Proč se zamilovat nebo nezamilovat do chladnokrevníka? (II)

5. 3. 2022 Gabriela Rotová Autor fotek: Gabriela Rotová, archiv Equichannel

V minulém článku jsme si na chladnokrevná plemena koní posvítili z hlediska jejich temperamentu a dnes si bod po bodu probereme i další slasti a strasti, které se k chovu těchto plemen koní vážou.

Chladnokrevná plemena koní mají úžasné charisma a není proto divu, že jejich kouzlu nejeden z nás podlehne. Pokud se ale rozhodneme stát majitelem některého z pestré palety plemen něžných obrů, je dobré vědět, jaká mají chladnokrevníci specifika, jaké zdravotní problémy je trápí a jak o tyto kolosální obry pečovat.

Několik vykřičníků, které se týkají něžných obrů 

1. Pohybový management

Nemyslete si, že když si pořídíte umírněného chladnokrevníka, nebudete se muset příliš zabývat jeho pohybovým managementem. Je tomu právě naopak. I chladnokrevní koně potřebují vhodný pohybový management a rozhodně nepatří do kategorie koní, kteří by mohli jen tak postávat doma na dvorečku. Pracovní vlohy jsou u těchto plemen dobře ukotvené a i chlaďas tedy potřebuje svoji pravidelnou porci pohybu. Když necháte chladnokrevného koně celý týden stát, nečekejte, že se v klidu povozíte. Nastátý chlaďas dokáže jezdci nepříjemně zatopit pod kotlem a jeho síla a hmotnost pak jednoznačně stojí proti vám. Chcete-li sedlat chladnokrevníka, myslete na to, že tito koně sice nejsou žádní „rychlíci“, ale v klidném tempu jsou schopni bez mrknutí oka pracovat po celý den.

Ani něžný obr tedy není plyšák, a co se týká pohybového managementu, platí pro něj stejná pravidla jako pro plemena jiná. Pokud je tedy váš chladnokrevník lekavý a těžko kontrolovatelný, hledejte v první řadě chybu v rovnováze mezi příjmem a výdejem energie. „Horkou“ hlavu totiž opravdu může mít i kůň chladnokrevný. Pokud se rozhodnete sedlat chladnokrevníka, musíte si ale uvědomit, že tato plemena potřebují méně dynamický pohybový management. Samozřejmě i chladnokrevný kůň může absolvovat krátký „dostih“ přes louku. Nesmíme ale zapomínat, že vyšlechtěna jsou tato plemena za účelem krokové práce v těžkém tahu. Cvalové reprízy tedy musí být kratší a musí jich být významně méně. I krevní obraz (nižší referenční rozmezí červených krvinek) mají chladnokrevníci jiný než koně teplokrevní. Rychlá, intenzivní práce proto pro ně není to pravé ořechové. Problémem chladnokrevných koní je v této souvislosti také artróza – degenerativní onemocnění kloubů, které souvisí jak s kvalitou chovu a odchovu, tak i pohybovým managementem. Vyšší hmotnost těla koreluje s větším opotřebením pohybového aparátu a i na to je třeba při strukturování tréninkových jednotek myslet. Cval bychom proto měli zařazovat, ale ne preferovat.

2. Polysaccharide Storage Myopathy (PSSM)

Dostatek pravidelného pohybu úzce souvisí i s prevencí komplikací, které chladnokrevným koním způsobují často se u nich vyskytující metabolické onemocnění svalů způsobené poruchou metabolismu zásobních polysacharidů. „Černá zástava moči“, „sváteční nemoc“ nebo „nemoc pondělního rána“ tato plemena sužovala od nepaměti. Černé močení, které se u těžce pracujících chladnokrevných koní často objevovalo po dni pracovního volna, je způsobeno abnormálním ukládáním a poruchou ukládání nemetabolizovaných sacharidů ve svalech a projevuje se ztuhlostí svalů a únikem myoglobinu do moči. Postižení koně nejsou schopni správně metabolizovat škroby a cukry, a to kvůli geneticky způsobené abnormalitě v regulaci syntézy glykogenu. Svaly trpí energetickým deficitem, protože nejsou schopny abnormální polysacharidy zpracovat a přeměnit na energii. V důsledku toho dochází k nekróze a zmenšení svalových vláken.

Dnes již o těchto tradičních potížích chladnokrevných koní víme více, rozhodně ale ještě nevíme vše. Výzkum PSSM není ukončen, nejsou identifikovány všechny příčiny a jejich projevy. Víme ale, že se jedná o geneticky podmíněné metabolické poruchy, které si v několika různých nozologických jednotkách (známe myopatií vícero) nese vysoké procento chladnokrevných koní. Britská chladnokrevná plemena koní (shire horse, clydesdale, suffolk punch) mají incidenci mutace nízkou, u kontinentálních chladnokrevníků je ale mutace genu GYS1 způsobující PSSM 1 velmi častá a nalezneme ji až u 62 % populace (především belgický chladnokrevník, percheron). Onemocnění je neléčitelné, možné ale je omezení výskytu myopatických epizod. Důležitou součástí prevence je právě pravidelný pohybový režim a úprava krmné dávky, která musí obsahovat minimum polysacharidů. Pravidelný pohyb pod sedlem nebo v zápřeži a také volný pohyb v dostatečně rozlehlých a ideálně i členitých výbězích je proto opravdu důležitý jak pro zdravé, tak i tímto onemocněním postižené chladnokrevníky. Stále ještě běžné celodenní stání na úvazu anebo v boxe proto opravdu není žádný ideál.

3. Letní vyrážka

Chladnokrevná plemena mají predispozice k přecitlivělosti na hmyzí bodnutí – tzv. „letní vyrážce“. Vědecké studie potvrdily předpoklad, že nejvyšší výskyt zdravých potomků je u zdravých rodičů a naopak. Z toho důvodu v posledních letech většina plemenných knih klade zvláštní důraz na sledování jejího výskytu. Například u českého norika jsou hodnotitelé povinni při zápisu koní do plemenitby zapsat do popisu koně viditelné projevy letní vyrážky. U hříbat popisovaných pod klisnou jsou evidovány příznaky letní vyrážky u matky.

Letní vyrážka (anglicky insect bite hypersensitivity – IBH) se projevuje jako chronická recidivující sezónní dermatitida, která může být tak rozvinutá, že kůň se stane pracovně nevyužitelným. IBH zpočátku vypadá jako pruritická dermatóza. Kůň se v důsledku podráždění drbe a způsobí si tak různě rozsáhlá povrchová poškození kůže, která vedou k rozvoji sekundárních bakteriálních infekcí. IBH je závažná choroba s komplexní etiologií, a proto vyžaduje ze strany chovatelů i majitelů koní skutečně maximální pozornost. Pokud tedy vybíráte mezi chladnokrevníky koně k rekreaci či chovu, velmi pečlivě sledujte stav pokožky těla, hřívy, kořen ocasu a to především v zimním období, kdy je hmyz neaktivní a důsledky IBH jsou často jen stěží viditelné. 

4. Výživa

Metabolismus chladnokrevných koní je pomalejší a je proto bližší metabolismu poníků než koní teplokrevných. Chladnokrevníci tedy mají jiné nutriční potřeby a spotřebují méně krmiva na kilogram tělesné hmotnosti než koně teplokrevní. Běžně rozšířená představa, že chladnokrevní koně vyžadují více koncentrovaného krmiva, protože jsou velcí a mohutní, je tedy zcela mylná. Méně je u těchto koní více a dobře míněné kýble ovsa chladnokrevníkům v žádném případě neprospívají. Problém ale může nastat i opačný. Pokud krmná dávka obsahuje výhradně objemová krmiva, mohou chladnokrevníci trpět nedostatkem proteinů a makro- a mikroprvků. U všech věkových kategorií chladnokrevných koní má proto zásadní význam vhodné nastavení krmné dávky. Výživu chladnokrevného koně, pokud nemáme zkušenosti, proto raději konzultujeme s odborníkem, především pak, pokud máme podezření, že s naším koněm něco není tak, jak by mělo být.

Obecně vzato je nutné chladnokrevným koním nabízet dostatek objemového krmiva a omezit příjem sacharidů. Pro většinu chladnokrevných koní, kteří nejsou pracovně využíváni – práce není hodinová klidná vycházka v lese – je ideálem dostatek objemu a kvalitní minerální doplněk. Celkový příjem píce by měl být 1,5 až 3 % tělesné hmotnosti/den. Pokud chladnokrevníky paseme, je dobré mít přehled o druhové diverzitě pastvy a sledovat vegetační stadia rostlin, protože výživné hodnoty a koncentrace sacharidů se v průběhu roku mění. Koním se sklonem k obezitě je obvykle nutné pastvu omezovat. Optimální suplementace makroprvky, mikroprvky a vitamíny má mimořádný význam pro všechny kategorie chladnokrevných koní – pro hříbata, mladé koně a koně v reprodukci to ale platí dvojnásob. Hříbata a mladí chladnokrevní koně mají sklony k překrmení, rychlému růstu a následně i vzniku vývojových ortopedických vad (překlubování, osteochondróza).

Osteochondróza (OC) je běžným vývojovým ortopedickým onemocněním koní a u chladnokrevníků se s ním setkáváme často. Jedná se o multifaktoriální onemocnění, na kterém se podílí jak dědičnost, tak i nadměrný přísun energie, který má za následek příliš rychlý růst. Při OC dochází u rostoucích hříbat k přestavbě chrupavky epifýzy a k její postupné osifikaci, mineralizaci a resorpci chondrocytů. Výsledkem je poškození chrupavkových kanálů s následnou nekrózou v růstové chrupavce. Kvalita odchovu je proto přímo úměrná  kvalitě dospělého koně.

 

5. Termoregulace

Horké letní měsíce představují pro něžné obry problém. U chladnokrevných plemen koní je nutné brát vysoké teploty, obzvláště pokud koně nejsou dostatečně aklimatizovaní nebo zcela zdraví, vážně. Již teploty nad 25 °C mohou za určitých okolností působit zdravotní problémy. Chladnokrevná plemena koní totiž mají omezenou možnost termoregulace – mají více svalové hmoty produkující teplo, ale relativně menší povrch umožňující odvádění tepla (nižší plocha kůže v poměru k hmotnosti těla). Vyšší bazální metabolismus u těchto plemen zajišťuje sama svalová hmota jedince – platí totiž, že čím více svalů, tím vyšší BEV. Regulační mechanismy, které jsou zodpovědné za snížení teploty organismu, proto nemusí v určitých situacích postačovat a při vyšší intenzitě práce ve vysokých teplotách hrozí chladnokrevným koním tepelný stres, přehřátí a dehydratace. Teplokrevní koně nebo hříbata mají dlouhé končetiny a krky, a proto u nich může docházet k větším tepelným ztrátám než u koní se stejnou hmotností, ale s kompaktnější stavbou těla a kratšími končetinami.

Chladnokrevníci proto musí mít vždy volný přístup ke zdroji pitné vody a soli. Při teplotách nad 25 °C je ale nutné ke slovu vždy připsat vykřičník, protože v horkých letních dnech může každý kůň pít významně více, než je běžný standard. Koně, kteří nejsou v zátěži, při teplotě prostředí nižší než cca 25 °C, vypijí 3–7 litrů vody na 100 kg tělesné hmotnosti, což je 15–35 litrů na kus a den pro koně o hmotnosti 500 kg. Chladnokrevníci ale mají obvykle hmotnost významně vyšší, než je obecně udávaný průměr. Pro představu český norik, který je plemenem střední velikosti, má průměrnou hmotnost 600–700 kg. Českomoravský belgický kůň nebo clydesdale horse ale může mít hmotnost až 1000 kilogramů a shire horse dokonce až 1200 kilogramů. Pokud si uvědomíme, že v horkých letních dnech může běžná spotřeba vody stoupnout až na dvojnásobnou hodnotu, je jasné, že s jedním běžným kýblem si u chladnokrevných koní rozhodně nevystačíme. Zapomenout je potřeba i na rozšířený mýtus, že po zátěži by kůň neměl pít, protože by mohl dostat koliku. Opak je pravdou! Napájet můžeme ihned po vykrokování, tedy asi dvacet minut po ukončení zátěže. Pouze koně, kteří neměli, z různých důvodů, přístup k vodě den či více, by se měli rozpít pozvolna. Nabídneme menší množství – ne ledové – vody a častěji.

Významná je i suplementace elektrolyty. Elektrolyty totiž zajišťují přenos informací od buněčné úrovně, přes neuromuskulární soustavu až po centrální nervovou soustavu a jejich přítomnost v organismu je proto zásadní. Z organismu se elektrolyty ztrácí močí, dýchacími cestami, skrze GIT a pocením. Čím těžší je práce, kterou kůň vykonává, a čím vyšší je teplota okolního prostředí, tím více se kůň potí a tím více elektrolytů z jeho těla mizí. Význam suplementace elektrolyty lze snadno odvodit, pokud se důkladněji podíváme na složení koňského potu. Jeden litr koňského potu obsahuje přibližně 4 g sodíku, 7 g chloridu, 1,3 g draslíku, 0,13 g hořčíku a 0,25 g vápníku. Pocením se ztrácí, sice minimálně, také fosfor. Chladnokrevný kůň může snadno ztratit i více než 5 litrů potu každou hodinu i při průměrných teplotách v lehké až střední zátěži. To odpovídá ztrátě <50 g elektrolytů. Takovou ztrátu ale nedokáže kompenzovat běžná denní krmná dávka složená pouze ze sena a pastvy a případně malého množství koncentrovaného krmiva. Pouze u koní v lehké práci v optimálních klimatických podmínkách se tedy suplementací krmné dávky elektrolyty, vyjma soli, nemusíme zabývat.

6. Equinní metabolický syndrom

Tato metabolická a endokrinní porucha ohrožuje všechna plemena koní, která mají sklon k obezitě, a mezi tato plemena chladnokrevníci patří. Inzulínová rezistence neboli equinní metabolický syndrom proto může být u dobře krmitelných chladnokrevných koní častější problém než u koní teplokrevných. U chladnokrevných koní musíme proto opravdu intenzivně sledovat stupnici tělesné kondice koně – BCS. Chladnokrevníci by měli být krmeni tak, aby si udrželi tělesnou kondici na stupni 5 nebo 6 na BCS stupnici od 1 do 9. Žebra by měla být pokryta vrstvou tuku, která je dostatečně silná na to, aby nebyla vidět žebra, ale ne taková, aby bylo nemožné nahmatat žebra konečky prstů. Musíme si uvědomit, že obezita vzniká interakcí genetických (predispozice určitých plemen koní) a zevních faktorů, ovšem hlavní příčinou jejího vzniku je stav, kdy v organismu není přítomna rovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Obezita patří mezi zásadní prediktory metabolických disfunkcí, včetně equinního metabolického syndromu (EMS), který je mimo jiné spojován se vznikem laminitidy, a proto BCS je třeba v chovu chladnokrevníků věnovat mimořádnou pozornost. Většina opatření, která vytváříme za účelem snížení hmotnosti našich koní, se točí kolem omezování pastvy a změn v krmných dávkách. Nejnovější výzkumy, které se uskutečnily u jiných živočišných druhů, ale naznačují, že cesta ven ze začarovaného kruhu obezity by měla vést především skrze změny pohybového managementu. Takže jsme opět na začátku. Nejen kůň teplokrevný, ale i kůň chladnokrevný potřebuje dostatek pohybu. A na to nesmíme zapomínat. Rezistence k inzulínu totiž předurčuje koně k opakovaným epizodám schvácení kopyt a laminitida může být pro koně s vysokou hmotností onemocněním skutečně fatálním.

7. Shivers syndrom

Tato pohybová porucha, která se významně častěji vyskytuje u chladnokrevných plemen než u koní teplokrevných, je pravděpodobně způsobená neuroaxonální degenerací Purkyňových buněk v mozečku, který ovlivňuje koordinaci a rovnováhu. Onemocnění se projevuje abnormálními pohyby končetin při couvání a manuálním zvedání končetin. Příznaky zahrnují různé typy třesu a chvění. Problém se často ukáže při čištění kopyt nebo podkování, některé koně nelze vůbec kovat a ošetřovat. Klinické příznaky se v průběhu života koně obvykle zhoršují a eskalují, když je kůň vzrušený nebo ve stresu. Při práci s takto postiženými koňmi je proto nutná trpělivost. Pokud tedy váš chladnokrevník neochotně zvedá zadní končetiny, spíše než trest je na místě veterinární vyšetření. Ačkoli někteří koně trpí jak PSSM, tak i Shivers syndromem, nebyla prozatím mezi těmito dvěma onemocněními prokázána souvislost. Léčba Shivers syndromu není známa.

8. Chronický progresivní lymfedém

Plemena s bohatými rousy (shire horse, clydesdale, irský kob) jsou obecně náročnější na péči. Rousy sice na jedné straně končetinu chrání, na stranu druhou se mohou snadno stát živnou půdou pro různá kožní onemocnění. Setkáváme se s dermatitidou, především v oblasti zadních spěnek, folikulitidou (zánět folikulů chlupů), dermatofytózou (plísňové onemocnění – trichofycie). Častý je také u chladnokrevníků svrab, který je důsledkem parazitózy kožním roztočem Chorioptes (strupovkou koňskou). Největším strašákem je ale u chladnokrevných plemen koní – a to nejen těch s rousy – chronický progresivní lymfedém (CPL). CPL způsobuje progresivní otoky dolních částí končetin (hromadění lymfatické tekutiny), hyperkeratózu a fibrózu dolních částí končetin. Dochází ke vzniku nejprve dobře lokalizovaných kožních lézí (zhnisané ranky). Postupem času se lymfatický drenážní systém v kůži zanítí a přestane optimálně fungovat. To následně vede k lymfedému, fibróze (zmnožení vaziva), snížené perfuzi (průtok krve, event. jiné tekutiny tkání), oslabení imunitního systému a sekundárním kožním infekcím. Dolní končetiny se výrazně zvětšují a objevují se zesílené kožní záhyby a uzly, které mohou omezovat hybnost. Onemocnění se objevuje obvykle již v raném věku (typicky kolem dvou let) a progresivně postupuje – často vede až k znetvoření končetiny a chronickému kulhání. Existuje podezření, že bohaté rousy hrají roli ve vývoji onemocnění. Obvykle je nejprve zaznamenána lehká forma dermatitidy (škrábání končetiny končetinou, drbání končetin o předměty), která nereaguje na tradiční terapii. CPL bylo popsáno u shires horses, clydesdales, belgických chladnokrevníků, irských kobů, německých plemen tažných koní, percheronů a fríských koní. Příčina a ani léčba CPL není známa. Mnoho koní musí být nakonec utraceno kvůli závažnému průběhu onemocnění, průměrný věk těžce postižených koní je 15 let. Probíhají studie, které mají za cíl určit, jaké, pokud vůbec nějaké, genetické složky se na rozvoji onemocnění podílejí. V současné době vědci zkoumají geny, které řídí elastin (vláknitá, hydrofóbní bílkovina, která je součástí pojiva) a vaskulární endotelový růstový faktor (ang. vascular endothelial growth factor = VEGF). Předpokládá se, že nemoc má dědičnou složku, proto je vhodné na postižených zvířatech nechovat. Symptomatická terapie zahrnuje stříhání rousů, pečlivou kontrolu stavu končetin, udržování končetin v čistotě a suchu, agresivní léčbu jakýchkoli i mírných příznaků sekundárních infekcí a používání kompresních obvazů, které jsou pro některé koně určitým přínosem. Pokud u svých rousatých chladnokrevníků zaznamenáte podupávání, kopání a drbání končetin, nepropadejte panice, nemusí se nutně jednat o CPL, ale i o výše zmiňovanou parazitózu roztočem strupovkou koňskou. V první řadě je tedy nutná konzultace s veterinářem.

9. Junkční epidermolysis bullosa

JEB – Herlitz je recesivní dědičné onemocnění, které je způsobené mutací v genu LAMC2. Nemoc má klasickou autosomálně recesivní dědičnost, oba rodiče tedy musí být heterozygotní (přenašeči). Onemocnění postihuje kůži, sliznice dutiny ústní, GIT, respirační, urogenitální trakt. Dochází k oddělování vrstev kůže, tvorbě puchýřů, ran, vředů na kůži i sliznici, postižena je i sklovina zubů. S JEB – Herlitz se nejčastěji setkáváme u belgických chladnokrevníků, ale objevilo se i u jiných chladnokrevných plemen ( bretaňský chladnokrevník, comtois, italský tažný kůň). Onemocnění je neléčitelné, terapie se omezuje na symptomatickou léčbu na podporu hojení ran a zmírnění příznaků. Onemocnění obvykle v řádu měsíců až let končí smrtí, eutanazií. Vzhledem k tomu, že se jedná o onemocnění dědičné, snaží se chovatelé aktivně zamezit šíření postižení JEB-Herlitz v populaci belgických chladnokrevníků za pomoci genetických testů. Již od roku 2002 vyžaduje belgická Draft Horse Corporation of America (BDHCA) povinné testování plemenných hřebců a hříbat na mutace způsobující JEB. V letech  2002 – 2012 bylo z 1785 testovaných hřebců jako nosiči mutace diagnostikováno 11,5 %. Kanadská asociace belgických koní (CBHA) má shodné požadavky od roku 2003 a do roku 2012 bylo z 391 hřebců diagnostikováno 12 % nosičů. Testování klisen je dobrovolné, ale pokud jsou oplodněny zmrazeným spermatem, musí u těchto organizací rovněž podstoupit test jak matky, tak i jejich hříbata. 

10. Katarakta a spinocelulární karcinom

Belgičtí chladnokrevníci jsou predisponováni ke vzniku vrozené katarakty – šedého zákalu. Vrozený šedý zákal obvykle postihuje obě oči a kůň se s tímto onemocněním již rodí (embryonální zákal). Spinocelulární karcinom je nejčastěji se vyskytující forma rakoviny oka u koní a chladnokrevná plemena jsou k spinocelulárnímu karcinomu náchylnější více než jiná plemena koní. Spinocelulární karcinom bývá spojován s účinky slunečního záření a častěji postihuje koně starší deseti let. Nádor se může objevit na oku nebo v jeho okolí. Léčba závisí na velikosti a umístění nádoru a je kombinací chirurgického odstranění a chemoterapie. Pokud tedy v oblasti oka zaznamenáme jakékoliv změny, vždy konzultujeme s veterinárním lékařem, protože diagnózu je možno potvrdit pouze na základě histologického vyšetření.

11. Hmotnost jezdce

Chladnokrevná plemena koní nejsou vyšlechtěna k nošení těžkých břemen. Pohybový aparát vysokých chladnokrevných koní se silným fundamentem a výraznou muskulaturou je jejich vlastní hmotností natolik zatížen, že další zátěž v podobě jezdce je u nich spojována s přetížením pohybového aparátu a jeho funkčními poruchami. Právě chladnokrevní koně proto patří do kategorie, kterou mají sedlat jezdci, jejichž hmotnost odpovídá přibližně 10 % hmotnosti koně. 

12. Věk

Chladnokrevná plemena koní se průměrně dožívají 25 až 30 let, tedy o něco méně, než je tomu u plemen teplokrevných. Pokud jste majitelem chladnokrevníka, musíte ale počítat s tím, že s důsledky stárnutí se můžete začít potýkat již od desátého roku věku koně – objevují se poruchy muskoskeletárního systému, nižší výkonnost, problémy dýchacího a oběhového systému nebo i koliky. Přesně definovat věk či okamžik nástupu stáří je ale nemožné. Fyziologické změny spojené se stárnutím probíhají neustále, dlouhodobě a projevují se pozvolna. Rychlost stárnutí ovlivňuje i komplex vnějších faktorů. Různé typy exogenní zátěže modifikují v průběhu života jedince fungování jednotlivých orgánových systémů, popřípadě i celého organismu – výsledkem je aktuální stav, který může být v důsledku zátěže, které byl organismus vystaven v průběhu života, horší, než by odpovídalo genetickým předpokladům. Každý starší kůň je tedy tak trochu obrazem svého života. A to se samozřejmě týká všech koní rovným dílem.

13. Reprodukce

U chladnokrevných klisen se častěji než u klisen teplokrevných objevují ztížené porody. Řešení těžkých a komplikovaných porodů a asistované vybavení hříběte porodními cestami je omezeno i velikostí klisny (obtížně řešitelná úprava polohy). Častým poporodním problémem je také zadržení plodových obalů (lůžko). Častěji se setkáváme s endometritidou, toxemií, výskytem dvojčat a delší poporodní rekonvalescencí klisen. Hříbata mají často nižší životaschopnost (důsledek těžkých porodů) a nezřídka vyžadují intenzivní péči a asistenci. Chov chladnokrevných koní tedy není snazší, jak si mnozí myslí. Je tomu právě naopak. Že tuto skutečnost ne vždy odráží ceny koní, je už kapitola jiná. 

14. Morfologie

Pro některé jezdce může být významným omezením šířka hřbetu. Pokud tedy máte omezenou hybnost v kyčlích a nebo trpíte koxartrózou, bude pro vás těžké najít vhodného koně v chladnokrevném typu. Platí také, že jestliže náš zdravotní stav není 100%, je lepší vybírat mezi plemeny, která nedisponují maximální kohoutkovou výškou. I z chladnokrevného koně spadnout můžeme a přece jen je rozdíl, pokud spadneme z koně, který má KHV 2 metry (shire horse) nebo z koně s KHV 150/160 centimetrů (irský kob, comtois, slezský norik). Výhodou může být nevýrazný kohoutek, který je pro chladnokrevná plemena typický – ten sice komplikuje pasování sedla, ale na stranu druhou umožňuje pohodlnou jízdu bez sedla.

Chladnokrevník... ano nebo ne?

Nic není tak horké, jak se uvaří. A tak přestože výčet slastí a strastí může vypadat trochu divoce, není třeba se bát. Většinu omezení, která s chovem chladnokrevníků souvisí, jsme schopni s láskou v srdci zvládnout, většina onemocnění je vzácná nebo tak či onak řešitelná. Koneckonců zcela zdraví jsou jen koně plyšoví. Pokud jste se tedy pro impozantní chladnokrevné koně nadchli, nenechte se ničím odradit. Tato plemena totiž rozhodně více nabízí, než berou!  

A které plemeno zvolit? To záleží jen na vás. Dostupné je dnes totiž už úplně, úplně všechno! Chcete inspiraci? S těmi nejúžasnějšími tažnými koňmi světa se seznámíme, ale to až příště.

 

Použité zdroje:

Podobné články

Šlechtitelský program a Řád plemenné knihy pro norické koně byl počátkem listopadu oficiálně poslán ke schválení na MZe ČR. Před jeho odesláním…

Norický kůň byl chován v alpské oblasti Rakouska přibližně před dvěma tisíci lety. Archeologická naleziště poskytují důkazy, že už 600 let před naším…