Cvičení pro jezdce - jak trénovat bez koně

19. 11. 2001 Dáša Heřmánková

Wendy Murdoch je velmi vytíženou profesionální učitelkou jezdectví a soustředí se na metodu zvanou Centered Riding (ježdění v rovnováze). Tato metoda se zaměřuje na zlepšování rovnováhy a sedu jezdce a jejich vliv na koně. Paní Murdoch říká: "Nejezdím každý den. Chtěla bych. Upřímně řečeno, když se dostanu na koně jednou týdně, je to zázrak. I když - tak zcela pravda to není - na koni vlastně trávím většinu dne. Zní to jako paradox? Inu, všechno, co v životě dělám, vztahuji k jízdě na koni. Ať už je to řízení auta, procházka nebo sezení v kanceláři."

Jako bych tato slova řekla sama. Mé první hodiny na lonži (ve třiceti letech) byly utrpením pro mě, koně i trenéra. Několikrát jsem nemohla řídit auto cestou domů - povel "šlápnout na spojku" vyšel z mozku, ale skončil u pasu a dál nic...
Nicméně byly to pro mě i adrenalinové lázně. Mísily se pocity - hrůza, nikdy to nedokážu, ale dokážu, vždyť to umí tolik jiných lidí... Celý týden jsem myslela na to, co se to se mnou v tom sedle dělo. Jak to, že nestíhám vidět svět okolo a zkušení jezdci se tváří jakoby nic a ještě se usmívají? Proč říkají "uvolněně", když se musím držet zuby nehty, aby mě kůň v tom klusu nesetřás'...?
Co vám mám povídat, každý den jsem měla o čem přemýšlet. A pak se to jednou stalo. Na pár vteřin bylo něco dobře, povedlo se jít s pohybem koně, pochvala od trenéra. Další týden jsem na to často vzpomínala a snažila se v duchu o ten správný pohyb. Příští hodinu to zafungovalo - netvrdím, že to nahradilo pár hodin tréninku, ale psychika nebyla doslova vytřeštěná z toho, že jsem zase po 7 dnech v sedle, spíš se objevil pocit "tak hele, teď zkusíme, jestli v praxi půjde to, co jsme přes týden tak usilovně zkoušeli..."

Trocha teorie:
Není na tom nic neobvyklého. Pohyb ovládá centrální nervová soustava. Pokud něco děláme dostatečně dlouho a často, vznikají pohybové stereotypy a tzv. pohybová paměť. Čili pokud jejich vzniku napomůžeme častým opakováním, byť i jen v duchu, můžeme celý proces učení usnadnit.

Důraz kladený na cvičení a zlepšování rovnováhy není zdaleka neopodstatněný. Kolikrát jste jen slyšeli "narovnej se, zakloň se". Obzvlášť ten druhý pokyn může být matoucí, protože přece správný sed není v záklonu...? Ale tady se právě střetává objektivní se subjektivním. Každý z nás má nějaké zažité, zautomatizované držení těla. A velmi snadno se může stát, že se různě nahýbáme, předkláníme. Takže když se na pokyn trenéra "zakloníme", teprve vlastně sedíme rovně.

Těmto a mnoha dalším aspektům ježdění v rovnováze se paní Murdoch při svých klinikách věnuje. Věřím, že vám její náměty zpestří jinak nudné dny, kdy musíte vydělávat korunky pro tu vaši čtyřnohou drogu :-) :

"Trénuji všechny pohyby znovu a znovu v duchu a na zemi (bez koně). Představuji si koně perfektně reagujícího na jemné pobídky, kterého to baví, mě v perfektním sedu a celou dobu se usmívající...

...Hrajte si jako děti. Zkuste cválat, až půjdete ráno do schránky pro noviny. (Není to jen pro prcky. Nespočítala bych, kolik dospělých nemá ani tušení, jak cválat po dvou nohách. A pak se diví, proč mají problém na koni.) Ujistěte se, že to umíte na obě strany (možná budete překvapeni, že jednu preferujete - stejně jako Váš kůň).

Zkoušejte být v rovnováze kdykoli, kdy si vzpomenete. V autě, když jdete do školy, když sedíte v čekárně u doktora. Budete překvapeni, že to časem nebude žádný problém. Věnujte nějakou chvíli vyváženému sezení každý den, např. u oběda nebo počítače.

Snažte se, aby Vaše sedací kosti směřovaly přímo dolů (možná si budete muset sednout více dopředu, zatímco ve škole Vás učili sedět na celé ploše židle), vyrovnejte páteř, uvědomte si způsob dýchání. A když už jste v tom, představte si, co byste teď zrovna po koni chtěli, a představte si, že jste to oba provedli perfektně...

...Když jezdím dlouhé cesty autem, pouštím si CD nebo rádio, hledám dobrou hudbu pro kür a v duchu na ni rovnou jedu. Klus, prodloužení, cvalové piruety...

...Když se pro něco ohýbáte, zkuste místo toho udělat dřep. Procvičíte si pozici při skoku a posilujete nohy.

A když už jste tam dole, zkuste udržet celou plochu nohou na podlaze (dobrý test na zjištění, zda máte dostatečně uvolněné kotníky). Pomalu se napůl zvedněte a jemně zkuste napodobit lehký klus. (Tímto cvičením krásně posilujete stehna a hýždě.)

Správně dýchejte. Bránice musí zvedat žeberní koš a žebra se vyklenují ven. Zkoušejte chodit a stále udržovat tento způsob dýchání. Představte si, že nesete tácek a zkuste si uvědomit, které svaly trupu musí spolupracovat, aby byl tácek pořád v rovině (a nevylili jste šéfovi kávu). Toto cvičení pomáhá zpevnit i vnitřní pánevní svaly.

Noste tácek střídavě oběma rukama, abyste procvičovali oboustrannou rovnováhu. To můžete konec konců udělat i tak, že budete svému koni čistit box jinak než obvykle. Chyťte vidle opačně, házejte lopatou na druhou stranu. Asi budete chtít honem utéct zase ke starému způsobu, protože takhle to přece vůbec nejde, ale snažte se zapamatovat si: potřebujete cvičit a posilovat obě strany těla stejně, pokud požadujete od koně rovnocenné reakce na obě ruce.

Další užitečné cvičení je T'ai Chi nebo gymnastický rehabilitační balon.

Až budete zkušení jezdci bez koní, budete cválat při spěchu k autobusu, kterým přijedou Vaše děti, perfektně podsunete pánev při slide-stopu u semaforu, kde jste nestihli zelenou, a brzdám před zatáčkou budete dávat poloviční zádrže...

Zapamatujte si: čím víc smyslů zapojíte, tím živější představu vytvoříte. (Teď zrovna si zkouším představit, že během mých hektických cest hubnu 5 kilo ... No, hádám, že to přijde s praxí.)"