Westernové ježdění - Western Pleasure (4)

26. 10. 2007 Jana Bílková Autor fotek: Jana Bílková

Představte si jízdárnu, na které se vyskytuje zhruba dvacet koní. Pohybují po obvodu, stejným směrem, cválají. Sedíte na svém koni, v ruce máte lehce prověšené otěže. Kůň pod vámi cválá v pravidelném, pomalém tempu, připraven takto cválat třeba dalších pět koleček, nebo přejít do kroku nebo klusu, případně prodloužit cval, a to okamžitě, jak byste mu k tomu dali pokyn. Nezmění tempo, ani nesklopí uši, přestože těsně kolem něj právě procválal rychlejší kůň. Máte pod sebou zkrátka dobrého koně, kterého je radost jezdit. To je western pleasure.

Cval je chod, který prozradí, zda je kůň opravdu vhodný pro western pleasure. Kůň nesmí spěchat, přestože se pohybuje v poli cválajících koní. Musí si udržovat své tempo, nenechat se ovlivnit koňmi, kteří jsou okolo.

Přílišná rychlost je nežádoucí. I v případě prodlouženého cvalu je důležité, aby kůň zachoval rozumné tempo.

Přitom neplatí, že čím pomalejší kůň, tím lepší. Pravidelnost chodu, jemnost na pobídky a celkové nesení těla jsou důležitělší než samotná rychlost. Přesto právě důraz na pomalost chodu dovedla disciplínu western pleasure v nedávné době do krize. Koně se pohybovali takřka na místě, místo cvalu předváděli "kulhání na 3 doby", kdy si k udržení rovnováhy v požadovaném nohosledu vypomáhali výrazným kýváním hlavy až téměř k zemi. Tomuto extrému se nyní pravidla brání hned dvěmi opatřeními - jednak je řečeno, že jedině cval s dopředným pohybem bude považován za cval, dále je možné požadovat po koních prodloužený cval (ten se v tomto zvláštním stylu pohybu zkrátka předvést nedá) a také je možné diskvalifikovat koně, který nese hlavu příliš nízko.

Ve western pleasure se po koních nikdy nežádá kontracval. Pokud je tedy požadován po koních cval, vždy by měl kůň nacválat na vnitřní nohu. Cval na špatnou nohu je chybou, která však nutně nemusí vést k vyřazení koně z boje o přední umístění. Pokud kůň nacválá na špatnou nohu, měl by ho jezdec hned opravit. Rozhodně působí lépe, když jezdec koně ihned zbrzdí a nacválá na správnou nohu, než když obcválá dvě tři kolečka na špatnou a čeká, až se bude rozhodčí dívat jiným směrem, aby koně za jeho zády stáhl do kroku nebo klusu a znova nacválal. Podobné je to také v případě, kdy kůň křižuje. Větší chybou než cval na nesprávnou nohu je však ztuhlost, nepravidelnost chodu, nebo třeba úprk koně, byť na správnou vedoucí nohu. V případě, že jdou dva koně na podobné úrovni, je to však velká chyba, která rozhodne ve prospěch koně, který se jí nedopustil.

I ve cvalu platí, že krk by měl být nesen v přirozeně nízké pozici (jako prodloužení hřbetu), s hlavou mírně před kolmicí.

Na následujících dvou obrázcích můžeme srovnat dva koně, kteří se pohybují přibližně stejným tempem.

Na prvním obrázku má kůň příliš zvednutou hlavu. Přestože jde v dobrém tempu, je znát, že se příliš soustředí na to, co se děje kolem něho.
Příliš vysoko nesená hlava

Pokud má kůň hlavu níž, působí více "pleasure" dojmem, že se soustředí a je ochotný vyhovět jezdci.
Porovnání - hlava v žádoucí pozici


Hlava dole však nemusí nutně znamenat, že kůň jde dobře a dosáhne dobrého umístění. Ke srovnání poslouží následující tři obrázky:

Na prvním jde kůň v pohodlném, pleasure tempu. Je veden na přiměřeně dlouhé otěži a přitom nepůsobí dojmem, že by byl mimo kontrolu jezdkyně.
Klidný, pomalý cval.

Následující obrázek ukazuje koně, který má hlavu v podobné pozici, avšak k rozumnému pomalejšímu tempu ho musí jezdec přesvědčovat neustálým brzděním. Jezdec má plné ruce práce, aby ho udržel pod kontrolou.
Brzděný cval

Na následujícím obrázku je kůň, který se již kontrole prakticky vymyká. Cválá příliš velkou rychlostí, nepravidelně, do zatáčky se "pokládá". Kůň jedoucí v příliš vysokém tempu je nepříjemný i pro ostatní soutěžící, kolem kterých proběhne, když je bude předjíždět.
Nekontrolovaný cval

Mimo samotný cval jsou důležité změny chodu. Kůň ve western pleasure musí být připraven kdykoliv nacválat i přejít ze cvalu do klusu nebo kroku.

Během jízdy také musí jezdci volit vhodnou strategii pohybu podle schopností svého koně. Nevýhodou je, pokud se více jezdců seskupí do jednoho místa arény. Jezdci u stěny tak hrozí, že ho ostatní koně mezi sebe "zavřou" a nebude pak schopen například ihned nacválat, zejména pokud tempo jeho koně je mírně vyšší než koní, kteří jedou před ním. Proto je výhodnější, když se jezdci rovnoměrně rozptýlí po stěně arény. Je-li některý kůň rychlejší, měl by se pohybovat spíš po vnitřní části obvodu arény. I v případě, že je kůň pomalejší, ale hrozí mu, že by se zapletl mezi více koní, může si strategicky zkrátit obvod jízdárny například brzkým zatočením z dlouhé stěny.

Zejména během změny chodů a při projíždění oblouků je znát, jak prostupný a ohebný je který kůň. Kůň by neměl jít do zatáčky po pleci, s hlavou natočenou jinam než je směr pohybu (například bělouš v popředí).
Oblouk po pleci

Chybou je také přílišné ohnutí koně. Záď nesmí vypadávat ven.

V pleasure rozhodčí může hodnotit jen to, co vidí. Vzhledem k tomu, že ho jezdci po obvodu arény objíždějí, dostanou se občas mimo jeho zorné pole. Za zády rozhodčího se pak dějí věci - korekce otěží, přikopnutí koně... Nezbývá než apelovat na jezdce, aby se nesnažili vyhrát za každou cenu.

Podobné články

Praxe ukazuje, že čistě zajetá jízda bez penalt, byť s horším ohodnocením, vede spíše k umístění, nežli riskantní efektní jízda, při níž se soutěžní…

Pro zájemce o soutěžení v podobných disciplínách bývá často oříškem, co se vlastně jak hodnotí v jednotlivých úlohách. Dnešní díl westernového…