O zoonózách, nemocech přenosných ze zvířat na člověka, se toho obecně ví poměrně málo a chybí i dostupné statistiky, pravdou ale je, že každoročně jsou u lidí diagnostikovány stovky případů larvální toxokarózy, kterou způsobují škrkavky primárně parazitující v tělech psů a koček.

Některé studie jsou v tomto smyslu až šokující, protože dokládají, že škrkavkami je nakažen minimálně každý třicátý člověk a zdá se, že právě tento typ zoonózy úzce souvisí se vznikem a rozvojem některých případů astmatu a epilepsie.

Endoparazité koček

Nejběžnějšími vnitřními parazity koček jsou škrkavka (Toxocara cati, Toxascaris leonina), měchovec (Ancylostoma tubaeforme), vlasovec - srdeční červ (Dirofilaria immitis), tasemnice (Taenia taeniformis, Dipylidium caninum, Echinococcus multilocularis) a jednobuněční parazité Giardia.

Většina parazitů se specializuje na konkrétní druh zvířat. V mezihostitelích, kterými mohou být například hlodavci, probíhá pouze část vývoje parazita, v definitivním hostiteli, v tomto případě kočce, pak parazit dospívá a rozmnožuje se.

Parazitózy mohou u koček probíhat akutně, nebo chronicky. Při malém napadení kočky parazity může být průběh parazitózy latentní a na kočce nemusíme pozorovat žádné běžně známé příznaky, kterými jsou "nafouklá bříška", podvýživa a matná, nekvalitní srst.

Pokud je v kočce jen menší množství parazitů, kočky viditelně nestrádají. Jejich organismus je schopen důsledky napadení parazity překonat a u některých parazitóz se dokonce objevuje i věková rezistence. To ale nic nemění na výši rizika, které parazity napadená kočka (ale samozřejmě i pes) představuje pro své okolí.

Nejvýznamnější parazité koček - všudypřítomné škrkavky

Škrkavky jsou nejrozšířenějšími parazity koček i psů. U koček parazitují dva druhy škrkavek a oba tyto druhy se vyskytují po celém světě. Jejich výskyt se tedy neváže ke konkrétním lokalitám. Jedná se o škrkavku kočičí, kterou se mohou nakazit všechny kočkovité šelmy, ale nikoliv psi, a o škrkavku šelmí, která parazituje nejen u koček, ale i u psů.

Škrkavky kočičí i šelmí jsou bělavé až nažloutlé hlístice dosahující délky až deset centimetrů (samečci škrkavek jsou menší, měří 6 až 7 centimetrů). Škrkavky cizopasí v tenkém střevě kočky. Pokud je kočka škrkavkami napadena, můžeme někdy zaznamenat dospělce škrkavek v trusu nebo i zvratcích. Vajíčka jsou viditelná ale pouze pod mikroskopem, jistí si tedy tím, že kočka je zdravá, z pouhé vizuální kontroly trusu být nemůžeme. Období od nakažení kočky k době, kdy kočka začne vylučovat první vajíčka (období vyspívání červa - tzv. prepatentní perioda), trvá přibližně dva měsíce.

U psů (parazitem je obvykle škrkavka psí) dochází nejčastěji k infekci štěňat přes placentu matky. Škrkavka kočičí ale využívá ke svému šíření především rezervoárových hostitelů. Jakmile kočka sežere nakaženého hlodavce či ptáka, začne se larva škrkavky ihned vyvíjet ve stěně žaludku. Malá část larev putuje přes játra do plic kočky. Červi dospívají ve střevech koček bez ohledu na jejich věk. Koťata se obvykle nakazí první předloženou potravou v době odstavu, méně typický je přenos z matky na koťata prostřednictvím mléka.

Narozdíl od psů bývají projevy napadení parazity u koček dramatičtější a to jak v kotěcím, tak i ve starším věku. Pokud je škrkavkami napaden pes, obvykle potíže ani nezaznamenáme. U koček je tomu ale jinak.

Nejčastějším symptomem je špatný výživný stav, protože škrkavky odebírají zvířeti živiny. To může být při vyšším napadení parazity závažný problém. Kočka je vyhublá, má matnou a zježenou srst, objevuje se chronický kašel, záněty plic a průdušek, střevní plynatost, občasné či chronické průjmy. Zaznamenat můžeme i bolestivost krajiny břišní, projevy dehydratace (kožní řasa), objevení se třetího víčka, zapadnutí očních bulv a apatii. Zvýšené množství červů v těle může způsobit i ucpání či protržení střeva nebo ucpání žlučovodu nebo vývodu slinivky břišní. Ještě větší komplikace než dospělí parazité způsobují migrující larvy, a to především u psů.

Malé množství migrujících larev hostitele zásadně neohrožuje. Prochází-li ale orgány hostitele velké množství larev, může je významně poškodit. Prochází-li larvy játry, dochází k zajizvení tkáně, ale játra svoji funkčnost neztrácí. Migrace larev v plicích je ale už vážný problém. Larvy způsobují zápal plic, kočky kašlou, objevují se vodnaté výtoky z očí a pěna u nosu. V této souvislosti jsou ale více ohroženi psi než kočky. Silné transplacentární infekce mohou plíce štěňat postihnout natolik, že štěňata mohou v důsledku postižení plic i hynout. Koťata škrkavky napadají později, v době po odstavu, novorozená koťata tedy škrkavky závažně neohrožují.

Škrkavku šelmí od škrkavky kočičí vizuálně nerozeznáme. Tyto dva druhy se od sebe liší především mimořádně rychlým vývojem vajíčka ve vnějším prostředí. Vajíčko škrkavky šelmí se stává infekčním již za jeden týden. Rozdíl je i v chování škrkavky šelmí v hostiteli. Škrkavka šelmí nemigruje přes játra do plic, vyvíjí se ve střevní stěně a proto méně zatěžuje organismus hostitele.

Je důležité si uvědomit, že škrkavky jsou všudypřítomné. Uvádí se, že až 95 % psů se rodí s larvami škrkavek v plicích, které ihned po porodu začínají dokončovat svůj vývoj, a obdobně je tomu i u koček od chvíle, kdy začnou přijímat rezervoárové hostitele. Například samice škrkavky psí dokáže každý den uvolnit až 700 vajíček do jednoho jediného gramu trusu psa. Což je skutečně alarmující objem! Vajíčka škrkavek bez újmy přežijí ve vnějším prostředí i několik let. V půdě se tedy kumulují.

Vajíčka škrkavek se mohou šířit i vodou a mechanickým přenosem (na srsti, končetinách zvířat). Jejich hostiteli se stávají i mouchy, švábi a žížaly a větší zvířata se mohou nakazit i pouhým stykem s půdou či olizováním. Škrkavky jsou schopny cestovat přes několik mezihostitelů. Larvy škrkavek se tedy mohou dostat i do hmyzožravých druhů zvířat (ptáci, rejsci, drůbež), přičemž tito rezervoároví hostitelé následně slouží jako dlouhodobý a mobilní zdroj infekce.

Likvidace

Dekontaminace prostředí není jednoduchá, a proto je tak významná prevence. Každé místo, kde se zvíře napadené parazity zdržuje, bude dříve nebo později parazity zamořeno. Likvidovat vajíčka škrkavek lze za pomoci 1% roztoku chloranu sodného. Ani ten ale vajíčka zcela nelikviduje, pouze naruší jejich obal.

Likvidační je pro vajíčka škrkavek teplota vyšší než 60 °C. Vyváření dek, na kterých zvířata spí či odpočívají, tedy má svůj význam. Přesto ale jedinou účinnou metodou, jak "držet škrkavky na uzdě", je důsledně prováděné odčervování všech koček, které se v blízkosti stájí zdržují.

Larvární toxokaróza u člověka

Larvální toxokaróza (nebo jen toxokaróza) je parazitální onemocnění člověka způsobené škrkavkami (škrkavka psí a škrkavka kočičí). Infekce je charakterizována přítomností migrujících larev škrkavek (larva migrans) v orgánech těla hostitele. Larvy ve tkáních vyvolávají zánět, což doprovází vznik granulomů. Rozlišuje se forma oční, kdy se larvy lokalizují v oku (larva migrans ocularis) a forma orgánová (larva migrans visceralis).

Uvádí se, že původcem onemocnění jsou nejčastěji hlístice škrkavky psí, ale zoonotický potenciál škrkavky kočičí není vhodné podceňovat. Rozlišit, zda se jedná o infekci škrkavkou psí, kočičí nebo šelmí, je extrémně náročné.

Poprvé byla larvální toxokaróza popsána v roce 1950, kdy byla z granulomu na sítnici oka dítěte izolována larva hlístice neznámého původu. O rok později byl publikován nález larev škrkavky v mozku malého chlapce, který zemřel v důsledku akutního zánětu mozkových blan. Dále pak byla popsána série obdobných klinických případů u dětských pacientů, kteří vykazovali multisystémová onemocnění neznámého původu.

Při histopatologickém vyšetření vzorků tkání těchto pacientů byly diagnostikovány larvy škrkavek. Od té doby byly larvy škrkavek nalezeny v lézích oka a dalších orgánech člověka, a to po celém světě.

Člověk se může nakazit kontaminovanou potravou nebo druhotně, při nedodržování základů hygieny (mytí rukou). Larvy se v těle člověka nevyvíjí v dospělce, ale migrují v těle. Člověku mohou způsobit horečnatá onemocnění, hepatosplenomegalii (kombinace zvětšení jater a sleziny), lymfadenopatii (zvětšení uzlin), eozinofilii (vzestup počtu eozinofilních granulocytů nad fyziologickou hodnotu), dušnost. Pokud se larva škrkavky dostane do oka, může způsobit trvalé poškození zraku v důsledku zánětlivé odpovědi sítnice.

Léčba a prevence

I zde platí, že kočka není pes. Preparáty užívané k odčervení psů jsou pro kočky vysoce toxické. Také dávkování je nutné přesně nastavit.

První odčervení koťat se provádí již ve věku tří týdnů, případně ihned po odstavu. Mladé kočky, které se pohybují volně venku, je následně vhodné odčervovat jednou za měsíc až dva. Dospělé kočky pak minimálně čtyřikrát za rok.

V případě, že se ujmete kotěte nebo kočky, která je evidentně parazity napadená, neměli byste je nikdy odčervit bez konzultace s veterinárním lékařem. V dobré víře totiž můžete uškodit. Uhynulé škravky vypouští ze svého organismu do těla hostitele askaridin, který působí jako neurotixin. Pokud dojde k uvolnění velkého množství askaridinu, mohou kočku postihnout epileptické záchvaty a křeče. K prvnímu odčervení tedy používáme takové preparáty, které parazity pouze ochromují, ale nezabíjejí. Ochromení parazité vyjdou z těla zvířete trusem ven. Až následně můžeme použít účinnější preparáty.

Přítomnost vajíček škrkavek v trusu koček lze prokázat pouze prostřednictvím laboratorního vyšetření. Pokud ale chcete mít klid, není od věci občas nechat vyšetřit trus koček žijících ve stáji, třeba souběžně s vyšetřením trusu koní. Toxokarózu není totiž vhodné bagatelizovat. Rizika rozhodně nejsou nezanedbatelná. Pravidelná prevence vhodně zvoleným preparátem ve vhodném množství je pro kočky neškodná a je jedinou možností, jak udržet množství vajíček škrkavek v prostředí pod kontrolou.

Ostatní druhy vnitřních parazitů koček

Měchovci - Ancylostoma tubaeforme

K napadení tímto parazitem nedochází pouze pozřením parazita (trus, kontaminovaná voda, drobný hlodavec jako mezihostitel) jako u škrkavek, ale také aktivním pohybem larvy. Ta se provrtává kůží a dostává do krevního řečiště, kterým dále migruje do tkání. Část larev putuje krví do plic a následně do průdušnice. Kočka larvy vykašlá, polkne a ty se tak dostávají do tenkého střeva. Část larev se pak krevním řečištěm dostává do tkání, kde se usídlí a může přežívat i několik let. Dospělci měchovce se přisávají na stěnu tenkého střeva, což kočkám způsobuje zaněty střev a při vyšším napadení i chudokrevnost. Jeden měchovec může za 24 hodin pozřít až 0,5 – 0,8 ml krve.

Člověka může tento parazit napadnout, pokud se bez obuvi pohybuje v půdním substrátu, kde se larvy vyskytují. Častým zdrojem nákazy jsou písečné pláže, ale typickým místem přenosu jsou i dětská pískoviště. Larva z prostředí aktivně pronikne i neporušenou pokožkou. Místo vstupu larvy je zarudlé, zanícené a bolestivé. Příznaky obvykle odezní po několika týdnech až měsících.

Srdeční červi - Dirofilaria immitis

Dirofilaria immitis (vlasovec psí) je hlístice dosahující délky až 30 centimetrů, parazitující v plicních tepnách a tepnách pravé srdeční komory infikovaných psů a koček.
Dospělí jedinci mají bílou barvu, nitkovité tělo s kuželovitou hlavovou částí. V Evropě se vlasovci vyskutují především v teplých jižních oblastech. Výskyt ale již byl prokázán i v Rakousku, Maďarsku, na Slovensku a jižní Moravě. Onemocnění se z teplých jižních oblastí šíří pravděpodobně v důsledku globálního oteplování. V ohrožení jsou ale stále ještě především psi a kočky, které si s sebou vezou majitelé na dovolenou nebo si z těchto oblastí zvíře dováží.

Přenašeči jsou infikovaní komáři. Komár při nasátí krve z napadeného zvířete nasaje i tzv. mikrofilárie, larvy parazita, které se v těle komára v průběhu dvou týdnů přemění do infekčního stadia.

Jestliže napadená kočka anebo pes nejsou léčeni, působí tato parazitóza vysoký krevní tlak, apatii, dýchací potíže, které často končí selháním srdce a úmrtím. Léčka je náročná, ale možná. Spočívá v likvidaci vlasovců a prevenci tromboembolie.

Infikovaný komár může nakazit i člověka. Larvy se usídlí v podkoží, oku či plicích. V člověku nedospívají, přesto ale člověka ohrožují na životě, protože mohou způsobit embolii. 

Tasemnice

Tělo tasemnice je ploché, viditelně dělené na jednotlivé články. Dospělec tasemnice parazituje v tenkém střevě. Jakmile tasemnice dospěje, začne uvolňovat články těla obsahující vajíčka, která je možné v trusu zvířat pozorovat pouhým okem. Kočky a psi se obvykle nakazí použitím infikovaného mezihostitele.

Pro nejběžněji se vyskytující druh tasemnice je mezihostitelem blecha. K nákaze tedy může dojít i pozřením blechy při olizování. Význam má tedy i eliminace vnějších parazitů. Pokud jsou kočka nebo pes napadeni tasemnicí, obvykle chybí specifické příznaky. Objevují se zvracení a průjmy. Tasemnice rovněž parazitují i u člověka.

Giardia duodenalis

Tento parazitický prvok, který napadá savce, je rovněž celosvětově rozšířen. Giardia během svého životního cyklu projde dvěma formami – cystou a trofozoidem. Cysta je odolná forma parazita, která je zodpovědná za přenos a během svého vývoje se mění v trofozoid, který je formou aktivní a pohyblivou. K přenosu do těla hostitele zpravidla dochází prostřednictvím kontaminované vody, potravy nebo kontaktem s infikovanými předměty.

Zvířata se také mohou nakazit požitím kořisti, která je parazitem infikována. Prvok způsobuje u koček a psů akutní a chronický průjem. Při rychlé a přesné diagnostice mohou být klinické příznaky u infikovaných zvířat vhodně léčeny. Toto onemocnění je infekční a je přenosné i na člověka. Vždy je tedy nutné při kontaktu s infikovaným zvířetem přísně dbát na hygienu. Malé děti, starší lidé a osoby se sníženou imunitou by se kontaktu se zvířaty napadenými giardií měli striktně vyhýbat.

Závěr

Jestliže tedy kočkám nevěnujeme základní péči, ke které pravidelné odčervování rozhodně patří, vystavujeme významným zdravotním rizikům nejen kočky, ale i sami sebe a své okolí. Vhodnost preparátů konzultujte se svým veterinárním lékařem. Experimentovat s odčervovacími preparáty bez konzultace s veterinárním lékařem bychom neměli. Nejen, že jen vhodný preparát a jeho vhodně nastavená dávka jsou základem úspěchu, ale při neznalosti anamnézy konkrétní kočky můžeme, ačkoli v dobrém úmyslu, ohrozit zvíře na životě.