Zákaz umělé pěny!

Od 1. ledna 2022 už si budou muset drezurní koně nechat zajít chuť na cukrovou pěnu – Marschmalow Fluff. I tak lze „vylepšit“ drezurní umění a udělat z „mrtvé huby“ tu poddajnou. Když kůň pění v hubě, je to jistá známka poddajnosti (nebo také stresu) viditelná na délku drezurního obdélníku. Kostka cukru, kousek jablka také podpoří tvorbu slin. Jenže cukrová pěna nejen vytvoří žádanou rtěnku, ale může zakrýt i zranění nebo modrý jazyk.

Záležitost, o které se dlouho mluví jen v kuloárech, dostala ban. Jezdcům hrozí žlutá karta, viz 6.5 Jakákoliv syntetická látka imitující stav, kdy kůň pění v hubě, je přísně zakázána; považuje se to za podvodné jednání a na úkor welfare koně, protože tak lze skrýt zranění pysků. Bude trestáno udělením žluté karty. Mezinárodní rozhodčí FEI Katrina Wüst v rozhovoru pro ReiterRevue však podotýká, že je třeba se také zabývat tím, jak se bude toto porušení pravidel dokazovat. Bude to práce pro stewardy… ale co pak? Bude se muset posílat pěna do laboratoře? Jakkoliv je přístup FEI vítaný, diskuse ještě neskončila.

Naděje pro Tennessee Walker?

Jejich chody jsou impozantní, akce předních končetin enormní. Jak je ale známo, za tímto přehnaným pohybem se skrývá neskutečná bolest. Samozřejmě mají plemena jako Tennessee nebo Hackney vysokou akci, ale metoda tzv. „soring“ dovádí tento pohyb do extrému. Dráždivé látky, navíc lepicí páskou „přivařené“ ke kůži po několik dní, šrouby a hřebíky zaražené do citlivých oblastí kopyta, řetězy a závaží, to vše za účelem působení bolesti, která koně donutí zvednout nohu co nejvýš.

Jakkoliv se zdá, že snad jedno pravidlo by mohlo tyto praktiky používané od 50. let minulého století vymýtit, boj stále není u konce. V 70. letech vzniklo hnutí za zákaz soringu (Horse Protection Act – HPA) zásluhou senátora Josepha Tydingse, ale snahy vždycky ztroskotaly na nedostatku peněz na kontrolu dodržování. V roce 2019 vnuk Josepha Tydingse – americký senátor Benjamin Tydings – prosadil ve sněmovně reprezentantů akt Prevent All Soring Tactics (PAST), navzdory očekávanému odporu zástupů z Tennessee a Kentucky. Ale vymáhání opět vázlo na financích.

Až letos je schváleno pro HPA na rok 2022 téměř 6 milionu dolarů. V roce 2018 vznikla organizace Animals Wellness Action (AWA), která vedla kampaň proti soringu a sháněla peníze pro HPA. Nicméně se vědělo, že peněz není dost a v Tennessee a v Kentucky stále nerušeně pokračoval osvědčený způsob soringu. Zdá se, že už i v těchto státech je vůle po ukončení těchto praktik. Nevypadá to sice na bitvu, která jedním zákazem všechno změní, ale je tu jistá naděje.

I v 80 letech si užije svých 1 000 km v sedle

Letos, 31. srpna už po čtyřicáté vyrazila na svou výpravu v sedle 80letá Jan Dotchin. Už od roku 1972 každoročně podniká cestu na koni ze svého domova v Hexhamu v Anglii do Inverness ve Skotsku. Původ první cesty byl prostý – když chtěla jet za kamarádkou, její matka byla ochotná se jí postarat o koně s výjimkou hřebce haflinga. Tak ho osedlala a vyrazila na návštěvu koňmo. Vzdálenost – 480 km. Věk ani trasa pro ni nejsou překážkou ani letos. Má s sebou psa – Jacka Russela se zdeformovanou přední nohou – přesto cestování zvládá dobře. Jane se cestou zastavuje u známých a přátel, denně urazí kolem 25–30 km. Většinou se drží vedlejších, úzkých cest. Je nenáročná – ovesná kaše, ovesné sušenky, sýr – sem tam si cestou něco koupí, ale nikdy si nebere velké zásoby. Loni získala zvláštní ocenění od British Horse Society.

Angela Merkel na koni

První ženou na pozici spolkového kancléře se stala roku 2005 a po 16 letech odchází. Historici se budou o jejích čtyřech mandátech bavit a přít jistě dlouho. Nicméně tuto nejmocnější ženu světa (podle časopisu Forbes) sochař Wilhelm Koch nepostavil na piedestal, ale posadil ji před muzeem Tempel v německém Etsdorfu na holý hřbet koně stojího na trávě.

Angela sedí na koni, který nemá sedlo ani uzdečku, které nepotřebuje na to, aby koně ovládala. Má zavřené oči a ruce složené typickým způsobem. Socha je vysoká 3 metry a celá v barvě zlata. Vyzařuje z ní klid a věcnost, což je pro ni ostatně charakteristické. Podle Kocha vypadá jako na dovolené s jezdeckou turistikou. Pokud by se tu však reálně kancléřka objevila, pak by šla pěšky. Nicméně sochaře historická věrnost nemusí zajímat. Pro něj je důležité, že jediná jezdecká socha kancléře nestojí ve městě na podstavci, ale na trávě ve vesnici, že o jejím vzniku nerozhodovala horní vrstva, ale vznikla „zdola“, iniciativou mnoha dobrovolníků. Je to opravdová socha občana.

Trochu mi připomíná sochu prezidenta Masaryka v Lánech – kdy se kůň našeho prvního prezidenta pase, chybí monumentální podstavec. Jsou to tak velké osobnosti – každá jinak, že nepotřebují pompézní prezentace. Koch ovšem tvrdí, že Angela nebude jezdit před muzeem navždycky, ale hodlá ji prodat (sochu) a peníze věnovat muzeu.

Návrat šampiona

Klusák Untouchable One z kanadského New Brunwick dostal druhou šanci. Závodil v sulce do 8 let. Po angažmá v kanadské stáji, kam byl prodán jako roček, znovu změnil majitele a jeho kariéra pokračovala v USA. Po ukončení závratné kariéry se 151 starty s celkovou výhrou 264 000 dolarů, dvou vítězství v řadě v Atlantic Breeders Crown a traťových rekordech nastala další životní etapa – koně často končí u Amišů v zápřeži. Pokud jim však už zdraví naplno neslouží, čeká je poslední cesta. Takový je osud mnoha klusáků.

Chovatelka koně Cheryl Geldart sledovala jeho kariéru a když zmizel z výsledkových listin, snažila se ho najít. Nakonec ho objevila v jateční ohradě, v „kill pen“ v Pensylvánii. Aby ho vykoupila a dopravila do New Brunswick, potřebovala 3 tisíce dolarů, přičemž jen výkupní cena koně činila 1 200 dolarů. Na cestu koně do rodné farmy se však ochotně a rychle složilo mnoho lidí a v prosinci 2020 se vrátil domů. Letos 11. září se vrátil na dráhu v Saint John, kde před lety závodil – tentokrát v rámci Dne záchrany a adopce standardbreds, akce, kterou pořádá Cheryl Geldart, aby upozornila na osudy klusáků po závodní kariéře.  

Koně vyrábějí protilátky na covid-19

Od loňska probíhá výzkum na využití protilátek v koňském séru na léčbu onemocnění covid-19 (informovali jsme v článku Kůň jako továrna na protilátky). Současný výzkum v Brazílii prokázal, že neutralizační protilátky produkované po naočkování koní spike proteinem byly až 150x koncentrovanější než ty, které obsahuje lidská plazma. V rozvojových zemích, kde nefungují vakcinační programy, by mohlo být použití imunizovaného koňského séra účinným nástrojem pro léčbu. Nejnovější z 5 studií protilátek proti covidu-19 týmu Cunha a kol. publikovaný v iScience 23. října dává jistou naději. Plazma imunizovaných koní byla pomocí trávicího enzymu pepsinu upravena a získaný fragment protilátky byl použit u křečků. Zjistilo se, že použití fragmentů protilátek z koňského séra významně snižuje virovou zátěž v plicní tkáni křečků. 

Až koně naučili člověka nosit kalhoty

Kalhoty nevděčí za svůj vznik Evropanům. Archeologové objevili jejich pozůstatky u nomádů v euroasijských stepích, kteří zde žili v době 1000 let BC a s nomády se dostali do oblastí na sever a jih od Černého moře. Nicméně Cimeřané a Skýtové nebyli prvními, koho napadlo rozřezat látku a sešít ji tak, aby zakrývala každou nohu zvlášť.

Vědci z Německého archeologického ústavu v Berlíně objevili v západní části Číny, v oblasti Turfanské pánve, pravděpodobně nejstarší kalhoty na světě. V místech, kudy později vedla Hedvábná stezka, je tak sucho, že oděvy v objevených hrobech zůstávají zachované. Nález je senzační – kalhoty jsou staré 3 200 let. V době kolem 1 000 let BC tedy kalhoty nebyly ničím tak převratným. Je jen jediný pádný důvod, proč odhodit bederní roušku, tuniku apod. a oblékat se do něčeho tak složitého, jako jsou kalhoty – kůň. Když člen výzkumného týmu Mayek Wager podle nálezu vytvořil imitaci, bylo jasné, že chodit se v takových kalhotech nedá – zato se v nich pohodlně sedí na koni.

Nejstarší a nejdražší houpací kůň

V roce 2006 odkoupilo Muzeum dětství The Victoria and Albert nejstaršího houpacího koně, který patřil Karlu I. (1600-1649). Zjevně byl zakoupen pro chlapce, který trpěl křivicí a stane se dědicem, až jeho starší bratr zemře na tyfus. Muzeum za hračku zaplatilo 25 tisíc liber.

Houpací kůň není jen pro děti – takový třpytivý houpací kůň za více než 122 tisíc liber zdobený krystaly Swarovski od luxusní firmy z Kentu (The Fernandes Exquisite Creations ve spolupráci se Stevenson Brothers), to je jako jeden velký drahokam. Je vyroben z čistého stříbra, zdobený krystaly – a jmenuje se příhodně „Krystal“.  

Mezi zákazníky této firmy patří Madonna, Sir Paul McCartney a princ George, který dostal k Vánocům roku 2014 houpací zebru za více než 4 000 liber. Může nás jen potěšit, že krystaly Swarovski pochází od nás (čeští skláři vytvořili český křišťál v období 16.–17. století). Daniel Swarovski vynalezl stroj na broušení kamínků.

Jubilejní 100. vydání časopisu Starke-Pferde

Vzpomínáte si na článek Nevzdávejte se koní? Možná ne, je to už 7 let. Ale jedno je jisté – chladnokrevníci jsou na vzestupu a kůň na poli nebo v lese už není jen obrázek z dob dávno minulých. V České republice raketově vzrostla obliba chladnokrevníků v hiporehabilitaci, a především v paravoltiži. I to je práce pro silné koně. Časopis Starke-pferde během 25 let vyšel 99x a 100. vydání se blíží. Možná je načase se k tomuto tématu zase vrátit. Práce s koňmi je teď moderní a objevují se novější verze nářadí za koně.

Není snadné začít – neexistuje u nás dostupná literatura a kurzy na práci s koňmi na poli neexistují. Proto mě zaujala kniha Horse-Powered Farming for the 21th Century: A Complete Guide to Equipment, Methods and Management for Organic Growers od Stephen Leslie. Kniha vyšla v roce 2015, má 416 stran a dobré recenze. 

Novinkami v této oblasti příznivce práce s koňmi pravidelně zásobuje časopis Starke-Pferde, přehršel tipů a inspirace najdete i na Facebooku, např. ve skupině Koně na poli.