Akademické jezdecké umění je poslední dobou čím dál tím rozšířenější, možná i vy jste už viděli člověka, který rychle couvá a je pronásledován koněm, jehož cílem je nahnat dvounožce buď do nějaké díry, nebo na nějaký předmět. Klikr trénink je zase o zuřivém krmení nicnedělajícího koně pamlsky. Zní to tedy jako funkční systém – kůň bude pronásledovat své mrkve, které budou vyděšeně couvat, dokud neupadnou… (Jestliže čtete moje texty pravidelně nebo máte podobný humor, jistě tento odstavec neberete vážně. Pokud patříte do jiné skupiny, omlouvám se za nemístné zlehčování a slibuji, že nadále bude text úplně seriozní).

V sobotu jsme sledovali soukromé lekce různě pokročilých dvojic. Angelica upozornila, že je důležité věnovat se emocím. Dokud kůň není uvolněný a šťastný, nemá smysl snažit se o precizní provedení cviku. Uvolněný krok jde hezky budovat při práci na tzv. „obrácené kruhovce“ (around a round pen), kdy člověk je zavřený uvnitř a kůň je venku. Stavba tohoto útvaru je občas vidět i v českých stájích, kde budí poměrně velký úžas – většinou je to poměrně malý kruh s jednou páskou někde ve výšce pasu. Mezi běžné dotazy patří „A neuteče ti z toho?“ na což se odpovídá, že ne, protože uvnitř bude jen člověk. Proč ten kůň tedy neodejde úplně pryč, je už naprostá záhada – a v momentě, kdy odpověď známe a denně zažíváme – tedy „protože ten kůň chce pracovat“ – máme z mého pohledu vyhráno.

Pracovalo se i s nákrčákem, který Angelica využívá poměrně hodně. Viděli jsme přenášení váhy dozadu, které se mně osobně strašně líbilo. U nevyváženosti stranové je dobré vědět, kam máme koně převáženého, ale není vhodné se to snažit hned rychle dramaticky napravovat…

Je dobré „pracovat v kontextu“, tj. pokud se kůň učí, je dobré nestřídat zbrkle cviky, ale věnovat se jedné konkrétní věci, aby kůň věděl, o co se má snažit.

Samozřejmě oceňuje náznak provedení, nečeká hned na perfektní hotový cvik. Mně osobně se na pohled akademika konečně líbila – protože se používal zřetelný marker (zpravidla kliknutí, ale může být i hlasový signál, který říká koni „teď jsi to udělal dobře“) a koně mi díky tomu přišli mnohem víc orientovaní v problematice a v tom, co vlastně dělají, než kdykoli dřív.

Hodně se využíval target, a to jak „nosový“, tak „hýžďový“, případně kombinace obou. Angelica zmínila, že pokud chceme dělat drezurní prvky s „nosovým“ targetem, musí ho kůň hezky následovat alespoň jednu dlouhou stěnu jízdárny. Jedná se v podstatě o stejný komunikační prostředek, jako je obnosek, rozdíl je v začátku práce, kdy obnosek funguje pomocí negativního posílení (tj. rukou někam působím, když kůň naznačí povolení žádaným směrem, odstraním nepříjemné působení), zatímco target používá posílení pozitivní (když kůň přiblíží nos k targetu, dostává odměnu, o kterou má zájem). Ve výsledku hlava koně následuje člověčí ruku (která může a nemusí držet vodítko), koně tak můžeme nejen vodit z místa na místo, ale i sestavovat na jednu nebo druhou stranu.

Je potřeba hlídat polohu hlavy – snadno se může stát, že zejména u vzrušivějších koní odměňujeme snižování, až je hlava příliš dole a kůň má problém hýbat předníma nohama, protože jsou v podstatě zaražené do země. Pokud učíme stranové přenášení váhy s targetem, často nám target pod hlavou koně klesne až k zemi a tím se cvik stane v podstatě neproveditelný. Target je dobré držet zhruba ve výšce ramenních kloubů. Pomůcku, kterou si tady vybudujeme, následně použijeme třeba při cviku dovnitř plec.

Prvním krokem je v podstatě targeting nosem pryč, k čemuž se přidá přenesení váhy na vzdálenější přední nohu – a to dáme pod signál „dotek ruky na pleci“. Ve finále se kůň v dovnitř pleci sestaví stejně, jako kůň učený tlakem, ale prst/ruka/tušírka je pouze signál. Osobně mám srovnání dvou koní, každý byl učený jiným způsobem – zajímavá je zpětná vazba, u tlakového působení se snažím víc já, případně musím koni trochu „vyhrožovat“. Pozitivkový kůň udělá to, co jsem ho naučila, a to, co fyzicky zvládne, pokud to není perfektní, musím se zamyslet a vyřešit to – jakékoli větší šťouchnutí není k ničemu.

Večer po zahřátí horkým čajem se probírá teorie. Základem je naučit koně, že dotyky člověka jsou příjemné, aby měl rád dotykové signály, které potřebujeme používat. Angelica staví na čtyřech základních prvcích: dotyku nosem na target, stání na podložce (v podstatě „kopytní target“), chůze, stání. S tím, že chůze i stání mají být tzv. „connected“ – zkusím spíš vysvětlit než přeložit – jde o to, že kůň je napojený na člověka a čeká na další signál, přitom je ale v klidu a relaxovaný a cviky sám nenabízí. Konkrétní kritéria jsou na každém, pro Angelicu je stání hotové, když kůň dokáže dvě minuty stát, zatímco hledá v sedlovně mimo jeho dohled další odměny :-)

Zodpovědný trénink – jelikož pracuje pozitivním posilováním, vyskytuje se situace, kdy kůň sám něco nabídne, například když člověk řeší s trenérem provedení cviku. A my chceme, aby nabídl buďto uvolněnou chůzi, nebo uvolněné stání, proto tyto dvě věci musíme stále odměňovat hodně. Nechceme přehnat odměňování shromážděného cvalu a koně, který tento poměrně náročný cvik předvádí vždycky, když si zavazujeme tkaničku… 

Je potřeba udržovat v rovnováze preciznost a plynulost – při snaze o vyladění nějakého detailu se může stát, že plynulost ztratíme.

Poměrně dost využívá kontra dovnitř plec, kdy je kůň vedený stěnou. Zároveň bylo o tomto cviku řečeno, že když už kůň chápe, co se po něm chce a jde správně sestavený, klikáme v okamžiku, kdy je vnitřní zadní noha ve vzduchu, protože právě tím ji podpoříme v došlápnutí pod těžiště a převzetí hmotnosti.

V neděli jsme viděli kromě koní ze soboty i dva koně návštěvníky, kteří sice odměny v práci do jisté míry používají, ale převaha práce je „klasická“. Oba byli poměrně vzdělaní, pracovali ve všech chodech a my jsme si trénovali oko, co vlastně u kterých cviků chceme vidět a co je potřeba hlídat.

Všechny dvojice měly plán, co by se chtěly učit, ale práce se pružně přizpůsobovala jejich potřebám, kromě kruhovky se využívala i rovná čára z ohradníku nebo kavalet, která pomáhala vysvětlit koni, o co zhruba jde. Měli jsme možnost vidět úplný základ učení cviku dovnitř záď, základy přenášení váhy zprava doleva, pokročilejší přenášení váhy, ladění dovnitř plec, dovnitř záď a začátky polovičních překroků.

Několik lidí pracovalo s koňmi půjčenými, bylo moc hezké pozorovat, jak se na začátku opatrně oťukávají, koně si mírně podezřívavě prohlížejí dvounožce, aby po chvíli frčel dialog na plné obrátky a tvořilo se o sto šest.

Osobně vnímám práci Angeliky jako velmi neobvyklou tím, že koně se sami snaží cvik provést, aktivita člověka spočívá jen v umožnění provedení a označení správnosti – není potřeba korekce, rovnání, dozorování. Na lidi to ale možná klade trochu vyšší nároky – je potřeba mít přesnou představu, co chci vidět a celou dobu k ní směřovat. Nicméně tu bychom asi měli mít bez ohledu na styl práce vždycky…

Rozhodně cesta na Slovensko stála za to a doufám, že bude Angelica v dosahu i příští rok!