a co ji pro zacatek nechat jezdit na kruhu (jakoby na lonzi) s tim, ze by se poprosili ostatni, aby vam ten kruh nenarusovali... Pak časem bych zkusila "zaprahnout" ji za dalsiho kone, tutam nechat udelat samostatny kruh a zase pokracovat za druhym, aby ziskala jistotu, ze se nic nedeje.

Reakce na 1469762: Mladšího syna jsem nechávala jezdit na koni (kupodivu velkém, ale spolehlivém) v závěsu za starším (na huculoidovi). Ten musel koně vodit, starouš s mrňousem (na ohlávce s vodítkem v ruce) šlapali v pohodě za nimi. Stejně tak to fungovalo v terénu - a funguje dál (i když s jinými koňmi) - prostě malý řeší jen pokyny ve změnách chodů. Jak u dětí, tak u koní mám pocit, že po těch mladých občas chceme moc. A takhle malé dítě by se mělo především vozit, aby nabylo pocitu jistoty, než řešit samo (byť na relevantně velkém poníkovi) situace na jízdárně. Já se fakt ani nedivím, že se bojí. Kamarádka má teď takovou miniškoličku - děti malé 3 leté až do těch zhruba sedmi/osmi let. Jde tam spíš o zábavu, různé házení míčů, chytání kroužků - a vždy za doprovodu dospělých, kteří těm nejmenším koně vodí. A tihle "trpaslíci" jsou pak schopni dát 4 km závod na okruhu v Mostě s vodičem (nejmladší nejsou ani 3 roky) a ještě se u toho smát. Od člověka, který se koním věnuje cca 30 a více let jsem slyšela, že cílený výcvik by mělo dítě prodělávat až po 10tém roce věku. Z vlastních zkušeností (ale jen 2 děti) to vidím jako rozumný názor.

Ja bych ji nenutila, je mala, je ji JEN 8, a popravde to nekdy na ponikovi mezi velkymi konmi neni nijak prijemna situace ani pro zkusenejsi, starsi deti. At to zanima v zavesu obejde parkrat v kroku a pak ych ji na klus, cval vzala na lonz. Pokud se nebude bat za nima v kroku,tak za cas prijde s tim,ze by to za nima zkusila i v klusu sama.

Ono to vzniklo před prázdninami, kdy chtěla jet za tatínkem do SNR , že tam má možnost jezdit. Nakonec to sama odřekla, protože věděla, že na tom není ještě tak dobře, že by jiného koně zvládla. Před prázdninami jsme začali jezdit samostatně a jednou, prostě zapomněla jak se brzdí a nemohla zastavit koně z kroku do zastavení a tam se to u ní zlomilo a začala mít strach. Není to tak, že by tam všude kolem ní jezdili velcí koně, ono jí stačí, že tam je přítomný kůň s jezdcem viz. to co jsem psala, že se bojí, že nezvládne situaci(ono totiž jak jsem psala minule, po obcválání jsem chtěla jít do haly, kde jsem doufala, že nikdo nebude, ale byla tam slečna, měla trénink, takže nám do kruhu nejezdila, nicméně poník vycítil její zoufalství a sem tam využil situace, jako že sklonil hlavu a začal čichat boban a přitom se otočil a volně odkráčel (jinak velmi vychovaný pony), když jsem jí řekla ať ho plácne, tak nic, nebyla schopná něco udělat, přitom předtím si v klidu všechno s ním vyřídila a bylo - nenučím lidi koně bít, jenom požaduju takove upozornění,že tohle nejde. Já jí jako nějak malou neberu (asi bych měla začít), s dětmi postupuju pomalu a dle toho jak cítím jejich potřeby, a většinou to vychází, jen se strachem jsem se nesetkala a nechtěla bych jí nějak psychicky ublížit a vytvořit u ní trauma. Nicméně jste mi poradili a já podle Vás zkusím postupovat, jenom 8 měla loni, já uložím prvotní informaci a už pak nějak ty roky nepřičítám, přesto beru, je ještě hodně mladá. Děkuji

A co to zkusit na holčičku nějak psychologicky, když se začne klepat strachy? Já byla svědkem, kdy se šestiletá holčička rozbrečela, když se kobyla rozhodla jít domů. //Nebyl to žádný trénink od trenéra, ale to zavrhované, kdy 15 leté holčiny "učí" jezdit, i když musím říct, že jsou to holky šikovné a zatím se nikdy nic nestalo.// Neprchala, jen se prostě otočila a šla domů, ale po pár krocích byla "lapena", ale holčička je taky taková citlivka, je strašně šikovná, na lonži zvládá všechny chody, i si klidně u toho hází s míčkem, ale bojí se, že s ní kůň odejde. No holky byly bezradné, co s ní, kobyla-citlivka se už začala tvářit. Tak sem zapojila já a řekla jí, že kobylku strašně mrzí, co jí provedla a že je teď strašně nešťastná z toho, že holčička brečí. A kupodivu to zabralo, holčička párkrát popotáhla a bylo skoro dobře. Tak to zkusit taky nějak vysvětlit, že poník je citlivý a že mu je líto, že z něj má strach....

Reakce na 1469743: Shodou okolností také jsem začal dojíždět za holčinou v tomtéž věku a také s ponym. Výcvik pod vedením několika trenérů došel tak "daleko" , že se holka bála i na té lonži. Můj názor a vlastně i již nějaké výsledky ( zase musí člověk brát v potaz individualitu každého jedince) , je tento. Do ničeho netlačit! Pracovat na lonži ( kůň na obnosku - to je v CZ problém sehnat na ponyho obnosek, ale dá se), kůň vyvázaný ( věnovat se správnému lonžování a reakce koně na hlasové pomůcky je věcí trenéra- za to ručí). Svěřenec musí mít jistotu, že koně ovládá. Trénovat nezávislý sed. Mimo lonž. Naučit dítě zastavit koně jednou otěží ( korekční zastavení). Opět musíte poníka naučit ohnout hlavu ze země ! Když zvládne pobrat obě otěže do jedné a sáhnout si pro korekční otěž, věnujte se trialovým překážkám, jízdu mezi kužely a jakékoliv činnosti kde je nutné vest a řídit koně. Nejprve v kroku. Ona se začne ptát sama až si bude věřit zda by nemohla naklusat. Poslední věc. Nejdůležitější. Pracovat ve velice krátkých intervalech ( dítě neudrží pozornost příliš dlouho.). Ať se daří.

Měl sem podobný problém s jednou holčinou. Sama koně celkem v pohodě zvládala když se mohla soustředit na sebe a koně. Vysedět nějakou lumpačinu koně nebyl problém. Další kůň na jízdárně byl problém, ale jenom v hlavě. Zašátral jsem v zasutých vědomostech a šli jsme na to cestou posílením nervovový cest, teda jezdce (vědecký co :-) ). Jednoduše jsme začali cvičit standardní situace. Napřed drobnosti pak celá struktura hodiny a jednotlivé cviky. Jednotlivé cviky zvládla sama s koněm na jízdárně, pak jsme začali cviky "roptylovat" a "soustředit", tedy odvést pozornost nepatrně jinam a zase ji vrátit. Když tohle se začalo jevit jako zvládnuté, nastavili jsme standarní průběh hodiny - pořadí cviků v časové ose. Holčina věděla co kdy bude. Přechod mezi koně byl z mírné změny zaběhnuté hodiny, a další hodina s dalším koněm a přísně dodrženou strukturou hodiny. Tak to držíme to teď, jak je na jízdárně něco nezvyklého, vracíme se do bodu standardizované hodiny na standarně zvládnuté cviky. Holčina to nezaregistruje ale získá nacvičenou jistotu.