Pohár Filmového festivalu: dostihy očima fanouškovýma

(5.- 7.7.2002) Dostihový sport, ač mediálně ze všech koňských disciplín nejsledovanější, se počtem jednotlivých soutěží a účastníků nemůže vyrovnat u nás nejrozšířenějším závodům skokovým; koneckonců je to logické. Přeskákat si pro radost nejnižší formu parkuru může dnes prakticky každý a dá se obrazně říci, že kdekoliv; naproti tomu dostihová klání jsou záležitostí jen několika málo větších měst, která disponují dostihovým závodištěm. Každý nemá příležitost tento druh podívané zažít na vlastní kůži. Právě těmto jedincům přináším reportáž popisující tuto historickou zábavu očima dostihové fanynky.

Karlovy Vary se pyšní jedním z nejútulnějších závodišť v Evropě. S originálními dřevěnými tribunami, s krásným zázemím, dokonale zapadajícím do panoráma lázeňského města. S přípravami na Mezinárodní Filmový festival se pořadatelé dostihů rozhodli pro akci v naší zemi neobvyklou: třídenní mítink. Využili tak pátečního státního svátku ve svůj prospěch a všichni byli zvědaví na výsledek. Letošní první dostihový den v Karlových Varech, pořádaný netradičně již v dubnu, v sobotu a v čase také nezvyklém, se vydařil: důvodem těchto programových změn bylo setkání evropské smetánky modré krve a které jiné místo by se k této příležitosti hodilo více? Ale zpět k filmovému festivalu.

Již několik let se jako vyvrcholení mítinku běhá o Pohár Filmového festivalu. Filmové celebrity mají kromě VIP tribuny k dispozici i vlastní raut stan a protože návštěvnost dostihů není vyloženě masová, není problémem potkávat filmové osobnosti na každém kroku: hezky bez zvýšené ostrahy, chumlu fotících novinářů a okruhu ječících fandů. Dámy se předhánějí v nošení co nejelegantnějších pokrývek hlavy a je opravdu škoda, že bylo upuštěno od soutěže "o nejoriginálnější klobouk". Nevím, jak vloni, ale předloni se na molu sešlo kolem dvacítky soutěživých žen a dívek; Pavel Nový, v roli komentátora a rozhodčího zároveň, byl postaven do nelehké situace, navíc v časové tísni. Já osobně bych letos udělila cenu paní Zatloukalové; slušel jí jak klobouček, tak i požehnaný stav (na čemž jsme se shodli i s kameramanem České televize).

Pavel Nový zůstal karlovarskému filmovému mítinku věrný. Letos opět s přenosným mikrofonem migroval všude, kde se dalo, a komentoval veškeré dění na závodišti. Netajil se s faktem, že o koních ví dohromady velké nic (paradoxně ke svým účastem na dostizích, což mně osobně přijde sympatické). Svěřil se publiku, jak "tvrdě" dopadla jeho účast v sedle koně během natáčení seriálu "Zdivočelá země", onu rozervanou košili má jako památku dodnes schovanou. Připomněl nám, že ve zmíněném seriálu hrál velice zápornou postavu (on tedy řekl doslova "hajzla"), který tam střílel koně, ale vzápětí všechny diváky ujišťoval, že to bylo jen jako, že žádný kůň zabit nebyl a že by to nikdy v životě neudělal. Což by nás určitě samo o sobě nenapadlo.

Pavel poctivě vyhledával jak samotné aktéry dostihů, tak i trenéry a majitele. Hned ze zpočátku se jeho obětí stala Martina Růžičková, jakožto "kolegyně moderátorka". Martina rozhovor poskytla a Pavel si z čiré sympatie ústně vsadil na jejího svěřence. Kdo se trošku pohybuje v dostihovém sportu, určitě bude znát jméno ryzáka Century Day, který už startoval v prestižnějších dostizích, než jakým byla dnešní čtyřková Cena společnosti Moser. I kurz 1:2,25 hovořil za své a když koník vítězně proběhl cílem, radoval se Pavel Nový jako malý kluk. Od té chvíle si věřil - na tom přeci není nic těžkého, určit vítěze!

Jenže realita je ve skutečnosti úplně jiná. Sázení na koně je jistě tím nejnespolehlivějším hazardem; můžete být ostřílený odborník přes koně, seďte si klidně celou noc na internetu a bloumejte, pozorujte koně v paddocku jednoho po druhém - stejně se netrefíte. Stačí, aby se super favorit špatně vyspal, v opačném případě absolutní outsider jedenkráte v životě odvedl výbornou práci, protože jen jemu dnešní tlak, teplota vzduchu, ozón, stupeň zatížení, váha, startovní pozice, stav dráhy, průběh dostihu, jezdec a nálada sedly: a peníze jsou v tahu. V tom je ale krása dostihů; spousta lidí na ně jezdí jen kvůli sázkám. A tak si představte, jak se lidé tvářili po zjištění, že "hrát" nelze kvůli selhání počítačové sítě. Občas se stávalo, že díky obdobnému defektu se první dostih obešel bez sázek, jenže dnes si šotek zařádil přímo ďábelsky a fronty před pokladnami se zklamaně rozešly až před začátkem dostihu třetího. Tedy mezinárodní ostuda. Totalizátory byly uvedeny do chodu až na poslední dva dostihy a pokud lidé zareagovali stejně, jako moje mamina, přišla sázková kancelář Turf Praha, a.s. o veliké zisky: "Trhněte si nohou, když jsem si nemohla vsadit na Lymonda!"

Nicméně Pavel Nový to pilně zkoušel dál, alespoň formou ústní. A když tak člověk poslouchal jeho úvahy, musel se smát. Nehledejte v tom žádnou škodolibost, já osobně si na Pavla potrpím; prostě a jednoduše byl pan Pavel jakožto neznalec dostihů (a koní vůbec) úžasně roztomilý. Nejdokonalejšího interview jsme se dočkali po doběhu hlavního dostihu - Poháru Filmového festivalu (Cena Trangas). Vloni ho k mé velké radosti vyběhal ryzák Hyphen s Ivanem Kubem v sedle, letos se však na startu bohužel neobjevil. A tak se naším žhavým želízkem v ohni stal Lymond od Váňů. Jakožto fanynky právě jejich koní jsme tedy držely palečky Lymondovi, ačkoliv nebyl považován za favorita. Proti němu nastoupilo dosud neporažené tříleté eso Ixos, podobně výborný Silnar a šance se dávaly i stále se zlepšujícímu Rabínovi. Pavel Nový před dostihem vyzpovídal trenéra Václava Chaloupku a po rozhovoru vsadil na jeho papírově lepšího Sammetsmana. Opět jsem se musela smát, hlavně po výroku jedné paní na tribuně pod námi: "Ježiši, tak jemu bych svěřila prachy..."

Jaké však bylo překvapení širé veřejnosti, když zmíněný Sammetsman se synovcem Václava Chaloupky Jiřím přišel Pavlovi Novému skoro na prvním místě (tedy druhý). Super favoritovi se stalo přesně to, co jsem zde již popsala: varský ovál mu nesedl a po kolizi doběhl až šestý. Silnar s Kristýnou Bezděkovou přišel třetí, Rabín (Karol Šarina) za nimi; a zvítězil (jak jinak) Lymond, premiérově s Josefem Bartošem v sedle. Pavel Nový si trenérku Váňovou po slavnostní fanfáře opravdu poddal (v tom nejlepším slova smyslu). Pokládal jí rozkošné "laické" dotazy a korunu tomu nasadil ve chvíli, kdy se zeptal na samotný trénink Lymondův, přičemž Pavla Váňová popravdě odpověděla, že ona Lymonda netrénuje. Pavlovi neznalcovi, netušícímu, že Váňovi mají 60 koní v tréninku napsaných na své osoby většinou obráceně, poměry u Váňů nějak nešly do hlavy (starou Bohuslav, kde se připravují steepleři, má pod palcem Pavla, zatímco na nových moderních Mlýncích, kde jsou až na pár vyjímek rovináři a koně mladí, šéfuje Josef; zde Váňovi také bydlí). Tudíž se optal, kdo tedy vlastně doopravdy velí - třeba doma, čímž dostal Pavlu Váňovu do rozpaků; zkrátka a jednoduše celé interview bylo doprovázeno salvami smíchu, především z obecenstva. A já jsem si vroucně přála, aby v příštím dostihu zvítězil Váňovic Rainbow Hero; tím pádem by se mikrofonovou obětí Pavla Nového stal v programu uvedený trenér Josef Váňa, který by přiznal, že on vlastně Rainbowa netrénuje (koník je ustájen na Bohuslavi) - sranda. Pavel Nový mne ale předběhl a odchytil pana Váňu ještě před dostihem; ten jakožto "trenér" sdělil, že Rainbow si pro vítězství určitě neběží, že se jedná o protáhnutí před důležitějším dostihem. Hádejte, na koho vsadil Pavel :o)).

Rainbow Hero se bohužel k mé (a Pavlově) velké lítosti neumístil; já jsem si na rozdíl od trucující maminky vsadit šla a doufala jsem, že Rainbow dokáže přijít pátý. Mám totiž k Rainbowovi citovou vazbu. Před lety jsem se při návštěvě Bohuslavi nechala přemluvit a svými cajky jsem "poctila" právě tohoto drobného koníka. Kromě toho, že pod mým skokovým Hauzrem vypadal jak poník, jsem pochopila, jak záludná může být jezdcova bezpečnost při Váňovském šplhání se do kopců. Kdo neviděl kolmé krpály, do kterých koně lezou skoro po kolenou, nepochopí. Faktem ale zůstalo, že se mi po několika metrech otevřely mé oba pečlivě naolejováním udržované bezpečnostní zámky a třmeny byly v háji. Jeden jsem zachytila, ale druhý zůstal na místě činu, a když jsem se po zdolání mrakodrapu (ležíce bezmocně na koňském krku bez opory) pro něj už po svých drápala, doslova a do písmene po čtyřech!!!, připadala jsem si přinejmenším jako kaskadér (když už ne horolezec). "No my kvůli tomuhle zámky na sedlech nemáme!" Vážně ohromná legrace. Lepší hlášku měla už jen má jmenovkyně, která na mne ve chvíli, kdy se mi v tom fofru zastavoval hrůzou tep, zavolala: "Káťo, ztratila jsi třmen!" Na což bych vyloženě sama nepřišla.

Vůbec nejlepší tip měl Pavel Nový v závěrečném dostihu, kdy vsadil na úspěchy Kristýny Bezděkové, která si během dne dokázala připsat na konto další dvě vítězství. Vyhledal v programu koně, jež byl u jména Kristýny uveden, a nijak mu nevadilo, že Esterka (jakožto kůň "pod čarou") nestartuje; a aby tomu dodal ten správný šmrnc, označil ji jako svou favoritku pár sekund po té, co hlasatel z cílové věže oznámil, že Esterka neběží. Ale renomovaná společnost v paddocku s úsměvem Pavla na tento malý nedostatek upozornila a Pavel následně svůj tip přehodnotil. Mimochodem, i přes neúčast Kristýny startovalo v tomto dostihu 7 žen!

Nevím, jak ostatní koňští odborníci, ale já jsem se skvěle bavila. V programu vystupovaly i mažoretky v podání mladších dívek a mladičkých holčiček (věk 4-6 let), počasí vydrželo po celé tři dny. Snad jen časté výpadky totalizátorů dostihovou pohodu narušily.

Sobotní program se nesl v režii, o které jsem vždy snila: celé odpoledne dostihy překážkové. Určitě leckoho překvapí, že jsem při této příležitosti chyběla; nejen pořadatelé dostihů nacpali své koňské akce do jediného víkendu - bohužel pro mne. V tradiční jedničkové Velké Karlovarské steeplechase (Cena Sokolovské uhelné) dle mého očekávání zvítězil Glogloglo s Václavem Lukou ml. v sedle; tomuto koníkovi karlovarská dráha vyhovuje a protože už vloni zde předváděl stabilní výsledky, bez rozmýšlení jsem na něj vsadila v rámcovém dostihu, když se vloni běžela Velká Pardubická. A vyhrála jsem! Druhou příčku po pádu Thessalona obsadil Emil s Jirkou Plzákem, dvě dámy (Bonanza a am. Jíchová) si vyběhly pozici třetí. O čtvrtou a pátou se na konci podělili Nobleman (Myška) a Luramo (Štencl). Více koní dostih nedokončilo.

Vrchol nedělního mítinku, Cena Nadace Filmového festivalu (Cena Živnobanky a Amati Kraslice), se stala kořistí dvojice Labrador a Martin Knauer. Druzí skončili Lewana (vlastní sestra Lymondova) s Daliborem Törökem a za nimi Soderáno (Rája). V neděli na karlovarský ovál kromě červených rodokmenů vyběhli i nefalšovaní arabští plnokrevníci. Tedy pastva pro oči (u které jsem rovněž bohužel nebyla) a nová zkušenost pro ostřílené rajťáky. Nejtvrdší zážitek si odnesl král Miňonek Jaroslav Kovařík, kterému při finiši v cílové rovině (omlouvám se za ten sprostý - leč velice výstižný televizní výraz) "kurva arabská" nečekaně uskočila, a katapultovala svého žokeje ze sedla. Padací neděle bohužel nepatřila jen loňskému šampiónu jezdců Kovaříkovi: po ošklivém pádu z Michelinky skončila v nemocnici i již zmíněná letos mimořádně úspěšná Kristýna Bezděková, která se následně musela podrobit operaci. Závěrem jí tedy ze srdce popřeji brzkého uzdravení a těším se na příští festivalový mítink. Hlavně na sázení s Pavlem Novým :o))

Podobné články
 Táňa Mášová

Připravili jsme pro vás KOŇSKOU ŠTAFETU. Štafetový kolík ale bude jen symbolický. Půjde o “zimní” seriál minirozhovorů, které mezi sebou povedou…

Jan Odložil

Být překážkovým šampionem v jedné sezóně v Čechách i na Slovensku, to je jedinečný výsledek. Žokeji Janu Odložilovi se to povedlo v roce 2022. Trvale…