Nemůžete se naučit vysedět klus na koni, který vám nedal svůj hřbet!

Vysedět klus se nenaučíte nekonečným vyklusáváním bez třmenů pod záminkou, že „to je jediný způsob, jak získat dobrý sed". Kůň se musí sám korektně nést, abyste byli schopni ho usedět, a vy se musíte sami nést korektně, aby byl on schopen to udělat.

Když vám kůň dá svůj hřbet, seďte v plném sedu - ale jen tak dlouho, dokud je to pohodlné pro vás oba. Kterýkoli z vás může tuto spolupráci přerušit; kůň tím, že se prohne, nebo vy tím, že ve svém sedu/kyčlích ztratíte rytmus pohybu koně. Jakmile ucítíte, že je soulad plného sedu z jakékoli strany narušen, přejděte do lehkého klusu, dokud vám kůň zase nedá hřbet. Zpočátku možná vysedíte pouze 3 kroky a budete muset přejít do lehkého klusu. Pracujte však na tom, abyste zlepšili sílu svoji a svého koně, aniž byste přitom ztuhli, a velmi brzy usedíte 6, 10, 20 kroků!

Naučit se vysedět klus je jednou z nejtěžších věcí, protože musíte pro sebe objevit přesnou svalovou práci, které je k tomu potřebná. Nejedná se o obyčejné uvolnění, protože pokud byste se pouze uvolnili, jen byste bouchali do zadní rozsochy sedla!

Většina lidí myslí na to, že má pohyb vysedět dolů, do koně. Abyste ale byli schopni správně vysedět klus, musíte nechat koně přijít nahoru ke každé jedné sedací kosti a pohnout odpovídající kyčlí nahoru a dopředu. Druhá kyčel jako by pak šla dolů a dozadu. Právě špatné načasování těchto pohybů jednotlivých kyčlí nahoru/dolů vede k bouchání a poskakování jezdce. Když kůň dosáhne vrcholku fáze, kdy jde hřbetem nahoru, musíte vědomě myslet na to, že půjdete zpátky dolů do sedla. Čekat na gravitaci by bylo příliš pozdě! Jak říkám, musíte dovolit, aby se toto stalo, ale zároveň musíte sladit svůj pohyb s pohybem koně vpřed.

Tento dopředný pohyb musíte vyvinout každý krok, ve dvoudobém rytmu. Problémy začnou, když zapomenete jít druhou sedací kostí dolů se sedlem. Snaha „sedět klidně" skončí neodvratným pleskáním zadku do zadní rozsochy sedla! Vy naopak potřebujete, aby svaly okolo kyčlí a v bedrech byly pružné - většina jezdců má tendenci je naopak znehybnit. Musíte být schopni stahovat a povolovat tyto svaly vědomě. Navíc musíte svaly nacházejícími se uprostřed těla podpořit svůj trup, takže budete sedět vybalancovaně na sedacích kostech s kyčlemi (kyčelními klouby) uspořádanými svisle pod rameny. Pouze z tohoto klasického držení těla, kdy má páteř neutrálně uspořádané obratle, může vaše tělo absorbovat pohyb korektně, a to skrze kyčle a páteř.

Ti jezdci, kteří s každým krokem kývají hlavou, se obvykle prohřešují tím, že sedí příiš na zadku, mají zvednutá kolena a uzamčené kyčelní klouby. „Náraz" pak není absorbován a vystupuje ven končetinami v podobě nehezkého kývání a/nebo poskakujícíma rukama, nebo břichy kroutícími se jako u břišních tanečnic.

Myslete na to, aby váš trup zaujal tvar velkého písmene „D", ne nějakého hrozného „C", které je tak běžné. Vaše záda budou rovnou čárou „D" (nesmíte je zatínat) a váš předek se lehce vyklene dopředu, aby se kulatil do bříška. Tvar „C", který je tak často vidět, je výsledkem ježdění těch jezdců, kteří se snaží absorbovat pohyb zkolabováním břicha dovnitř - je to ošklivé a neúčinné.

Pokud i vy v plném klusu a cvalu „poskakujete", dost možná neúmyslně používáte ruce k tomu, abyste se udrželi „s" koněm. To je jedna ze dvou věcí, které musíte odstranit. Pro mě to znamená, že kůň vede a vy ho následujete. Myslete spíš na to, že vy ho povedete, a to ze svého středu těla - nechcete se stát jeho hlavou - ale chcete sladit svůj pohyb s jeho pohybem tak, abyste tvořili jednu jednotku.

Stejné principy použijte ve cvalu. Dejte své kyčelní klouby koni; dovolte mu, aby s nimi pohyboval. Není vůbec žádná potřeba něco někam tlačit, žďuchat, mačkat nebo nějak řídit. Pohyb koně bude podle potřeby otevírat a zavírat vaše klouby a bude hýbat vaší pánví. Pokud se pokoušíte „sedět v klidu", zablokujete jeho zadní končetiny a ty nebudou moct došlapovat pod tělo. Váš trup má zůstat měkce vzpřímený (žádné veslování rameny), udržuje si tvar velkého „D".

Možná vám pomůže, když si budete představovat, že sedíte vysoko - výš - nejvýš ve chvíli, kdy pohyb cvalového skoku vytlačí váš sed dopředu. Toto pomyšlení znovu zaktivuje ty svaly vašeho trupu/pánve/beder, které stabilizují horní část vašeho trupu, zatímco pánev a kyčle budou mít možnost sladit se se cvalovým rytmem pohybu koně.

Vynikající analogie vysezení cvalu a klusu je pomyslet si na to, co se stane, když driblujete míčem o zem. Jakmile jde míč nahoru, zvedáte s ním i svoji ruku, dokud nedosáhne vrcholku své cesty nahoru, a pak ho znovu začnete tlačit dolů k zemi. Pokud byste míč rukou zachytili ještě během fáze, kdy jde nahoru, vyrobili byste ono „bouchnutí".

Příště se ještě k vysezenému klusu vrátíme, a to prostřednictvím otázek a odpovědí i dalších postřehů samotné autorky. A nebude chybět ani pár vět k lehkému klusu.