V posledních desetiletích je středem zájmu hledání nových zdrojů energie, které by mohly nahradit fosilní paliva, hledání po každé další ponuré prognóze o konci zásob fosilních paliv. Mnoho lidí se dnes obrací ke zdroji energie, který je znám alespoň osm tisíc let. Zdroj energie, který je inteligentní, praktický a ekologický - kůň.

Koně využijete pro práci v zemědělství, lesnictví a dalších činnostech. Dokud roste tráva a dokud ji koně a další domácí zvířata využívají a produkují hnojivo, které v dalším roce zajistí úrodu, potud se vás zvýšení cen ropy netýká. Navíc můžete být hrdí na to, že hospodaříte šetrně k životnímu prostředí a problémy zhutnění a eroze půdy je ve srovnání s traktory minimální. Je tento zjednodušený přístup naivní? Možná, ale je třeba vzít v úvahu některé důvody, proč brát sílu tažného koně jako seriózní alternativu. Důležité je posoudit všechny ekologické i ekonomické vlivy koní a spalovacích motorů, které na dotčený ekosystém působí.

Je ironií, že spíše nostalgický pohled na tažné koně je největší překážkou přijetí jejich skutečné hodnoty jako výrobního prostředku v zemědělství, lesnictví a dopravě. Ať už stojíte proti jednotlivci, nebo vládní instituci, zmíníte-li se o tom, že pracovní kůň může přispět k trvale udržitelnému rozvoji, narazíte na nedůvěru a pohrdání. Považují vás za snílka a idealistu, který zjevně nechápe úžasné výhody, které přinesl vědecký pokrok do zemědělství. A tento odmítavý postoj má prosté zdůvodnění: tažní koně jsou prezentováni na výstavách a v médiích jako součást živé historie, jako relikt z muzea venkovského života, jako dinosaurus, který se vynořil z mlhy dávných dob - a veřejnost má pak takový pohled na koně zakořeněný.

Udržitelnost

Každý nový nebo alternativní zdroj energie, který by měl přispět ke snížení závislosti na omezených zdrojích fosilních paliv, by měl být k dispozici v dlouhodobém časovém horizontu a přinášet okamžité výhody. V tomto ohledu je tažný kůň proti jiným alternativám mnohem výhodnější. Je přirozeně se vyskytujícím organismem, i když byl během domestikace šlechtěním přizpůsobován pro zvláštní účely (bez zásahu genetického inženýrství). Organismus schopný vlastní reprodukce v průběhu pracovního života, což je vlastnost, kterou traktor nikdy mít nebude. Kůň je chován a krmen přímo na místě a využívá lokální zdroje energie - trávu a obilí. Kůň má dlouhou životnost a jednu třetinu energie získané z potravy vrací ve formě hnojiva. Oproti tomu traktor dvě třetiny energie získané z paliva ztrácí ve formě tepla a odpadních plynů. Tažný kůň obvykle začíná svou pracovní kariéru ve třech letech a vydrží do přibližně dvaceti pěti let. Poté je jeho tělo recyklovatelné na maso a kůži. Moderní složité a sofistikované traktory tak dlouho nevydrží bez velkých a nákladných oprav a jejich recyklace je spojena s velkou spotřebou energie.

Někdy se proti koním argumentuje tím, že koně zabírají plochy pro svou obživu a ubírají tak půdu pro výrobu potravy pro lidi. Na jedné straně je pravda, že koně potřebují část krmné dávky pokrýt z obilí - množství ale kolísá podle zátěže a plemenné příslušnosti. Na druhé straně je zajímavé, že dnes žije ve Velké Británii stejný počt koní jako v roce 1930. Z přibližně jednoho milionu koní ve Spojeném království je odhadem 98 % koní rekreačních (a sportovních) a 2 % pracovních, což je skoro přesně opačný poměr než před osmdesáti lety.

Pokud by se koně měli stát hlavní tažnou silou v zemědělství, pak by se muselo 18 % místní úrody vynaložit na jejich krmení (Agriculture, Energy and Sustainability. Jan Jansén. Doktorarbeit. Schwedische Universität der Landwirtschaft. Uppsala, 2000). Jak dalece by to bylo možné v případě návratu koní do klíčové role v zemědělství, je stále předmětem diskuzí. Ale vzhledem k tomu, že zdroje fosilních paliv jsou omezené a jiné zdroje příliš drahé nebo krátkodobé, nebude možná jiné volby, než platit částí úrodné půdy na konto koní.

Spotřeba půdy koňmi - Irsko

Kalkulace smíšeného podniku v Irsku (předpoklad kombinace koňské síly a konvenčního zemědělství) vychází z následujících předpokladů: obecně akceptovaný poměr počtu pracovní koní potřebných na jeden hektar vychází z dob, kdy byl dostatek tažných koní, asi jedna zápřež na deset hektarů. Pro podnik nad deset hektarů počítáme na každých dalších deset hektarů o jednoho koně navíc. Při průměrné velikosti farmy 40 hektarů je potřeba pět pracovních koní. Každý z těchto koní potřebuje pro svou obživu 0,89 ha. Toto číslo nelze považovat za konstantní, protože jsou ve hře další faktory - bonita půdy, hnojení, velikost koně atd. Když tedy vezmeme 3,9 milionů ha kvalitní zatravněné a úrodné půdy v Irsku, je to 97 500 zemědělských farem o rozloze 40 ha, na kterých bude 487 000 koní tuto půdu obdělávat, sklízet, přepravovat. Tito koně pro sebe budou potřebovat krmnou plochu 433 875 ha, což je 11,12 % celkové plochy zemědělské půdy.

Navíc je zde ještě jeden důležitý aspekt: Koně mohou pro svou obživu využívat plochy, které jsou pro jiné zemědělské účely nevhodné, např. spásají svažité pozemky, kam se nedostanou traktory.

Výkon - spotřeba

V porovnání s nejmenším traktorem má kůň slabý motor, který sice dokáže velkou část své hmotnosti zapojit v krátkém časovém úseku, ale jen do 15 % této váhy využije jako vytrvalou tažnou sílu. Klasický příklad dynamometrického měření tažné síly se konal v Londýně před 90 lety. Na Shire Horse Show v roce 1924 byli dva shirští koně - každý o váze 813 kg, Umber a Vesuvius, oba v majetku Liverpool Corporation - zapřaženi před 18tunový valník. Náklad utáhli bez problémů. Pak je zapřáhli do tandemu. Umber zabral dřív, než se dal do pohybu Vesuvius, a jehla měřicího přístroje tahu se zastavila na hodnotě 50 tun.

Nedávná studie ukazuje, že oba systémy, jak koně, tak traktor, spotřebují přibližně stejné množství energie k výrobě určitého množství potravy. Ovšem zdroje energie a jejich dopad na životní prostředí se výrazně liší. Hlavním rozdílem je, že kůň může pokrýt 60 % svých celkových energetických potřeb z místních a obnovitelných zdrojů energie, zatímco traktor pouze z 9 % (řidič a mechanik).

Příklady "dobré praxe"

Již dnes existují příklady podniků, u kterých můžeme získat představu, jak by v budoucnu mohl vypadat zemědělský podnik využívající koňskou sílu. Malý, ale stále rostoucí počet farem v západní Evropě, které více či méně využívají koně; kromě nich mají jedno společné: velkou podporu veřejnosti. Lidi těší pohled na koně, kteří stahují dřevo, aniž by ničili les. Zřejmé výhody tažných koní v péči a ochraně chráněných přírodních oblastí jsou vnímány místními daňovými poplatníky s nadšením. Není žádný důvod se domnívat, že tato přízeň bude klesat, což by mohlo povzbudit ty politiky, kteří zatím necítili potřebu oficiálně koně podporovat.

Amišové (Amish People), zemědělské a vysoce organizované náboženské skupiny v USA a v Kanadě obhospodařují velmi efektivně velké plochy půdy téměř výhradně s koňmi. Jejich model však nelze jednoduše přenést do moderního světa, existuje zde mnoho rozdílů - společenských, klimatických, půdních. Tyto rozdíly jsou velmi komplexní a jejich vysvětlování přesahuje rámec tohoto článku.

Přesto se od nich můžeme něco naučit. I když jejich farmy závisí na tažné síle zvířat, jsou minimálně stejně produktivní jako jejich konvenčně hospodařící sousedé. Nasazení koní jako hlavní tažné síly nesnižuje jejich příjem, naopak, ač je to závislé i na jedinečné společenské struktuře, jsou Amišové prosperující a expandující společností na rozdíl od mnoha „normálních" amerických farem. Amish farmy obecně nejsou výhradně ekologického zaměření, využívající zastaralé stroje a stavební metody. Naopak, používají nejmodernější stroje na obdělávání půdy a sklizeň a musí obstát v konkurenci s konvenčními farmami na trhu.

Amišové také často používají kombinaci vícespřeží s velkými stroji. V Evropě je normální pracovní jednotkou kočí a jedno dvojspřeží, což má původ v dobách, kdy byla pracovní síla levná a dostupná. Ale chtít dnes po farmáři, aby zaplatil za práci pracovníkovi, který s koňmi za den obdělá jeden akr (0,4047 ha), jeho odpověď by byla zamítavá a pravděpodobně nepublikovatelná. Tím, že Amišové a jiní dokáží využít vícespřeží, plocha obdělané půdy na jednoho kočího se rapidně zvýší. Například dvanáctispřeží, které ještě zvládne jeden člověk zapřáhnout a řídit, dokáže obdělat 12 akrů za den. V Evropě však pro takové intenzivní využití nejsou podmínky. Je zde nedostatek vycvičených koní a také nevhodná velikost a tvar územních celků v některých oblastech. Navíc je otázkou, zda by v budoucnu, kdy možná bude muset být vynaloženo na výrobu potravin více pracovních sil, mělo využívání vícespřeží (a šetření pracovní silou pro tuto činnost) smysl.

Stroje pro tažné koně

Postupné zvyšování využití pracovních koní vede k vývoji a výrobě celé řady nových zařízení pro tažné koně a to především v Severní Americe (USA, Kanada). Velký počet Amišů a eko-nadšenců povzbuzuje zájem firem o výrobu strojů za koně. Výrobky jsou různého stupně kvality a praktické použitelnosti. Není problém koupit kvalitní pluhy (ať již vedený nebo se sedačkou - sulky plow), brány, disky, kultivátory, plečky, rozmetadla na hnůj, vozy, obraceče, nahrabovače a nyní i sekačky s protiběžnou lištou a vřetenové sekačky na údržbu parků a golfových hřišť atd. Až na výjimky (firma Millcreek) nemají výrobci zastoupení v Evropě, takže je nutný individuální dovoz, který ovšem cenu stroje značně zvyšuje.

V Evropě se vyrábí především různé vozíky (forecart), ať již jednoduché, s převodem či s motorem (Velká Británie, Německo, Francie, Itálie), stroje na zpracování půdy (Francie, Itálie), nahrabávače (Švýcarsko) a univerzální nosiče nářadí (Švýcarsko, Francie, Itálie). Jedná se vesměs o malé firmy nebo rodinné farmy, které vyrobí daný stroj ze své nabídky na zakázku. Ceny na naše poměry velmi vysoké, technická úroveň a zpracování různé.

Budoucnost

Nikdo si samozřejmě nedělá iluze o práci s tažnými koňmi. Je to namáhavá práce vyžadující znalosti a schopnosti, aby byla efektivní. A chtít po zemědělském průmyslu, aby se vzdal technických vymožeností, hnojiv a pesticidů, je naivní. Západní přetechnizovaný svět se logicky zdráhá používat "zařízení", které má svůj způsob myšlení, je smrtelné, vyžaduje trvalou péči a pozornost, které může být stejně často unavené, nenaladěné nebo nemocné jako jeho kočí, při špatném zacházení kousat a dělat potíže. Na rozdíl od koně moderní traktory řízené mačkáním knoflíků zvládne každý.

Na druhé straně je živá koňská síla již dnes dostupná. Můžeme koně chovat v libovolném počtu, aniž bychom ohrožovali naši planetu. Víme o nich hodně a také o tom, jak je využívat. A pokud využijeme technický vývoj v zemědělství a ve výrobě strojů, pak bude práce s koňmi snazší, než byla v minulosti. Nakrmíme je z našich polí. Nepoškozují životní prostředí, neubírají pracovní místa, ale naopak je jich potřeba víc. Jsou zdrojem hrdosti a radosti, když odvádí perfektní práci v harmonii s lidmi a přírodou.

Článek byl napsán pro dvouměsíčník "Starke Pferde":
www.starke-pferde.de
- časopis pro příznivce chladnokrevných koní a práce s koňmi.
Vydavatelem časopisu je pan Erhard Schroll.
Předplatné: www.starke-pferde.de/SP-Aboformular%202010.pdf

Modern Horse Power: www.modern-horse-power.org - web o moderních pracovních strojích a vybavení pro koně.

Zdroje:

Hypro AB; Schwedischer Hersteller moderner Holzrücketechnik für Pferde (und Traktoren); homepage: www.hypro.se

Galerie

10

Zobrazit všechny fotografie

×

Autor snímku:

Práce s koňmi

Počet fotografií: 10

Podobné články

Vrátí se koně do zemědělství?

7. 11. 2024 Kris De Decker

Zamyšlení nad možným návratem koní na pole a lány, kde se nyní prohánějí ohromné traktory. Jsou takové úvahy naivní, nebo jen odrážejí reálné…

Práce s koňmi

Ve strmých svazích v Děčíně pomáhají lesníkům se dřevem koně

4. 1. 2023 ČTK

Stromy napadené kůrovcem v děčínských lesích je potřeba pokácet. Na některá místa se však lesníci s technikou nedostanou, proto do strmých svahů…

Práce s koňmi