Další možností, jak rozpoznat nebezpečí, jsou radarové snímky, které nám při větších zkušenostech poskytují nejen informace o srážkách, ale také o výskytu krup a možného nárazového větru. Radary jsou dnes snadno veřejně dostupné na internetu a kromě údajů o nebezpečných doprovodných jevech nám pomůžou v odhadnutí vzdálenosti bouřky.

Odkaz na radarová data: http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/rad/inca-cz/short.html

Na této doméně najdete i radar s trekováním, tedy odhadem budoucího postupu srážek cca na 1 hodinu dopředu. Další dobrou stránkou s radarem, kde si ho lze ještě přiblížit na vaši lokalitu, je http://radar.bourky.cz/

Jak číst radarová data?

První, čeho si všimnete na obrázku s radarovými daty, jsou barvy. Zpravidla modrá a zelená. Platí, že fialová barva jsou zanedbatelné srážky, modré jsou slabé srážky (např. mrholení), zelené jsou mírné (např. slabší až mírný déšť), a čím více k oranžové a červené, tím jsou srážky silnější. Oranžová značí silný déšť. Červená znamená velmi vydatné srážky s možností krupobití, u bílé je krupobití zcela jisté, zejména na zahradě s ještě nesklizenou úrodou. Pokud vidíte na radaru červenou barvu, automaticky to nemusí ještě znamenat bouřku, ale i silnou přeháňku, která se ale většinou brzy stane bleskově aktivní - tedy bouřkou. Bouřkové projevy může mít i silná přeháňka, nemyslím teď jen hromy a blesky, ale nárazový vítr nebo prudký liják.

Sytě červená a bílá se ale prakticky vyskytují výhradně jen v bouřkách. Barvy na radaru jsou dány odrazivostí srážek a výškou oblaků. Často u radaru bývá k vidění vyjádření intenzity srážek v mm/h, což znamená počet litrů srážek na metr čtvereční. Třeba např. bílá má odrazivost 60 dBz a intenzita srážek může být i přes 100 mm/h, což jinak znamená intenzitu 100 l vody na jeden metr čtvereční. To je už ale extrém, k rozvodnění lokálního potoka může někdy klidně stačit i srážka 30 mm/h. Toto všechno platí v letní polovině roku, v zimě se intenzita na barevné škále posunuje trochu zpět k modré a zelené. Už při zelené se vyskytuje silné sněžení. Je to dáno hlavně změnou velikosti částic oblaků a velikosti kapek.

Na obrázku vpravo s radarovými daty si můžeme všimnout, že oblast tmavě červená je doprovázena velmi intenzivními srážkami a velkou pravděpodobností krupobití. Pokud se na radaru objeví bílá barva, krupobití je jisté na 100 % a při tomto krupobití se mohou vyskytovat i větší průměry krup a páchat značné škody na majetku a úrodě.

Jak z radarových dat poznáme nebezpečí nárazového větru?

Prvním případem, kdy na radaru můžeme rozeznat silný nárazový vítr, je tzv. squall line. To je jakási dlouhá čára s bouřkami, která může mít délku i stovky kilometrů. Často je vidět na studené frontě. Na příkladu níže vidíte squall line na přechodu studené fronty při cykloně Kyrril. Kompaktní hladce ohraničená a zprohýbaná oranžovo-červená čára je jasným důkazem přítomnosti nárazového větru na frontě, velmi rychlého postupu fronty a na oblačnosti je tzv. húlava (viz předchozí díl).

Někdy nemusí být úplně jasně hladce ohraničená, ale stačí, aby na frontě ve squall-line byla tmavě červená až bílá jádra - jako na obrázku níže.

Stejně tak lze očekávat nárazový vítr, je-li na radaru úkaz tzv. bow echa, což je tvar bouřky formulující se do tvaru háku nebo napnutého luku. Na čele se vyskytují lineárně se orientující downbursty (vysvětlení viz předchozí díl) a mohou se objevit i tornáda až o síle F3. V koncových částech po stranách se tvoří koncové víry, které mají pak cyklonální směr proudění - na sever.

Obrázek viz en.wikipedia.org

  Jak je to potom vidět na radarových snímcích, se podívejte vlevo.

Někdy se ale na radaru může objevit i něco jiného, co nemá se srážkami vůbec nic společného a způsobuje to problémy jak meteorologům, tak i veřejnosti dívající se na radar. Podíváte-li se níže, na radaru jsou vidět jakoby čáry na pomezí Moravy a Vysočiny mířící na několik stran. To je bohužel způsobeno nelegálními provozy WIFI sítí. Provozovatel sítě je v nelegálním pásmu, které je vyhrazeno pro radary, a dochází tak k ovlivňování radarových dat. Díky tomuto znečištění můžeme mít v lepším případě falešnou detekci, v horším případě nám toto znečištění zakryje bouřku a ani meteorolog pak neví, zda tam spadly přívalové srážky nebo kroupy.

(autorem všech obrázků radarových dat je ČHMÚ)

V případě dlouhodobých výletů na celý den nebo více dní nám pomůže i analýza synoptické mapy, která nám říká, kde jsou atmosférické fronty a na družicích aktuální stav oblačnosti. Aktuální synoptická situace a předpověď je na stránce ČHMÚ v sekci „Aktuální stav počasí", dole pod mapou.

V případě výpadku českých radarových dat jsou alternativou data okolních států, nebo evropský radar poskládaný ze všech institucí zapojených do projektu. Jeho nevýhodou je kompatibilita, jsou tam odchylky a je to jen náplast pro případ nouze. Neměl by být problém s dostupností těchto stránek ani v mobilech.

Samozřejmě, že existují i další možnosti modelů, kde se můžeme dozvědět o předpovědi počasí a nebo podmínkách pro bouřky. Ale to je už trochu jiná liga, protože svou složitostí to je spíše pro amatérské meteorology, pozorovatele počasí a profesionály. Aby člověk mohl odhadnout riziko bouřek z modelů, musel by se neustále vzdělávat v meteorologii a držet krok s vývojem předpovědních modelů, neboť každý model má svá specifika, své mouchy a je třeba znát terén, pro který chceme předpovídat.

Je „to" přesné?

Pokud se člověk podívá do modelu jednou za den a podle toho soudí, nemusí to stačit. Modely mnohdy mají několikrát za den jiné výstupy a je nutné jeden model vždy porovnávat s jinými, protože se může stát, že se modely mezi sebou neshodnou. Některé modely vše ani nemohou podchytit. My tady v Evropě v tomto ohledu máme nevýhodu ve velkém množství různých pohoří, která na počasí mají vliv.

Když už se ocitneme za bouřky v terénu s koněm, nelze než souhlasit s již publikovaným postupem v článku: Kůň a jezdec v bouřce. Z hlediska fyziky je opravdu ideální z koně slézt a jít opodál (odstup by měl být alespoň 40 m). Je samozřejmě zapotřebí uvažovat selským rozumem a situaci hodnotit komplexně, tak, aby případně splašený kůň nebyl větším rizikem než následky bouřky samotné. V případě, kdy není kam koně uvázat nebo dočasně „zaparkovat", je vhodné alespoň zaujmout polohu, při které nebudete tvořit vyšší bod než kůň. Přestože to tak řeší nejspíše většina z nás, opravdu nelze doporučit utíkat cvalem domů. Při úvahách o uvázání koně ke stromu je dobré zvážit, ke kterému (viz níže).

A když už sledujete modelové předpovědi a nebo se chcete pokusit předvídat počasí skutečně spolehlivě, tak se nestačí podívat na graf, zda bude svítit sluníčko, a nebo na mapu předpovědi srážek a teploty, to je pro skutečně spolehlivý odhad málo. Člověk by měl znát hlavně hodnoty CAPE, CIN, střih větru, teplotu rosného bodu, vzdušnou vlhkost z celého profilu atmosféry (přízemní vlhkost z domácích měření je málo), a aerologickou sondáž, kde se dozvíme kromě údajů o vzdušné vlhkosti, zda teplota s výškou klesá - vyloučení teplotní inverze a dále výšku nulové izotermy a kondenzační hladiny.

Jinými slovy pohledem na radarový obrázek má běžný koňák šanci zjistit, zda bude bouřka, jen někdy. Záleží na situaci, pokud bouřková činnost ještě nenastartovala svůj život (což může být potom velmi rychlé), tak na radaru nic neuvidí, protože radar také zatím nic nevidí. Tam je potřeba pro předpovězení skutečně pracovat s výše uvedenými hodnotami, podle kterých lze vypočítat pravděpodobnost bouřky ještě dříve, než se na radaru objeví.

Když už něco na radaru je, pak se dá i odhadnout vývoj. Typický je často v létě po dopoledním klidu rychlý rozvoj bouřek po poledni a během odpoledne, navečer a v noci pak zase slábnou, aby druhý den bylo dopoledne zase pěkně. A pokud je dopoledne hezky, tak na radaru nemusí nic nasvědčovat, že po poledni, jakmile se povrch prohřeje a nastartuje konvekce, dojde k vývoji bouřek.

Ony se samotné bouřky někdy předpovídají velmi těžko a jejich předpověď na druhý den, kde přesně a v kolik hodin budou, je někdy skoro nemožná. Je to z toho důvodu, že faktorů, které ovlivňují bouřky, je mnoho a atmosféra je něco jako živý organismus, který se neustále vyvíjí, mění a za každým kopcem to bude úplně jiné. Zkrátka příroda je vždy o krok napřed.

Někdy rozhodují i vyložené maličkosti, kdy např. jedna ze základních podmínek pro vznik bouřky selže a bouřka se nevytvoří. Typickým příkladem je letní parný den, kdy je vysoká teplota vzduchu, vysoká vlhkost vzduchu, vysoká hodnota CAPE (potenciálně dostupná energie v atmosféře - základní živný kámen bouřek), vysoká teplota rosného bodu, ale dochází k výškové teplotní inverzi, což znamená, že teplota s výškou podél vertikály neklesá v celém profilu atmosféry, čímž zápornou silou brání výstupným konvektivním pohybům, a celé se to sesype jak domeček z karet. Bouřka nevznikne, neboť teplý vzduch nemá kam stoupat a dále se rozpínat.

Pokud se vám náhodou podaří dokumentace extrémních jevů, všichni meteorologové budou rádi za jakoukoliv informaci. Předpověď a intenzita bouřek je někdy věštění z křišťálové koule a informace od lidí z terénu mohou napomoci ve výzkumu bouřek a následně zkvalitnění předpovědí.

Pověry, které neplatí

K počasí a jeho předpovídání se vztahují „mraky" pověr a pranostik. Jako třeba, že přicházející bouřku poznáte podle chování zvířat, neklidu, např. štěkání psů, neochoty spolupráce koní nebo skončení aktivity otravného savého hmyzu. Tyto ukazatele jsou poměrně nespolehlivé, jsou senzitivní zvířata, zejména psi, kteří mohou být ve stresu a tak informovat o bouřce i dost dopředu, ale dá se říci, že většina zvířat bouřku dopředu příliš neřeší, pokud, tak až těsně před jejím příchodem.

U lidí to funguje stejně, jedinci citliví na tlak vzduchu dokážou předvídat stejně spolehlivě jako zvířata. Vnímavější jedinci mohou ve vzduchu cítit vodu. Vazba na létání ptáků je nepravděpodobná, protože je při tomto počasí hravě unáší termické výstupné proudy.

Omyl je také, že pokud je chladno, bouřka nehrozí. Na teplotě vzduchu až tak nezáleží, spíše na tom, jaká je vlhkost vzduchu, CAPE a dynamická podpora, jako je např. střih větru. Bouřky jsou normálním přirozeným jevem i v zimě jako tzv. zimní bouřky, které sice třeba nemají tolik bleskových výbojů, ale většinou postupují značně rychleji než letní bouřky.

Další pověry nebo „zaručené rady" se vztahují na chování v bouřce a věřit jim může být i životu nebezpečné. Jednou z nich je, že blesk do stejného místa dvakrát neuhodí. To rozhodně neplatí, proto se ani v případě zásahu bleskem nikdy k postiženému nepřibližujte všichni.

Není ani pravda, že blesk uhodí vždy do nejvyššího stromu. Naopak ve skupině stromů nebo souvislém porostu upřednostní spíše nižší dub, javor, buk nebo lípu než vyšší smrk, jelikož uvedené listnaté stromy mají hlubší kořeny, kterými má blesk lepší cestu do země, než smrk, který koření mělce. Ale pozor na vítr, smrky jsou snadnou kořistí silných větrů a smrkový les někdy může po bouřce vypadat jako po válce.

Naopak to, že nejnebezpečnější jsou blesky na konci bouřky, pravda je. Pokud budete v úkrytu nebo na bezpečnějším místě přečkávat bouřku, zůstaňte tam ještě 30 minut po uslyšení posledního výboje, protože ty nejzrádnější výboje jsou často na konci bouřky z mohutné kovadliny.

Nejznámější rčení je ale to o „klidu před bouří". Neplatí zdaleka vždy, stává se to zpravidla, pokud jsme schovaní někde v údolí a bouřka se formuje za humny. Pak můžeme pociťovat i pohledem na oblohu potvrzovat to, čemu se říká klid před bouří. Těžký vzduch, bezvětří, všechno najednou jako by ustane, dokonce nás někdy přestane otravovat všudypřítomný krev sající hmyz.

Chcete vědět víc? Přečtete si článek Bouřky: Co nám řekne obloha?