Při své práci máme celkem dobrou možnost srovnat koně pastevně chované vůči koním boxovaným, ale nikdy jsme neměli možnost podívat se na zuby koním skutečně divokým. Až jednoho dne jsme klábosili během úpravy kopyt našich koní s panem Jiřím Podhajským a on nám přislíbil zapůjčení lebek divokých koní, jež si dovezl ze Sardinie. Takže hned při dalším strouhání jsme obdrželi pytel s poklady, které jsme si důkladně prohlédli, prosahali a pro vás i nafotili a následně zhodnotili. Za zapůjčení moc děkujeme Jiřímu Podhajskému, byla to pro nás velmi zajímavá a cenná zkušenost.

Divocí koně na Sardinii

V jižnější části vnitrozemí Sardinie se nachází náhorní plošina Giara di Gesturi, která je známá nejen svou přírodou, ale hlavně stády zdivočelých koní. Jedná se o jedno z patnácti původních plemen koní Itálie, o koně sardinského (Cuaddeddu de sa Jara, resp. Cavallino della Giara). Dosahuje menšího vzrůstu a místními je nazýván „cavallino", což znamená koník. Původně tito koně žili volně na celém ostrově, nyní žijí pouze na této náhorní plošině o rozloze asi 45 kilometrů čtverečních, v nadmořské výšce kolem 600 m. Celkem se počet zde žijících koní odhaduje na 600-700 kusů.

Za normálních okolností je zdokumentovat pro prezentaci různé abnormality zubů u koní celkem těžké, zvláště třeba zvlněnou arkádu, jelikož je nejlépe patrná z bočního pohledu, který je v koňské hubě značně limitovaný a nafotit ji je tudíž skoro nemožné. Při jejím vyšetření se zubař spoléhá především na svůj hmat. Situace se ovšem mění, pokud máme k dispozici lebku koně. Lze si vše prohlédnout a prosahat z nejrůznějších úhlů a jako bonus pochopitelně i nafotit. Z těchto důvodů máme i vlastní sbírku lebek domácích koní. Na nich můžeme majitelům snadno ukázat a vysvětlit dané problémy s koňskými zuby. Ale dnešní článek je věnovaný pouze divokým koním, takže uvidíte pouze ty ze Sardinie.

Kůň první

Tato lebka nejspíše patřila klisně, jelikož si hned při prvním pohledu můžeme všimnout, že chybí všechny špičáky. Jedná se o celkem spolehlivý znak pohlavního dimorfismu, který se nám v praxi většinou potvrzuje. Velmi nápadné je zvlnění všech arkád premolárů a molárů. Když bychom toto měli zapsat do karty pacienta, tak bychom zuby na levé straně hlavy koně (z pohledu koně) hodnotili jako zvlněnou arkádu 200 a 300. Na pravé straně by to byly přerostlé premoláry 406 a 407. Podíváte-li se detailněji na premolár číslo 407, zjistíte, že je přebroušený hlavně ve své přední (rostrální) polovině, takže vytváří jakýsi klín. Naproti nim jsou naopak nadměrně obroušené premoláry 106 a 107.

Po vyrovnání přerostlých zubů by nejspíše nebyly protilehlé zuby ihned v okluzi, jelikož je výškový rozdíl zubů celkem značný. Překvapivě nejsou na druhých premolárech háky a na posledních molárech rampy, což celkem typicky doprovází zvlnění arkád. Na molárech a premolárech obou čelistí si můžete povšimnout jakoby tmavší linie necelý centimetr vysoko nad vlastní kostí čelisti. Jedná se o zbarvený dentin pigmentem z rostlin. Zabarvení zubů závisí u koní hodně na skladbě jejich potravy. I v našich podmínkách lze dle zbarvení zubů a jazyka rozeznat ve většině případů koně chované pastevně od těch boxovaných. Zároveň nám tato tmavá linie ukazuje, jak byla vysoká vlastní dáseň a jak vysoká klinická korunka koně. Světlá část zubu pod pigmentovanou linií byla schovaná v dásni, naopak tmavá linie a vše nad ní je klinická korunka. Tedy ta část zubu, kterou si můžeme v hubě koně prohlédnout a osahat. Toto barevné rozlišení nám pomůže ukázat, jak moc jsou zuby 406 a 407 vlastně přerostlé, když je srovnáme s dalšími zuby v dané arkádě.

Už jsme si řekli, že se nejspíše jednalo o klisnu, další otázkou by byl určitě odhad jejího věku, pojďme se tedy podívat na řezáky. Kdo chce, může se sám nejdřív podívat zpět na čtvrtý díl našeho seriálu, který je věnovaný odhadu věku u koní, a zkusit si posoudit věk sám. Bohužel na lebce chybí všechny první řezáky (101, 201, 301 a 401). Nejspíš byly ovšem ztraceny z lebky až post mortem (posmrtně). Řezáky jsou klínovitého tvaru a směrem ke kořeni se postupně zužují, takže když nejsou zuby již drženy závěsným aparátem zubu, jako je tomu u živého koně, je velmi lehké je z lebky vytáhnout. Zvláště pak u starších koní, kde už nejsou kořeny tak dlouhé. U jedné z našich lebek, které používáme jako pomůcku při přednáškách o zubech, nosíme všechny řezáky v pytlíčku mimo lebku, jelikož bychom je jinak hned ztratili.

Ale zpět k lebce divoké klisny. Podíváme-li se na tvar druhých řezáků, je už trojúhelníkovitý, zatímco třetí řezáky jsou ještě spíše oválného tvaru. Což nám stačí k tomu, abychom mohli usuzovat na věk okolo 17-18 let v době, kdy uhynula.

Kůň druhý

I druhá kompletní lebka patřila také nejspíš klisně. Má tři špičáky (204, 304, 404), které jsou ovšem zakrnělé a nejspíš nebyly ani vidět nad dásní, jak jsou malé. Zub 104 v pravé horní čelisti chybí a jelikož zde po něm není ani dírka v kosti čelisti, nebyl vůbec vyvinut. Zajímavé jsou oba dva špičáky na spodní čelisti. Levý špičák 304 je natolik šikmo rostlý, že je vlastně jako by položený na hraně spodní čelisti. A pravý je značně posunut směrem k řezákům, vzhledem k jeho délce je možné, že jeho špička vykukovala těsně nad povrch dásně. Na premolárech a molárech se celkem žádné abnormality nevyskytují kromě přerostlé 406 a 407.

Když porovnáte levou a pravou stranu lebky, je patrné, že pravděpodobně dlouho ležela na své levé straně, jelikož zde je alespoň trochu zachovalá pigmentace zubů. Kdežto pravá strana je vybělená od slunce. Na předních zubech nás při pohledu zepředu zaujme ventrální zakřivení řezáků tzv. „úsměv" a doprava posunutá spodní čelist zhruba o vzdálenost 1/3 šířky zubu. Dle tvaru okluzních ploch řezáků by se dalo usuzovat na věk v době úhynu okolo 13-15 let. Co je na této lebce určitě zajímavé, je chybějící kousek kosti na horní čelisti (v červeném kroužku), opět vzniklý post mortem. Díky tomuto „okénku" můžeme vidět, jak vysoko sahá kořen zubu 106. Pro srovnání jsme zde přiložili klíček od Škody Octavie.

Kůň třetí

Zde už bohužel nemáme kompletní lebku koně, ale pouze její horní část, ale i tak je zde spousta věcí, které si o daném koni můžeme povědět. Opětovně se nejspíš jednalo o klisnu, jelikož špičáky jsou malinké a zcela jistě by ani při pohledu do huby nebyly vidět, protože by byly ukryty pod dásní. Jako jediná má tato lebka vlčí zuby. Tedy přesněji řečeno jeden vlčí zub 205 a dírku po druhém vlčím zubu na pravé straně hlavy, tedy po 105. Takže to znamená, že vlčí zuby se vyskytly u jednoho z našich čtyř divokých koní.

Na premolárech a molárech se nenachází žádné abnormality okluze, pouze mírně ostré enamelové hrany na bukální straně zubů (tj. straně směrem ke tváři), které ovšem na fotce nejsou moc patrné. Co si ovšem můžeme na lebce na rozdíl od živého koně krásně ukázat, je zakřivený úhel okluzních ploch horních zubů, který je dán tím, že čelisti koně nejsou stejně široké a spodní čelist je užší než ta horní. Okluzní plochy řezáků jsou podobné první klisně, takže odhad věku v době uhynutí by byl opět okolo 17-18 let.

Kůň čtvrtý

U čtvrté lebky je toho k povídání nejméně. Ale konečně máme nejspíš část lebky, jež patřila hřebci, jelikož je zde zachovaný jeden velký špičák a po druhém alespoň dírka v čelisti. Zároveň měl tento koník nejostřejší enamelové hrany na bukální (tvářové) straně zubů, které se nám povedlo vyfotit. Opět se jedná o věc, která se běžně dá vyšetřit pouze pohmatem a není moc možné ji vyfotit. Takže i tato lebka divokého koně měla pro nás svůj malý přínos.

Více fotografií živých divokých koní z návštěv Sardinie pana Podhajského najdete na jeho webových stránkách www.kopytar.cz.

Jaká je tedy naše odpověď na otázku, zda kůň od přírody potřebuje zubaře? Asi stejný jako je tomu u lidí. Někdo má zuby zdravé a bez problémů celý život, jiný potřebuje odbornou péči pravidelně. Záleží na mnoha faktorech, především na tom, jak jsou zuby rostlé. Koneckonců to i potvrzuje spektrum koní, které potkáváme ve své praxi. Mnohdy se lekneme, co za hrůzu si na nás přichystal mladý kůň, a jindy nás překvapí, jak málo práce může být u koně, který má první ošetření ve svých dvaceti letech. Je potřeba ale ještě vzít v úvahu fakt, že koně domestikovaní se dožívají v průměru vyššího věku než koně divocí a že s věkem se neřešené problémy stupňují.

O autorech

Adam Hlinovský je koňský zubní technik, který absolvoval odborné vzdělání na Midwest Equine Dental Academy v USA.
Jeho manželka MVDr. Kamila Retta, EEBW, je koňský veterinární lékař se specializací na chiropraxi a fyzioterapii. Společně se věnují své praxi, zaměřené na koňskou zubařinu, chiropraxi a běžnou veterinární péči koní. Více informací najdete na jejich webových stránkách: http://www.karettabohemia.cz/