Článek vyšel v The Horse Magazine v listopadu 2018: Pedro Torres - Working Equitation to Dressage

Jdu se podívat na Pedra Torrese. Vystoupí na Equitaně v rámci Masterclass. V uších mi jasně a hlasitě zní výstražné zvony. Když jsem se s Pedrem poprvé setkal před deseti lety, byl mistrem světa ve Working Equitation, čestným portugalským "cowboyem". Dnes, v roce 2018, se ale zdá, že se změnil v jednoho z těch, kteří jsou příliš citliví na to, aby mohli soutěžit, kteří zapomněli na principy, vše udělám podle svého, jsem guru, který se nepořádku sportovního světa postaví svým prostým smýšlením. Varovnými signály tu pro mne byla slova přirozené, vibrace a pocity, pocity, pocity.

Den před vystoupením jsem se s Pedrem Torresem posadil k rozhovoru a položil nabízející se otázku - jak to, že mistr světa ve Working Equitation vzal vedení drezurní Masterclass?

"Myslím si, že s tím Working Equitation nesouvisí. Abyste byl mistrem světa, musíte mít skutečně kvalitní základ - není to o drezuře, ale o jezdectví, myslím, že je to o způsobu, jakým jezdíte. Můžete to nazvat drezurou, ale základ je stejný pro všechny disciplíny, později se můžete specializovat, ale základ je stejný pro všechny."

Co je tedy základ?

"Myslím, že základ musí mít kůň i jezdec. Tímto základem je nalezení přirozené rovnováhy koně, po níž přichází na řadu komunikace. Komunikace je o signálech. Jak se dotýkáte nohama, jak držíte otěže, jak se cítíte - právě to určuje, jak budete s koněm komunikovat, jak tato komunikace začne. Nejdůležitější je, abyste porozuměli svému koni. A právě to se pokusím vysvětlit v Masterclass. Bude to o mém pohledu a mých pocitech z koní, kteří se tam představí. O těch koních mnoho nevím, strávil jsem s nimi dnes pouhých dvacet minut..."

První kůň je čtyřletý "National Novice Champion" Yarramee Fonzie, kterého jezdí Justine Greerová. Zdá se, že tento kůň je dobrým kandidátem pro Pedrův styl: "Musíme pracovat s energií koně, která protéká skrz koně do vašich rukou. Představte si energii jako vodu, která teče vaším tělem skrze nohy do vašich rukou. Zadní končetiny produkují vodu a posílají ji přes záda. U mladých koní, kteří jdou krkem trochu níž, potřebujeme o něco více tekuté energie. Pak můžeme zkusit jezdit je trochu výš a přitom proudění energie udržet. Pokud nám přitom do rukou přestane proudit, nastane problém s přilnutím."

Pedro jezdil mladého Fonzieho, předvedl trochu ustupování na holeň a pak požádal o trochu napřímení ve cvalu: "Ve cvalu mu trochu pomůžeme a pak už jen lehkost, lehkost, lehkost. Pokud cítíte a užíváte si pohyb, máte prostor ke zlepšení, ale nemůže to být špatné."

Je ale také možné, že budete trochu nudit...

"Plánuji v rámci Masterclass něco jiného, chci sedět na koni a vysvětlit lidem, co cítím a jaké techniky používám k tomu, abych zlepšil konkrétního koně v konkrétním okamžiku."

Tak to ale ve skutečnosti nedopadlo. Podle mého názoru byla nejúspěšnější interakce s australskou parajezdkyní Emmou Boothovou a jejím koněm Kirby Park Joy, při níž zůstal Pedro ze zřejmých důvodů na zemi, a přesto dokázal vytvořit krásnou změnu v tom, jak klisna chodila, a zejména, jak jezdila jezdkyně.

"Trochu pomaleji, trochu uvolněněji, trochu pohněte rukama a trochu pohněte rukama. Uvolněte napětí otěží, uvolněte ruku, více uvolnění, ještě pomaleji. Když jde pomaleji, lépe pruží."

Vždy jsem předpokládal, Že Emma se občas dostává za pohyb kvůli omezením, které má s udržením pozice v sedle a to i když jsou její nohy připoutány. Ale díky Pedrovým jemným intervencím jsme viděli, jak zvládne udržet nejen svou pozici v sedle, ale i otěže, viděli jsme, jak kůň začíná tančit.

"Vidíte, že když je to pomalejší a lehčí, je tam více harmonie. Když řeknu Emmě, aby se usmála, kůň vycítí vibrace, je velmi důležité mít dobré vibrace."

Nemusíte být pod vlivem vibrací, abyste dokázali ocenit laskavé a sympatické instrukce a talentovaného jezdce, který je připraven to vyzkoušet...

Stejně jako je tomu u mnoha jiných portugalských jezdců, i Pedrovo ježdění je "rodinný podnik, rodinná záležitost": "Všechno začalo s mým otcem, později jsem měl i několik dalších "Masters", učitelů, kteří mi pomáhali najít cestu. Začnete si brát kousek od jednoho mistra, kousek od druhého a tak najdete svůj cíl. Svým způsobem to ale bylo i o tlaku, sedm nebo osm let jsem prožil tak, že jsem v sedm hodin ráno sedl na koně a nikdy jsem neskončil před desátou, to celé bez přestávek, bez svátků, bez nedělí, byl to celý můj život. A pak jsem začal být unavený, moje tělo už to nebylo schopné zvládnout. Začal jsem přemýšlet... jak je možné, že staří mistři jezdí, přestože ve svých tělech už nemohou mít tolik síly, kolik jí mám já? Začal jsem hledat jiný způsob, jak jezdit, protože pokud mohou staří mistři jezdit a vzdělávat své koně, aniž by byli fyzicky zdatní, pak to o síle není, nemůže být."

"Začal jsem přemýšlet jinak. Jak bych mohl získat pocit o trochu rychleji? Přece nemohu čekat, než mi bude šedesát let! Začal jsem se učit různé techniky, jezdil jsem mnoho minut se zavřenýma očima. Protože když zavřete oči, ostatní smysly se probudí. Je to trochu jako u slepých a slabozrakých, ti lépe slyší, lépe cítí. Začal jsem přemýšlet, dobře, pokud zavřu oči, mé tělo musí lépe vnímat pohyb. A když vnímám pohyb a rovnováhu, pak už nemusím být tak silný. Mohu vám pomoci ve správném okamžiku, protože když je vám pomoženo ve správný okamžik, nebudete potřebovat tolik síly."

"Později jsem se snažil rozvíjet tyto techniky krok za krokem. Nakonec jsem si uvědomil, že kůň je kostra a za kostrou jsou svaly, šlachy a kůže. Pokud neuvolníte svaly, kostra se nemůže pohybovat tak, jak chcete. Jako jezdec musíte být tak trochu fyzioterapeut, musíte znát trochu z biomechaniky, co je schopen ovlivnit ten který dotyk, co se děje se svaly v různých rovinách a situacích. Všechny tyto věci musíte smíchat dohromady, než najdete přirozenou rovnováhu koně. Pokud je kůň v přirozené rovnováze, bude snadné s ním tančit. A naším cílem má tanec být. Rád tančím s koňmi, nechci svého koně do tance nutit, právě to chci ukázat v Masterclass - je to o jednoduchém dotyku, o jednoduchém pohybu."

Další prezentovanou dvojicí byla Jessica Greelishová a Good Time:

"Znovu chci, aby šel opravdu pomalu. On zatáhne, já vydržím, pak zjemním, ale pomalu, když se učíte tančit, také to děláte pomalu. Chci Grand Prix koně, ale když kůň jde v klusu a cvalu příliš rychle, je daleko od Grand Prix úrovně. Jestliže má kůň velký pohyb, pracuji ho v pomalejším tempu, pokud kůň velký pohyb nemá, pracuji ho v rychlém tempu."

V této části lekce se Pedro dostane trochu nad rámec základního uvolnění a to byla prozatím jediná informace, kterou jsme dostali. Pedro chce, aby kůň ve cvalu lépe pracoval v plecích, ohýbá ho směrem ven v rozích, pak ho narovná a opravdu, plece se protáhly.

Pokusy o práci na vyšší úrovni ale nejsou tak úspěšné. Cvalové piruety jsou poměrně dobré, řekněme známka 6, ale přeskoky každý třetí v pořádku nejsou, řekněme lepší 4 nebo horší 5, kůň má vysoko záď. Vše skutečně dokazuje, že kvalita letmých přeskoků je odvislá od kvality cvalu a v tomto případě kvalita cvalu zaostává - ke zlepšení bylo by moudré sledovat Pedrovu radu: "Nejlepší způsob je to zjednodušit. Pokud možnost zjednodušení nenajdete, vraťte se k základům."

Dalšími jsou Claire Arnoldová a Dolcima. Kůň je zjevně na St. Georges úrovni, ale je v takovém napětí, že se Pedro uchyluje k univerzálnímu léku, obratu kolem předku, "aby donutil zadní nohy aktivně se překračovat a tak se uvolnila záda koně".

Reálně vidíte, proč jsou uvolňovací cviky tak významné ve výcvikové stupnici. Vzpomněl jsem si na "Dressage with the Stars" v roce 2000, kdy Bennett Conn představil Amoucheura napjatého jako buben a drženého v pevném rámci. "Pošlete toho koně do uvolnění a delšího rámce" ... řekl tehdy Michael Klimke ... opakoval to znovu a znovu, dokud vše nezakončil slovy, že je mu líto, ale že tuto dvojici nemůže nic naučit, když se kůň nedokáže uvolnit.

Pedrovi trvá asi půl hodiny, než se kůň zklidní natolik, aby mohl udělat alespoň nějakou skutečnou práci, končí několika dvojkovými a trojkovými sériemi, sice poněkud bez výrazu, ale potěšily výjimečně snadno potěšitelné publikum. V závěru nabídne trochu prodlouženého klusu na střední linii. Myslím si, že kůň končí stejně napjatě a neuvolněně, jako začal.

Další kůň, importovaný andaluský hřebec Heather Currie, Istan de Azuel, dal Pedrovi příležitost proletět se s dojmem, který je tak přirozený jezdcům z jeho části světa.

Pedro rychle odhalil, že stejně jako mnozí koně tohoto plemene, je i Istan tvořen dvěma různými koňmi. Jeden kůň je vpředu a druhý, úplně jiný a podstatně pomalejší, je za ním.

"Tito koně v sobě mají tolik flexibility, ale s touto pružností přichází ruku v ruce slabá záď."

Pedro se chvíli snaží problém vyřešit, ale vždy, když to dá do pořádku, kůň se znovu rozpadne. Pedro to moudře řeší tím, že divákům nabídne vzrušení - freestyle.

"Když je hudba připravená, pojďme tedy tančit."

I bez piaffy a pasáže to byla zábavná show, byly tam i trojité piruety, pěkná série přeskoků. Pedro dokončil jízdu jednou rukou, druhou mával na dav, v němž mnozí tleskali.

Pedro Torres vidí sám sebe spíše jako jedince než jako nositele portugalských tradic.

"Myslím, že to je můj osobitý způsob jízdy, ale samozřejmě to také vychází z portugalského jezdeckého stylu. V Portugalsku máme lusitány, plemeno, které se po staletí šlechtilo pro býčí zápasy. Kůň pro býčí zápasy musí být velmi odvážný, rovnováha musí spočívat hodně na zadních končetinách, protože jinak by nebylo možné otočit koně před býkem jednou rukou. S takovým množstvím adrenalinu, s takovým množstvím síly, opravdu musíte najít dobrou rovnováhu, aby se kůň mohl velmi rychle otočit a nebyl chycen býkem. Naše tradice je jízda s velmi malým kontaktem. Kontakt je spojení mezi vámi a vaším koněm. Nemám rád ježdění bez přilnutí, se zcela volnými otěžemi, protože pak mezi vámi a koněm neexistuje žádné spojení. Je krásné mít trochu spojení, ale toto spojení musí být měkké."

"Toto spojení nemění rovnováhu koně, je to jen podpora. Opět můžeme použít přirovnání s tancem. Když s někým tančíš, máš ruku na jeho zádech. Koním jen pomáháme tančit, nesmíme nic brát, protože když chytíš, zastavíš pohyb svého tanečního partnera. Nesmíme zastavit pohyb, musíme jít s pohybem a zjistit, co tento pohyb vytváří."

V jedné fázi jste trochu trénoval s německou drezurní jezdkyní Martinou Hanover...

"Když jsem začal dělat drezuru, byla Martina důležitá, dostal jsem od ní rady, jak závodit. Samozřejmě jsem to trochu přizpůsobil mému stylu. Nechci jezdit s tak velkým tlakem. Není možné, abych jezdil s více než pěti vteřinami kontaktu. Myslím, že i to je hodně, takže pro mě to musela trochu přizpůsobit, ale bylo důležité získat informace, jak mít v obdélníku více procent."

Ale nyní jste se rozhodl, že skutečně nechcete být sportovním drezurním jezdcem?

"Vlastně mám jednoho koně, s kterým soutěžím na úrovni Grand Prix, ale to není můj cíl. Pokud začnu o soutěžení přemýšlet jako o svém cíli, začnu se trochu vzdalovat od místa, kde chci být. A já chci být především lepším jezdcem. Chci lépe pochopit koně, chci lépe porozumět rovnováze. Pokud koně začnu používat k získávání vyšších procent v úlohách, pak jsem zákonitě trochu omezený. Nejsem mladý, ale také nejsem starý a chci strávit zbytek života objevováním nových věcí. Mou snahou je pomoci lidem lépe porozumět jejich koním. Netlačte příliš, buďte šťastní a nechte koně, aby i oni byli šťastní."

A kde tedy nyní působíte?

"Mám jezdeckou školu v Portugalsku. Nemám příliš mnoho studentů, protože studenti jsou jako koně, potřebují čas. Standardně u mne lidé zůstávají tři roky. Není to jen o tom naučit se technice, ale musí také pochopit moji filozofii. Jak analyzovat? Co můžeme změnit - když se musíte přizpůsobit ... a to potřebuje čas. Není to jen technika, není to jen o tom, jak tahat rukama, ramena dozadu, více holeně, ne, ne, je to filozofie: jde o to cítit rovnováhu, o to, jak moc a kolik můžete do procesu interferovat, jak tuhé jsou vaše ruce. V tom všem je opravdu důležité udržet rovnováhu, udržet přirozenou rovnováhu, lehkost. V tuto chvíli mám studenty z Francie, Německa a také dva z Portugalska. Je jich pět a to je pro tento rok maximum, už nemám žádný další prostor."

Kolik koní?

"V tomto okamžiku dvacet čtyři. Některé z nich mám v tréninku, někteří jsou mých studentů, někteří jsou klientů. Pro každého koně mám vypracovaný projekt, jak je zlepšit, mám různé koně, jsou to hlavně lusitánci, ale mám také teplokrevníky a dva španělské koně."

"To je to, co chci dělat po zbytek života. Vlastně to, co chci opravdu dělat, je pracovat na lepším jezdectví, lepším pochopení koní, pokračovat tímto směrem kupředu a žáky učím vše, co objevuji. Myslím, že mám tak trochu dar a mám pocit, že tento dar musím předat dalším jezdcům. Myslím, že je opravdu důležité, aby lidé o koních věděli víc."

"Dám vám příklad. Často lidé říkají, používejte vnější otěž, protože všechny knihy říkají, že máte používat vnější otež. Ale zkuste vnitřní otěž! Možná, že kůň půjde lépe na vnitřní otěži. Chci, aby jezdci našli ten nejlepší způsob, který je vhodný pro konkrétního koně v daném okamžiku. Ptají se -  jezdíš na vnější nebo vnitřní otěži? Jezdím tak, jak to kůň potřebuje. Jistě, mám nějaké techniky, ale ty, pokud to nefunguje, změním."

Ale obvykle to má být...- "normálně samozřejmě ano, ale ne všichni koně jsou stejní, nejsou si rovni. Každý kůň má jinou rovnováhu a já musím být velmi otevřený, abych našel tu nejlepší cestu pro koho kterého koně."

"Stále se učím. Vždy, když vedu kliniku, učím se. Téměř každý víkend jsem někde ve světě, vedu kliniky a učím se. I od velmi slabého jezdce na velmi nezkušeném koni se můžete něco naučit. Možnost tolik cestovat, setkávat se s jezdci, reálně absorbovat jejich problémy a snažit se tyto problémy vyřešit vnímám jako dar. Je to způsob, jak nalézt poznání."