Přestože pověry a mýty v našich životech již nemají tak významné místo, jaké měly před staletími, je mezi námi ještě nemálo těch, kteří své denní rituály upraví, když jim zkříží cestu černá kočka nebo projede kolem pohřební vůz. A i ti, kteří pověrčivci ze zásady nejsou, při setkání například s černou kočkou chtě nechtě lehce zbystří, a hrozbu plynoucí ze stále živých pověr přeci jen vnímají.

Jednou z nejživějších pověr, které mají i dnes své místo v našich životech, jsou příběhy o kočkách, především o magických kočkách černých. Vystopovat, jak kočky ke své „pochybné“ pověsti přišly, ale není až tak snadné.

Příběh začíná v Egyptě

V dávné historii nebyly kočky samozřejmě spojovány s pověrami. Byly v lidských obydlích vítány jako osvědčené hubitelky škůdců, ochránkyně úrody.

Až starověký Egypt přinesl do vztahu člověka a kočky významné změny. V Egyptě byla uctívána různá zvířata i bohové. Egyptská božstva byla ale natolik rozsáhlá a jejich vztahy natolik spletité, že dodnes nejen nevíme, kolik jich vlastně bylo, ale neznáme ani jejich vzájemné vztahy ani jejich vliv na běžný život člověka. Kočky jsou ale výjimkou.

To, že kočky byly v Egyptě na výsluní zájmu a lidé je vnímali jako zvířata božská, magická a posvátná, nám dokládají dobové prameny. Egypťané věřili na spojení koček s váženými bohyněmi Bastet a Sachmet. Staroegyptská bohyně Bastet, zobrazovaná v podobě lvice (později kočky), případně (od doby 2. dynastie) ženy se lví hlavou, byla považována za velmi významnou bohyni, ochránkyni lidstva jako takového. Bastet představovala hodnou a laskavou bohyni, a to i přes to, že měla i druhou tvář, s níž dovedla být zlá i krutá. Tak jako kočka?

V průběhu času došlo ke spojení bohyně Bastet s bojechtivou lví bohyní Sachmet a vzniklo tak jediné božstvo. Divoká Sachmet a klidná Bastet byly v jisté době dokonce považovány nejen za jedno božstvo, ale i za jednu z podob bohyně lásky a radosti Hathory. Hathora se těšila velké oblibě v celém Egyptě a byla nezřídka zaměňována za nejrůznější lokální božstva, protože mohla nabývat mnoha podob. Bastet tak byla považována za mírnější, laskavější podobu Hathory nebo i Sachmety. Egyptské domácnosti věřily, že získají přízeň bohyně Bastet, když pod jejich střechou bude spokojeně žít černá kočka, která bohyni Bastet zosobňovala.

Černé kočky v domě znamenaly ochranu a prosperitu, a proto je Egypťané vyhledávali a ve svých obydlích hýčkali. Kult bohyně Bastet byl natolik silný a měl tak výrazné ochranitelské rysy, že přešel i do řecké mytologie – Řekové bohyni Bastet ztotožnili s řeckou bohyní Artemidou.

Kromě spojení koček s bohyní Bastet lze zmínit i vztah, který měl mít s kočkami egyptský bůh smrti. Černá kočka totiž byla často zmiňována a vyobrazována jako jeho oblíbenkyně a průvodkyně. Lidé věřili, že pokud člověk zachází s černou kočkou dobře, bůh smrti se člověku odvděčí, až on sám se dostane do říše mrtvých.

Kočky měly v Egyptě vždy výsadní postavení. V Egyptské Knize mrtvých najdeme dokonce popis šperků, které byly určeny výhradně kočkám, pomocí nichž měl člověk možnost vyjádřit kočce úctu a vděk za její přízeň a tím i služby. Kočky byly pro své majitele natolik významné, že v případě, že majitel zemřel, byla i jeho kočka usmrcena, mumifikována, pohřbena se svým pánem tak, aby společně mohli zůstat i v říši mrtvých.

Kočky a čarodějnictví

Spojitost koček s čarodějnictvím má v křesťanské Evropě své kořeny zřejmě právě v souvislosti s kulturním odkazem starověkého Egypta, který středověk považoval za „ďáblův věk“. Vše co s Egyptem souviselo, vnímala středověká křesťanská kultura jako čarodějnictví a černou magii. Ze zavedeného symbolu dobra se kočka rychle stala symbolem zla. Odmítání egyptské kultury a jeho bohů ale nebude nejspíše jediným důvodem, proč si černé kočky vysloužily výsadní postavení nejen u inkvizitorů, ale i v lidových pověrách.

Vazbu koček s čarodějnictvím a černou magií zřejmě posílilo i propojení černé barvy koček s temnotou a s jejich převážně noční aktivitou. Kočka byla jedním z mála domácích zvířat, které si zachovalo svobodu a nezávislost na člověku a jako jediná opouštěla obydlí člověka právě v noci, v době, kterou svět lidí považoval za čas aktivit zlé moci a nebezpečných démonů.

Nebojácnost koček lidem naháněla hrůzu, věřili, že kočky jsou spojenkyněmi temnoty a tím i zla. Obzvláště před zavedením elektrické energie bylo propojení koček a tmy pro běžného člověka skutečně hrůzostrašné. Noční toulky koček, jejich úpějící sněmy, zářící, k vidění za tmy dobře adaptované oči člověka děsily. Lidé se v noci báli, kočky nikoliv. A to bylo podivné a podezřelé.

Kočka se tedy od dob středověku stala v pověrách symbolem temna, průvodkyní zlé moci a čarodějnic. Lidé věřili, že obzvláště nebezpečná je černá kočka pro děti a staré lidi. Nebezpečí pro ně znamenala především ve spánku. Když se podle pověstí chtěla kočka stát čarodějnicí, musela prý nejprve získat lidskou duši. Věřilo se, že kočka získá lidskou duši tak, že ji ve spánku ukradne člověku. Existuje celá řada dobových vyobrazení, na kterých se „kočičí žena“ plíží po hrudi člověka, kterému chce ukrást dech a s ním i jeho duši.

Jestliže se ale budeme o pověry více zajímat, zjistíme, že pověsti o kočkách se liší nejen kulturu od kultury, ale často i v geograficky blízkých lokalitách.

Černá barva

V křesťanské kultuře je bílá barva vnímána jako symbol dobra a čistoty, černá je naopak symbolem nebezpečí, nečistoty, zla, smrti, nemravnosti a podlosti. V tomto kontextu ale nejsou vnímány jen černé kočky, přestože v sobě nesporně mají jisté „magické kouzlo“. Mnoho pověr s negativním kontextem je spojováno také s černými psy, ptáky (havrani a vrány), černými hady, kozly a berany či s černými koňmi.

Černí koně se jako symboly temnoty a smrti udrželi kvůli ceremoniálním zvyklostem až do současnosti. Kočár tažený bílými koňmi se aristokracií a vyššími společenskými vrstvami vždy užíval při slavnostních událostech, jako byly svatby (zásnuby) a také při církevních či ceremoniálních událostech a významných státních návštěvách. Černí koně pak byli tradičně zapřaháni při pohřbech a ve smutečních průvodech.

Pověry související s kočkami

V mnoha společnostech, kulturách či společenských skupinách se věřilo, že nejjistější způsob, jak uvést sám sebe do neštěstí, je záměrné ublížení kočce či její zabití.

Mnohé námořnické legendy opakovaně varují před vyhozením kočky přes palubu. Pokud bylo lodní kočce ublíženo, byla zkáza lodi jistá. Pověry říkají, že pokud hodí námořník kočku přes palubu, je zaručeno, že loď potká vichřice, vlnobití či dokonce bude potopena a námořníci do jednoho utonou.

V některých horských vesnicích ve Španělsku a Portugalsku dodnes žije pověra, která říká, že jestliže hospodář ublíží kočce, jeho dobytek onemocní a zemře a jeho úroda bude zničena či bude bídně žalostná. Obě tyto pověry, jak námořnické, tak i ty z pevniny, jistě mají své kořeny v realitě, v praktickém pozorování konkrétních souvislostí. Jak kočky na lodích, tak i ty na hospodářstvích udržovaly v mezích počty hlodavců, jež lidem nejen odebírali zásoby potravin, ale rovněž šířili nemoci. Méně koček tedy znamenalo méně jídla a více nemocí.

Existuje ale mnoho a mnoho dalších pověr, které černou kočku kladou do popředí svého zájmu. Ať již v dobrém či ve zlém.

V některých oblastech italského venkova se traduje, že kdo uslyší kočku kýchnout, bude obdařen štěstím. Po celé Itálii šestnáctého století ale zase byla rozšířena pověra, kterou lze vysledovat až do současnosti. Tvrdí, že pokud skočí černá kočka na lůžko nemocného, ten jistě brzy zemře, i kdyby lékař tvrdil cokoliv jiného.

Věřilo se také, že pokud námořník vyplouvá na moře a nechá doma černou kočku, je víc než jisté, že se v pořádku vrátí a žena mu zůstane věrná.

Pověry jsou různé a často i protichůdné. V Anglii se traduje, že černá kočka v domě, neštěstí v lásce. V 18. století ale byl rozšířen zvyk, že ten, kdo přichází na návštěvu, musí políbit kočku majitele domu (tzv. rodinnou kočku), aby návštěva proběhla příjemně a harmonicky. Tento zvyk je zajímavý. Každý, kdo má doma kočku, jistě ví, že tento úkol nemusel být pro návštěvu vždy snadný a jednoduchý a mohl také majitelům domu o jejich návštěvě i ledacos napovědět.

V severní Anglii a ve Skotsku se objevuje další pověra týkající se černých koček. Pokud vidíte černou kočku před domem, znamená to, že do domu přichází prosperita a štěstí. Obecně lze říci, že po celé Velké Británii převažují pověry, které do souvislosti s černými kočkami dávají štěstí, zdraví a blaho hospodářství, domu i rodiny.

Stejně je tomu i v Japonsku. Japonsko je země, která má ke kočkám blízký vztah po celá dlouhá staletí. Kočka, bez ohledu na svou barvu, přináší do domu štěstí. Kult „šťastné kočky“ je v Japonsku skutečně zakořeněný a společensky významný. Sošky v podobě koček nalezneme snad v každé domácnosti. Japonci věří, že pokud má soška kočky zdviženou tlapku, přináší do domu štěstí a peníze, pokud ji má skloněnou, pomáhá štěstí a peníze v domě udržet.

Ve Francii a Walesu zase existuje pověra, která říká, že pokud stoupne dívka kočce na ocas, bude mít neštěstí v lásce. Jestliže je milována, bude odvržena, pokud hledá muže, nejméně rok od této události žádného nenajde. Jiná pověra z obdobné lokality tvrdí, že pokud má svobodná dívka v domě černou kočku, bude mít víc nápadníků, než kolik jich bude potřebovat.

Do souvislosti s chováním koček je často dáváno i počasí. Jestliže se kočka dívá celý den z okna, přijde déšť. V koloniální Americe se věřilo, že pokud celý den leží kočka zády k ohni, přijde chladné počasí. A námořníci zase tradovali, že pokud se kočka líže proti směru srsti, bude sněžit či začnou padat kroupy.

A co pohled na kočku přes cestu?

Tuhle pověru známe dobře i z našich zemí. Obecně se černým kočkám přisuzuje schopnost předvídat smrt. Ve Spojených státech a Jižní Americe je přeběhnutí kočky přes cestu špatné znamení. Černá kočka může tomu, komu zkříží cestu, přinést nemoc a dokonce i smrt. Mnoho lidí se tedy, pokud jim kočka přejde přes cestu, raději vrací domů a odchází z něj rituálně ještě jednou. To prý podle pověry neštěstí odvrací.

V Japonsku je tomu naopak. Přejde -li vám kočka přes cestu, čeká vás dobrý den. V Anglii se pro změnu traduje, že pokud se k vám černá kočka blíží, přináší dobré věci, jestliže se vzdaluje, budete mít smůlu.

V Německu je to složitější. Pokud přejde černá kočka přes cestu zprava doleva, je to špatné znamení. Přejde-li ale zleva doprava, přináší dobré časy.

Černým kočkám věnuje pozornost i relativně nový svět hazardních her. Pokud byť jen potkáte černou kočku při cestě do kasina, raději do něj již nechoďte. Štěstí ve hře vás ten den již nepotká.

I ve světě moderních technologií k nám tajemno, k němuž pověry neodmyslitelně patří, stále promlouvá. Ať již pověrám věříte, či se nad nimi usmíváte, promyslete, zda vám některé z nich přece jen nejsou trochu blízké.

Třeba nabídnete domov opuštěné černé kočce a nakloníte si tak na svou stranu nejen mocnou Bastet, ale i egyptského boha smrti. Myslím si, že takovým dobrým skutkem nic neztratíte a třeba i díky svým pozorováním zjistíte, jak to s těmi pověrami vlastně doopravdy je.