Irský hunt

Jak probíhá takový správný irský "hunt" nám napsala čtenářka Radka.

Dobrý den,
i já bych ráda přispěla troškou do mlýna. Chtěla bych vám napsat něco málo o zahájení honební sezóny v Irsku. Jeden z honů se konal 25. října v městečku Fethard. "Ráno" v 11 hodin se všichni shromáždili pod
fethardskými hradbami, počkalo se na opozdilce a ospalce, sehnala se smečka "haundů" dohromady a vyrazilo se.

Já jako vášnivý fotograf a koňák jsem chtěla získat co nejzajímavější záběry. Bohužel liška (živá) si prostě vždy vyběhla, kde chtěla, a tak i koně běhali, kde
chtěli. Na můj dotaz, kde si můžu stoupnout a udělat pěkné snímky u skoků, bylo reagováno opravdu s humorem. Zkus běžet za psy, oni tě dovedou. A tak vám zasílám drobet foto úlovků, není jich mnoho a kvalita také nic moc, ale ta psí smečka mě prostě hnala děsivým tempem a nestačila jsem tedy ostřit.

Přeji vám krásný podzim. Z deštivého Irska vás zdraví Radka

Hubertova jízda Loučko-Rančovská

V neděli 6. 11. 2010 se před devátou hodinou sešli koňomilci na ranči Loučka v Předklášteří u Tišnova. Povypráví nám o něm organizátorka a účastnice v jedné osobě, Zuzka Prokopová.

Hubert byl vyhlášen jen dva týdny dopředu, a tak jsem zvědavá, kolik nás pojede. Počasí je krásné, slunečné a větrné. Schází se nás neuvěřitelných dvacet tři účastníků. Jízda je plánována od 10:30 v krokovém tempu, aby s námi mohli pěšky i majitelé hříbátek a koníků důchodců. Jdou s námi také naši miniponíci.

Ve stanovený čas jsme všichni nachystaní za rančem. Já nasedám na Siginka coby master a velím „na Vídeň". Vyrážíme. Až teprve když vjíždíme do první zatáčky, si uvědomuji, jak veliká skupina jsme - nevidím na konec průvodu. Trasa vede z části vesnicí, ale pak už také našimi krásnými lesy na začátku Vysočiny. Stoupáme do kopce (stále ještě krokem) a chodci už mě proklínají :-D. Nahoře čekáme na opozdilce a dál už cesta vede rovně a pak z kopečka dolů. Nad vesnici přijíždíme z jiné strany, rozdělujeme se na skupinu jízdní - ta pojede zpět na ranč přes řeku - a skupina pěškochodců se vrátí suchou nohou přes Předklášteří.

Vedu skupinu jezdců, Bety s Ťuťou skupinu chodců. Krom mírného zdržení při přechodu přes řeku (nováčci ji neznali) se sjíždí obě skupiny pěkně současně zase „doma". K obědu si dáváme na ohni pečené špekáčky a regenerujeme. Koně též regenerují. Čeká nás totiž ještě odpolední část. Nachystala jsem záludnou překážkovou dráhu odpovídající zaměření ranče. Dráha se dá jít ze země i ze sedla a záleží na vztahu koně a člověka, jak zdolají:

• „jezírko" - plachta politá vodou uchycená mezi čtyřmi krátkými kavaletami
• klus přes kavalety
• vejít mezi kavalety ve tvaru „U". Projít, ustoupit stranou a zacouvat ven.
• opět čtverec z kavalet, tentokráte plný zmačkaných PET lahví (recyklujeme celé léto)
• nakonec skok přes křížek, nad ním jsou na provázcích pověšené bonbóny, jediné trofeje dnešního dne.

I přes původní obavy z PETkového čtverce většina koní řeší „jezírko". Jen jeden jezdec (v tomto případě tedy chodec) šel s koněm ze země ve volnosti. Zajímavé mi přišlo, jak se postupně všem koním protestujícím u jezírka povedlo do něj dostat své paničky (pánečkové raději odpolední část nejeli a fotili). Pěkné zacházení s koňmi vedlo k tomu, že všichni byli nakonec úspěšní alespoň jedním krokem či skokem. Různý styl zdolávání překážek vedl k nezřízenému veselí v řadách diváků.

Skvělá atmosféra vydržela až do večera a nakonec jsme se sešli na slavnostním nástupu k dekorování stužkami za statečnost. Po čestném kolečku už se jen smějeme, neboť v našem podání bylo vskutku originální. Posuďte sami.

PS: V počtu 23 koní jeli jen 3 z nich na uzdečkách, 2 na bezudidlovkách a zbytek na provazových ohlávkách ;-)