V první části jsme mluvili o rozdílu mezi sklonem a úhlem plece. Sumarizuji to důležité, co byste si měli zapamatovat:

• Chceme, aby se sklon plece koně nacházel mezi 45–55 stupni, přičemž spodní hranice odpovídá koni drezurnímu a horní hranice skokanovi. Sklon mimo tento rozsah na kterékoli straně je možný, ale přináší potenciální problémy.
• Cokoli menšího než 90 stupňů je uzavřený úhel plece a významně ovlivňuje délku kroku koně. Pro většinu koní je menší úhel plece zásadním pohybovým omezením.
• Kůň stojící s předníma nohama příliš daleko pod tělem nebo příliš daleko před tělem uměle mění aktuálně naměřený úhel plece.

Výše uvedené se týká prostornosti pohybu přední nohy, ale je tu ještě jedna věc, která ovlivňuje ten zbytek, což je způsob pohybu koně; konkrétně, jestli kůň při pohybu šourá nohy po zemi (v originále stojí „daisy cutter“ čili sekačka sedmikrásek :-) – pozn. překl.) nebo se pohybuje s vysokou akcí a samozřejmě všechny stavy mezi tím. Tato věc ovlivňuje dokonce i schopnost křížení předních nohou při stranové práci: jedná se o délku pažní kosti (humeru) a její orientaci vůči zemi. Pažní kost je připevněna k lopatce v místě ramene kulovitým kloubem, který jí umožňuje jak pohyb dopředu a dozadu, tak pohyb ze strany na stranu. Na druhém konci se humerus připojuje ke kostem předloktí (zatímco u člověka se předloktí skládá z kosti vřetenní a kosti loketní, u koně zůstala dobře zachovaná jenom kost vřetenní a kost loketní je zakrnělá – pozn. překl.) a vytváří tak loketní kloub.

 

Zde jsou základní informace o pažní kosti:

• Čím delší je pažní kost, tím větší je rozsah pohybu koně (kůň je prostornější – pozn. překl.), dopředu, dozadu i laterálně – za dlouhou pažní kost považujeme takovou, která má alespoň 50 % délky lopatky.
• Čím kratší je pažní kost, tím trhanější je pohyb koně (kůň drobí – pozn. překl.) – za krátkou pažní kost považujeme takovou, která má méně než 50 % délky lopatky.
• Čím strmější (směrem k zemi) je pažní kost, tím výše kůň může zvednout karpy (vzpomeňte si na karpy zvednuté až k uším u dobrých skokových koní).
• Čím vodorovnější je pažní kost, tím méně přirozené pro tohoto koně je zvedání karpů, aby předvedl vysokou akci nebo složil končetiny při skákání (to je ta výše uvedená sekačka sedmikrásek nebo netalentovaní skokoví koně, kteří nechávají viset přední nohy nad skokem).

(Poznámka: Je to opravdu pažní kost spolu s úhlem plece, která je zodpovědná za drobivý krok à la šicí stroj, ne krátké nebo strmé nadprstí, jak se tak často tvrdí.)

Koně tzv. chodových plemen (mimochodníci), kteří jsou ceněni pro vysokou akci končetin, by tedy měli mít pažní kost dlouhou a orientovanou více svisle a s velkou pravděpodobností by také měli mít spíše otevřený úhel ramene, přesahující 90 stupňů. To samé by mělo platit pro skokana, který si skládá nohy až k uším, ovšem s tím, že by měl mít kratší záprstní kost (metakarpus); v zájmu udržení svého zdraví při opakovaných otřesech, působených dopady při skákání.

Drezurní kůň bude mít také dlouhou pažní kost, ale méně svislou ve srovnání se skokany nebo koňmi tzv. chodových plemen, a ve většině případů nebude mít tak otevřený úhel plece. Ten ale bude určitě stále minimálně 90 stupňů. Sklon plece drezurního koně bude pravděpodobně více šikmý než u skokana.

Naopak hunter, kůň s prostornými, ale plochými chody (sekačka sedmikrásek) bude mít také dlouhou pažní kost, ale ta bude umístěna více horizontálně, což omezí schopnost zvednout karp.

Krácení chodů předními končetinami mnoha westernových koní je způsobeno uzavřeným úhlem plece a/nebo kratší pažní kostí ve vodorovné poloze.

 

Kůň 1 – hřebec quarter horse

Náš hřebec QH má velmi dobrou délku pažní kosti, je to přibližně 64 %. Tato vlastnost poněkud zmírňuje účinky jeho mírně uzavřeného úhlu plece. Vodorovnější pozice pažní kosti má za následek plochý pohyb.

Kůň 2 – valach quarter horse

Tento valach QH má také velmi dobrou délku pažní kosti, také přibližně 64 %. I jeho orientace je totožná s naším hřebcem, ovšem už víme, že tento kůň nestojí správně s předníma nohama pod sebou. Pokud by stál, pak by byla jeho pažní kost trochu svislejší než u našeho prvního koně. Protože se však pojí s mírně šikmou plecí (a stejně uzavřeným úhlem plece), tito dva koně budou předními končetinami pohybovat víceméně podobně.

Kůň  3 – čtyřletý quarter horse

Tento kůň se 67 % má nejdelší pažní kost v naší skupině. Rovněž má nejsvislejší orientaci a nejotevřenější úhel plece. To spolu s jeho strmou plecí způsobuje, že překvapivě má ​​tento kůň největší potenciál z naší skupiny zvedat a skládat nohy, stejně jako mít velmi dobrý rozsah a potenciál pro stranový pohyb. Přestože by ale měl mít více výrazu než první dva quarteři, klidně bych se vsadila, že se pohybuje typickým quarterovským způsobem, tedy plochými a krátkými kroky. Proč, o tom budu mluvit v příštím článku.

Kůň 4 – arabský hřebec

Další dlouhá pažní kost s 60 %, svisle orientovaná někde mezi quarter horse hřebcem a šedým valachem quarter horse, pojící se s celkovým sklonem plece 50 stupňů a přiměřeným úhlem plece dává tomuto koni prostornost a akci končetin kdesi uprostřed pomyslné škály (tedy ani sekačka sedmikrásek ani klusák).

Kůň 5 – plnokrevný valach

Tady jsme vyhráli v loterii dalšího koně, který má dlouhou pažní kost, 59 %. Její orientace je totožná s naším arabským hřebcem, ale se strmější plecí bychom očekávali, že plnokrevník bude schopen zvednout karp o něco výš. Bohužel spodní část nohy, úhel plece a délka pažní kosti způsobuje, že jsou na tom podobně. Oba koně by měli mít podobně prostorný pohyb i potenciál ke stranové práci.

Kůň 6 – klisna paint horse

Naše klisna paint horse má nejkratší pažní kost v této skupině. Její délka je přibližně 55,5 % délky lopatky, což je stále dost, ale bude mít nejmenší rozsah a laterální pohyb všech těchto vybraných koní. Bohužel je také nejvíce vodorovná a na docela strmé pleci. Stále se jí ale daří udržet minimální úhel plece 90 stupňů.

I když je žádoucí mít dlouhou plec, u této klisny je až příliš dlouhá, takže ramenní hrbol je příliš nízko. Tato stavba těla způsobuje přenášení váhy příliš na předek a přetěžování plecí. Koně této konstrukce mívají tendence k „holubím prsům“ (Tento anglický termín asi nemá český ekvivalent, popisuje stav, kdy prsa koně vypadají při pohledu zboku nadměrně velká, vyboulená, přední nohy jsou příliš vzadu – pozn. překl.). Je to rozpor. Strmá plec dovoluje zvednout karpus, ale horizontální pažní kost to nedovoluje. Pažní kost pokaždé vyhraje, takže pokud budete s takto stavěným koněm skákat, hrudníkem půjde dobře, ale karpy nechá viset dolů. A pořád, beze změny, bez zlepšení.