Celý kurz vznikl jako nápad několika moravských majitelů fríských i jiných koní, kteří vyslovili přání zúčastnit se nějakého kurzu, který by byl zaměřený především pro začínající zájemce o zápřah. Teoretických kurzů se již ve stájích pana Iše pořádalo v minulých letech několik, tentokrát ale všechny zajímala především praxe. Tedy vyzkoušet si na vlastní kůži vše od postrojování, přes základy zatahání nezkušeného koně až po správné vedení spřežení. A protože pro pana Iše neexistuje slovo „problém“, nebylo těžké ho k uspořádání kurzu přemluvit. Organizaci celé akce o víkendu 27.-28. 4. 2013 si vzalo na starost sdružení Asociace chovatelů fríských koní.

Terezovský dvůr nás přivítal slunečným počasím. Zahájení proběhlo v sobotu v půl 10 - tedy oficiální zahájení mělo být již v 9, ale účastníci se nemohli odtrhnout od vynikajících domácích buchet paní Išové. Nějaké teorii jsme se samozřejmě nevyhnuli, a tudíž první lekce proběhla v duchu představení různých druhů postrojů na dvojspřeží, vysvětlení jednotlivých jeho částí a rozdílů postrojů od pracovních přes poprsní až po anglické. Zároveň nám pan Iš vysvětlil i odpovídající ustrojení kočího pro jednotlivé druhy zápřeží. Následovala praktická ukázka zapřahání „dvojky“, předvedení dvojspřeží fríských hřebců na jízdárně panem Išem a pak už jednotliví účastníci kurzu přisedli na kozlík. Nejprve dostali za jízdy poučení, co a jak, a nakonec jim pan Iš předal opratě. Novopečení kočí si mohli objet s frískou párou několik koleček v kroku i v klusu.

Když se všichni vystřídali, museli zvládnout samozřejmě také koně odpřáhnout (a pochopitelně ve správném pořadí). Následovala praktická ukázka postrojování. Naštěstí pan Iš bedlivě a trpělivě dohlížel, co kam kdo věší, nebýt jeho dozoru (a nekonečné trpělivosti koňských figurantů), zřejmě by koně nikdo z nás nebyl schopen do všeho toho řemení správně „obléknout“.

Po obědě následovala ukázka s odborným výkladem na téma přípravy koně na zapřahání ze země, vodění koně na oprati s vodičem a tahání pneumatiky, což si všichni s chutí vyzkoušeli. Závěr sobotního dne patřil místnímu panu sedláři a mistru na výrobu vozových bičů Janu Navrátilovi. Osobně předvedl práci s bičem, vysvětlil postup výroby a rozdělení bičů pro jednotlivé použití. Následující praktickou zkoušku všichni přežili ve zdraví a řada zájemců si odvážela svůj vlastní bič domů. Než se účastníci rozjeli na ubytování, proběhlo ještě společné focení s překrásnými frískými hřebci. Při večerním posezení u výborného moravského vínka bylo samozřejmě jen jedno téma – jak kterému účastníkovi koně šněrovali jízdárnu...

Na nedělní ráno paní Išová připravila pro změnu bábovku a následoval zdánlivě jednodušší program – jednospřeží. Opět přišlo na řadu nezbytné představení postrojů, jeho částí a rozdílů mezi postroji pro jednospřeží a dvojspřeží a poté se vše prakticky aplikovalo na prvního fríského hřebce. Na jízdárnu tentokrát přibyly i překážky, kterým se měli účastníci teoreticky vyhýbat. Aby nebyl celý kurz jen o fríských hřebcích, přivedl pan Iš welsh coba Vazan Cymro DU. Při opracování hřebec všem dokázal, že má energie na rozdávání, takže se na kozlík rázem nikdo nehrnul. Přeci jen vodit majestátné, těžké a pomalé černé perly se jevilo mnohem bezpečnější.

Třešničkou na dortu celého kurzu bylo předvedení čtyřspřeží fríských hřebců. Tentokrát se ale mohli účastníci opravdu jen povozit v kočáře – na vedení „čtverky“ je potřeba přeci jen o pár hodin více praxe. Než se účastníci rozjeli zpět k domovu, už všichni plánovali, jaký kurz by rádi uspořádali příště. A protože v Terezíně je krásně a „nic není problém“, určitě se brzy na nějaké akci opět a s radostí sejdeme!