Hiporehabilitaci se věnuji 20 let. Když jsem v roce 1997 viděla ukázku v televizi, okamžitě jsem věděla, že to je to pravé. Prostě láska na první pohled. Život se mi obrátil vzhůru nohama. Otevřel se mi svět radosti, naplnění, užitečnosti, vzájemné pomoci, soucitu, nádherné spolupráce člověka s koněm. Svět možností podílet se na zlepšení kvality života dětí a dospělých s různými zdravotními problémy. To jsou silné životní příběhy, které vám umožní dívat se na svět a měřítko hodnot jinak.

Neměnila bych ani na minutu, a to i přesto, že za těmito pozitivními emocemi se táhne nekonečný stín nejistoty financování, náročné práce fyzicky i psychicky, vyčerpání, prostě jak to je v každé činnosti, kterou děláme naplno. Ráda bych vás pozvala na prohlídku do tohoto specifického světa koní a jejich lidí.

Sedím u PC a pročítám si seriál Léčba koňmi z roku 2009, kdy jsme měli možnost čtenářům EQUICHANNELu povědět něco o hiporehabilitaci. Moc nás těšilo, že o celoroční seriál byl velký zájem. Dosud je z něho citováno v diplomových pracích a článcích. Takže je na čase aktualizovat informace, protože za těch 12 let se hodně změnilo. Děkujeme redakci EQUICHANNELu za neustálou mediální podporu našich aktivit!

 

AUTORKA SERIÁLU:
Věra Lantelme-Faisan – fyzioterapeutka se specializací na hipoterapii od r. 2001, předsedkyně České hiporehabilitační společnosti (ČHS), od r. 2013, členka představenstva The Federation of Horses in Education and Therapy International (HETI) od r. 2021.

 

V čem se změny udály? Zejména v profesionalitě jak provozovatelů, tak koní. Narostl počet hiporehabilitačních středisek (v dubnu 2021 registrováno pod ČHS 61 center), kvalifikovaných odborníků, koní s licencí pro hiporehabilitaci (257), certifikace provozovatelů, nabídek ke vzdělávání a možnosti uplatnění. A také počet našich klientů (více jak 6000 ročně). Změnily se metodické postupy a pomůcky. Změnila se terminologie a pohled na cíle, výstupy a způsoby hodnocení naší práce. Zvýšilo se i povědomí široké veřejnosti o pravidlech bezpečné a odborné hiporehabilitace. Málokdo se nad pojmem „hiporehabilitace“ zastaví a většina má představu, o čem to je.

Hiporehabilitace je oborem ucelené rehabilitace a zastřešuje všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává speciálně vybraný a připravený kůň a člověk se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním nebo se specifickými potřebami. Hiporehabilitace se dělí na obory:

• Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii (HTFE)
• Hipoterapie v psychiatrii a psychologii (HTP)
• Hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi (HPSP)
• Parajezdectví

Vývoj hiporehabilitace ve světě si můžete přečíst ZDE. V této kapitole se rozepíšu o historii tohoto oboru v ČR a také o České hiporehabilitační společnosti neboli ČHS. Víte, že letos slaví 30 let?

Rozvoj hiporehabilitace a ČHS nebyl vždy veselý a pokojný, hodně připomíná růst dítěte – od nadšení, přes období vzdoru, puberty, soupeření až do klidnější dospělosti. Skromné začátky hiporehabilitace v naší republice se datují již od roku 1947, zejména při léčbě pohybových poruch po dětské obrně neboli poliomyelitidě. V Hucul Clubu ve Zmrzlíku u Prahy (foto vlevo) zahájili novodobou hipoterapii v roce 1976 ve spolupráci s profesorem Karlem Lewitem, a to jako první středisko ve střední Evropě. Poté se hipoterapie rozšířila do rehabilitačního ústavu v Chuchelné u Opavy pro dětské klienty, kam v roce 1979 fyzioterapeutka Helena Lewitová dovezla 2 huculy z Hucul Clubu a také metodiku a zkušenosti i ze zahraniční stáže. Ale tím, že odešla do zahraničí, veškeré informace byly následně tabu.

V 80. letech se více odborníků dovídalo o možnosti léčby pohybových problémů prostřednictvím koní, ale nebylo pro ně lehké se dostat k podrobnějším informacím (internet v té době ještě neexistoval). MUDr. Lia Vašíčková (rozená Frantalová), lékařka v Hamzově léčebně – Košumberku v roce 1987 publikovala seriál prvních článků o možnosti využití koně pro léčbu pacientů v Jazdectvu, v jediném časopise zaměřeným na koně, který v Československé socialistické republice bylo možné zakoupit.

MUDr. Lia Frantalová

V roce 1988 PaeDr. Petr Štainigl, ředitel ÚSP Zbůch, zorganizoval 1. konferenci a umožnil propojení zájemců o tuto metodu. V roce 1991 MUDr. Vašíčková s primářem MUDr. Zahrádkou a MUDr. Klikem z ÚSP Zbůch, Vandou Caskovou, MUDr. Janou Kulichovou, dr. Otakarem Leiským, Janou Zenklovou, Hanou Hermannovou a mnoha dalšími, založili Hiporehabilitační společnost. Společně hledali systém, jak hiporehabilitaci etablovat, jak jí dát odborný základ, stanovit metodiku provádění, indikace a kontraindikace, zajistit bezpečnost pacientů i personálu, kompetence cvičitelů koní a zdravotníků v procesu rehabilitace, jak ověřovat výsledky… a samozřejmě také jak získat finanční prostředky na propojení koní a rehabilitace.

Hana Hermannová, PN Bohnice

„Situace byla složitá (90. léta), protože v té době mnoho lidí okolo koní hledalo způsob, jak své koně uživit, a počet koní musel být právě z ekonomických důvodů výrazně redukován. Mnoho dřívějších jezdeckých oddílů v porevoluční době, kdy nebyly žádné státní dotace, nepřežilo. Najednou všichni začali dělat „hiporehabilitaci“. Bez sebemenší znalosti problematiky pacientů posadili na jakéhokoliv koně kohokoliv, kdo jim za to zaplatil. Lidí, kteří se takto pustili do podnikání, nebylo málo.“

MUDr. Lia Vašíčková, kniha Historie ČHS

Lidé, kteří se sešli na první zakládající schůzi Společnosti, každodenní prací ve svých centrech a střediscích sbírali poznatky, pracovali s pacienty s různými diagnózami a zdravotními problémy. Zjišťovalo se, že ne každý kůň vyhovuje každému pacientovi, že neexistuje plemeno, které by bylo předurčeno pro hipoterapii, ale záleží na charakteru konkrétního koně, že jsou koně pro pacienta stimulační a relaxační. Koně byli speciálně připravováni na práci s pacientem a lidé také. Cvičitelé koní se vzdělávali v základech medicíny, aby lépe rozuměli pacientům, terapeuti se učili jezdit na koni, aby dobře rozuměli tomu, co kůň jejich pacientovi může nabídnout.

Názvosloví a náplň vzdělávacích kurzů byly převzaty z Německa. ČHS se stala přidruženým členem mezinárodní organizace sdružující zájemce o hiporehabilitaci FRDI (nyní HETI) a také poprvé v historii se český zástupce zúčastnil mezinárodního kongresu v Dánsku (1991). Oficiální slovník ČHS.

Poté následovala 2. konference se zahraniční účastí (1992 – ÚSP Zbůch) a první školení pro rehabilitační pracovníky v hiporehabilitaci ve spolupráci s FTVS v Praze – kurz absolvovalo 20 fyzioterapeutů.

Rok 1995 byl dost rušný. Proběhla 3., velmi úspěšná konference na půdě ÚSP Zbůch pro 200 účastníků. Došlo k rozdělení Československé republiky a také Hiporehabilitační společnosti na českou a slovenskou.

Dalším významným krokem bylo zahájení spolupráce s NH Kladruby, které zapůjčovalo hiporehabilitačním střediskům koně za symbolickou 1 Kč. Byly založeny odborné sekce ČHS – Hiporehabilitace, Léčebně pedagogické ježdění a voltiž a Sportovní ježdění hendikepovaných. ČHS vydala vlastní Skripta Hiporehabilitace. Dále vydala přeložené publikace „Průvodce ježděním“ (ve spolupráci se Sdružením Piafa) a „Pravidla mezinárodního jezdeckého sportu (drezury) pro postižené“. Rakouská lektorka Gundula Hauser vedla kurz „Pedagogicko-psychologicko voltižního ježdění“.

V rok 1994 byl poprvé vydán časopis HIPOrehabilitace, který do roku 2019 vyšel celkem 70krát!

MUDr. Jana Kulichová se účastnila mezinárodních konferencí, seminářů, kurzů a neúnavně své poznatky sdílela v časopise HIPOrehabilitace. Hana Hermannová psala odborné články, mimo jiné i seriál do časopisu Jezdectví (1998).

Rok 1998 byl významný pro rozvoj parajezdectví. MUDr. Alexandra Vosátková uspořádala v Třebíči první soutěž v ČR v paradrezuře a také proběhlo 1. Mistrovství ČR v paravoltiži pod vedením Arnoštky Ježkové. Zahraniční lektory Chiarra-Hatton Hall, Ann Birkrmayer vedli „Kurz jezdectví handicapovaných“ pro 6 instruktorů a proběhl kurz „Cvičitel jezdectví hendikepovaných a rekreačně-rekondičního ježdění“ s akreditací MŠMT. V té době proběhly první diskuze k založení webových stránek, ale k realizaci bylo ještě daleko.

ČHS v roce 1999: „Jedná se o organizaci pracující (bohužel) nenápadně. Sdružuje lékaře, fyzioterapeuty, pedagogy, jezdecké instruktory, veřejnost a současné špičky v oboru podílejících se na školeních.“

Síť "Černých pseudohipoterapií“ roste!

citace z časopisu HIPOrehabilitace č. 3, ročník 1999.

Pozvánka na Výroční členskou schůzi ČHS, 25. listopadu 1999: „Vzhledem k současnému stavu Společnosti, je nutná vaše osobní účast na životě Společnosti a jejím formování. Proto je nutné, abyste se schůze zúčastnili v co největším počtu.“

V roce 1999 byl vydán důležitý dokument „Pravidla paravoltiže“ pod vedením Arnoštky „Erny“ Ježkové a který je dosud stěžejní pro tento parasport. V té době se ČHS a hiporehabilitace zmítala v emocích, konfliktech, velké názorové roztříštěnosti. Většina členů byla příliš zaměstnána svými problémy, na tvorbu společné myšlenky, vize nebyla moc nálada.

První roky 21. století se ani moc nevyvíjela další činnost. V únoru 2002 primář MUDr. Zahrádka svolal členskou schůzi z důvodu neutěšené situace v ČHS. Společnost potřebovala krizového manažera, který by ji stabilizoval a provedl náročným obdobím. Podařilo se. MUDr. Zdeněk Bašný, ředitel PN Bohnice, se ujal na 2 roky vedení, situace se zklidnila a pomalu se začalo pracovat na dalších projektech. Pořádaly se kurzy pro fyzioterapeuty pod NZO NCO Brno. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně zastřešila kurzy pro zájemce o Léčebně-pedagogicko-psychologické ježdění. Pořádaly se závody a mistrovství v paradrezuře a paravoltiži. Proběhlo několik hiporehabilitačních konferencí. Společnost založila první webové stránky a e-mailovou adresu. Ale stále chyběla jednotná vize a ochota pracovat ve volném čase na společném cíli, ČHS měla minimum financí na investice do své budoucnosti.

Koncem roku 2008 došlo k výrazným změnám ve fungování ČHS. Několika členkám došla trpělivost s patovým stavem ve společnosti a rozhodly se ke změnám. Před členy na výroční schůzi vystoupilo 5 žen s jasnou vizí, s programem a s jednotnou kandidátkou lidí opravdu ochotných pracovat. Pro mnoho členů to byl šok. Mnoho z nich situaci neuneslo a později ze společnosti odešlo. V roce 2011 vystoupili z ČHS zástupci PN Bohnice Praha, což s sebou neslo řadu organizačních změn. Po dohodě bylo sídlo změněno na virtuální a převedeno do Brna na neutrální půdu Mendelovy univerzity, kde je dosud.

Tým se sice do dnešních dnů změnil, ale strmá cesta nahoru pro ČHS neskončila. Jsme v jedné akci za druhou, zde jsou uvedeny vždy jen ty nejzásadnější úspěchy z daného roku.

Rok 2009:

• Publikace schváleného Řádu ochrany zvířat při veřejném vystoupení koní – při hiporehabilitačních činnostech organizovaných Českou hiporehabilitační společností.
• ČHS poprvé hlavním organizátorem Konference o hiporehabilitaci, další konference jsou vždy pořádány ČHS ve spolupráci Mendelovy univerzity v Brně.
• 29 členských organizací a 51 individuálních členů

Rok 2010:

• Vydána Skripta Hiporehabilitace pod hlavičkou Mendelovy univerzity v Praze

Rok 2011:

• Zajištění vzdělávacích aktivit pod hlavičkou ČHS. Vznikly kurzy nejen pro fyzioterapeuty a ergoterapeuty, ale i pro pedagogické a sociální pracovníky, pro psychology a psychoterapeuty.
• Konečná podoba „Specializační zkoušky pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace“. ČHS jako první na světě zavedla přezkoušení koní pracujících v hiporehabilitaci.
• Publikování Metodiky nasedání, sesedání a jištění a Standardů kvality pro obory HTFE a HPSP.

Rok 2012:

• ČHS poprvé vysílá své přednášející na mezinárodní kongres HETI do Atén se třemi přednáškami.
• Nová doména (hiporehabilitace-cr.com) a nové webové stránky.

Rok 2013:

• Volba nového výkonného výboru (nyní představenstva), jehož složení je stabilní až do roku 2021.
• Tvorba certifikačního systému středisek – status Střediska praktické výuky.

Rok 2014:

• Pokračování v publikování dalších metodik pro zajištění kvalitních a bezpečných služeb v členských střediscích.

Rok 2015:

• Členky představenstva absolvují Akademii modrého života, koučovské techniky zaměřené na vnitřní zdroje, které byly důležitým bodem pro další práci a rozvoj ČHS.
• Dokončen certifikační systém středisek – statusy Střediska praktické výuky a doporučené hiporehabilitace, Registrovaná a Přidružená střediska.

Rok 2016:

• Kurz Hipoterapie v rané péči v angličtině; účastníci z různých koutů světa se sjíždějí do Prahy a lektorky přijímají pozvání vést kurz pod Americkou asociací hipoterapie v Novém Mexiku, USA.

Rok 2018:

• 11členná reprezentace na mezinárodním kongresu HETI, 2 přednášky a 2 postery.
• Vydání knih v angličtině na Amazonu – Hippotherapy a The Therapy Horse Certification
• Získání a koordinace projektu ERASMUS+ s bulharským a tureckým partnerem.

Rok 2019:

• ČHS organizuje veřejnou sbírku pro členské středisko Apolenka, z.s., zničené požárem, ve výši 253 000 Kč.
• Úspěšný žadatel projektu MŠMT „Využití koní při neformálním vzdělávání dětí a studentů“ se zapojením 12 členských středisek.
• Patron ČHS – Jan Révai, herec a milovník koní.
• ČHS iniciuje a organizuje v Praze 1. setkání evropských terapeutů v hipoterapii, vzniká EEFTN (European Equine Facilitated Therapy Association Network) pod patronací HETI. V roce 2021 má 34 členů ze 17 zemí.
• Nová terminologie vystihující odbornou podstatu hiporehabilitace.
• Nový anglický název ČHS.
• Zapojení e-learningových modulů ve výuce.

Rok 2020:

• ČHS vede nový ERASMUS+ projekt cílený na tvorbu evropského standardu pro přípravu hiporehabilitačních koní – partneři Finsko, Španělsko, Portugalsko, Litva a Turecko.
• Patronka ČHS – Markéta Davidová, mistryně světa v biathlonu.
• Spoluautorství na odborné publikaci Zooterapie v kostce.
• Založena skupina Anticovid a vyhlášení veřejné sbírky na pomoc členským střediskům.

Rok 2021:

• Pokračování podpory v rámci nouzových stavů a uzavírky provozu, mezi střediska rozděleno přes 100 000 Kč.
• Aktivní účast na HETI kongresu v Soulu – 1 přednáška a 3 postery.
• Evropská konference o hiporehabilitaci ve spolupráci s ČZU v Praze, 10.-11. 9. 2021, prezenční a virtuální forma, účast světových odborníků.
• Nová doména chs-cr.com jako přehledný rozcestník pro 4 weby ČHS obsahující velké množství informací
• 61 členských organizací a 84 individuálních členů

Vize ČHS: „Uznání hiporehabilitace jako léčebné a pedagogické metody a metody nacházející uplatnění v sociální oblasti. Důležitým úkolem je také podpora odborné a bezpečné hiporehabilitační praxe.“

Jen málokdo si uvědomí, kolik je za všemi velkými i malými změnami práce, kolik úsilí a času celý tým věnoval reorganizaci ČHS do podoby moderní společnosti, která je stabilní a s jasnou vizí. Ale stálo to za to! Nyní je ČHS 30letá dáma, právem očekávající další skvělá dobrodružství a dlouhý život.

Reference: čerpáno z materiálů pro knihu Historie hiporehabilitace a ČHS – z archivu ČHS a z osobních příběhů Vandy Caskové, Hany Hermannové, MUDr. Jany Kulichové, MUDr. Lii Vašíčkové, Jany Zenklové, MUDr. Alexandry Vosátkové, Evy Vávrové a MUDr. Elvíry Zamrazilové.