Psychické potíže byly zaznamenány napříč širokým spektrem živočišných druhů. Mezi nejčastěji pozorované problémy patří úzkost, deprese a obsesivně kompulzivní poruchy, na které zvířata reagují nutkavým jednáním. U koní právě tyto posledně jmenované projevy psychických potíží velmi dobře známe. Patří k nim tkalcování, klkání a další stereotypie. Jak je to ale s úzkostnými stavy a depresemi u koní? Lze je pozorovat a doložit?

Rozpoznat klinickou depresi u člověka nemusí být snadné ani v nejužším kruhu rodiny. U zvířat je tedy logicky situace ještě komplikovanější. Na co se tedy máme zaměřit? Co sledovat? Jaké projevy a stavy máme považovat za závažné?

Projevy deprese

Významným signálem rozvoje deprese jak u člověka, tak i u zvířat bývá zaznamenatelné omezení kontaktů s jedinci téhož druhu, snížení zájmu o potravu až anorexie, omezení pohybových aktivit, útlum, ztráta zájmu o činnosti či předměty, které by za normálních okolností stály v popředí pozornosti zástupců příslušného živočišného druhu. Snížený zájem o okolí provází obvykle i vyhasínání běžných naučených vzorců chování. Dalším z typických příznaků deprese je i tak zvané "choulení se" v průběhu dne či zaujímání pozic, které u denních živočichů lze pozorovat pouze v době spánku.

Dobře jsou zdokumentované deprese u primátů, u kterých byly zaznamenány v důsledku ztráty důvěrně známého prostředí či v reakci na zpřetrhání zafixovaných sociálních vazeb. Doloženy byly příznaky depresí i u zvířat, která žijí párově a o partnera z různých příčin přišli nebo dokonce u jedinců dvou živočišných druhů, kteří byli chováni od narození společně (například pes a kůň), nebo u psů, kteří dlouhodobě žili v přítomnosti člověka, který náhle zemřel. Studie také zdokumentovaly příznaky posttraumatických stresových poruch u šimpanzů, kosatek či slonů, které se rozvinuly následkem pobytu v zajetí nebo v důsledku týrání.

Podmínkou vzniku a rozvoje deprese je přítomnost spouštěče, určitého psychogenního faktoru. Ten ale nemusí být vždy snadné identifikovat. Obvykle ani lidé, ani zvířata depresivní stavy nedemonstrují, a proto mohou být psychické problémy dlouho nepovšimnuty, i když jsme s "nemocným" v častém kontaktu. Jak dnes již víme, koně a hospodářská zvířata nejsou výjimkou. Měli bychom tedy změnit své postoje a možnosti, že zvířata trpí depresí, věnovat pozornost.

Vědecké výzkumy posledních let jednoznačně prokázaly, že také koně mohou vykazovat v reakci na nepříznivé životní podmínky, sociální nebo fyzické nepohodlí nebo chronickou bolest depresivní stavy. Koně trpící chronickou depresí mají obdobné příznaky onemocnění, které se objevují u chronické deprese lidí. Mají nižší potřebu pohybu, zaujímají atypické postoje. Mívají nepřítomný výraz, jsou méně interaktivní nejen při kontaktu s členy stáda, ale i lidmi. Mají tendenci stát v boxe či ve výběhu s hlavou směřující ke zdi, uši směřují dozadu. Drží se stranou, sociálně se neangažují. Objevuje se snížený zájem o potravu, i nabízené pamlsky. K příznakům deprese patří i neadekvátní reakce, zvýšená až nepřiměřená reaktivita na náročné situace nebo neznámé předměty (například neznámý předmět ve známém prostředí).

Nedávno byl do tohoto seznamu zahrnut i další příznak. Tím je snížená nebo nedostatečná pozornost. Právě tento projev chronické deprese doložili vědci na univerzitě v Rennes ve spolupráci s kanadskou univerzitou v Guelphu ve studii "Investigating attentional processes in depresses in depressive-like domestic horses (Equus caballus)". V anglickém jazyce je studie k nalezení například zde. 

Do této studie bylo zahrnuto celkem 27 koní. Koně byli rozděleni do dvou skupin. První skupinu tvořilo 12 koní, kteří byli hodnoceni jako "uzavření a skleslí" a vykazovali typické příznaky, které se objevují u lidí a dalších druhů zvířat při chronické depresi. U koní vybraných do první skupiny byly navíc pozorovány i dlouhé epizody úplné nehybnosti, při níž koně nevykazovali žádný pohyb uší, hlavy a krku. Bylo u nich zaznamenáno široké rozevření očí s mimořádně dlouhými intervaly mezi mrkáním a koně vyvolávali dojem celkové fixity. Druhá skupina byla tvořena koňmi s "normálními" reakcemi. 

Obě skupiny koní vědci následně vystavili zkoušce pozornosti za pomoci aplikace pětice jim neznámých zvuků. Využita byla nahrávka paviáního křiku, volání hus, zpěv velryb, řehtání koně a klavírní hudba. Každý den byla každému koni účastnícímu se experimentu pouštěna jiná nahrávka a reakce koní byla zaznamenávána na videozáznam. Zvuk se denně měnil, dokud koně neslyšeli všechny druhy zvuků.

Údaje doložily, že koně v první skupině reagovali s výrazně nižší intenzitou než koně ze skupiny druhé. Pouze 50 % koní z první skupiny na podnět reagovalo tak, že pohnulo ušima, pozvedlo hlavu či jinak projevilo o zvuk zájem. Naopak v druhé skupině reagovalo více než 90 % subjektů.

V průběhu pět dní trvajícího experimentu se reakce koní v první skupině významně nezměnily, byly prakticky konstantní. Naopak koně z druhé skupiny reagovali na neznámé podněty stále méně a méně výrazně, na překvapující zvuky si v průběhu experimentu "zvykli", což je považováno za vhodný vzorec chování.

Tyto poznatky naznačily, že koně z první skupiny prošli kognitivním posunem. Z fyzických nebo psychických příčin měli snížené reakce na podněty z prostředí, tedy sníženou pozornost.

U lidí i u zvířat je pozornost jedním z aspektů, pomocí nichž se hodnotí úroveň kognitivních schopností. "Zpoždění" v odezvě na podnět nebo jeho úplná absence naznačuje neschopnost přizpůsobit se změnám v prostředí a jsou důkazem o smyslové omezenosti či významné nepozornosti a schopnosti se soustředit. Zdá se pravděpodobné, že snížení pozornosti souvisí s chronickým působením stresorů, o nichž se předpokládá, že snižují vzrušivost. I u lidí bylo doloženo, že například bolest nebo silné fyzické nepohodlí snižují schopnost se soustředit a odvádí pozornost od předmětů či jevů, které by za jiných okolností pozornost subjektu přitahovaly.

Z experimentu nelze vyvodit, jak se koně v první skupině "cítili", zdá se ale pravděpodobné, že reálně trpí chronickými poruchami, což je jedna z hypotéz vysvětlujících "pozornost orientovanou dovnitř". Série experimentů naznačila, že reakce koní v první experimentální skupině jsou patologické, snížení pozornosti se tedy zdá být dalším projevem chronické deprese.

Nedostatek pozornosti, nezájem o okolí, klid a apatie tedy nemusí nutně znamenat pohodu a spokojenost koně.

Testy koní v první skupině také ukázaly abnormálně nízkou hladinu kortizolu ("fyziologická" deprese). Jeví se tedy jako pravděpodobné, že nedostatek reakcí u koní v první skupině souvisí i s tímto abnormálním stavem.

PhDr. Céline Rochais, vedoucí tohoto výzkumu, tedy důrazně doporučuje, aby se majitelé zabývali možností rozvoje deprese u koní a to obzvláště tehdy, pokud i další koně ve stáji vykazují obdobné symptomy, případně se chovají atypicky, agresivně nebo vykazují stereotypní projevy chování. Je důležité, abychom dokázali podchytit drobné nuance v chování koní a dokázali tak identifikovat rozdíl mezi koněm klidným, vyrovnaným a koněm apatickým v důsledku deprese. V návaznosti na pozorování možných příznaků deprese je nutné vždy v řadě prvé zkontrolovat dostupnost potravy, její kvalitu, sociální podmínky, zrevidovat možné stresové faktory a zkontrolovat pohybový management koně. Pozornost by měla být věnována i metodám výcviku koně, především pokud je možné, že kůň může mít zdravotní problémy, primárně pak chronické bolesti zad.

Další možnost, jak by mělo být výhledově možné ověřit, zda náš kůň trpí chronickou depresí, nabízí výsledky studie - "Low plasma cortisol and fecal cortisol metabolite measures as indicators of compromised welfare in domestic horses (Equus caballus)" - Nízké hodnoty plazmatického kortizolu a metabolizmu fekálního kortizolu jako indikátor nevhodného welfare u koní, kterou publikoval časopis PLOS ONE v září 2017 a která je k nalezení zde.

Jedním z cílů této studie bylo určit, zda chronická bolest a hematologické anomálie souvisí s hladinou kortizolu u koní (Equus caballus). Druhým bylo zjistit, zda lze jako ukazatel dobrých životních podmínek koní využít určení hladiny metabolitů fekálního kortizolu (FCM).

Do studie bylo zapojeno 59 koní ze tří jezdeckých center ve francouzské Bretani. U vybrané skupiny koní bylo sledováno a vyhodnocováno několik ukazatelů. Monitorována byla pozice jejich uší v určitých situacích.

Chiropraktik, za asistence veterinárního lékaře, vyšetřil stav páteře u koní účastnících se studie a dle výsledků uskutečněných vyšetření byli koně následně rozděleni na skupinu "zdravou", na skupinu "mírně postiženou" - jeden lehce poškozený obratel, a skupinu koní "těžce postiženou" - nejméně dva těžce poškozené obratle.

Sledovány byly i některé hematologické údaje. Z 55 testovaných koní trpělo deset koní anémií, jejich množství hemoglobinu bylo nižší než norma a 19 mělo hladinu neutrofilů mimo normu.

Zvířata, která jsou konfrontována s fyzickými nebo emociálními stresory, vykazují stresové reakce. Z tohoto důvodu je pozornost výzkumných pracovníků dlouhodobě věnována aktivizaci osy hypotalamus - hypofýza - adrenokortikum (HPA). V této studii byla tedy sledována hladina plazmatického kortizolu v krvi a obsah metabolitů fekálního kortizolu (FCM).

Výsledky studie prokázaly, že koně, u nichž lze vysledovat indikátory depresivního chování, mají nízké hladiny glukokortikoidů a sníženou reaktivitu HPA. Již v minulosti bylo například doloženo, že chronická sociální izolace telat má za následek nižší základní hladiny kortizolu ve srovnání s kontrolními skupinami telat žijících ve vyhovujících podmínkách. Výsledky studie tedy nejsou příliš překvapivé.

Studie rovněž prokázala, že existuje pozitivní korelace mezi hladinami plazmatického kortizolu a metabolitů fekálního kortizolu, což naznačuje, že hladiny FCM mohou být srovnatelným ukazatelem plazmatických hladin kortizolu u koní. To znamená, že množství kortizolu, které lze určit z trusu, odpovídá množství kortizolu v krevní plazmě a lze tedy tuto metodu v praxi využít.

Na to, abychom si mohli v běžném standardu nechat od veterinárního lékaře ověřit, zda je náš kůň zdravý jak po fyzické, tak i psychické stránce, si budeme muset asi ještě nějaký čas počkat. Zdá se ale pravděpodobné, že testy tohoto druhu budeme již brzy provádět běžně a jejich výsledky nám pomohou nalézt odpovědi na otázky související s kvalitou života našich koní.

Zdroj: Pawluski J, Jego P, Henry S, Bruchet A, Palme R, Coste C, et al. (2017) Low plasma cortisol and fecal cortisol metabolite measures as indicators of compromised welfare in domestic horses (Equus caballus). PLoS ONE