Technické provedení

Překážky obsahují břevna 3 až 4 m dlouhá, standardně se používají klasická parkurová, případně jejich napodobeniny. U skoku jsou břevna volně položena na hácích na stojanech, tak jak to známe z parkurových soutěží. Ve vyšších třídách se pod břevno pro zpestření dávají malé balíky slámy, truhlíky s květinami a další doplňky prověřující důvěru koně v jezdce. U kavalety jsou břevna položena na podstavce vysoké 5 až 10 cm a u uličky na podstavce vysoké 10 až 80 cm. Podstavce nesmí být ukotveny k zemi.

Ulička

Břevna tvoří uličku širokou 1,5 m, na jejímž konci je postavena zvonička se zvoncem ve výšce 1,5 m až 2,5 m. Zvonec by měl viset přibližně uprostřed šířky uličky, aby na něj bylo možné zazvonit pravou i levou rukou. Na závody je ideální mít připravenou zvoničku jako “šibeničku”, která se zavěsí do parkurových stojanů. Ulička může být postavena ve dvou variantách - rovná a do tvaru L. Rovná se používá převážně v nižších třídách nebo v testech rychlosti, elko je oblíbené v testech ovladatelnosti vyšších tříd, ale může být zařazeno již od lehké třídy (L).

Kavaleta

Můžeme se setkat se třemi variantami překážky kavaleta, jedno břevno lze zařadit od lehké (L) třídy, rovnoběžná břevna od střední (S) třídy a břevna ve tvaru L od pokročilé (P) třídy. U rovnoběžné varianty jsou dvě kavalety umístěné ve vzdálenosti 1,5 m až 3 m od sebe. U kavalety do L jsou dvě kavalety umístěné v úhlu 90°.

Skok

U skoku jsou parametry překážky rozděleny podle výkonnostních tříd. Ve třídě s vodičem (V) je skok spíše symbolický, kolmák nebo kavaleta na podstavcích nesmí přesáhnout výšku 20 cm. V základní (Z) třídě je povolen jednoduchý křížek nebo kolmák, kde střed má výšku 20 cm až 40 cm. V lehké (L) a střední (S) třídě se můžete setkat s jednoduchým křížkem nebo kolmákem, kde střed má výšku 30 cm až 50 cm.

V těchto třídách je již možné doplnit skok profilem, který není široký. V pokročilé (P) a mistrovské (M) třídě je skok už trochu zajímavější, a to kolmák nebo oxer, který má výšku 40 cm až 60 cm a šířku maximálně 40 cm. V těchto nejvyšších třídách je doporučeno profil překážky vyplnit malými balíky sena, slámy nebo jiným, ideálně přírodním materiálem.

Projetí překážek

U každé překážky ve WE jsou důležité tři části překonání - příjezd, provedení technického manévru a odjezd. Mezi překážkami je vždy důležité ukázat základní chod třídy, kterým je v základní třídě klus a ve vyšších třídách cval. Zároveň by linie mezi po sobě následujícími překážkami měly být plynulé a krátké. Kruhy navíc nebo zbytečně prodlužované nájezdy vedou k horšímu hodnocení.

Skok

Skok se překonává cvalem, pouze v základní třídě si může jezdec vybrat mezi klusem a cvalem. Pokud si vybere cval, měl by cválat pár cvalových skoků (cca 3 až 6 dle kurzu) před a za, ale ukázat i hezké přechody z a do klusu. Kůň by se měl k překážce přibližovat plynule a s důvěrou. Jezdec by měl provést rovný nájezd na střed skoku, přičemž by jeho kůň neměl zpomalovat, zrychlovat nebo kličkovat, měl by odskočit bez váhání a skok překonat bez dotyku nebo shození břevna. U této překážky je zvlášť důležitý sed jezdce a šetrnost jeho působení vůči koni. Důležité je, aby jezdec koni nevadil, šel s pohybem jak tělem, tak rukou, která by měla jemně sledovat pohyb koňské hlavy. Velkou chybou je, pokud se jezdec “chytí za hubu”, kůň mu vycukne otěže, nebo jezdec otěž prověsí a při pobrání koni do huby cukne. Po doskoku se očekává rovný a klidný odjezd, kdy jezdecká dvojice pokračuje zvoleným tempem bez projevování výbušných emocí ze strany koně :-).

Ulička

U uličky se projetí liší podle třídy. Ve třídě V, Z a L vjíždí soutěžící do uličky krokem, ve třídě S, P a M cvalem nebo krokem. Pokud soutěžící přechází do kroku, měl by tak učinit v těsné blízkosti vjezdu do překážky, ale ještě než přední nohy koně vstoupí do překážky. U P a M je projetí vpřed krokem hodnoceno hůře než projetí cvalem. Za hrubou chybu je však považováno, pokud si soutěžící zvolí cval a během projetí vypadne do klusu nebo kroku.

Soutěžící projede vpřed až ke zvoničce, kde zastaví, a jezdec zazvoní rukou na zvonec. Zde je důležitá kvalita přechodu do zastavení, místo a klidnost stání. Při zvonění by se jezdec neměl natahovat ani vytáčet v těle, vhodné je tedy zastavit tak, aby zvonec byl přibližně na úrovni kolene jezdce. Kůň by měl i během zvonění klidně stát a čekat na další pobídku jezdce, důležité je, aby zvonil jezdec a ne kůň! Následně soutěžící couváním projede uličkou zpět, ideálně by se měl pohybovat středem mezi břevny. Po opuštění uličky couváním všemi čtyřmi končetinami pokračuje základním chodem třídy. Ve třídě V se po zazvonění necouvá, ale projede se uličkou vpřed.

Kavaleta

U kavalety může být určen způsob projetí plánkem, může být dán směr překonání, také může být stanoveno, na jakou stranu má mířit hlava koně, nebo obojí. I když to není pro pořadatele povinné, standardně se k překážce dávají vstupní i výstupní značky, u těch je pak důležité hlídat červenou po pravé straně a bílou po levé. Umístěním značek a čísla je dán i směr překonání kavalety. Podle toho je dobré si již při prohlídce předem promyslet nájezd, kam po nájezdu točit hlavu koně i odjezd. Příjezd ke kavaletě by měl směřovat přímo rovně k překážce, před značkami je proveden přechod do kroku a natočení do správného úhlu vůči kavaletě.

Překonání kavalety v testu ovladatelnosti je vždy krokem, do třídy S je rovnocenně hodnoceno ustupování na holeň a překrok, ale od třídy P je již výrazně lépe hodnoceno překonání překrokem. Kavaleta musí zůstat celou dobu pod břichem koně mezi jeho předními a zadními končetinami.

U rovnoběžné kavalety je vhodné si již při prohlídce promyslet způsob přesunu z jedné kavalety na druhou. Vše záleží na umístění čísla, značek a na určení plánkem. Pokud přechod vyžaduje otočení koně například o 180 stupňů, nejlepším způsobem přesunu ke druhé kavaletě je poloviční pirueta. U kavalet do L si zase dobře promyslete, jestli chcete mít v pravém úhlu “sevřený” předek nebo záď koně, pokud vám plánek jedno přímo nepřikáže. Kůň by měl být celou dobu překonání v pohybu a měl by mít krokový nohosled. Ideálně by se ani v “rohu” elka neměl kůň předníma nebo zadníma nohama zastavit.

Test rychlosti

V testu rychlosti se nehledí na krásu, ale pouze na čistotu překonání, je tedy možné zvolit libovolný chod pro překonání. Pamatujte však na to, že za každý pád břevna se k celkovému času přičítá 5 trestných sekund. Portugalští mistři někdy volí i překonání kavalety cvalovým překrokem, což, pokud se povede, dokáže výrazně ušetřit čas.

Tipy na trénink

V 2. díle seriálu o této krásné disciplíně working equitation “Prověrka důvěry” jsme si psali o překážkách, které prověřují spolehlivost koně na různých podkladech. Myslím, že některé tipy z kapitolky “Trénink” můžete snadno aplikovat i na dnes rozepsané překážky a vlastně i na mnoho překážek v seriálu zatím neprobíraných.

Nejdříve ze země, pak ze sedla

Všechny překážky working equitation lze velmi dobře natrénovat nejdřív ze země a až poté se přesunout do sedla. Různých způsobů takové práce s koněm je spousta, můžete využít volnosti nebo pracovat s koněm na vodítku či na lonži a podle různých metod.

Trpělivost růže přináší

V našem případě trpělivost jezdce přináší hlavně spokojenost a pochopení koně a lepší výsledky celé dvojice. Dejte koni čas, aby vše v klidu vstřebal, nespěchejte na něj a hodně chvalte. Snažte se vše rozfázovat na jednotlivé úkony a pracovat na nich samostatně a pak je teprve spojovat do jednoho celku.

Nácvik “na sucho”

Ulička i kavaleta vyžadují velkou dávku precizní přiježděnosti koně, ten musí velmi přesně reagovat na pomůcky vpřed, vzad i do stran, a to na centimetry přesně. Se zkoušením cviků na překážkách byste měli začínat, až když máte stejný pohyb nacvičený “na sucho”, tedy bez břeven. Kavaleta patří mezi obtížnější překážky a před jejím nácvikem by kůň měl znát pomůcky pro stranové cviky - ustupování na holeň a poloviční překrok. Před nácvikem uličky by zas kůň měl spolehlivě couvat. U tvarů do L je třeba mít nacvičené obraty kolem předku, zádi nebo poloviční piruety.

Umístění překážky

Velkou roli hraje také umístění překážky. Snazší bývá nejprve stavět překážky tak, aby vám pomohla stěna jízdárny. Skok můžete dát ke stěně a druhou stranu zahradit blendou, aby bylo pro koně těžší vyhnout. Pokud má kůň tendence z kavalety odcházet směrem vpřed nebo naopak couvat, můžete si vypomoci umístěním kavalety rovnoběžně se stěnou, tak aby nechtěný pohyb vpřed nebo vzad (podle toho, který kůň preferuje) nebyl možný. Stejně tak můžete umístit uličku do L do rohu jízdárny, pro koně pak bude přirozenější průjezd vpřed a i při couvání ho bude “točit stěna”. Nezapomeňte však před závody natrénovat překážky i v prostoru bez pomoci stěny.

Rostoucí obtížnost

Doporučuji začít od samostatných břeven položených přímo na zemi a postupně přidávat obtížnost. Také je dobré začít od pomalejšího chodu a postupně zrychlovat, tedy začít krokem, pokračovat klusem a zakončit cvalem. U skoku může být zvyšující se obtížností nejen výška skoku, ale i různé profily a kreativní doplňky pod skokem. U uličky a kavalety začínejte s břevny položenými na zemi a až poté je zvedejte na podstavce, také postupujte od jednodušší varianty překážky po těžší (u uličky od rovné po L a u kavalety od samostatné, přes rovnoběžnou po L). Rozdělení můžete ještě zjemnit, tedy například nestavět hned do pravého úhlu, ale postupně zvětšovat úhel ze 180 do 90 stupňů. Zjemněním u kavalety do L může být také postavit kavalety např. metr od sebe a postupně je přibližovat.

Ověření v cizím prostředí

Dalším pokračováním ve výcviku může být výjezd do cizího prostředí, je to dobré zpestření a také si ověříte, zda co jste natrénovali doma, funguje i jinde. Můžete trénovat i na vyjížďkách (procházkách) v přírodě, využít různých parků (cross country, extreme trail, ...) nebo využít přímo specializovaná workingová soustředění. Jistě se vyplatí zkusit si projet test ovladatelnosti v novém prostředí nejprve v klidu v rámci tréninku a pak až jet závody naostro.

Pomocné ruce

Pokud máte možnost, určitě využijte pomocníka ze země a nemusí to být ani koňák. Pomocné ruce se hodí proto, že si ušetříte síly místo nošení klád a neustálého slézání a nalézání i pro samotnou lekci. Hlavně ale můžete bez slézání v lekci zvyšovat nároky postupně a vše je pak pro koně “skousnutelnější”. Pomocník má výhodu hlavně v tom, že můžete začít se cvikem, který oba perfektně znáte z předchozích lekcí, a pak můžete postupně během lekce náročnost zvyšovat. Prospěšná může být i přímá spolupráce jezdce s pomocníkem na zemi pro snazší vysvětlení koni, co se po něm vlastně chce.

Druhé oči

Při tréninku se hodí i druhé oči, které vidí situaci z jiného úhlu, než vy ze sedla. Při tréninku skoku vám pozorovatel může pomoci s odhadem a odpočítáním odskoku. U uličky může pozorovatel včas upozornit, pokud se noha koně příliš přibližuje břevnu a kůň nejde středem. U kavalety vám zase pomůže vybrat správný úhel a v jakém místě si kavaletu hlídat.

Specialisté v různých oborech

Trénink skoku se v základu neliší od přípravy parkurového koně, pro každého zdravého koně je prospěšná skoková gymnastika. Prvotní příprava na kavaletu a uličku je shodná s přípravou drezurního koně, jedná se hlavně o nácvik couvání, stranových cviků a obratů. Možností parkurového a drezurního vzdělávání je mnoho v podobě praktické (tréninky, soustředění atd.) i teoretické (články, videa, školení, atd.). Využijte specialistů v různých oborech.

Zařazení do běžného režimu

Working je velmi všestranná disciplína, proto příprava na ni probíhá v podstatě, ať už děláte s koněm cokoli. Je vhodné překážky zařadit do běžného režimu koně, což lze provést velmi snadno. Vložte working do různě zaměřených tréninků (stačí jedna překážka nebo myšlenka), v drezurním tréninku si postavte skok a naopak ve skokovém třeba kelímek nebo si na vyjížďce skočte přes spadlý kmen.

Trénink na míru

Způsob tréninku vždy záleží na zkušenostech koně i jezdce a jejich povaze a temperamentu. Upravte tréninkový plán tak, aby dvojici seděl. Temperamentnějším koním pomáhá ke zklidnění rutina a opakování. Línější koně je naopak potřeba zabavit, vymýšlet pro ně stále nové podněty a neustále obměňovat skladbu a obsah lekcí.

Tréninkové vs. závodní projetí

Kůň by nám měl při překonávání překážek pomáhat, ale předbíhání a nečekání na jezdcovy pomůcky vede k závažným a zbytečným chybám. Proto doporučuji si s překážkami hrát a v tréninku je málokdy jezdit přesně tak, jak se jezdí na závodech. Toto platí zejména u uličky, kde mají koně tendence v couvání spěchat. Doporučuji střídat projetí pouze vpřed bez změny chodu, projetí vpřed se zastavením a opětovným rozjetím vpřed a různě dlouhé couvání - klidně couvnout jen pár kroků a ihned vycválat nebo vykročit uličkou vpřed.

Tipy na závěr

Při učení couvání do L točte hlavu koně ven, tedy na druhou stranu, než chcete, aby se točila koni záď (např. hlavu ohýbám doprava, když má záď jít doleva). Jako doplnění skoku vyzkoušejte balíčky slámy, větve s jehličím, truhlíky s květinami, plyšáky nebo třeba jen podsedlovky poskládané přes břevna, vždy dbejte na bezpečnost a počítejte s tím, že kůň může do překážky šlápnout. A pokud již vše zvládáte, můžete si vyzkoušet překonání překážek s držením otěží pouze jednou rukou, případně dokonce s garrochou ve volné ruce, zvláště skok je s garrochou zábavný.

 

Podrobnější informace o disciplíně Working Equitation se dozvíte na stránkách spolku Working Equitation Česká republika www.wecr.cz.