Quot capita, tot sententia – víc hlav víc ví

Konference byla organizována hybridní formou, což umožnilo setkání (osobně a virtuálně) více jak 370 účastníků z 37 zemí z celého světa. Přednášky byly na vysoké odborné úrovni, probíhaly ve dvou sálech – v krásných prostorách Auly a přednáškového sálu FAPPZ (Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů) na půdě hlavního partnera konference – České zemědělské univerzity v Praze. Na konferenci byla pokřtěna kniha Historie hiporehabilitace a ČHS, kde jsou zachyceny vzpomínky zakladatelů a celý vývoj tohoto krásného oboru v ČR. V sobotu se konference přesunula do Jezdeckého centra v Královickém Dvoře, kde probíhaly praktické ukázky.

Kdo se nemůže dostavit, zúčastnit se může doma

Než abych děsila okolí svými záchvaty kašle, využila jsem možnosti zúčastnit se konference alespoň on-line. Po covidových lockdownech vlastně obvyklá záležitost a prima možnost spojit léčbu a vzdělávání. Včas mi byly zaslány přístupové údaje a konference mohla začít i u mě doma z křesla. Technicky vše fungovalo na jedničku, alespoň u mě. Teď ještě rozehřát mozek – program přednášek byl opravdu nabitý, prezentace běžely jak pod zelenou střechou v Aule ČZU, tak v posluchárně FAPPZ.

Pestrý koktejl studií, zkušeností, praktických ukázek od expertů z 25 zemí

Konferenci odstartovala úvodní slova předsedkyně ČHS Věry Lantelme-Faisan, dále Gisely Rhodes – prezidentky Mezinárodní hiporehabilitační organizace HETI, Prof. Ing. Pavla Tlustoše. Po zahájení a uvolnění atmosféry představením paravoltiže na barelu v podání cvičenců TJ Orion Praha připomněla 30 let hiporehabilitace Dr. Lia Vašíčková, Ph.D., která v roce 1991 založila Českou hiporehabilitační společnost a několik let stála v jejím čele. To mi připomnělo naše začátky v roce 1992 a dopis právě od Dr. Vašíčkové, tehdy Frantalové, ve kterém nám promptně odpověděla a poradila, jak začít. Následoval křest knihy Historie hiporehabilitace a ČHS.

Plejádu odborných studií odstartovala prof. Heidi Brady z Univerzity v Texasu v USA prezentací studie Funkční motorické dovednosti a parametry chůze dvouletých a tříletých dětí s opožděným motorickým vývojem účastnících se HTFE (hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii). Tato studie zkoumala účinky 15 jednotek HTFE na funkční hrubé motorické dovednosti u dětí (ve věku 2–3 let) s opožděním vývoje hrubé motoriky ve srovnání s věkově srovnatelnou kontrolní skupinou bez vývojového opoždění.

Nejen tato studie, ale i mnoho dalších, které byly na konferenci prezentovány, dokazovaly zlepšení daných parametrů v souvislosti s hipoterapií ve fyzioterapii a ergoterapii. Protože poloha klienta na koni je pochopitelně velmi důležitá, živý zájem vzbudila prezentace multifunkční podložky, která terapeutovi umožňuje zafixovat tu nejlepší pozici těla a končetin klienta na koni.

Z dalších prezentací např. Zkoumání senzorických výhod hipoterapie v ergoterapii, Kůň jako lék proti bolesti, Koně léčí posttraumatický syndrom, Vliv HPSP (hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi) na grafomotorické dovednosti, Korekce somatických dysfunkcí v oblasti pánve pomocí HTFE a další. Na seznam prezentací se můžete podívat ZDE. 

Logopedie

Velmi zajímavým oborem v hiporehabilitaci je logopedie a na konferenci jsme viděli dvě prezentace. Všimli jste si někdy, jak se děti na koni pěkně rozmluví? A odborník v logopedii dokáže využít koně cíleně. Charismatická Beth Macauley, Ph.D., z USA na poslední prezentaci Hipoterapie v logopedii v hale Královického Dvora názorně předvedla, jak se dá spojit kůň a logopedie. Tlumočnice musely nejen překládat, ale i různými způsoby artikulovat, nicméně se svého úkolu zhostily na jedničku, jako ostatně během celé konference. To je obor, kterým se u nás zabývají především ve středisku Horticon, z.s. Jaký přínos pro ně měla v tomto ohledu konference? Na to mi odpověděla předsedkyně Horticonu, Mgr. Lucie Hovorková: „Byla založena mezinárodní skupina zabývající se využitím hiporehabilitace v logopedii a za Českou republiku nás bude zastupovat právě Mgr. Viola Jónová z Horticonu. S Beth jsme si popovídali po její úžasné prezentaci a byla velmi srdečná. Domluvili jsme se předběžně na další spolupráci a budeme zatím v online kontaktu. Jsme rády, že se potvrdily naše poznatky o spojení logopedie a hiporehabilitace, které jsme získali především naší praxí v ČR. Podobně to vnímají i v USA nebo v Polsku, odkud byla druhá zahraniční kolegyně Joanna Dzwonkowska.“

Koně

Koně jsou ústředním motivem hiporehabilitace. Vezměte si jen výběr vhodného koně pro určitého klienta. Kolik to má aspektů, kterými se provozovatel musí zabývat. Welfare, samozřejmě, ale pak také velikost, mechanika pohybu, výcvik, ochota pracovat s lidmi, prověřenost.

Prezident maďarské asociace hiporehabilitace Dr. Peter Jambor, Ph.D., prezentoval Výběr koní pro hipoterapii prostřednictvím pohybové analýzy. Koně byli vedeni volným krokem a nahráváni dvěma digitálními kamerami v sagitální rovině rychlostí 25 snímků na vteřinu. Výsledky ukazují, jak lze mnohem přesněji hodnotit a porovnávat koně používané v hipoterapii. Je to důležité pro zařazení do konkrétní terapie pro konkrétního klienta. Není krok jako krok.

Ad výběr koně, to bylo téma přednášky Ing. Bc. Vandy Caskové, duchovní matky Specializačních zkoušek pro koně. O nich jsme již na EQUICHANNELu psali, zaujala mě v přednášce analýza věku koní, kdy na specializačních zkouškách byli hodnoceni lépe koně 8letí a starší s průměrnou známkou 9,91 bodu. Studie prokázala, že věk koně má určitý vliv na úspěšnost ve specializační zkoušce, přičemž svou roli hraje psychická vyspělost a předchozí zkušenosti. (Ing. et Bc. Vanda Casková, Prof. Iva Jiskrová, PhD.). Možná vás výsledky této analýzy nepřekvapily, ale když dojde na výběr koně, který má být zařazen do provozu, je to jeden z podložených faktorů pro rozhodování.

Koně pracující v hiporehabilitaci musí zvládat někdy nečekané reakce klientů, nést nekoordinované tělo, často nevyvážené. V tomto ohledu byla zajímavá prezentace Ing. Šámalové (spoluautor Ing. Jitka Bartošová) s názvem Má hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii vliv na koně? Výsledek studie naznačuje, že koně rozeznají emoční vyladění klienta podle hlasu, a pokud je vyladění klienta pozitivní, kůň je v klidu i přesto, že může být hlasový projev nepříjemný. Negativní emoce klienta zřejmě frustrují i zkušené terapeutické koně. Možná si i tady říkáte, že je to přece jasné, že to znáte z praxe. Ale tady máte studii, která to potvrzuje.

Co všechno koně umí a jak jsou všestranně připravení, předvedla Ing. Jitka Bartošová na 12 letém kladrubském vraníkovi Romke Euklida VIII - 25 alias "Quido" nebo "Pan Božský". Kůň je všestranně využívaný, trénovaný podle principů klasické drezury a equitaton science a dříve byl aktivní i v hiporehabilitaci ve Sdružení SRAZ. Povozí děti i dospělé bez problémů, jezdí ho 16letá juniorka.

Program v Královickém Dvoře zahájilo představení hiporehabilitačních koní z českých středisek za hudebního doprovodu Vltavy. S první a druhou flétnou úvodních taktů symfonické básně do haly vchází hiporehabilitační koně plemen českomoravský belgik, slezský norik, český teplokrevník, merénský kůň, hafling, hucul, fjordský kůň a pony. Koně jsou spořádaní a klidní, jak se na koňské terapeuty sluší.

Jak koně připravit na dráhu terapeuta? Workshop Zuzky Prokopové v prostorné hale Královického Dvora představil v hiporehabilitaci začínající klisnu ČMB Gery z Epony Brno, kterou Zuzka připravovala. Její logický, dobře strukturovaný systém výcviku jasně dokládá, že je třeba brát hiporehabilitaci jako další jezdeckou disciplínu. Specifika spočívají v těchto bodech: dostatečná citlivost na běžné jezdecké pomůcky i vedení ze země, schopnost detailních pohybů na žádost vodiče, klidné stání u rampy, pravidelný krok, necitlivost na náhlé pohyby, zvuky, ruchy z okolí, schopnost rozlišit tlak, na který reagovat má (vodič, pracovní jezdec), a na které reagovat nemá (klient).

V Královickém Dvoře se také představili chladnokrevní koně v zápřeži a využití této aktivity v sociální oblasti, atmosféru rozproudila paravoltiž, když cvičenci z celé republiky na epoňácké Bes zacvičili stylovou sestavu Sněhurka a trpaslíci, děti z Vladykova Dvora nacvičily kolem barevných barelů s koňmi na základě přirozené komunikace Duhový sen.

Následovala úžasná prezentace o hipoterapii v logopedii. A nakonec poděkování, závěr… a organizátorky této mimořádné události, Evropské konference, si mohly oddechnout. Organizaci této mimořádné akce se zhostily perfektně. Samozřejmě za vším je také schopnost zajistit dostatek financí. To se podařilo a akce byla spolufinancována z projektu ERASMUS+ 2020-1-CZ01-KA204-078277 s názvem „Neformální vzdělávání specialistů pro přípravu koní pro hiporehabilitaci“.

A jak se ohlíží za Evropskou konferencí o hiporehabilitaci předsedkyně ČHS a členka výboru HETI Věra Faisan-Lantelme?

Jaká během konference vládla atmosféra?

Co bylo vnímáno všemi účastníky – velmi pozitivně emočně laděná konference, všude úsměv a ochota sdílet, nezáleželo na národnosti. Vzdělané publikum, které vědělo, kdy v sobotu tleskat a kdy ne – nikoliv pro nerušení koní, ale z důvodu nerušení soustředěnosti klientů. Ta atmosféra byla úplně hmatatelná. Hiporehabilitační svět je plný lidí s otevřeným srdcem, přátelství se navazují lehce a jsou trvalá, alespoň pro mě. Líbí se mi, že zde téměř neexistuje pocit konkurence a soutěživost. Určitě musíme poděkovat ČZU za perfektní zázemí a IT týmu za realizaci náročné hybridní konference. Také Královickému Dvoru za krásné prostředí a ochotný personál.

ČHS oslavila 30. narozeniny. Co bys jí popřála do další dekády?

Moje přání ČHS do další dekády – je jich hodně:

• Aby se podařilo jednotlivé obory hiporehabilitace uznat jako odborné metody a naši klienti by měli tuto službu na dosah a alespoň z části hrazenou státem.
• Aby se provozovatelé dále vzdělávali, ochotně sdíleli své poznatky a zkušenosti, navzájem se podporovali s cílem poskytnutí co nejvyšší odborné a bezpečné péče klientům a tím zlepšit kvalitu jejich života a jejich pečovatelů.
• Aby se provozovatelé nebáli si ocenit svou odbornost a náročnost této práce a aby si nemuseli každý rok sahat na dno a bát se, že další rok už finančně nepřežijí.
• Aby se hiporehabilitační koně měli stále dobře a byli milovanými členy týmu.
• Přeji pokoru – ať neusneme na vavřínech, jsme v hiporehabilitaci opravdu dobří, ale stále se máme a můžeme mnoho naučit od ostatních zemí, a to jak v metodikách práce, tak i v práci s hiporehabilitačními koňmi. A aby za 10 let bylo zase o čem psát :)

 

Zpětná vazba na konferenci je samá chvála. Pro mě, coby virtuálního účastníka, znamenala konference velkou zásobu inspirace a nového poznání, ve které se ještě nějakou dobu asi budu přehrabovat, je toho hodně – ale samozřejmě se cítím ochuzena o osobní setkání s lidmi z různých koutů světa, kteří sem přicestovali, aby sdíleli své zkušenosti. Přesto je možnost zúčastnit se on-line skvělou šancí, jak aspoň na dálku být při tom.

Od stříbrné medaile Lis Hartelové na OH v Helsinkách 1952, kdy porazila v drezuře nejen soupeře, ale i následky obrny, uplynulo téměř 70 let. Tehdy se svět zbláznil do léčby koněm a středisek poskytujících tuto terapii rostlo jak hub po dešti. Tato módní vlna na rozdíl od jiných však nezanikla, jen se léčba koněm dál vyvíjela a čím dál víc specializovala a stala se záležitostí odborníků jak na poli humánní medicíny, pedagogiky a sociální práce, tak oblasti chovu a výcviku koní. Evropská konference, pokud ji budeme brát jako výkladní skříň současné hiporehabilitace, napnula plachty do dalších let práce, výzkumů a praxe.