Úvodní článek Pierra Cazese - Cvalová melodie.

Trénink vytrvalostního koně

Pierre Cazes definuje trénink jako práci sloužící ke zlepšení projevu koně a ke zvýšení jeho sportovní kapacity. Trénink začíná výchovou a končí uvedením koně do kondice.

Práce na zvyšování kondice u vychovaného koně, který již má dobrý celkový projev (lehký kůň, který jde v námi žádaném chodu se správně prováděnými přechody), spočívá v získávání schopnosti závodit ve všech ohledech: nejen svalové, ale rovněž trávicí a metabolické a závisí na zvoleném cíli.

Metabolická vytrvalost je schopnost koně vydržet námahu bez toho, aby nějak trpěl. Kůň ji získává během zhruba dvouleté přípravy.
Vytrvalost - odolnost, je metabolická vytrvalost, ke které přidáme schopnost rychlého pohybu. Vzdálenost jako taková totiž není až takový problém. Uběhnout 160 km rychlostí 12 km/h je relativně lehké. Pokud to však chcete ujet vyšší rychlostí, už to chce vytrvalého - odolného koně.

Existují dvě různé metody vytrvalostního tréninku: americká a francouzská škola. Diametrálně se od sebe liší, ale i přesto se koně připravení jednou nebo druhou metodou pohybují na nejvyšší světové úrovni. Američané hodně běhají. Jejich výběr pro světová mistrovství se provádí dle odjetých závodů a musíte mít určitý počet úspěšně dokončených závodů. Naproti tomu Francouzi se vybírají na základě pravidelně dosahovaných dobrých výsledků na národní úrovni: pracují s trenérem u nich doma na kondici a vytrvalosti-odolnosti jejich koně s cílem uspět v určitém závodě a jiný závod jet nemusí. Tento způsob také vysvětluje, proč na mezinárodní úrovni potkáváme často veřejnosti neznámá jména.

Trénink spočívá ve cvalové práci, samozřejmě po přípravné jedno- až dvouměsíční fázi na začátku sezóny. Na cvalu se pracuje technicky pro zlepšení projevu, poté pro zlepšení kondice koně. V tréninku se jednou měsíčně provádí velká cvalová práce, kdy se se stoupající frekvencí postupně dostáváme až na 3 hodiny cvalu v kuse bez přestávky. Poslední velká cvalová práce by měla být 5 týdnů před závodem a rovněž se doporučuje 2 týdny před závodem cvalovou práci úplně vysadit. Jde o to, aby se koňský organismus naučil během závodu žít a ne pouze přežívat. Tuto činnost Pierre Cazes nazývá jako „zlepšování nastavení".

Kůň musí cválat stejně tak lehce, jako my žvýkáme žvýkačku, v jeho rytmu a bez toho, aby to nějak řešil. Často se stává, že po 30 - 40 minutách cvalu kůň padne na předek a požaduje trochu zaklusat. Pokud se jedná o mladého či předtím netrénovaného koně, je to projev dostatečné délky trvání lekce a v tomto bodě výcvikovou jednotku ukončíme. Trénovaného koně necháme zaklusat 10 sekund a poté opět nacváláme. Je dost pravděpodobné, že následující cval bude mnohem kvalitnější než ten předchozí. Mezi jednotlivými cvalovými lekcemi pracujeme zejména na zlepšení zklidňování koně, na údržbě jeho kondice (klusáním) a na strečinku (30 - 45 min aktivního kroku v kopcovitém terénu nebo v hlubokém písku, tuto práci začněte, až je kůň zahřátý). Výcviková jednotka s délkou trvání kratší než 1,5 hodiny nemá v této fázi přípravy vůbec žádný smysl a je zbytečné ji provádět. Práce s délkou trvání pod 1,5 h jsou určeny pouze pro výchovu a výcvik. V posledních týdnech před závodem naši šampióni pracují na zlepšování srdeční kapacity: velké stoupání, práce na pláži v písku. Práci v písku Pierre Cazes označuje jako vhodnou, protože mokrý písek nemá žádnou pružnost, je pro koně ekvivalentem několikaprocentního stoupání a kůň musí opravdu makat, aby se po něm pohyboval kupředu. Naproti tomu povrchy lesních cest jsou velmi pružné a kůň se na nich tolik nenadře. Pierre Cazes má jasný názor: je možné vyhrát Florac (převýšení 3500 m), aniž bychom překonali byť jediný metr převýšení během tréninku. Náročná práce na rovném terénu velmi vhodně nahrazuje práci v horách, při které víc trpí hlezna a spěnky. Nakolik je přínosná práce v kopcích na stoupáních, natolik je škodlivá práce v klesáních.

Ve Francii už před určeným důležitým závodem není žádný další závod. Trénink doma je účinnější, protože můžete mnohem lépe kontrolovat jeho parametry, než by tomu bylo během závodu. Námaha je stálejšího charakteru, můžeme si vybrat vhodný terén, a pokud máme cválat 3 hodiny v kuse, budou to 3 hodiny efektivního cvalu, zatímco v závodě musíme častěji měnit chody a celkově se dostaneme maximálně na cca půl hodiny efektivního cvalu v kuse.

Co se týká frekvence práce, ani na nejvyšší úrovni není nutné koně jezdit každý den. Pokud má kůň během přestávek možnost pohybu ve výběhu nebo na pastvině, bohatě stačí práce obden. Pro závody v délce od 40 do 90 km stačí dva, ale klidně i jeden trénink za týden. Není tedy třeba se nějak trápit, pokud nemáme čas jezdit každý den. Pro rozsahově velké výcvikové jednotky (cvalové) stačí jedna práce za měsíc. Pozitivní vliv této práce bude přetrvávat zhruba 5 následujících týdnů.

Volba chodů ve vytrvalosti

S rostoucí zkušeností ve vytrvalosti už dnes víme, že od určité rychlosti je cval tím nejvhodnějším chodem. Ve cvalu se noha pohybuje po podkladu ve směru od patky (někteří dokonce kovou konvexními podkovami, aby tento pohyb podpořili), zatímco v klusu dopadá kopyto na podklad celou plochou. Ve cvalu se méně ohýbají klouby, zejména na úrovni hleznových kloubů. Lze tvrdit, že při stejné rychlosti je pro končetiny koně klus náročnější než cval. Ve cvalu má navíc kůň menší tepovou frekvenci než při klusu ve stejné rychlosti. Na vysoké úrovni a na dlouhých trasách je tedy vytrvalostním chodem číslo jedna cval. Někteří koně dokonce cválají celou trasu závodu, od startu až do cíle.

Pozn. Leonarda Liesense, předního evropského odborníka na vytrvalost: v době vydání tohoto článku, v roce 1998, byl výše zmíněný přístup ke cvalové práci hodnocen jako revoluční.

Klus je rovněž vytrvalostním chodem, ale je potřeba znát jeho omezení. Slouží nejprve jako oddech po dlouhé cvalové sekvenci a poté jako chod vhodný pro překonávání převýšení. Klus průměrnou rychlostí 13-15 km/h (u koně střední velikosti) lze provádět s pružným a uvolněným projevem. Od 16 km/h už bude mít kůň problém uklusat to a je potřeba nacválat. V klusu je na rozdíl od cvalu hřbet koně nepohyblivý a nohy se musí více ohýbat, aby se mohly posunout v každém kroku více dopředu. Ve cvalu však dochází k vlnovému pohybu páteře a zad a k s tím souvisejícímu zvedání přední a zadní části těla, což umožňuje méně ohýbat končetiny. Čím víc je klus rychlejší, tím víc záda koně tuhnou jako prkno a tím víc se musí nohy koně přehnaně ohýbat pro zajištění pohybu kupředu. Na zem v klusu dopadají daleko před koněm a tlačí koně silou kupředu ještě i daleko za ním. Z tohoto důvodu není rozumné od rychlosti 15 km/h klusat.

Aby byl cval co nejúspornější, musí vykazovat určitou kvalitu: ve vertikální ose nesmí způsobovat zbytečné plýtvání energií, tj. žádné shromáždění, žádná kulatost chodu, pouze a jenom pružnost, jako u horizontálního pohybu vlny. V tomto ruchu lze cval koně hodnotit. Ideálně by měla zadní končetina, která začíná cvalový skok, došlápnout do stopy přední končetiny, která jako poslední opustila zem. Je potřeba, abychom si tento ruch cvalu zafixovali pozorováním jezdců na vysoké úrovni a abychom na něm zapracovali doma s hodnocením podle natočeného videa. I když se někteří koně cítí lépe v klusu, je potřeba je naučit pružně cválat v horizontální rovnováze s pomalou a pravidelnou kadencí. Lze to naučit pomocí střídání povolení a sebrání koně, tak, aby byl kůň donucen měnit ve cvalu rovnováhu. Ve všeobecnosti totiž „klusově" nadaní koně cválají pouze velikou rychlostí, aniž by byli schopní udržet v daném chodu rovnováhu a přecházejí do klusu hned, jak se rychlost trochu sníží. K naučení výše popsaného budete potřebovat 2-3 výcvikové jednotky. Kůň, který se naučil cválat výše uvedeným způsobem, bude šetřit síly, a jeho přechody, které se bez ztráty rovnováhy či rychlosti staly plynulými, budou úsporné také. Pokud nedisponujete pláží, dobře vám pro práci na kvalitě cvalu poslouží lesní cesty s bezpečným podkladem. Mírné stoupání je rovněž vhodné, ale určitě se vyhněte cvalu v klesáních. Výše uvedeným cvalem se lze bez problémů pohybovat i po šotolinových cestách.

Krok je chodem pro uklidnění, pro strečink a nasvalení (za podmínky, že se bude jednat o aktivní krok). Pro koně je navzdory nízké rychlosti hodně náročný, protože končetiny se pohybují jedna za druhou a každá ve chvíli dopadu na zem pohybuje celého koně a ne pouze jeho část.

Kadence cvalu (a stejně tak i klusu) musí být nízká, protože je tomu úměrná tepová frekvence. Pokud chceme jet rychleji, musí se zvýšit rozsah pohybu. Ve cvalu o rychlosti 16 km/h provede kůň střední velikosti přibližně 105 skoků za minutu (v klusu 95). Je vhodné se trénovat počítáním cvalových skoků za minutu a dostat do ucha onu žádanou „cvalovou melodii".

Přeprava koně

V úplně uzavřeném přepravníku stoupá exponenciálně v závislosti na čase objem mikrobů. Kůň, který v tomto prostředí může trávit i několik hodin, bude po příjezdu na místo určení dost pravděpodobně nemocný. Je důležité cestovat s otevřeným a dobře větraným přepravníkem, a to i uprostřed zimy. Je lepší koně zadekovat, než ho mít nemocného.

Obecně předpokládáme, že kůň zvládne na jeden zátah 7-8 hodin jízdy v přepravníku, což zhruba odpovídá jednomu dni. Pokud má cesta trvat 3-4 hodiny navíc a pokud vše probíhá dobře, je možné trasu dokončit bez zastávky. Pokud by však cesta měla trvat déle, je dobré každých 7-8 hodin jízdy udělat hodinovou přestávku, během které koně vyložíte, povodíte nebo trochu popasete, uklidíte přepravník a poté opět pokračujete v jízdě.

Po přepravě kůň potřebuje dostatek odpočinku. Pokud cesta trvala do 8 hodin, bude potřeba 1 den úplného odpočinku. Pokud cesta trvala 2x déle, je potřeba nechat koně odpočívat 2 dny atd.

Vedení koně během závodu

V den závodu je dovoleno všechno - i cval v klesáních, prostě vše, co jsme si v tréninku odpírali. Pokud však počítáme s tím, že budeme cválat v klesáních, kůň by s tím měl být v tréninku seznámený. Můžeme koně podrobit vyšším nárokům než v tréninku, protože tento závod se jede pouze jednou ročně (pozn. Pokud však kůň závodí každý víkend, je potřeba strategii závodu odpovídajícím způsobem upravit). K tomuto však musíme svého koně dobře znát a vědět o všech jeho slabých místech. Každý kůň, i ten nejlepší, má buď jedno, nebo i víc slabých míst a je opravdovým uměním je u koně zvládnout. K odhalení slabých míst nám může pomoci i natočení videa.

Únava se nejčastěji začíná projevovat v hleznech koně a je to poznatelné při pohledu zezadu. V takovém případě je potřeba přizpůsobit chody, nepobízet v klusu, ve cvalu přemístit váhu více na předek, jet v co nejvíc horizontální pozici resp. téměř na pleci tak, aby se hlezna trochu uvolnila. Sesedat z koně v klesáních je vhodné, pouze pokud cítíme, že je kůň velmi unavený. Všeobecně není vhodné koně nějakým způsobem omezovat v jeho postoji. I on musí řešit svoje chody a sám ví nejlíp, kdy potřebuje ulevit té či oné části těla. Pokud je to nutné a pokud mu to uleví, klidně ho nechejte jít v rozhozeném rytmu. Vezměte na vědomí, že výcvik koně jako takový se provádí pouze během tréninku. V den závodu na nějaké výchovné lekce zapomeňte. V den závodu je potřeba řídit koně s ohledem na jeho slabiny a nijak ho neotravovat. Měl by zapomenout, že vás má na hřbetě.

Veterinární kontrola

Je zajímavé, že většina dobrých koní se ve veterinární kontrole prezentuje jakoby úplně bez energie. Hlava nízko, svalové skupiny se s každým pohybem klátí. Koně jsou tak uvolnění, až by jeden čekal, že během kontroly chodů na dráze úplně usnou.

Je v jezdcově zájmu zlepšit prezentaci svého koně ve dvou rovinách: co do „správnosti" chování koně a jezdcova vedení a co do čistoty klusu.

Průběh veterinární kontroly by se měl doma nacvičit, aby i kůň věděl, jakým způsobem se má prezentovat. Chování koně z části závisí na chování jezdce a na adekvátnosti jím používaných gest. Pravá ruka jezdce je umístěna na vodítku nedaleko koňské hlavy, ale nepůsobí na vodítko vahou, protože tak by tak předávala koňské hlavě po vodítku rázy a to by mohlo vzbudit dojem nepravidelnosti chodů. Vede koně občasným působením a poté se opět vrací do neutrální polohy pod hlavou koně. Pohyb ruky kupředu by měl kůň chápat jako pokyn k naklusání, pohyb dozadu znamená pokyn k přechodu do kroku. Pohyb ruky doleva nebo doprava vede koně do změny směru nebo mu navrací hlavu zpět do osy pohybu, pohyb nahoru dolů koni hlavu zvedá/snižuje. Pokud je kůň v těchto věcech jistý, může pravá ruka vodítko úplně pustit, ale musí zůstat připravená, protože správně vychovaný kůň se podle jejího pohybu řídí, i když zrovna na vodítko nepůsobí. Levá ruka slouží pouze k držení vodítka.

Účelem veterinární kontroly je chránit koně. Někteří koně nikdy nekulhali, ale přesto vykazují určitou bezbolestnou a stabilní nerovnoměrnost chodů, která je může v kontrole znevýhodnit. Je potřeba umět takovou nerovnoměrnost zvládnout tak, aby se kůň odprezentoval v nejlepším světle. Pozor, určitě se nejedná o to, abyste nějakým způsobem maskovali opravdové kulhání. Pokračovat s kulhajícím koněm v závodu absolutně nemá smysl. Pokud se výše uvedená nerovnoměrnost vyskytuje na přední noze, bude lepší prezentovat koně spíše v pomalém klusu s nízko položenou klidnou hlavou, aby se daná nerovnoměrnost projevila co nejméně. Pokud se nerovnoměrnost v chodu týká zadní nohy, bude lepší koně prezentovat v energickém klusu, protože v pomalejším klusu by se ten problém projevil jasněji. Pozice jezdce u koně má rovněž vliv na posuzování veterinářů: pokud víme, že na koni je něco, co „není úplně ok" co do pohybu koně, je lepší zůstat blízko u koně a nepřitahovat pozornost na vadu. Znovu opakuji: vůbec zde nejde o podporování podvodů. Kůň, který opravdu kulhá, nesmí do další etapy závodu odstartovat, není to ani v jeho ani v jezdcově zájmu.

Přestávka mezi etapami

Tělesná teplota koně v klidovém stavu je zhruba stejná jako naše, tj. přibližně 37,5 °C. Během námahy organismus vytváří teplo a je normální, že teplota koně stoupne až k 39 nebo 39,5 °C. Pokud tělesná teplota koně stoupne k 40 nebo 41 °C (hypertermie), znamená to, že kůň už sám o sobě nedokáže odvést teplo, které jeho tělo vytváří, jeho organismus trpí přemírou tepla a stává se neschopným vydržet námahu.

Teplotu koně můžeme odhadnout velmi jednoduše, stačí na koně položit dlaň naplocho. Pokud se zdá, že je teplejší než vy, je potřeba mu pomoci odvést teplo tím, že ho namočíte. Je možné namočit celé tělo koně za podmínky, že nebudete lít ledovou vodu na nohy a na velké svalové skupiny. Ideální teplota vody je kolem 14-15 °C. Pokud je voda moc studená, je lepší ji nanášet houbou. Poté stěrkou odstraňte přebytečnou vodu a znovu otestujte teplotu koně přiložením vaší dlaně. Pokud se vám kůň zdá ještě horký, celou chladicí akci zopakujte. Můžeme říct, že schopnost koně přizpůsobit se námaze v sobě zahrnuje i schopnost regulace tělesné teploty. Dobře připravený kůň bude mít tělesnou teplotu maximálně kolem 38 °C, zatímco ostatní budou na 39,5 °C. Chlazení koně navíc snižuje tepovou frekvenci a je to tedy prioritou před vstupem do veterinární kontroly.

Umytí koní je velmi důležité pro jejich pohodu. Mimo ochlazující efekt je to masíruje a zbavuje potu. Je možné do vody přidat i alkohol, který zabrání křečím.

Je zbytečné, abyste koně nutili se napít. Je potřeba mu nabídnout nápoj dostatečně často a dostatečně brzo, ale trénovaný kůň se zřídkakdy napije dřív než po dvou až třech hodinách od začátku závodu.

Kůň je od přírody zvíře bázlivé, ve volné přírodě na tom závisí jeho přežití. Tato bázlivost je i jeho motorem pro jezdectví. Je potřeba si to uvědomit, avšak nezneužívat to. Bázlivost může negativně ovlivnit jeho uklidňovací fázi a promítne se do jeho tepové frekvence. V etapových přestávkách a v cíli je proto nutné koně doslova hýčkat: umístit ho do co nejlepších podmínek, aby se úplně vyhnul stresu, a dobře se mu věnovat. Správná péče však nezahrnuje to, že kolem něho bude pobíhat 6 lidí s živou gestikulací a hlasitým slovním projevem. Je potřeba udělat vše pro to, aby se kůň cítil dobře.

Koně nepřikrývejte, dokud je horký. Zabráníte mu tak v regulaci tělesné teploty a může se u něho vyvinout hypertermie. Kůň de facto nepotřebuje zakrývat svalové partie, dokud mu je teplo. Se zadekováním počkejte do chvíle, kdy se vrátí ke své normální tělesné teplotě. Kůň může sálat teplo ve vlnách, dokonce i hodinu po tom, co se vrátí zpět do boxu. Není to nic nenormálního a musíte mu umožnit, aby se přebytečného tepla zbavil. Je potřeba se vyhnout tomu, že koně „utěsníte" dekou ve špatně větraném boxu. S velkou pravděpodobností riskujete, že bude mít druhý den ráno horečku.