá pořádnou halu, nebo zejména toho, kdo nemá pravidelně trenéra, je soustředění určitě přínosné. I kdyby bylo třeba jen jednou za půl roku. Pro člověka bez trenéra je to zpravidla poznání, že to, co cítí, může ze země vypadat trochu jinak." (I takto eufemisticky se dá popsat zděšení jezdce, pokud se potká s kamerou nebo s příliš upřímným trenérem, myslím si při těchto slovech .:-)

O minulém víkendu Lucie vedla drezurní soustředění ve Svinčicích a ráda se dělí o zkušenost: „Původně vzniklo proto, že jsme chtěli vzít naše koně, aby mohli trénovat ve velké hale. Tam všechno vypadá jinak. Najednou je nedrží žádná stěna. A koně s tím zpočátku měli velké problémy. Ale tři dny intenzivní práce jsou znát. První den měli problémy jak lidé, tak koně... třetí den už to vypadalo jinak." A pro jezdce, má smysl vyrazit třeba jednou měsíčně na soustředění i s tím, že doma přes zimu nemám moc trénovací podmínky? „To záleží na tom, jak daleko člověk je. Pokud jezdí rok, tak to není k ničemu. Po třech dnech ho totiž jen bude všechno bolet a pravděpodobně stačí zjistit jen to, že nic neumí. A možná si řekne, že v lese je mu líp. Pokud ale jezdec jezdí už déle, pak ho soustředění může posunout. Měla jsem tam teď účastnici, která jezdí S parkury, takže jezdit umí. Pracovaly jsme na ohýbání. Pro tu si myslím, že to smysl mělo. Pochopila, jak se co dělá a pokud teď na to bude myslet, myslím si, že jí to pomohlo. Je ale dobré to za měsíc nebo dva zkontrolovat."

Já jsem v dobách, kdy jsem neměla trenéra nebo kvalitní povrch na práci, takto jezdila často. Vždy mě soustředění „nakoplo" k další práci a dozvěděla jsem se, kde mám momentálně největší slabiny a na čem je teď aktuálně potřeba nejvíce pracovat. I porovnání mého sedu alespoň nějakou dobu vydrželo. Samozřejmě, trénink jednou či dvakrát týdně s trenérem je lepší než tyto jednorázovky, ale přesto mám pocit, že právě pravidelná soustředění mě udržovala v jakéms takéms jezdeckém stavu. A může to něco přinést člověku, který má vhodnou halu i trenéra? Já se domnívám, že ano. Už jen proto, že víc očí víc vidí a někdy jiný pohled nebo jiná formulace pomůže k pochopení. Několikrát se mi stalo, že jsem řešila nějaký, v danou dobu nepřekonatelný problém, trenér mohl mluvit lidsky i andělsky a nic. Pak přišel někdo jiný, řekl to jinak, nebo ukázal a najednou se dostavil AHA-efekt a já věděla. Ne všechny problémy mají takto rychlá řešení, ale někdy opravdu stačí říci to jinak.

Když soustředění, pak minimálně třídenní, radí Lucie. „Kůň přijde do nového prostředí. Jezdec a trenér se neznají, takže i chvíli trvá, než si na sebe zvyknou, první hodina je seznamovací. Já jako trenér musím zjistit, co kůň a jezdec umějí, co se s nimi dá dělat. A pak jsou dvě hodiny intenzivního tréninku. Nebo řekněme dvě a půl, když to zjistím rychle. Dva dny jsou málo. Já zjistím, jak na tom jsou a začnu je něco učit. Tu druhou hodinu je tedy učím, ale pak je potřeba ještě čas, kdy si to mohou vyzkoušet. A k tomu je ta třetí hodina, kdy si to jezdec zkouší a mělo by mu to fungovat. Proto si myslím, že tři hodiny jsou úplné minimum."

Co mě tam čeká?

Pokud vyrážíte k trenérovi, kterého moc neznáte, nevíte vlastně, co od něho očekávat. Je dobré si předem zjistit reference, nebo se podívat na jeho trénink. I u sebelepšího trenéra se může stát, že si nesednete. Ať už přístupem, nebo „lidsky". Já jsem člověk, který se snadno „rozhodí". Reaguji na to ztuhnutím (o výrazném snížení inteligence nemluvě:-) ) a začnu koni vadit. Setkám-li se s trenérem, který po mně chce nové věci a nedokáže mi je (pro mě) srozumitelně vysvětlit, je to pro mě konečná. Jedním z nejdůležitějších kritérií proto pro mě je, aby trenér za všech okolností působil klidným, uvolněným a pozitivním dojmem. Nesmí spěchat a musí být kdykoli ochoten zastavit a polopaticky mi vše vysvětlit, případně ukázat. Naopak, jsou lidé, jimž vyhovuje trenér ráznější (čímž nemám vůbec na mysli křičení nebo dokonce ztrácení nervů, to by profesionál opravdu dělat neměl), který je postrčí k lepšímu výkonu. Je dobré si proto předem srovnat v hlavě, jaký přístup vám vyhovuje a vzít ho při výběru soustředění v úvahu.

A co když zjistíte až na místě s koněm a zaplaceným ustájením a tréninky, že vám to nevyhovuje? Je lepší vyhodit peníze oknem a odjet, nebo se zapřít? Záleží, v čem je problém. Pokud máte pocit, že vám trenér kazí koně (jedná-li se o koně mladého) nebo máte nepřekonatelně odlišný přístup, pak je možná na zvážení trénování nechat plavat. Ale pokud vám nesedí jen něco v jeho přístupu nebo se vám zdá, že po vás chce moc věcí najednou, tak to nevzdávejte. Můžete po lekci zkusit sporné věci probrat, vysvětlit trenérovi váš pohled a vaše přání. On vám pravděpodobně poví, jak vás i koně vidí on a proč s vámi dělá to, co dělá. Pokud nenajdete společnou řeč, buďto to riskněte a zkuste ty tři hodiny jezdit v režii někoho jiného (což vřele doporučuji - může se stát, že přínos soustředění oceníte až zpětně, až se všechno „usadí"), nebo to vzdejte. Nejhorší, co můžete udělat, je jezdit s trenérem a vnímat selektivně nebo vůbec. Jednak to pro vás nemá žádný efekt a je to ztrátou času pro všechny zúčastněné a za druhé je nesmírně frustrující trénovat jezdce, na němž vidíte, že ignoruje, co mu říkáte.

Trenér na soustředění je v poměrně nelehké pozici - má před sebou jezdce a koně, které nikdy předtím neviděl a má jen několik málo hodin na to, aby do nich „nalil" co nejvíce informací. Ptám se Lucie, co je trenér schopen za tak krátkou dobu udělat s jezdcem, kterého předtím nikdy neviděl: „Já začínám od sedu. Srovnám jezdce a pak, podle pokročilosti, začnu s koněm. Jak ho vodit, jak dostat na otěž, a tak. Je-li to potřeba, neváhám vzít jezdce na lonž."

Snažíš se opravovat všechno, nebo se zaměříš na ten nejpalčivější problém? „Snažím se opravovat všechno. Tři dny jsou příliš krátká doba na to, abych se zaměřila na jeden problém. Tedy, všechno, co se týče sedu. Protože pokud je ještě někdy uvidím, tak za dlouho. Co se týče proježděnosti koně, tam jim samozřejmě všechno neříkám. Málokdo je zralý na to, aby koně dokázal projezdit, takže se spíš snažím jezdce rovnat, aby koně nerušili a nechali ho v klidu."

A co je vůbec na takové soustředění potřeba?

V první řadě ochota se učit, ochota přijmout cizí názor a otevřená hlava. Z formalit je to průkaz koně s platným očkováním a sérologickým vyšetřením krve. Ten zkuste nezapomenout. Zato vaše licence nikoho zajímat nebude. S sebou si sbalte výstroj na koně a své jezdecké vybavení, velmi doporučuji, pokud máte, rezervní odpocovací deku a pro vás rezervní oblečení a rajtky. Je dost možné, že po zimní nečinnosti budete trochu odpocovat kila.:-) Dostatek financí, ať si můžete na „dovolené" i trochu vyhodit z kopýtka, bude-li čas a chuť. Najdete-li kameramana nebo fotografa, ochotného se nechat přibalit, využijte toho. Budete mít potom nejen důkaz, že trenér si své výtky nevymýšlel, ale můžete si i osvěžit paměť, jak pracovat do dalšího soustředění. Pokud není zajištěno ubytování a nehodláte dojíždět, včas si zjistěte možnosti, organizátor vám určitě dá tipy. Ti z nás, kteří nedisponují vlastním vozíkem a tahacím autem, si musejí včas zajistit dopravu.

Nezapomeňte si také zjistit, jaký režim panuje ve stáji, kam se chystáte, a třeba i jak moc je tam teplo - to je důležité zejména v případě vnitřní stáje a koně z pastvin, nebo u dekovaných koní, abyste věděli, jak se vybavit. Zeptejte se, čím se krmí a co si případně máte dovézt. Bez vitamínů kůň nepochybně tři dny vydrží, ale měnit mu narychlo krmnou dávku proto, že se tam krmí jiné granule, než máte doma, to je zbytečně moc změn. Pokud máte mladého nebo koukavého koně, není od věci se domluvit, přijet o den dříve a seznámit ho s prostředím a halou. Abyste potom zbytečně nepřišli o benefit z první hodiny, protože krotíte koně. A pokud je váš kůň kopavý nebo lidožravý, nezapomeňte upozornit personál.

Měli byste dopředu obdržet rozpis soustředění, takže budete vědět, kdy přijdete na řadu a zda budete na hale sami, nebo vás bude více. Při drezurních soustředěních zpravidla bývají lekce individuální, nebo maximálně pro dva koně, při skokových jsou v lotu většinou koně tři. Počítejte s tím, že na lekci je vhodné dostavit se s vykrokovaným koněm, takže si nenechávejte sedlání na poslední chvíli. Lekce trvají většinou 45 minut. Pokud máte nějaké zvláštní požadavky, proberte je s trenérem dopředu, ale většina trenérů se raději dívá a podle toho, co vidí, „šije" trénink. Stává se, že jezdec má pocit, že se nachází na určité obtížnosti a trvá na tom, že na té obtížnosti chce i pracovat. Trenér ale ze země vidí něco jiného a vrací se zpět k základům. V takovém případě je dobré si vzpomenout, že nejtěžší je vybudovat správné základy a důvěřovat zkušenému oku. Jezdcův pocit totiž nemusí být vždy správný, zejména pokud jezdí delší dobu bez trenéra.

Je nutná nějaká zvláštní příprava koně před soustředěním? Co když nemám halu? „Většina lidí, která na svinčické soustředění přijela, halu neměla. A hned upozornili, že teď celou zimu chodili v kroku. Takže jsme pracovali adekvátně k tomu. Je dobře, když to lidé řeknou," radí Lucie. „Takže jsme třeba deset minut pracovali, pak jsme koním dali pět minut přestávku. To je důležité. S koněm v kondici se může pracovat delší dobu v kuse, ale tady jsme dávali časté přestávky. Také jsme trochu zkrátili opracování, abych je zbytečně neunavila."

Samozřejmě, určitou základní kondici by kůň mít měl. Vzít koně z pastviny, který dva měsíce nic nedělal, je k němu přinejmenším nefér. Pokud ale chodíte do terénu, pravděpodobně to zvládnete bez potíží nebo jen s drobnými úlevami. Přesněji řečeno, kůň zvládne. V případě skákání to ale raději prodiskutujte s organizátorem. Věnujte pozornost ještě jedné věci a tou je termoregulace vašeho koně. Pokud máte ostříháno, není co řešit. Pokud se váš kůň příliš nepotí a není příliš nasrstěný (třeba proto, že je dekován), pravděpodobně to také zvládne, ale mějte v zásobě rezervní odpocovací deku a třeba i nějaké elektrolyty. Uvědomte si, že i nervozita z nového prostředí bude hrát roli a zapotí se více, než jste běžně zvyklí. Pokud máte medvěda, který se na vyjížďkách potí, pak byste před tím, než se pustíte do vážnější práce, koně měli ostříhat (nechcete-li počkat, až přelíná). Nejsem žádným zvláštním zastáncem stříhání koní, ale pokud po něm chceme, aby podával výkony... jak by se člověku cvičilo v péřovce?