Vrozené defekty

Nejčastějším vrozeným problémem se zuby je nám již známá (z dílu o zubech poníků a minihorse) papouščí a opičí huba neboli parrot mouth a monkey mouth. Zatímco pro poníky a minihorse je typický výskyt opičí huby, pro ostatní koně je typičtější papouščí huba. V případě opičí huby se jedná o stav, kdy je spodní čelist podsunutá pod horní čelist směrem dopředu (stav, který se např. u psů nazývá podkus, u koní se ale tento termín nepoužívá). U papouščí je tomu naopak, spodní čelist je vzadu za horní (u ostatních savců známo jako předkus). Mezi predisponovaná plemena pro papouščí hubu patří plnokrevníci a quarter horse. Jistou komplikací může být to, že většina těchto defektů je u malých hříbat nepatrná a prohlubuje se teprve s věkem, proto ji chovatel snadno přehlédne. Ovšem chceme-li dosáhnout dobrých výsledků při korektuře těchto vad, je zlatým obdobím pro jejich nápravu věk do půl roku hříběte.

Nadpočetný počet zubů se nejčastěji vyskytuje u řezáků, kde ovšem ve většině případů nemusí tvořit problém. I tak je nutné mít nadpočetný zub či dokonce zuby pod pravidelnou kontrolou, aby se zabránilo jejich přerůstání, pokud rostou mimo okluzi. U stoliček se stává problémem posun nadpočetných zubů směrem do tváře či na patro. Tak či tak, vždy dochází k přerůstání zubu, jelikož není v okluzi, a k traumatizaci měkkých tkání, což může být pro koně značně bolestivé. Zároveň se mohou rozvinout i další problémy s periodontem (vazivo mezi zubem a stěnou zubního lůžka) nebo dojít k rotaci dalších zubů.

Opakem k nadpočetnému zubu je zub chybějící, k tomu nejčastěji dochází následkem traumatu, kdy dojde k poškození zubního pupenu, ze kterého by se později vyvíjel zub trvalý. Také se může stát, že dojde k poničení pupenu a zub nevyroste ve správném tvaru, ale vyvine se zdeformovaná tkáň, která bude koni tvořit v hubě pouze problémy a je vhodné ji odstranit. A jak už víme, není tolik problémem zub chybějící, ale zub protilehlý, který se nemá jak obrušovat, přerůstá a při zanedbání péče může zcela zablokovat pohyb čelisti nebo koni působit bolest. Vzácně dochází i ke špatnému založení zubu (tj. zub je založen na špatném místě), který pak může být prakticky kdekoliv na hlavě. Jeden náš americký kolega řešil zub prorostlý v uchu koně.

Mezi vrozené vady patří i různé deformity obličejové části hlavy koně, nejznámější je tzv. „wry nose", což lze přeložit jako křivý nos. Jedná se o vychýlení horní čelisti z podélné osy hlavy. Zasažena je zde nejen dutina ústní, ale i nosní, což koni může působit problémy i s dýcháním. Toto je pro každého chovatele zcela nepřehlédnutelné hned po narození hříběte. Pokud je ovšem defekt menší, může se jevit pouze jako problém hříběte při sání mateřského mléka. Tím se typicky projeví rozštěp patra, který je zapotřebí řešit chirurgicky, je-li to možné. Práce pro koňského zubaře zde může být ve vyšetření dutiny ústní, když si ho přizve na pomoc veterinář, jelikož ne každý vlastní malý rozvěrák, který lze nasadit hříběti pro důkladnou kontrolu dutiny ústní.

Poslední vrozenou vadou může být cysta nebo vrozený tumor - neoplazie. V dutině ústní se vyskytuje daleko častěji u mladých koní než v pozdější fázi života koně. Nejčastěji se projeví jako tvrdé nezánětlivé zduření, které může velmi rychle růst a chovat se značně destruktivně vůči ostatním přilehlým tkáním. Pokud majitel u koně zpozoruje jakékoliv zduření, není rozhodně rozumné odkládat rentgenologické vyšetření veterinářem!

Od narození do prvního roku života

První kontroly zubů u hříbátek se řadí v profesi zubaře k hrdinským činům. Většinou totiž ani hříbě ani jeho matka nepovažují kontrolu za podstatnou a chudáka zubaře či veterináře vidí jako otravného člověka, který má být rychle vykázán z boxu. Navíc je třeba jednoho člověka k fixaci hříběte a dalšího k pohlídání klisny, takže se občas nedostává rukou. Při první kontrole se zaměřujeme hlavně na detekci případných vrozených vad, jež byly popsány výše. Četnost následných kontrol by měla být poměrně častá, hlavně pokud se obáváme vzniku abnormálního postavení řezáků - papouščí nebo opičí huby. Kontrola by měla proběhnout vždy maximálně po 3 měsících. Stále je nutné mít na paměti, že je třeba problém zachytit co nejdříve, maximálně do 6 měsíců věku, aby jeho řešení přineslo co nejlepší výsledky.

Vlastní ošetření zubů rašplováním není nutné do půl roku věku. Mléčné zuby jsou ovšem daleko měkčí než zuby trvalé, a tak na nich vznikají ostré hrany, rampy i háky daleko rychleji než na zubech trvalých. Zvláště pak na šestkách (druhý premolár - „první stolička") můžou vzniknout rychle háky, zejména v kombinaci s vadným skusem řezáků! Pokud se tento problém vyskytne, je třeba zvolit správný interval pravidelných korektur, aby se zuby udržely v co nejkorektnějším skusu. Co se zanedbá v raném věku, se už bohužel nedá nikdy dostihnout. Papouščí huba ovšem nemusí být pouze problém vrozený! Může vzniknout i jako následek rychlého růstu hříběte. V její nápravě lze použít i „rovnátek", jenž se připevní hříběti na zuby. Zároveň je podstatné upravit krmnou dávku a snížit přísun energie, aby nedocházelo k tak rychlému růstu.

Ročci a dvouročci

Ve stáří jednoho roku už má koník prořezané všechny mléčné zuby a postupně se začínají prořezávat nejstarší trvalé zuby, první stoličky (devítky). Také už jsou prořezané vlčí zuby, které je možno rovnou odstranit, pokud se počítá, že bude kůň ježděn na udidle. Pokud nejsou vlčí zuby vidět, je třeba pečlivě prohmatat dáseň v místě jejich případného výskytu, jelikož mohou být natolik malé, že nejsou vidět nad dásní, ale i tak by koni v budoucnu dělaly problémy s udidlem. Vždy je nutné provést tuto palpační kontrolu, aby do budoucna nedošlo k chybnému vyloučení vlčích zubů jako příčiny problému s udidlem. S jejich trháním lze pochopitelně posečkat až do doby před obsedáním, ale je rozumné, aby k jejich vytržení došlo dříve, než dostane kůň udidlo do huby. Z naší zkušenosti mohu říci, že většině majitelů/trenérů stačí jedna špatná zkušenost s vlčími zuby u koně během obsedání a už příště vždy volají zubaře ještě před prvním použitím udidla.

V tomto období života koní je největším rizikem pro zuby úraz. K němu může bohužel ve stádě hříbat, která si upevňují své pozice, dojít poměrně snadno. Ztráta mléčného zubu by koni ani tolik nevadila, ale je zde velké riziko poškození zubního pupenu a tím pádem ztráty či deformace zubu trvalého. Při vážných traumatech hlavy může dojít i k deformitám či posunům celých čelistí. V takových případech by se úraz neměl v žádném případě podcenit a hříbě by měl vidět veterinář, který pečlivě zváží a navrhne další postup léčby.

Koně do pěti let věku

Období přezubování je pro zuby koně kritické a veškeré problémy v této části života se mohou neblaze promítnout do budoucího zdravotního stavu koně. Tento věk je dobou, kdy se kompletně vymění koni mléčné zuby za trvalé, což samo o sobě nemusí být pro koně moc příjemné a může docházet k přechodným bolestem a mírným zánětům v oblasti prořezávajících se zubů. Zde koňský zubař naplno využije znalosti doby prořezávání jednotlivých zubů a dle nich i přizpůsobuje interval kontrol. Problémy mohou nastat při asymetrickém prořezávání protilehlých zubů. Pokud se prořeže jeden zub a jeho protějšek mešká, nebude se mít zub o co otírat a postupně se dostane nad arkádu dalších stoliček. Až se prořeže opožděný protějšek, nebude už mít dostatek místa, aby mohl dorůst na úroveň sousedních zubů, a tak vznikne na zubech schod. Zároveň dojde k zablokování rostro-kaudálního pohybu čelistí.

Erupční cysty neboli pseudocysty jsou bouličky, které mohou u mladých koní vzniknout na hraně spodní čelisti nebo kostěné hraně nosu. Vznikají tím, že trvalý zub tlačí na dočasný, který ovšem zatím nechce vypadnout. Tlak na kost vyvolá její resorpci v oblasti kořenu a zároveň produkci na hraně spodní čelisti či nosu. Tento stav může být pro koně nepříjemný a projevit se horším příjmem krmiva. Po vypadnutí dočasného zubu tlak povolí a bouličky postupně zmizí. Tak je tomu ve většině případů, ale i tak se vyplatí toto občas zkontrolovat, zda vše probíhá bez komplikací.

Možná největším problémem je nedostatek místa pro osmičky (poslední premoláry). Poslední trvalé premoláry se totiž prořezávají jako poslední a může se stát, že je pro ně v arkádě méně místa, než potřebují. Právě tento problém je nejčastější příčinou vzniku apikální infekce či píštěle na spodní čelisti.

Během výměny zubů se na trvalých zubech nachází tzv. „čepičky". Jedná se o zbytky mléčných zubů, které jsou již obroušeny do tenkých plátků a sedí na trvalých zubech, čímž na nich tvoří jakousi čepičku. Nejčastěji je kůň ztratí během žraní a majitel je pak může najít ve žlabu. Pokud si jich všimne zubař během kontroly, je nutné zhodnotit vývoj trvalého zubu pod nimi, zkusit, jak moc drží, a případně je ze zubů odstranit. Mohou se totiž během vytlačování trvalého zubu vzpříčit a zkomplikovat tak celý proces. Také mohou svými ostrými hranami zraňovat okolní měkké tkáně a působit tak zánět a bolest koni.

Jak vidíte, mladí koně mohou mít opravdu hodně trápení se zuby. A to jsme nezmínili běžné, v předchozích dílech popsané problémy, jako jsou ostré hrany nebo další abnormality skusu. Když se to všechno sečte a podtrhne, je zřejmé, že tito koně si nejvíc zaslouží pravidelné kontroly a případné ošetření zubů, jelikož prochází nejdynamičtějším obdobím pro jejich zuby a čelisti. Zároveň je to období, kdy lze předejít vážnějším problémům hned v jejich počátku a to nejen problémům zdravotním, ale také jezdeckým. Není horší začátek jezdecké spolupráce člověka a koně, než když při ní zvíře zakouší nepohodu a bolest.

 

O autorech

Adam Hlinovský je koňský zubní technik, který absolvoval odborné vzdělání na Midwest Equine Dental Academy v USA.
Jeho manželka MVDr. Kamila Retta, EEBW, je koňský veterinární lékař se specializací na chiropraxi a fyzioterapii. Společně se věnují své praxi, zaměřené na koňskou zubařinu, chiropraxi a běžnou veterinární péči koní. Více informací najdete na jejich webových stránkách: http://www.karettabohemia.cz/