Logo Long Riders' Guild, kteří šíří myšlenku pomoci Danielu Robinsonovi, a jejichž snahu dál šíříme i my.











Daniel Robinson. S dcerou zajištěnou na studiích, zahodil vše, co doma měl, a vydal se na pouť, která měla prověřit jeho fyzické i duševní limity. Stezka čaje Pu'er, kterou kdysi dávno trvalo dokončit rok, však nezavršil v Nepálu, ale v Indii, když jeden z jeho koní onemocněl ve velkých výškách Himalájských vrcholů, a jeho druhá klisna zabřezla - sám nemocný, vyčerpaný a hladový, se rozhodl sejít na jih a vyhledat veterinární pomoc.

Naivní, statečný, nerozumný, šíleně odvážný. Všechna tato slova popisovala Daniela Robinsona, anglického jezdce-průzkumníka a cestovatele, který dokázal přejít 3000 kilometrů neblaze proslulé Čajové stezky z Číny do Indie.

Kůň je naším průvodcem na svaté cestě života

Možná vás ani nepřekvapí, že navzdory vlastním úděsným problémům, dělá si tento idealista velké starosti o koně, kteří mu na této neuvěřitelné cestě pomohli. Jak by vám odpověděl kterýkoli Dálkový jezdec (Long Rider), naše celoživotní přátelství k těmto milovaným zvířatům stmelují právě vzájemná vítězství nad nebezpečím a strádáním.

Daniel Robinson není výjimkou.

„Na tibetské náhorní plošině jsem málem zemřel. Při průchodu mrazivým horským průsmykem jsem trpěl projevy akutní horské nemoci, vyčerpáním a dehydratací. Opravdu jsem si myslel, že to je můj konec. Ale prostě jsem tam ty koně nemohl nechat umřít. Ta zvířata se mnou prošla peklem a mezi námi vzniklo duchovní pouto.“

Spolek dálkových jezdců (Long Riders’ Guild) se momentálně pokouší potvrdit místo a stav Danielových koní, zejména když jeho milovaná klisna se měla v současné době hřebit.

Terén, kterým Daniel Robinson procházel, je tak drsný, že je jen velmi málo Dálkových jezdců, kteří mohou vyprávět o podobném strádání, kterým on a jeho koně prošli zatímco cestovali napříč vrcholky mučivých a nestálých Himalájí. Autorem tohoto snímku je Matthieu Paley, jeden z přátel Spolku.

Pobouření v Indii

Kdyby byl schopen cestovat Indií na jih, do teplých a přelidněných měst, asi by Daniela příjemně překvapilo, jakou vlnu pohoršení jeho případ vyvolal mezi indickým národem.

Indické přední noviny, The Daily Pioneer, zveřejnily ostrý úvodník, ve kterém požadovali osvobození smůlou pronásledovaného cestovatele.

„Z hlediska lidských práv je případ pana Robinsona tragédií, z hlediska styku s veřejností je to ukázkový příklad, fiasko v celé své hrůze. Tento Angličan není žádný džihádista, kterého chytili, když přecházel kontrolované pásmo. Není to pašerák, nepřeváží drogy, není to ani nelegální přistěhovalec z Bangladéše, kterých do naší země přicházejí milióny beze strachu, že budou zastaveni.

Zločin, kterého se dopustil, byla touha znovunalézt starodávnou stezku v Himalájích, která už dávno volá po seriózní vědecké práci, přičemž zabloudil na Indické teritorium jen proto, že jeho koně onemocněli a zabřezli.

Oblast, kterou pan Robinson přešel, není zrovna ohleduplná. Je to nejvíce problematická část 4 056 km dlouhého čínsko-indického pohraničí, a nemá žádné podstatné vojenské cíle či rozmístění sil na žádné ze stran. Ve skutečnosti Číňané běžně dovolují indickým poutníkům z blízkých oblastí cestovat k Mansarovarskému jezeru a hoře Kailáš. Robinsonův příběh není jen pouhým selháním justice. Jako právní případ je tak absurdní, že se Indie a její byrokracie stala terčem posměchu. Neschopnost odlišit výstředního dobrodruha od špionážního agenta poukazuje na chabé schopnosti policejní kontroly jakož i jurisprudenční schopnosti. Načrtává rovněž obrázek velmi lhostejného a pravidly sešněrovaného státního systému, který by vás nepřekvapil v Severní Korey nebo v albánském isolacionismu Envera Hoxha.

Vládní úřady by měly případ proti Robinsonovi stáhnout a žádat, aby soud umožnil tomu nešťastníkovi návrat domů. Jeho dobrodružný duch přežil komunistickou Čínu. Nenechejme Indii, aby si napsala vlastní nekrolog,“ bouřil The Daily Pioneer.

Žádost o milost

Nejvyšší soud měl 12. února 2007 projednávat odvolání Daniela Robinsona a měl rozhodnout, zda bude Dálkový jezdec propuštěn, kromě jiného i na základě mezinárodní petice, která kolovala mezi Robinsonovou rodinou a byla podpořena Spolkem dálkových jezdců.

Pokud projednání žádosti neproběhne s kladným výsledkem, stráví Robinson v indickém vězení dlouhou dobu.

Daniel byl vskutku naivní a bláhový, když vstoupil na indické teritorium bez vstupního víza, a ještě po sporném horském průseku. Podle tohoto se tento pionýr Čajové stezky bezpochyby dopustil zločinu. Robinson, který vstoupil na indické území bez kriminálního úmyslu, se k chybě vždy upřímně přiznává.

„Možná jsem hloupý,“ říká, „ale rozhodně jsem neměl špatné úmysly. Prostě jsem se nechal unést dobrodružným duchem a nevěděl jsem, kdy přestat.“

Bez ohledu na problémy se zákonem, nelze Robinsonovi upřít, že svou impozantní cestu přes některé nejtěžší terény, které jsou lidem známé, dokončil. Ironií tedy je, že ho neudolaly tisíce pěšky ušlých mil, nebo tradiční nebezpečí. Na kolena jej srazilo trestající zacházení skutečných nepřátel dobrodružství – těch, kteří se narodili bez představivosti.

Co by udělal Mahátma?

U nás, ve Spolku dálkových jezdců, máme ideály svobody, odvahu a obětování se v krvi, protože to jsou hodnoty, které umožňují jezdeckým Argonautům Spolku setrvat na životpřevracejících, často velmi nebezpečných cestách po celém světě. Z tohoto důvodu vybízíme Dálkové jezdce ve 33 zemích, aby podepsali petici Robinsonovy rodiny, petici, která se snaží o okamžité propuštění uvězněného cestovatele. Detaily o Danielově případu a o petici najdete na www.freedan.co.uk.

Na závěr si dovolím poslední zamyšlení.

Indie se tradičně těší reputaci země duchovně velkorysé. Až do teď byl Robinsonův případ v rukou byrokratické přísnosti, nikoli v rukou tolerance a odpuštění. Rád bych své přátele v Indii skromně upozornil, že to byl velký Mahátma, jehož skutky a filozofie by nás dnes měly vést.

Mohandas Gandhi je oprávněně považován za otce indického národa.

V jeho malém těle sídlil obrovský duch. Mezi Mahátmovy dosaženými cíli byla i jeho pionýrská „Satyagraha“, odbojové hnutí proti tyranii cestou civilní neposlušnosti. Jeho nadčasové učení o nenásilí, obecné toleranci a náboženském odpuštění inspirovalo dr. Martina Luthera Kinga jr., Steva Bika a Aung San Suu Kvi.

Motivováni Mohatmovou statečností, Spolek dálkových jezdců vybízí indický soud, aby pamatoval, co Gandhi, tento velký zákonotvůrce, řekl: „Z hlediska svědomí, nemá zákon většiny své místo… Je to zákon oka za oko, který celý svět oslepuje.“

Milovaný otec Indie, a duchovní životní příklad pro milióny ostatních, symbolizoval Mahatma Gandhi milost a odpuštění. Spolek dálkových jezdců doufá, že by právní systém Indie mohl učinit totéž, až budou projednávat případ Daniela Robinsona.

text: CuChullaine O'Reilly, The Long Riders's Guild

CuChullaine O’Reilly strávil více než dvacet let studiem jezdeckých cestovatelských technik čtyřech kontinentů. Je zakládajícím členem Spolku dálkových jezdců (The Long Riders’ Guild), v sedlech koní podnikl dlouhé cesty po Afganistanu a Pákistánu, poté vedl Karakorum Equestrian Expedition pěti horskými pásmy, včetně Himalájí, překročil Diamerskou poušť, čímž dosáhl rekordu za nejdelší zaznamenanou cestu koňmo v Pákistánské historii. CuChullaine se poté stal členem Královské geografické společnosti. Napsal knihy Khyber Knigts, vzrušující příběh o svých dobrodružstvích v Pákistánu, The Long Riders, první světovou jezdecko-cestovatelskou antologii, The Horse Travel Journal a The Horse Travel Handbook (u nás nevyšel žádný z jeho titulů). Během jedné ze svých jezdeckých cest byl CuChullaine mučen a nelegálně uvězněn v pákistánském neblaze proslulém vězení ‘Pindi Prison.