Lukáš s Mirkou se během své profesní kariéry věnovali především přípravě koní pro film a nejrůznější veřejná vystoupení, nicméně během své více než 15leté praxe obsedali a připravovali více než stovku mladých koní a pracovali se spoustou koní tzv. problémových, nezvladatelných. Jejich jezdecká filozofie vychází především ze španělské jezdecké školy a principů školy légèreté.

Na výcvikový seminář pořádaný 22. - 23. června v areálu SK Starý mlýn v Opavě - Kylešovicích si s tebou tentokrát pro praktickou prezentaci práce přivezli i své dva španělské koně Romualda a Nevata.

Účast zvenčí spíše skromná

Ačkoli příležitostí konzultovat s touto zkušenou a pohodovou dvojicí zatím u nás v Čechách, na Moravě ani ve Slezsku zase tolik není, překvapivé bylo zjištění, že této jedinečné možnosti moc lidí nevyužilo. Nicméně protože se Lukáš s Mirkou nakonec rozhodli dovézt na prezentaci i svoje koně, kapacita semináře se tím aspoň natolik naplnila, že nebylo nutné případné další zájemce pro stop stav odmítnout. Každopádně kdo zaváhal, může jen litovat. Že to stálo za to, svědčí především účast sousední equipy z Hradce n. Moravicí, která oproti původně plánované jednodenní přítomnosti změnila po sobotní hodině velmi rychle názor a dohlásila se i na neděli, takže se rozpis ještě na poslední chvíli upravoval, což však rozhodně nikomu nevadilo.

A proč zrovna výcvik pod taktovkou kaskadérů?

Jak sami trenéři Lukáš s Mirkou říkají, viděli za svou jezdeckou kariéru spoustu výcvikových metod, kterými byli koně často doslova nuceni k určitým cvikům a už tehdy věděli, že takovou cestou rozhodně jít nechtějí. A že hranice možností jejich zvířat budou zkoušet posouvat takovými způsoby, aby pracovala ochotně, bez nátlaku, bolesti a stresu. Jejich slova koneckonců potvrzuje především jejich praxe, protože kdo měl, nejen o tomto víkendu, možnost vidět je s jejich koňmi pracovat, ví, jak to myslí. Suverénní projev překrásného bělouše Nevata při práci ve volnosti bez jakéhokoli řemení bere dech nejen při prvním setkání. Bez znatelnějších pokynů následoval Mirku ochotně ve všech chodech, bezchybně vyvážený a sestavený při všech cvicích. Ochotně předvedl práci na kruhu, stranové pohyby, španělský krok, poklonu, lehnutí i vzepjetí na zadních. Nutno podotknout, že to vše v otevřeném prostoru, před množstvím diváků a s koňmi řádícími ve výběhu těsně sousedícím s venkovní jízdárnou.

Ti vzbudili větší zájem především u mladšího a méně rutinovaného Romualda, ale jak se dvojice shodla, byla to pro něj rozhodně dobrá škola, neboť oni jsou rozhodně proti sterilnímu výcviku dobře promazaných strojů a naopak svým koním projevy přirozeného temperamentu tolerují, pokud nadále zůstávají na svého člověka soustředěni. A že se i přes provokující čtvernožce za plotem Romualdo rozhodně maximálně soustředil, vzápětí dokázal také perfektním vystřižením všech cviků podobně jako ostřílenější kolega. Největší nadšení u diváků rozhodně vzbudila jeho poklona na obou nohou.

Zde jen tak na odbočení si musím dovolit i svůj malý postřeh. Po tom, co jsem měla možnost vidět při práci ve volnosti několik takzvaných horsemanů, zaříkávačů nebo jak to chcete nazvat, neušlo mi při práci většiny z nich, že není nic výjimečného vidět koně plnit jejich neznatelné pokyny s ušima přilepenýma k hlavě a dá se říct až s poněkud rozčíleným výrazem. Na toto téma bylo vedeno již bezpočet diskuzí a mě rozhodně nepřísluší soudit, zda je to projev korektní, soustředěný či nikoli. Nicméně nemohlo mi neujít, že ani jeden z koní Lukáše a Mirky takové projevy při práci nevykazovali. Koně působili na první pohled uvolněným a spokojeným dojmem a s nastraženýma ušima a jasným pohledem věnovali svým trenérům maximální pozornost a dokonce bych přísahala, že při několika vhodných příležitostech neváhali zcela cíleně věnovat publiku rozverný kukuč hodný světových celebrit. Jak nám posléze Mirka přiznala, především mladší Romualdo nepracuje doma nikdy na 100 %, k oslňujícím výkonům potřebuje publikum.

Po předvedení Nevata a Romualda následovalo seznámení s účastníky a jejich koňmi, rozbor případných problémů a cílů práce. Oč bylo pole účastníků užší, o to bylo rozhodně pestřejší. Diváci tak mohli zhlédnout škálu práce s mladými koňmi před obsednutím, krátce ježděnými remontami, drezurními a parkurovými koňmi pokročilejšího stupně výcviku až po začínající děti na ponících.

Výcvik pod taktovkou Mirky a Lukáše tedy vychází především ze španělských jezdeckých škol a školy lehkosti Phillipe Karla, který je mimo jiné Lukášovým velkým vzorem. Do toho se navíc snaží jezdecké veřejnosti prezentovat, že zapojení některých prvků španělské školy a tzv. cirkusových kousků do jezdeckého výcviku neslouží jen pro pobavení obecenstva, ale především pro zlepšení pohybové techniky a fyziologické stránky koní. Toto je aplikovatelné na veškeré spektrum koní, od hobby po sportovní ve všech disciplínách.

Jak Lukáš s Mirkou prozrazují, sami mají praktickou zkušenost s tím, že například pravidelný nácvik poklony zlepšuje koni rovnováhu, španělský krok zase výrazně techniku nohou a pohybu celkově. Většina španělských trenérů ho dokonce koně učí před vlastním výcvikem piafy, která je pak mnohem výraznější a vyšší. Jako perličku na závěr Lukáš dodává, že si dokonce všimli, jak koně ve stádě více utlačovaní, pokud se španělskému kroku učili, mají tendence jím pak případné agresory zastrašovat.

Jejich zkušenosti potvrzuje i jedna z účastnic semináře, Mgr. Radmila Holušová, která měla možnost se s jejich výcvikovými metodami seznámit již při předchozím letošním únorovém soustředění na Hermelín ranči v Novém Jičíně. Se svým 15letým valachem Nairobem se přes deset let aktivně věnuje drezurnímu a parkurovému sportu. Posledních 8 let se dvojice pravidelně účastní skokových soutředění pod vedením Jaroslava Jindry. Ten si právě na posledním soustředění konaném několik týdnů po zimním semináři s DreamLM sám všiml, že valach, přes svůj mírně pokročilý věk, od minula výrazně zlepšil práci hřbetem. Tajemství tohoto úspěchu spočívá právě v zapojení některých cviků, které jí Lukáš s Mirkou poradili, do gymnastické a uvolňovací práce. Tyto cviky, které své koně učí a které bývají často označovány za tzv. cirkusové, neprovádí-li se násilím, pod nátlakem nebo u neuvolněných či nemocných zvířat, mají pozitivní vliv na fyzický stav koně. Kromě případných konzultací s veterináři mají i z praxe vypozorováno, že například pravidelný nácvik poklony na obou nohou u koní se sklony k měkčímu hřbetu výrazně snižuje riziko jeho prosednutí v pozdějším věku v důsledku jezdecké zátěže.

Nicméně jak dvojice zdůrazňuje, důležité je vždy především rozvržení a posloupnost tréninku aneb jak Lukáš trefně vystihl, ani dítě ve škole nelze učit „Y“ dokud nezvládne „A“. Takže pokud by někdo z účastníků očekával, že si přiveze syrového koně a odveze pasážující, poklonkující a piafující hvězdu, se zlou by se asi potázal. I když i to je v případě Lukáše a Mirky přehnaný temín, neboť vždy se snaží vše trpělivě, z výcvikového i zdravotního hlediska rozebrat a vysvětlit. Velmi sympatické je na nich především to, že nikomu nevnucují svůj postoj, o problematice jsou ochotni dlouze a klidně diskutovat a vysvětlování principů své práce začínají zpravidla slovy jako „čistě náš názor je“, „my se domníváme“, „máme třeba vypozorováno“ apod. Slova jako „nesmíte“ nebo „musíte“ od nich uslyšíte málokdy, snaží se o to, aby si člověk o dané problematice sám popřemýšlel a utvořil svůj vlastní názor.

Sestava účastníků pestrá

Jak bylo výše zmíněno, v letošním roce s nimi již na severní Moravě jeden seminář proběhl (na Hermelín ranči v Novém Jičíně). A vzhledem k tomu, že se ho někteří ze současných aktérů s koňmi také zúčastnili, pečlivému pozorovateli nemohl ujít výrazný pokrok ve výcviku.
Jednalo se především o již zmiňovanou dvojici Radmila Holušová a Nairob a stejnou jezdkyni, tentokrát ovšem v sedle 4letého španělského hřebce Mejicana RV. Především u tohoto mladého koně byl vidět výrazný výcvikový posun. Zatímco v Novém Jičíně se věnovali především pilování základů ze země i sedla a zlehka přípravě na španělský krok, nyní ho hřebec na ruce již plně a ochotně zvládal. Diváci tak měli možnost vidět při španělském kroku hned tři koně po sobě, a jak Lukáš upozornil, španělský krok je jakási osobní vizitka koně. Každý kůň ho totiž provádí svým specifickým způsobem, některý je už od začátku více elegán, jiný spíše jen rychle a tvrdě bouchá nohama. Protože máme možnost Mejicana pravidelně vídat při práci, nemohlo nám uniknout, že tento způsob výcviku ze země se výrazně podepsal i na hřebcově jezdeckém projevu. Jeho pohyb byl nyní mnohem elegantnější, prostornější a výraznější, akce nohou vyšší. O tomto víkendu se tedy jezdkyně s Lukášem zaměřili především na další drezurní přiježďování a nácvik španělského kroku, tentokrát již pod sedlem.

O sedlový výcvik a především tipy na zlepšení techniky některých drezurních cviků měla zájem většina účastnického pole s tím, že první den se část hodiny věnovali práci ze země, což uvolnilo a rozhýbalo nejen koně, a dále pokračovali ze sedla. Při práci ve všech chodech a pilování náročnějších drezurních prvků tedy diváci mohli dále pozorovat například teplokrevného valacha Maxe a kladrubskou klisnu Rimu.

6letého valacha Nixe naučil Lukáš během chvilky ukázkovou poklonu na obě přední nohy. Původním záměrem bylo vyzkoušení přípravy na španělský krok, nakonec se však valach stal zajímavým příkladem pro prezentaci různých reakcí různých typů koní na toto cvičení, související především se schopnostmi jejich stability. V souvislosti s tím se někteří koně učí určité cviky přirozeněji a rychleji než jiní a naopak.

Další skupinu účastníků pak představovali mladí, dosud neobsednutí koně, s nimiž se zapracovalo na důvěře a respektu pro následný jezdecký výcvik. Zde nejzajímavější bylo asi sledovat přípravu k lonžování u 3letého ČT valacha Lorda Nachose. Handicapem tohoto mladého koníka je totiž už od hříběcího věku jedno nefunkční oko, což při určitém způsobu práce působí menší problém. Právě na jeho řešení se tedy všichni zainteresovaní během víkendu zaměřili.

Kapitolu samu pro sebe by pak zasloužil popis Lukášovy práce s nejmladšími účastníky. Jeho přístup a trpělivost k těm nejmenším i začínajícím je doslova příkladná a dovolím si tvrdit, že v nejedné jezdecké školičce i škole by mu za takové lekce platili zlatem. Kromě vysvětlování základů práce ze země tak, aby děti pochopily, že partnerství s koněm není jen o ježdění, mu problémy nečiní ani jejich následné srovnání v sedle. Neocenitelná byla především trpělivá pomoc malé Kristýnce s jejím poněkud problematičtějším poníkem Falcem.

Dobrá rada pro každého...

Celý seminář byl po oba dny přístupný i zájemcům z řad diváků, kteří stejně jako účastníci s koňmi mohli kdykoli klást trenérům zvídavé otázky, což se naštěstí hojně dělo a Lukáš s Mirkou ochotně a obsáhle odpovídali. A protože jsou oba dva skutečně velmi sdílní, nebyl nejmenší problém s nimi srdečně pohovořit kdykoliv v průběhu dne na jakékoliv téma. Účastníci i diváci si tak nepochybně ze semináře odnesli zajímavé poznatky, postřehy či stavební základy pro další směrování práce se svým koněm. A jak bylo vidět především na účastnících i zimního soustředění, promyšlený systém práce má svůj smysl. Nezbývá tedy než doufat, že brzy bude příležitost k setkání s Lukášem a Mirkou znovu a i červnoví účastníci tak budou moci nejen prezentovat pokroky, které učinili, ale především se zase o něco dále posunout v práci se svým koněm, ať už ze země či sedla.