Koně na silnici

7. 12. 1999 Lenka Gotthardová

Krutá dopravní nehoda se odehrála ve čtvrtek 25.11.1999 v odpoledních hodinách na dálnici mezi Prahou a Příbramí (viz večerní zpravodajství TV Nova). Jela jsem tou dobou z Prahy na Dobříš a měla jsem tu smůlu, že jsem musela vidět následky střetu prchajícího koně s osobním autem několik minut po té. Světlý ryzák ležel ve středu jízdních pruhů se sedlem na hřbetě a uzdečkou na hlavě, ovšem ve stavu, který by bylo těžké popisovat. Ze zničeného auta opodál se zdravotníci snažili vyprostit raněné cestující. Bylo to jenom několik krátkých okamžiků shlédnutí kruté nepřízně osudu, ale taková věc se nemůže zapomenout.

Zřejmě se jednalo o samotného jezdce na vyjížďce, kterému se splašil kůň, jezdec spadl a kůň se vyřítil na dálnici. Pro nás, příznivce koní, z toho vyplývá varování, abychom byli stále opatrní, jezdili do terénu alespoň ve dvojicích či skupinkách, naučili se dobře ovládat koně a zbytečně neriskovali. Pro řidiče z toho plyne poučení, že dnes oblíbené bezhlavé a agresivní řícení se po silnici, může být přerušeno i takovou neočekávanou náhodou. V případě této výjimečné tragédie (protože jinak jsou v drtivé většině ohrožováni právě jezdci a koně) by měli novináři všech deníků a časopisů apelovat na možná nebezpečí a chování řidičů vůči jezdcům na koních, neboť zkušenosti většiny jezdců s řidiči jsou často za hranicí bezpečnosti a na poli vážného ohrožování života.

V souvislosti s tím Vám přikládám článek, který byl publikován v časopise Jezdectví 9/1999 a upozorňoval na možná úskalí při setkání jezdců s řidiči.

Koně na silnici

Tytam jsou doby, kdy po cestách jezdila koňská spřežení a volské povozy a lidé se při spatření prvních automobilů děsili a pro jistotu se raději křižovali. Časem získalo lidstvo k autům důvěru a v průběhu tohoto století se jejich výroba rozrostla natolik, že i ty nejsmělejší odhady z konce minulého století se staly úsměvným věštěním. Jak si však člověk po technické stránce ulehčoval a zdokonaloval život, začalo se mu po čtyřnohých řehtajících kamarádech stýskat a jízda na koni se ke konci 20. století stala módou.

Možná se již některým řidičům stalo, že při jízdě automobilem potkali jezdce na koních, kteří kráčeli po silnici nebo silnici přecházeli či jeli podél ní. Pokud svým autem a způsobem jízdy koně nevyděsili k smrti či bezhlavému úprku, byl to jistě milý pohled. Aby po takových setkáních zbývaly opravdu jen dobré vzpomínky, připomeneme si to nejpodstatnější z dopravních předspisů a hlavně si řekneme, jak by se jezdci i řidiči při setkání na vozovce měli chovat a proč.

Pro jízdu na kole a na zvířatech platí paragraf 60 vyhlášky č. 99 z roku 1989. Tam je také uvedeno, že jezdci na koních by měli jezdit po pravé straně a v období snížené viditelnosti a v noci řádně osvětleni.

Důležité je, aby si i jezdci na koních vzali dopravní předpisy týkající se jízdy na koních na silnici k srdci a skutečně je respektovali. Silniční síť je na našem území natolik hustá, že v mnoha případech jezdcům nezbývá nic jiného než silnici přecházet či po ní jít. Většina jezdců se však snaží vozovkám vyhýbat nejen kvůli značnému provozu ale i z důvodů tvrdého povrchu silnice pro nohy koní.

V čem tkví riziko setkání automobilu s koněm? Existuje mnoho koní, kteří byli nuceni si na hustý provoz na silnicích zvyknout. K nim patří i koně, kteří slouží v povoznické službě ve větších městech, kde vozí zvědavé turisty historickými jádry měst. Dalšími uživateli vozovek jsou pracovní koně, kteří se za prací musejí přemísťovat "po kopytě" - jsou to například koně tažní používaní v zemědělství, chladnokrevní koně pracující v lese ale často i koně jezdečtí. Pak ale existuje velká skupina koní, která se s auty setkává jen výjimečně a podle toho reaguje - aut se bojí, různě poskakuje, prchá před nimi či naopak se bezhlavě vrhá do silnice.

Řidiči nákladních i osobních aut by proto kolem koní měli projíždět pomalu, se zvýšenou opatrností, někdy mohou i počkat až koně silnici přejdou - je velmi nebezpečné, když část koní silnici přešla a zbytek koní musí počkat. Stádový pud je někdy silnější a koně by mohli vběhnout autu do cesty, protože by zrovna chtěli být u ostaních koní pohromadě na druhé straně vozovky.

Někdy jezdec na koni nezpozoruje právě přijíždějící auto a jestliže řidič automobilu koně s jezdcem včas spatřil, je lepší přibrzdit než nervózně troubit. Troubení při setkání s jezdcem na koni raději nepoužívat vůbec - snad jen v případě nenadálého možného střetu, jinak může dojít k nebezpečným reakcím koně a pádu jezdce, někdy i přímo pod auto. Střetnutí auta s koněm nemusí ani pro řidiče dopadnout dobře.

Škodolibé troubení už k setkání s jezdeckou dvojicí nepatří vůbec - je to hrubé ohrožování jezdcovy bezpečnosti. Jsou řidiči, kteří nejen zatroubí, ale ještě přidají plyn, přičemž se mihnou tak blízko kolem koně na silnici, že vyděsí i otrlé a zkušené jezdce.

Je potřeba si uvědomit, že na koni můžete jednou sedět i Vy, Vaše děti nebo děti Vašich známých a že si můžete sami zažít, jak je nepříjemné a nebezpečné, když řidiči řítící se kolem, ignorují Vaši přítomnost na silnici.

O vztahu mezi koněm a automobilem, řidičem a jezdcem by se dalo psát ještě dlouho, ale podstatné je a o to Vás prosím, až se setkáte s jezdci a koňmi (nebo i jinými zvířaty či zvěří) na silnicích, snižte rychlost nebo zastavte, podívejte se na krásná ušlechtilá zvířata a pak se opatrně a zvolna rozjeďte. Přeji Vám při setkáních s koňmi jen samé pěkné zážitky a radostné vzpomínky.

Koně a zákon

Podobné články