Mostecký dvoudenní mítink 27.7. 2002 - opět očima fanouška

Hned v prvním odstavci bych Vás ráda krátce seznámila s dalším dostihovým městem, kterým je severočeský Most. První dostihy byly na mosteckém hipodromu pořádány dne 13. září 1997 a premiéra dopadla úspěšně. Mostecké závodiště se postupem doby stalo vyhledávaným místem; jak sportovním, tak i zábavním. Dostihový a jezdecký areál je názornou ukázkou využití těžbou zdevastované přírody; závodiště vzniklo takříkajíc na zelené louce, a z nevábně působící planiny byl vybudován rozlehlý ráj koní a jezdců. Snad jen panoráma sídliště člověku stále připomíná, kde se doopravdy nalézá.

Autoři projektu se skutečně mohli "vyřádit", koneckonců měli k dispozici lány "neomezeného" prostoru. A hned vedle udělali radost z roviny i milovníkům golfu, takže dělí-li se Vaše rodina na koňaře a golfisty, udělejte si výlet do Mostu. Hipodrom se nalézá, jak už bylo sděleno, pod okny města; už po projetím bránou zaregistrují bystřejší návštěvníci různé překážky v rozmanitém terénu, takže jen mlsně slintají při pomyšlení na avízovanou Hubertovu jízdu. I když slina tekla hlavně Móně, která je posedlá vším, co se dá koňmo přeskočit, nezávisle na délce, výšce a šířce. Když se naším rodným krajem prohnalo tornádo, které nedaleko od koní rozmetalo dvě kůlny na třísky a o pár hodin později zabilo v Berlíně 7 lidí, komentovala milá Móňa pruh zpřerážených stromů jedinou větou:"To by se krásně hepalo, kdybych měla herku..." Prý rozhodně nerozřezávat, protože to by byla velká škoda. (Mimochodem, "hepat" je moravský výraz pro všechno, co se týče skákání. Už roky se naši Móňu intenzivně snažíme naučit mluvit česky, ale výsledek je ubohý: zatímco Móňa v pohodě ignoruje fakty, že u nás jíme okurky místo okurku a neotravují nás žádné muchy, nýbrž mouchy, my zjišťujeme, že už nevědomky ke koním chodíme "o půl páté", do kopců "lozíme" a koníčky si otíráme "hadrou".)

Člověku skutečně nezbývá nic jiného, než závidět, tedy co se týče prostoru. Několikahektarový hipodrom je ohrazený plotem, a tak nehrozí, že po Vás někdo na polní cestě šlehne kámen, protože nedávno tudy jel "taky ňákej kůň a podupal mi brambory". K dispozici rovinky, kopečky, lesíky - vše. Kromě dostihů se mostečtí pustili i do pořádání soutěží skokových; co více si potencionální účastníci parkurů mohou přát, než-li možnost ubytování koní v prostorných boxech (mám chuť napsat kapacita neomezená, ale "neomezeného" zde už je až příliš), o zázemí nemluvě (snad jen slušná obdoba ubytování pro lidi chybí: mezi ukrajinskými nádeníky a v nepříliš čistých podmínkách se každý dobře necítí). Další nedílnou součástí jezdeckého sportu jsou diváci. I ti si přijdou v Mostě na své: kromě občerstvení zde své zboží nabízejí i podnikatelé jak s koňským sortimentem, tak s módními doplňky. A tak si zde můžete vybrat ručně vyrobený kožený pásek či slušivý elegantní klobouček.

Klobouky k dostihovému sportu neodmyslitelně patří; pořadatelé teedy neváhali připravit tradiční soutěž "O královnu a princeznu hipodromu". Mimochodem, pakliže by nesl nejoriginálnější pokrývku hlavy zástupce pohlaví mužského, byl by zvolen jako Král hipodromu (eventuelně princ). Není problémem. Zvláště chybí-li Vám mobil, který byl nabídnut jako hlavní cena. Pakliže kloboučkům neholdujete, není nic jednoduššího, než vyplnit anketní lístek, jež jste obdrželi spolu s programem, a čekat, zda-li jakožto výherce mobilu nevylosují po posledním dostihu právě Vás. (Cen je samozřejmě více, ale já si přirozeně pamatuji tu první, jak jinak.) Pro děti je v areálu vybudováno centrum na dovádění, od možnosti dostatečně se vyblbnout v nafukovacím hradě až po rajtování: jak na hrozivě vypadajícím umělém býku, tak i na opravdových koních. A lze si vybírat - velkého či poníka? Já s Móňou jsme chvilku přihlížely, koketovaly jsme s myšlenkou se trošku odvázat a jít se povozit, ale nakonec jsme tamějším koníkům námahu ušetřily. Samy totiž máme spolu s další kmarádkou Martinou partičku, která se baví tím, že jezdí po okolních táborech a vozí dětičky na koníčkách. Jednak máme důvod k výletu, jednak tím učíme mladší koníky nebát se děcek a povyku a pak - nejlepší bývají cesty zpátky. Po jednom pivku je pro ušlapaného člověka svět tak krásný... Škoda, že nemůžeme dát loknout i koníkům. A tak máme okolní dětské tábory rozdělené na lakomé a nelakomé. Mimochodem, peníze nebereme!!!

Dalším velikým kladem mosteckého závodiště jsou toalety, za které se nemusí platit. Všichni, kdož mne jen trošku znají, ví, kolikrát já musím utíkat na malou po požití jednoho loku vody. Není mi jasné, jakým způsobem mé tělo tuto nepřímou souměrnost vytváří, ale neznám lepší požitek, než si dle potřeby bumbat a dle potřeby si odskakovat. Zadarmo!!! Jen by nebylo na škodu trošku vylepšit mapu areálu a záchodky viditelně označit. Noví návštěvníci se tím vystavují riziku, že to nestihnou; a tak jsem do kolonky ankety "Co by se jako mělo vylepšit" hbitě vepsala "viditelně označit WC".

Ve společnosti Móni jsem na dostizích byla vůbec poprvé. Prvních půl hodiny jsme se kochaly jedním krásným sedlem, na které nemáme ani náhodou, a tak jsme nahlas dedukovaly, jak rychle přijít k penězům. Prý si dobře vsadit, napadlo Móňu. Já jsem si vzpomněla, že vlastně mám dva výherní tikety od Turf Praha a.s. (jestli se dočkám dne, kdy ve Varech nevypadnou počítače, ihned Vám dám vědět), bohužel však doma na stole. Blbá!!!

Hned v prvním dostihu jsem odvážně vsadila na vítěze, a když Canio při finiši minul Jubila, s rozkoší jsme si s Móňou na tribuně řádně zahulákaly. Ačkoliv já na Móni hlasový projev nemám. Ne náhodou nás Móňa bez problémů hodí do pozoru jednou větou (jak koně, tak i jezdce). Monči kámošku ze Světlé jsem zprvu nepoznala, naposledy jsem ji viděla vloni. Na otázku, zda-li je možné nás propašovat mezi aktéry dostihů i bez propustky, popravdě odpověděla, že nás tam nepustí. Trošku nás to rozladilo, protože jsme obě toužily si zadrbat, ale hned po vítězství Cania jsme na hledaného pana trenéra Olehlu narazily (Móňa se hned po vítacím ceremoniálu omlouvala, že teda jako nefandila Jubilovi, ale vyhrát musí ten nejlepší, že jo). Hned vedle seděl trenér Cania pan Váňa, takže nastalo zdravení a podávání rukou číslo dvě; no než jsme se vyzpovídaly z bezprostředních dojmů (s hřejícím tiketem v kapse :o), zjistily jsme, že jsme "za čarou". Tedy v prostoru, kam nás neměli pustit...

A tak jsme z čiré sympatie v následujícím dostihu vsadily tentokráte na Česťova (Olehlova) koně, ačkoliv o silné formě Centara nikdo z nás nepochyboval. Tudíž zbývalo vydedukovat, zda-li Česťův Masini bude druhý či třetí; nakonec mne udolala chamtivost způsobená snadným ziskem díky Caniovi. Překvapí někoho, že Masini přišel třetí, a já měla vsazeno na druhé místo? Vyhrál Centar, samozřejmě. Ovšem nejzajímavější podívanou nám poskytla další sázková příležitost Lewana, pravá sestra úspěšného Lymonda. Už po zkušebním skoku se jala tancovati a baletními krůčky dávala najevo, jak se jí tamější atmosféra nelíbí. Její kreace vyvrcholily při startu dostihu: ještě před ním stačila vlítnout do bariéry a tak trošku pošramotit vzorný vzhled závodiště, ovšem tím představení nekončilo. Při startu vyšvihla svíčku přímo španělsky vysokou, a po zopakování akce pro změnu neodskočila vůbec, takže než se rozhodla utíkat, zůstala v moci startéra. Chudák Míša v jejím sedle a chudák Petra, která jakožto vodič naběhala něco málo kilometrů: prostě dav na tribunách pozorně sledoval výkony těchto tří protagonistů, ačkoliv o pár metrů dále se zbytek koní poctivě snažil o sportovní výkon. Naštěstí byla Lewana lapena, a tak jsme se mohli věnovat snadnému vítězství Bajaji, který opět - se ženou v sedle - dokázal, že s ním lze v budoucnu počítat i na překážkách. Adéla Klepetková, která s ním posbírala spoustu rovinnových triumfů, se určitě i jako divačka upřímně radovala.

Během dostihů jsme s Móňou sváděly boj o nejlepší místo, přímo před cílovou páskou a logicky přímo pod cílovou věží. Dostihová komise, která tam veškeré dění komentovala, se skládala z velice pohodových lidí; občas k nám dolétly hlášky typu: "Prosím prosím prosím o pokyn ke startu!!!" a následně překvapené "ale my už jsme pokyn dali!" Výroky na adresu Lewany nebudu zveřejňovat, bez přisprostlých výrazů by to beztak vtipně nevyznělo :o) Ale u Lewany ještě zůstanu: až před posledním dostihem se nám podařilo potkat i paní Váňovou, které Móňa okamžitě a pohotově vysvětlila, že jsme tady vlastně jako namátková kontrola. Že jsme přijely zhodnotit, jestli to jako dělají dobře, jak jim to běhá, jestli jsou dostatečně upravení v paddocku; proč není Kardansmix učesaný a proč se vodička nesměje? (Musím se Petry zastat, já bych se po takovém maratónu za Lewanou také nesmála.) Prostě a jednoduše, jak jim to v Mostě skáče, načež Pavla Váňová Móňu uzemnila: "No krásně nám to skáče, přes bariéry mimo dráhu, ne?" Přitom o několik dní později jsem se dověděla, že chování Lewany nebylo zkratové: kobylka se tu zhruba před měsícem připravovala a protože je maličko labilnější, zlobila, a na dráze byla bita. Tím nemám na mysli kdovíjaký brutální krvavý výprask, ale opět jsme se všichni přesvědčili o tom, jakou sloní paměť koníci mají.

Kardansmix sice skutečně učesán nebyl, ale v dostihu nám s Móňou vyrazil dech. Já jsem si konečně mohla vsadit na Sharp Focuse, před lety nejlepšího tříletka a vítěze tří Velkých jarních cen, který se rovněž slibně ukazuje na překážkách. Nějak jsem přehlédla fakt, že startuje v jiných barvách, než před lety, tudíž jsem ho dost pracně hledala v poli koní (kdyby tak Káťu napadlo podívat se do programu). Navíc já jsem v paddocku mohla oči nechat na ryzákovi Ascotovi, který by svým načančaným vzhledem uspokojil i přísná kritéria Móni; prostě se blýskal, na zádi si nosil své jméno a hezky si do taktu skřípal chrupem a klapal pysky, asi veliké soustředění. Navíc ten jeho zrzavý kukuč... Prostě se mi líbil, ale už jsem měla vsazeno na Sharp Focuse, bohužel.

Sharp Focus o svou dosavadní vítěznou bilanci neslavně přišel, po očekávaném zrychlení ve finiši bylo veta, neboť přes něj šel - světe div se - Kardansmix. Ten neučesaný! Spolu s Móňou nám klesla čelist s jednou jedinou větou: Ty vole, Kardan..." Obě ho totiž vyloženě milujeme. Kardansmix pobýval u Váňů i jako hříbě a než jsem se u něj v boxu otočila, přirazil mne zádí, pak plecemi, kousl si a ještě se po mne tak trochu prošel, vše v momentě překvapení, protože jsem byla nová. Sekundu potom přišla Romana a povídá: "Na toho bacha, to je hajzlík". Móňa tolikrát použila na Kardansmixe své vyjímečné hlasivky, že ji musí mít ve své koňské mysli navždy zafixovanou, a tak se Monča nechala v paddocku slyšet, že "až na něj JÁ huknu, bude v mžiku první, jen to fikne". A vida, kůň to zvládl i bez Móni. Tedy vlastně skoro, protože zezadu zaútočil nečekaně Ascot. Asi už jsem byla trapná, když jsem po každém vyslovení jména Ascot z cílové věže nábožně řekla "ten se mi táááááák líbil!!!" a že to nebylo jen jednou. Nicméně Ascot zaslouženě vyhrál a vlastně za to může Móňa, protože málo řvala, a Kardansmix tím pádem dostatečně nezrychlil :o)

V nejprestižnějších mosteckých dostizích nenechali nikoho na pochybách horcí favorité. Velká mostecká steeplechase byla snadnou záležitostí hnědáka Almanzora, který svými výsledky naznačuje třídu hodnou účasti na ostrovech. Jeho rádoby "předchůdce", ryzák Eklerer, byl též proslulý svým tempařským stylem: hned po startu odpálit na plné kule dopředu a vytěžit co nejvíce z náskoku, zatímco ostatní koně mezitím vyčkávali a šetřili síly na závěrečný souboj. Ovšem ne vždy tato taktika Eklererovi vyšla, skutečně záleželo na přesném načasování stíhajících koní, především výborný Diatelot mu naději na výhru ve stylu start - cíl několikrát překazil.

Letos se v dostizích nedohání Eklerer, nýbrž právě Almanzor. Ten dokázal neuvěřitelné proměnit ve skutek, a hladce si zvítězil v pardubickém Zlatém poháru Paramo. Taková "procházka" v nejprestižnějším dostihu přes proutěnky v naší vlasti: hezky od startu do cíle, zatímco se ostatek soupeřů plácal kdesi vzadu v bitvě o druhou a třetí příčku. A stejnou estrádu Almanzor předvedl i v Mostě, tedy na trati, kde se leckdy favoritům nedaří. Mostecký hipodrom totiž kromě nejdelší rovné dráhy v naší republice disponuje i nezvyklým sklonem: koně ze začátku utíkají do mírného kopce a v závěru pro změnu obráceně, což se některým nemusí líbit. A tak se s napětím očekávalo, jak si Almanzor poradí s mosteckou "nevýhodou". Senzace se ale nekonala; přijel, viděl, odpálil, zvítězil a spokojenost nade vše. Jeho partner v sedle, Radek Havelka, průběh dostihu okomentoval jedinou výstižnou větou:"To je prostě Almanzor". Na domácích drahách už více méně nemá co dokázat, tak jsme zvědavi, odcestuje-li koník za kanál La Manche, protože v Anglii se tímto vražedným způsobem běhá běžně. Že by někdy v budoucnu Velká Národní? Troufám si i jakožto laik tvrdit, že vhodnějšího koně naši trenéři pro tuto příležitost zatím neměli.

A konečně zlatý hřeb mítinku: Oaks. Pro čtenáře, kteří se v dostizích nepohybují: koně jsou nejvíce sledováni ve věku tří let. Musí ještě jako hříbata rychle vyzrát a začít brzy tvrdě makat. Startují na rovinkách už jako dvouletí a o rok později nejlepší z nich poměří síly v tzv. klasických dostizích, určených jen pro jejich tříletý ročník. Nejprestižnějším z nich je samozřejmě České derby, před ním se běží Velká jarní cena a na podzim St. Leger. Klisny, jakožto zástupkyně něžného pohlaví, mají o dva klasické dostihy více, aby mohly poměřit síly mezi sebou: Jarní cenu klisen a Oaks. Některé z klisen obstály v minulosti i v konkurenci hřebců, vzpomeňme na výbornou Arvu či Noru Jean.

Letošní Oaks, v Mostě pořádané už počtvrté, se neslo zcela v režii domácích. O Larrimah, favoritce č.1, nikdo nepochyboval. Jarní cenu klisen už měla v kapse, a navíc znala trať jako své boty, koneckonců je v Mostě doma. Ovšem styl, jakým zdecimovala všechny své soupeřky, nápadně připomínal finiš Almanzorův. Milovníci krkolomné mluvy si mohli sami pro sebe mumlat "zvítězila Larrimah Arslangireje Šavujeva" - schválně, zkuste to říci třikrát za sebou (to není vtip, trenér Larrimah se tak skutečně jmenuje). I jezdec Radek Koplík se konečně mohl radovat z oaksového triumfu: vloni mu ho totiž těsně vyfoukla Vapeta.

A ještě zmíním jednoho "sledovaného" favorita: Rabína. Týden před mosteckým dvojdnem si ve Varech při tradiční Lázeňské míli poradil s papírovou jedničkou dostihu Hyphenem a v Mostě svou výbornou formu potvrdil. Takže jednoduše shrnuto - neděle vesměs proběhla ve znamení favoritů a sázející si libovali.

A ještě pár větiček k doprovodnému programu: mažoretky se staly nedílnou součástí dostihů, jejich představení tedy nechybělo ani v Mostě. Hipodrom navštívili i litvínovští hokejisté, přestože místo hokejek třímali v dlaních propisky na podepisování se, ani módní přehlídky diváky neminuly. Co více dodat? Nashledanou v Mostě!

Výsledky:
27.7. 2002

Cena Dětských domovů v Mostě
1. Canio (Köhl Michal), 2. Jubil (Kameníček Jiří), 3. Varom (Faltejsek Jan)

Cena Vysoké školy finanční a správní
1. Centar (Faltejsek Jan), 2. Vltavan (Jíchová Eva), 3. Masini (Kameníček Jiří)

Cena Zemského penzijního fondu, a.s.
1. Grup (Urbánek Luboš), 2. Panterr (Havelka Radek), 3. Helena (Štohanzl 2 Jaromír)

Cena Sdružení odborových svazů MUS a.s.
1. Bajaja (Jíchová Eva), 2. Iraklion (Bartoš 2 Josef), 3. Bunberry (Luka Václav)

Cena Svazu průmyslu a dopravy
1. Ascot (Hurt Tomáš), 2. Kardansmix (Váňa Josef), 3. Sharp Focus (Havelka Radek)

28.7. 2002

Cena předsedy Českého báňského úřadu
1. Windigo (Demele Jan), 2. Slipdar (Knauer Martin), 3. Sea Plane (Janáček Václav)

Cena Rádia Most
1. Huckleberry (Kovařík Jaroslav), 2. Lanny Budd (Koleňák Martin), 3. Mix (Kub Ivan)

Velká mostecká steeplechase MUS, a.s
1. Almanzor (Havelka Radek), 2. Master Blade (Váňa Josef), 3. Sord (Bartoš 2 Josef)

Cena primátora města Mostu
1. Special Offer (Děmidov Ramil), 2. Goldfisch (Kub Ivan), 3. La Magnifica (Kovařík Jaroslav)

Severočeská cena hejtmana Ústeckého kraje
1. Rabín (Šarina Karol), 2. Sammetsman (Chaloupka Jiří), 3. Lascar (Bartoš 2 Josef)

OAKS Mostecké uhelné společnosti, a.s.
1. Larrimah (Koplík 2 Radek), 2. Unlimited (Kubík Petr), 3. Ketty Sharp (Rája Jan)

Cena Hospodářské a sociální rady Mostecka
1. Purple Rain (Šimák Marek), 2. Yellow Orling (Rája Jan), 3. Decross (Koucký František)

Cena Městské správy sociálních služeb v Mostě
1. Věrná (Koleňák Martin), 2. Cesort (Vocásek Ladislav), 3. Dollar Diamond (Koplík 2 Radek)

Podobné články
Marcel Novák ml. a Dumon Roclay

Dostihová sezona se na závodišti v Pardubicích rozběhla 14. dubna, na programu bylo celkem šest dostihů. Jak hodnotili dostihy Natálie Flenerová,…

Za citelně chladnějšího počasí, než jaké panovalo před dvěma týdny při letošní dostihové premiéře v Chuchle Areně Praha, pokračovala v neděli 21.…