Je rozumné se k takovému, obvykle ne příliš přitažlivému závazku dlouhodobě poutat? Je moudré do takovéhoto "ošoupaného zoufalce" investovat nemalé finanční prostředky, drahocenný čas a pohodlí často i celé rodiny?

Snadno bych mohla říci, že rozhodně ne. Že už první návštěva veterinárního lékaře vás donutí vážně zapochybovat o vašem duševním zdraví, že taková adopce bude podstatně větší oříšek, než jste si možná mysleli. Ale někdy mohou být těžké a krušné začátky stavebním kamenem zcela mimořádných a nenahraditelných vztahů. I do staré kočky se totiž můžete zamilovat. A také ona do vás. Možná právě proto, že dospělá kočka již má vyzrálou osobnost, má životní zkušenosti, si umí vážit nejen dobrého zacházení, ale i pouhé náklonnosti ze strany člověka.

Pár tipů pro bezproblémovou adopci starší či opravdu staré kočky

• Dejte starší kočce tolik času, kolik potřebuje, aby si opravdu zvykla na nové prostředí

To platí samozřejmě i obráceně. Pokud již máte doma nebo ve stáji jiné kočky nebo psa, lze očekávat, že příchod nového obyvatele je nadchne podstatně méně, než jste předpokládali.

V prvních dvou, třech týdnech je tedy rozumné držet "návštěvníka" v izolaci. U starších koček, které nejsou v dobré kondici, může toto období trvat i mnohem déle. Nemyslete si ale, že tento čas nemá svůj význam. Že nová kočka a ostatní zvířecí starousedlíci o sobě navzájem nevědí, když je držíte "v izolaci". Co se děje i za zavřenými dveřmi koupelny či sedlovny všichni dobře vědí. Všichni čtvernožci všechno vidí a slyší, všechno také cítí a "okupace" domácího teritoria jejich pozornosti rozhodně neujde.

Pokud ale adaptační proces započne právě touto metodou, obvykle následné setkání tváří v tvář proběhne klidněji a se sníženou dávkou stresu pro všechny zúčastněné. Samozřejmě platí, že nového obyvatele je třeba na jeho samotce pravidelně navštěvovat a věnovat mu adekvátní péči. Zároveň je nutné důsledně zajistit, aby starousedlíci nenabyli dojmu, že jsou o vaši pozornost pochybným cizincem podvratně okrádáni. To jistě ale ani není třeba připomínat.

Čas vhodný ke skutečnému seznámení všech obyvatel vaší stáje či domácnosti nastane tehdy, kdy si nová kočka i starousedlíci přestanou všímat dění za zavřenými dveřmi a začnou se tvářit, že "v domácnosti" se vlastně nic zajímavého neděje. Na den D, kdy dveře oddělující obě "komunity" zůstanou otevřené, je ale potřeba se důkladně připravit.

Pamatujte, že starší kočky nebývají ani hravé, ani družné a často nemusí být ani v dobré fyzické kondici či psychickém stavu. Budou tedy potřebovat alespoň prvních pár dnů váš nepřetržitý dohled nad situací. Vyhradíte-li si pro tento účel víkend nebo pár dní dovolené, je to ideální. Pokud to nelze, pokuste se najít osobu, která bude alespoň "jedním očkem" kontrolovat, jak se situace vyvíjí, a bude schopna v případě potřeby rázně zakročit. Věřte, že kočka váš zájem ocení a vy jí úvod do nové kapitoly života skutečně usnadníte.

• Přestože se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš, nemusí tomu tak být vždy

I stará kočka, která nikdy nežila ve stáji, v bytě či domě, se čistotě a hygieně obvykle naučí. Chce to jen čas a trpělivost. Starší kočky v neznámém prostředí rády vykonávají potřebu v temných koutech, v zimních dekách, za nábytkem v klubovně, v koších na prádlo v sušárně či v koupelnách.

To jistě nikoho nejen nepotěší, ale myslím, že ani nepřekvapí. Do kočičí izolace tedy hned v prvních hodinách umístěte několik toalet s různými typy podestýlky a odstraňte vše, co by kočku mohlo k vykonání potřeby vábit víc než čisté kočičí bedýnky. Zataraste škvíry za nábytkem, omezte všechna potenciální "lákadla".

Možná vás nakonec překvapí, jak rychle i velmi stará kočka novou situaci pochopí a bude ji akceptovat.

• I když dojde k tomu, že se všichni čtyřnozí obyvatelé vaší stáje či domácnosti budou držet mírových předsevzetí, není od věci starší kočce věnovat ještě nějaký čas více pozornosti, než je obvyklé.

Přece jen neznáte její povahu, zvyky a ani životní stereotypy. Nic tedy nezkazíte, budete-li ji skutečně pečlivě monitorovat. V centru vaší zvýšené pozornosti by měla být ochota kočky přijímat potravu, schopnost kvalitně, klidně a uvolněně odpočívat i četnost močení a "struktura" jejích exkrementů. Kdo je nový, je zkrátka nový a než se navzájem dobře poznáte, nějaký čas to rozhodně zabere. Odchylky od normálu mohou, v případě potřeby, pomoci vašemu veterinárnímu lékaři diagnostikovat možný problém.

• Připravte se na to, že pokud adoptujete starší kočku, může se stát, že se k vám připoutá s překvapující intenzitou.

To samozřejmě koreluje s charakterem konkrétní kočky a také s tím, z jakých podmínek k vám přišla, jaký byl její životní příběh. Jiný bude úzkostný a depresivní kocour senior, kterému zemřel majitel, jiná polodivoká místní tulačka a jiná bude kočka, která prožila měsíce či roky v útulku.

Tak či onak je záchrana takové kočky něčím, co nakonec každého zahřeje u srdce tak mocně, že záhy zapomene na všechny útrapy, které mohly s adopcí souviset. Ačkoli se traduje, že kočky jsou nezávislé a samotářské, obvykle tomu tak není. Většina socializovaných koček, které byly adoptovány, bývají velmi vděčné, že našly nový domov a někoho, kdo je pohladí a potěší. Velmi často ke svým novým "rodinám" skutečně bezvýhradně přilnou. Přesto se ale nedivte, pokud vám adopce kočky seniorky změní některé zaběhnuté domácí zvyklosti. Takovou schopnost má ale každé živé zvíře, kočky seniorky tedy nevyjímaje.

Výhody adopce starší kočky

Pokud jste vy nebo některý člen vaší rodiny již starší člověk, nebo máte rádi svůj klid, jistě oceníte, že starší kočka se bude chovat klidně a obezřetně. Nebude neřízenou střelou plašící všechny dřímající obyvatele stáje, nebude likvidovat zařízení domácnosti nebo klubovny. Nebude všudypřítomná. Nebudete o ni zakopávat.

Koťata jsou obvykle chodícími pohromami. Ráda zvesela útočí z úkrytu za balíkem či pod sedačkou na vaše nohy, skáčí radostně po vašem obličeji, právě když odpočíváte či usínáte a s neutuchající vášní loví vše živé i neživé, kdykoliv se jim k tomu naskytne příležitost. Jako akrobati šplhají po římsách, po stromech nebo po záclonách, odkud je nakonec budete vy muset dostat dolů. Aktivně se zapojují do každé činnosti, ovšem ne vždy konstruktivně. Koťata zkrátka tropí hlouposti, které si starší kočka mile ráda odpustí. A to je skutečnost, která rozhodně stojí za zvážení!

Adopce starší kočky do veřejně přístupné stáje nebo do rodiny s malým dítětem či se psem může být také vhodnějším řešením než přijetí malého kotěte. A to z hlediska bezpečnosti.

Malým koťatům hrozí ve stáji nekonečně mnoho nebezpečí, zašlápnutím počínaje a přejetím autem konče. A bohužel i malý pes je větší, než je malé kotě, a může tedy kotě, neznalé situace, reálně ohrozit, i když na situaci dohlížíte.

Dospělá kočka si na sebe dokáže dát pozor sama, zná svět a jeho nástrahy a obvykle zvládne možný problém odhadnout a adekvátně vyhodnotit. Na chvíli někam uteče či se beze stopy, jako duch, kamsi "vypaří". Nejste-li si tedy jisti, že prostředí, do kterého chcete přimout kotě, je ideální, promyslete, zda by právě pro vás nebyla starší kočka "to pravé ořechové".

I ve stáji, klubu či v domácnosti, kde se pohybují velmi malé děti, může starší kočka zajistit větší klid a pohodu. Malé děti často ještě nedokáží své projevy lásky či nevole vůči zvířeti správně odhadnout. Mohou kotě mačkat víc, než by mu mohlo být milé, a mohou ho tahat jako panenku. To malým koťatům nemusí být příjemné a není to ani prospěšné a ani výchovné. Za těchto situací mohou dojít k újmě jak děti, tak i koťata.

Starší kočka dokáže lépe odhadnout situaci a zavčasu se spasí útěkem, aniž by dítě poškrábala či sama utrpěla úraz. U velmi malých dětí vše platí dvojnásob. Ručička či nožička miminka vykukující z kočárku či dětské sedačky se snadno stane vysněným cílem loveckých výprav koťat a kočičích dorostenců. Což je pro miminko nejen nebezpečné a bolestivé, ale vzniklé šrámy se následně obtížně vysvětlují jak rodičům, tak i dětským lékařům. Starší kočka má na věc již jiný úhel pohledu, je zkušená a malé děti v ní mohou probudit nikoliv lovecké, nýbrž mateřské instinkty. Z kočky se pak může stát i trpělivá a starostlivá chůva.

Proto, než si budete stavem věcí jistí, nenechávejte děti s kočkami nikdy bez dozoru. Ale to se samozřejmě netýká jen koček, ale všech zvířat obecně.

Starší kočka již zůstane, s největší pravděpodobností, právě taková, jaká k vám přišla a nebudete si ji moci "vychovat" podle svého, jak by se vám mohlo podařit s kotětem. Přestože budete ochuzeni o nádherné měsíce soužití se sladkým a rozkošným klubíčkem s velkýma očima a dlouhýma nohama, je jisté, že pocit dobrého skutku, který se dostaví, když poskytnete azyl zvířeti v nouzi, vám to, o co jste byli ochuzeni, téměř jistě plně nahradí.

Problémy kočičích seniorů

Seniorem bude dříve nebo později kotě i starší kočka. S tím je tedy nutné počítat a nemělo by to tedy být důvodem pro nepřijetí starší kočky do vašeho života. Zvýšená péče a zodpovědnost za geriatrického čtyřnohého přítele je zkrátka něco, co musíme přijmout a akceptovat.

Je nezbytné si uvědomit, že se starší kočkou, kterou mohou omezovat či ohrožovat mnohé zdravotní komplikace, jež s sebou stáří přináší, budete muset veterinárního lékaře navštěvovat častěji. Nejen v akutních situacích, ale i preventivně. Jen tak lze zajistit, že hrozící zdravotní problém dokážete díky včasné diagnostice odhalit, vyřešit či stabilizovat.

Následky stárnutí

Stáří se na fungování organismu projevuje komplexně. Není ale neobvyklé, že jako první z příznaků blížícího se stáří zaznamenáte u své kočky pokles kognitivních funkcí.

Odhaduje se, že kognitivní dysfunkce postihují více než 55 % koček ve věku 11 až 15 let a více než 80 % koček ve věku 16 až 20. Kočkám se zhoršuje paměť, zrak i sluch, hůře se učí i adaptují na nové podněty. Tento pokles může narušit jejich spánkové, hygienické návyky, objevují se potíže s orientací, snižuje se celková aktivita zvířete.

Kočky mohou zapomenout dříve získané návyky, nemohou najít své misky s jídlem či toaletu. Všechny tyto změny mohou u kočky vyvolat úzkost a tendence reagovat nezvykle či dokonce agresivně. Někdy lze sledovat i poruchy sociálního chování jak ve vztahu k ostatním domácím zvířatům, ale i k lidem. Snaha o pochopení změn, kterými kočka ve starším věku prochází, zajistí, že budete schopni soucitně a účinně řešit problémy, které nevyhnutelně dříve nebo později přijdou. Přesto ale pamatujte, některé projevy stárnutí nemusí s projevy snížení kognitivních schopností kočky souviset a raději všechny odchylky od normálu konzultujte se svým veterinárním lékařem.

Projevy kognitivních dysfunkcí u koček

• ztráta hygienických návyků (kočka zapomíná, kde je vhodné vykonávat potřebu a kde ne)
• snížení objemu spánku či změna místa, kde kočka dlouhodobě ráda spávala
• schopnost rozpoznávat známé osoby či zvířata
• dezorientace, kočka se "ztrácí" na důvěrně známých místech
• fixace pohledu - "zírání do prázdna"
• bezcílné bloudění
• ustrnutí uprostřed aktivity, neschopnost překonat překážky

Vztahy a sociální chování

• snížení reakcí na podněty, neschopnost adekvátně reagovat na dění kolem sebe
• zvýšená potřeba kontaktu, kočka je přehnaně závislá na přítomnosti majitele, projevuje zvýšený zájem o mazlení nebo naopak výrazné snížení zájmu o interakci s člověkem a ostatními, dříve akceptovanými zvířaty

Aktivita

• kočka je apatická, méně reaguje, méně se pohybuje
• snížení zájmu o osobní hygienu, péči o srst
• snížení příjmu potravy

Změny chování

• objevuje se úzkost, zvýšená podrážděnost
• kočka bezdůvodně zneklidní či se rozruší
• změny v hlasových projevech - kočka více nebo méně vokalizuje, používá nezvyklou intonaci či se vrací do "kotěcích let" - jeho projevů