Upozorňuji, že boty neprodávám a nemám tedy zájem dělat botám obecně ani některé jejich značce reklamu.

Bernie Harberts již mnoho let podniká výpravy s mulami. Poměrně záhy po začátku svých cest přestal kovat a přešel na bosonohý způsob cestování, přišlo mu to zdravější pro zvířata. Navíc se mu příčilo zatloukat do kopyt hřebíky. Boty na kopyta pro něj představovaly možnost využít výhody bosonožství a zároveň v případě potřeby kopytům poskytnout ochranu. Postupem času se naučil trimovat bosá kopyta i pasovat boty. Díky tomu není na svých cestách v péči o kopyta závislý na pomoci ostatních.

Své první boty na kopyta si vyrobil sám a připevnil je ke kopytům pomocí stříbrné lepicí pásky. Postupem času ale přešel na komerční značky botiček, které za posledních dvacet let udělaly velký skok dopředu ve vývoji. Bez železných podkov se svými zvířaty absolvoval čtyři několikaměsíční, konkrétně 4, 6, 13 a 14 měsíců dlouhé, cesty kontinentální Severní Amerikou a Newfoundlandem. V součtu na nich strávil přes tři roky.

Více o jeho cestách se můžete dozvědět z knih “Too Proud to Ride a Cow”a “Woody and Maggie Walk Across America” nebo čtyřdílného televizního seriálu “The Lost Sea Expedition”.

V létě 2018 společně se svou ženou Julií Carpenter a třemi mulami v botičkách absolvovali dvaatřicetidenní trek. Ze svého domova v Lenoir přešli západ Severní Karolíny až do Virginie, kde navštívili Grayson Highlands, domov divoce žijících poníků. Poté se vrátili stejnou cestou zpět. Čekaly je náročné přírodní terény i dlouhé úseky po asfaltu. Téměř polovinu dní jim pršelo. Muly na sobě často měly boty 5-10 hodin denně. Celkově tedy byly nohy mul v botách vystaveny mnohem těžším podmínkám než většina ostatních uživatelů botiček.

Každá z jejich mul měla boty jiné značky. Třiadvacetiletá Polly, která na této cestě nesla náklad, měla boty značky Renegade. Šestiletá Brick byla obutá v Cavallos a vypůjčený Dusty ve věku něco přes dvacet let měl na nohou Easyboots a Renegades. Jejich cesta tedy umožnila porovnat vhodnost bot těchto tří značek pro delší cestování v náročnějších podmínkách.

Padání botiček

Boty značek Cavallo a Renegade za celou cestu nespadly ani jednou. Easyboots se vyzuly při prudkém nestandardním pohybu muly třikrát. Pokaždé to bylo v situaci, kdy se Dusty polekal v silničním provozu. Boty vždy zůstaly připevněny k jeho holením za suchý zip. Ve hlubokém blátě, písku a kamenitých potocích i na mokré trávě, ve skalách a při překonávání železničních tratí či padlých kmenů zůstaly všechny boty vždy na nohou všech mul. Easyboots (model Glove) jako nejméně robustní z použitých značek cestovatele příjemně překvapil svou výdrží.

Odírání

Kvůli dešťům, bahnitým úsekům cesty, brodění potoků i nočnímu stání v mokré trávě byly nohy mul k odření od bot obzvlášť náchylné. Některé dny muly trávily v botách pět až deset hodin. Na konci treku muly putovaly devět dní v kuse bez odpočinkového dne a sedm z toho měly boty. V noci se muly navíc pásly uvázány za jednu přední nohu. Části nohou nejnáchylnější na odření od bot tak byly vystaveny ještě tření úvazem. Z tohoto důvodu byly muly uvazovány vždy za tu nohu, která byla předchozí noc volná. Kvůli těmto podmínkám měli cestovatelé větší problémy s odíráním nohou než na předchozích mnohonásobně delších cestách.

Odření ale nebylo u žádného zvířete nijak dramatické. Nikdy se jim nestalo, že by museli kvůli odřeným nohám dát zvířatům den či více přestávku. Po skončení cesty stačila několikadenní pauza a nohy mul byly opět připraveny na další cestu v botičkách. Detailní fotografie stavu nohou mul po skončení cesty najdete v galerii pod článkem.

Na další 195 dní dlouhé Bernieho cestě v deštivém počasí už se ale muly pod botami i odřely. Cestovatel si však s problémem poradil. Do zadní části bot Renegade vyřezal otvory, s telefonickou podporou výrobce povolil uchycení paty boty a odřená místa na nohou mul namazal vazelínou.

Opotřebení bot

Přestože muly na cestě nachodily přibližně 250 km po asfaltu, štěrkových cestách a v kamenitém terénu, měly pevné části všech botiček po skončení cesty potenciál vydržet další stovky kilometrů. Části sloužící k uchycení bot se ale opotřebovaly rychleji. Naštěstí se obvykle dají opravit či vyměnit. Suché zipy všech značek bot asi po 250 km cesty už nedržely stejně dobře jako na začátku. Protože s sebou cestovatelé žádné náhradní dodávané obvykle s botičkami neměli, převázali hůře držící suché zipy provázkem a bez problémů pokračovali v cestě.

Také vložka proti odírání nohou botiček Cavallo se začala asi po 150 km párat a po zbytek cesty bylo nutné ji zašívat. Ačkoli lehké Easyboots celkově překvapily svou odolností, vypadl jim jeden šroubek, který připevňuje plastový pás vedoucí okolo patek zvířete ke zbytku boty. Botičku taky bylo kvůli zapomenutí náhradních šroubků nutné opravit páskou. Po následné kontrole se ukázalo, že jich asi třetina potřebuje dotáhnout.

Nasazování bot

Nejjednodušší a zároveň nejrychlejší je nasazení botek Easyboots. Obout Renegade jde jen o maličko hůř. Nasazení Cavallos je kvůli nutnosti upevnit kromě samotné boty ještě vnitřní vložku o něco složitější a pracnější.

Obecné tipy na závěr

Různým zvířatům mohou vyhovovat různé značky bot. O jedné a té značce vám jeden člověk řekne, že mu nohy zvířete sedřela, a druhý, že tato značka jako jediná jeho zvířeti sedí. Najít sedící boty pro některá zvířata může být mnohem těžší než pro jiná. Pro muly, které mají užší kopyta než koně, může být někdy nutné botu zúžit. Některá zvířata zase mohou v robustnějších modelech bot třít zadními kopyty o sebe. Bernie Harberts proto doporučuje po nezdaru s jednou značkou na boty nezanevřít, ale zkusit jinou. Pokud potřebujete pomoct s napasováním bot, osvědčily se mu telefonické konzultace s výrobci. Osobně by si na delší trek vybral Renegade a na kratší cestu v rychlejším tempu, jako je například vytrvalostní závod, EasyBoot.

Pro bezproblémové použití bot doporučuje pečlivě prostudovat návody od výrobce. Před nasazením bot radí vyčistit zvířeti kopyta a v případě potřeby i vnitřek špičky boty, kde se často usazují nečistoty. Aby boty včetně suchých zipů dlouho vydržely, je dobré je po jejich zablácení co nejdříve umýt a všechny závady spravovat co nejdříve. Zvíře také musí mít pravidelně a korektně upravovaná kopyta. Kdo se pokusí do bot nacpat přerostlé kopyto, pohoří bez ohledu na značku boty.

Pokud muly či koně chodí naboso, jejich kopyta se postupem času zpevní. Budou tak moci chodit stále delší části i bez bot. Kolik toho bez bot ujdou, závisí i na terénu a dalších podmínkách, ale obvykle to bývá do 15 % po více než polovinu trasy.

Moje zkušenosti

Sama mám za sebou dva vandry v botičkách v pomalém tempu s průměrnou denní vzdáleností okolo 30 km. Boty jsem sundavala pouze na noc. Po prvním zhruba týdenním vandru jsem byla nadšená. Většinu dní mi pršelo, ale nohy se neodřely a boty koně výborně podržely v jakémkoli terénu.

Další rok jsme vyráželi v těch největších vedrech. Po pár dnech se koni ve spěnkách začaly tvořit drobné stroupky, později noha vypadala podobně jako ta Pollyina na fotografii. Po dvou týdnech cesty po dni v těžkém horském terénu se ale koni odřely nohy natolik, že jsem boty sundala a za další dva dny si domluvila nakování. Podle paní, která mi boty pasovala, by problém mohlo vyřešit zkrácení zadní části podrážek bot. Musím dodat, že mi tuto úpravu navrhovala už při pasování bot, ale hlavně kvůli možnosti boty ztratit v rychlejších chodech. Vzhledem k tomu, že můj tehdy čtyřletý kůň v té době chodil v botách pouze na vandry v kroku na ruce, jsme ale nakonec se zkrácením bot počkali pro případ, že by mu ještě kopyta vyrostla.

Myslela jsem si, že na delší cesty budu muset vždy nechat koně nakovat, ale popsané zkušenosti z měsíční cesty s mulami mě ale přesvědčily, abych ještě zkusila dát botám šanci. Možná bude trochu složitější to vychytat, ale vědomí, že v botách může zvíře absolvovat několikaměsíční cestu, mě motivuje to zkusit. Snad zrovna můj kůň nebude z těch, na které se boty špatně pasují.

A co vaši koně? Chodí na vandry podkováni, v botičkách, nebo úplně naboso?