Budeme v plusu či nikoliv?

Sestavování rozpočtu se odvíjí od zájmu nejen startujících, ale i sponzorů. Finančně to letos neklaplo, hospodářský výsledek hovoří nekompromisně v náš neprospěch. Fatální průšvihy vyřadily ze hry celkem sedm koní těsně před zahájením, zbytek zájemců vzdal kvůli počasí (u nás pouze pršelo, ale opodál probíhaly regulérní sněhové přeháňky). Ne, že bych v hloubi duše netoužila po Hubertově jízdě v metrových závějích, ale k téhle podobě mělo víkendové počasí hodně daleko.

Čekáním na přihlášky ztratíte rok života

Každoročně můžete potencionální účastníky prosit, aby včas urgovali nejen účast, ale i konkrétní soutěže, ve kterých mají zájem startovat. Píšete maily, připomínáte, zdůrazňujete, upozorňujete. Žebráte, vtíráte se, dolézáte, otravujete. Výsledek? V pátek večer po uzávěrce škrtnete jediné hosty, kteří se vzorně přihlásili, ale kteří účast pro nepřízeň počasí vzdali. A startka? Zeje prázdnotou, což v praxi znamená, že zítra budou chtít soutěžit úplně všichni, a jelikož bude nutné improvizovat, časový plán shoří stejně jako naděje, že třeba bude hezky.

Den má pouze 24 hodin

Vzhledem k předešlému bodu si pár minut před zahájením klidně můžete říct, že nemá smysl spěchat, protože nikdo nedorazí. Faktem je, že poblíž jízdárny parkuje vlek, ale žádná koňská záď v něm vidět není; nejspíš si přijeli pro Goga.

Faktům nevěřte

Kůň menšího vzrůstu totiž není ve vleku navenek vidět. Jakmile k této skutečnosti dojdete, můžete se naplno zhrozit, že první soutěž měla začít před čtvrt hodinou, tedy že bude skluz, který by nám nevadil, ale na „něco" čekající posádce vleku už by mohl. A co hůř, přijely další přepravníky a již je jasné, že nestíháte.

Hosté jsou nažhavení soutěžit

Jak že to bylo s těmi přihláškami předem? Kdo včera statečně vykřikoval, že nepřihlášeným nebude umožněno startovat? Takže startky opět na koleni, a co se týče času, za půl hodiny by se mělo s dopoledním soutěžením skončit. Na řadu přichází Einsteinova teorie o relativitě času, akorát že v náš neprospěch.

I letos bylo jasné, že slavnostní zahájení NEBUDE v avízovaných 11:01 hod

Pokusů, kterak obalamutit čas, jsme prodělali nespočet. Jediná fungující varianta je přetočit hodiny na tzv. SSELČ (superletní čas), kdy posunete ručičky o hodinu dopředu, abyste v panické hrůze „už máme hodinu soutěžit!" záhy zjistili, že máte půlhodinu k dobru. Ale neusněte na vavřínech: Einsteinova teorie relativity času se vztahuje i na půlhodiny.

Jízdy zručnosti

Můžete mít sebeskvělejší nápady a nápaditější trať, ale pokud vám jízdárna doslova šplouchá a teče pod nohama, je vám rozmanitost kurzu naprosto k ničemu. Jsou dvě možnosti: buď všem startujícím umožníte absolvovat všechno a rozdupete komplet celou jízdárnu, nebo zkrouhnete časový limit na minimum, čímž přijdete o podívanou týkající se „nejzajímavějších" míst. Inu, zvítězila jízdárna a pohybový aparát: 45 vteřin v promáčených pilinách je tak akorát jak pro koně, tak i pro vodiče v disciplíně pro nejmenší.

Kdo vybíral termín?

Jako každý rok já. V případě termínů jsem pověrčivá: dbala jsem, aby se nikdy neopakoval týž víkend v měsíci a dařilo se mi chytat optimální formy počasí, takže buď nepršelo v jinak propršeném měsíci nebo jsme vyhmátli nejslunečnější a nejteplejší říjnový den. Datum jsem volila vždy v září, s výjimkou letoška, kdy jsem provedla zásadní změnu: vypsala jsem si plánované akce již v lednu a tu naši jsem zasadila do jediné prázdné soboty. Výsledek? Všichni ho znáte: prosincové chumelenice, listopadové deště, vichr z hor a vše v modelu aprílového počasí. V kýžený den mě probudil chcanec a netřeba složitě dedukovat, s jakým pocitem se mi do houstnoucího lijavce vstávalo.

Lov na žlutického Lva

Proč nehoníme lišku? Protože jsme před osmi lety žádnou nesehnali. Lvů jsme naopak měli nadbytek, takže místo liščího ocasu lví oháňka, a tradici jsme zůstali věrni. On totiž Lev je takové typicky karlovarské zvíře... vyloženě... Notabene když je uloven ve vaně, jak bylo letos ukázáno v praxi. Že pijeme moc rumu? Kdo by nepil, v takovém nečasu. Ale s tím Lvem ve vaně je to všechno pravda :o)

My nejspíš nepřijedeme

Tihle bývají nejlepší. Na rovinu vyklopí, ať s nimi z toho a toho důvodu spíš nepočítáme. Přestanete jim posílat informační maily a výsledek? Přijedou bez varování :o) A samozřejmě jsou to ti, kterým jste se dušovali, že letos žádný časový skluz nebude, protože všechno bude odsýpat na minutu přesně. Samozřejmě je všechno naopak; organizace se hroutí pod rukama a nebýt popel ohniště horký, byl by býval hned sypán na naše hlavy.

Ovace a nadšení

Vždy po skončení crossu; a hrdě hlásím, že rok od roku jsou hlasitější. Existenční paradox: terénního skákání se bojím, ale baví mě jej budovat. Mít k dispozici větší kus lesa a víc louky, tak si klidně vykopu i příkop, vlastní rukou... Ještě tak nemuset řešit návštěvy puberťáků a jejich zahozené lahve od alkoholu, či plané sliby sousedů, jak po sobě uklidí popadané stromy. Naštěstí máme v záloze dobrovolné pomocníky!

Pomocníci a pomocnice

Bez nich bych letos zaplakala. Obětavě běhali po kopcích a plnili mé rozkazy udílené SMSkami, a neméně mě potěšila přijatá SMS od Verči, jestli se může zapojit do týmových prací. Naproti tomu její kolegyně letos jakýkoliv zájem o vykompenzování loňské účasti neprojevila ani slovem, natož skutkem. Ale ponaučení pro mě: čím více se pro někoho snažíte rozkrájet, tím rychleji on zapomene.

Ranní rozcvička

Se stavěním stanu bezprostředně po rozednění se nepočítalo, ale s ohledem na počasí nebylo zbytí (aby nám nenapršelo do kasičky :o) A tak místo leštění ořů bujných a zaplétání hřív a ohonů jsme v dešti kolektivně spojovali tyčky a modlili se, aby nepřišel ještě prudší vichr z hor, protože pak by akce nabrala zcela jiného spádu (místo Lva bychom honili vypůjčený stan). I rozdělání ohně bylo dramatické: kartóny zprvu nechtěly hořet, ale plameny se poté rozmyslely, a tak jsme s neskrývaným nadšením spálili vše, co koně (nejen naši) během let stihli rozbít či rozšlápnout.

Šmajdavý šiml opět nepolapen

S dostihem to vypadalo od začátku týdne zle. Přeběhnutí stáda koní by vypůjčenou louku poznamenalo stejně, jako stádo zmlsaných divokých prasat, a to jsme nechtěli. Ani náhradní alternativy (pole) nepřicházely v úvahu, přestože majitelům by znovuzorání oračky nevadilo. Ale co koně, v hluboké rozmáčené hlíně? Naštěstí nám Bůh nadělil Hanku a Hanka upozornila na pole s nesklizeným jetelem. Vysmátý majitel jeteliny sice absolutně nechápal, co po něm chceme, ale přeběhnutí stáda koní bez váhání povolil, a tak peloton účastníků opět stíhal Finův bílý ocas. Marně!:o)

Téměř žádné fotky

Absenci fotografů jsem zavinila také já. Jelikož dvorní fotograf dlouhodobě marodí, zbyl tento úkol na mně: buď se pominout při pokusu zvládnout to sama nebo povolat posily. Co jsem provedla já? Posily jsem ráno pod tíhou depky z nekončícího deště naopak odvolala, a volba většího foťáku se ukázala býti osudná: chyběla třetí ruka, která by držela deštník. Fotek je tudíž žalostně málo a část účastníků na nich není vůbec. Snaha rozdat foťáky dětem občas zafunguje (při parkurech), ale ne v počasí, kdy je nutné brát zřetel na světlo a čas. A tak se můžeme kochat snímky na krásně ostrou podzimní krajinu, ve které skáčí rozmazané čmouhy, či na sérii mnoha čmouh v neméně rozmazané krajině. Přitom stačilo málo: místo focení nahrávat film (ponaučení pro příště).

Žlutické podzimní radovánky 2009 jsou již minulostí

Poslední odstavec musí patřit všem, kteří nám nabídli pomocnou ruku. Ceníme si darů, ceníme si skutečné pomoci, ceníme si zájmu i nabídek, a to i přes fakt, že na spolupráci třeba vůbec nedošlo. Banální věta „nepotřebujete něco?" znamená mnohdy víc, než vyžebraná krabice skoro prošlých lízátek, a pospíchat do marketu kvůli zapomenutému kuřeti a odejít z něho s igelitkou plnou dobrot „tady máte nadílku pro dětičky, na sobotu!" je právě onen moment, kvůli kterému stojí za to celou tuhle patálii patlavou každoročně prodělávat. Že nám fandí i ti, kteří se koní bojí :-)

Větru, dešti a sněhu neporučíš... Naštěstí existují magoři, kteří se počasím zmanipulovat nenechají. Máme je rádi :o)

Všem vám DĚKUJEME!

Abecedně:

• Alfatherm (pí. Horská a kolektiv),
• Hanka Švecová a rodinní příslušníci (Petr a Dominik),
• Iva Hanzlíková (resp. její maminka:o),
• Město Žlutice,
• Mirká Náglová,
• Petr Hermann,
• Péťa Bystroň,
• Rafi Hamoudová,
• SLŠ Žlutice,
• Verča Bachmannová,
• Vojta Halamíček

Jízdárna Žlutice, o.s. (http://jizdarna-zlutice.ic.cz/)

Žlutické podzimní radovánky: http://www.zluticke-podzimni-radovanky.cz/